Základní vojenská služba

Z Multimediaexpo.cz

Informace v tomto článku nemají dostatečný globální rozměr.
Prosíme, vylepšete článek tak, aby obsahoval minimum lokální či povrchní rétoriky.

Informace uvedené v tomto článku je potřeba ověřit.
Prosíme, pomozte vylepšit tento článek doplněním věrohodných zdrojů.

Základní vojenská služba je povinná služba v armádě, která se liší v jednotlivých státech např. délkou prezenční služby.

V Československu a v České republice

Základní vojenská služba (zkráceně ZVS) existovala od dob první republiky do roku 2004, kdy byla povinná vojenská služba v Česku definitivně zrušena a nahrazena profesionální armádou.^[1] Nastoupit k výkonu ZVS byl povinen každý muž, občan ČSR (později ČSSR, ČSFR a ČR) po dosažení plnoletosti (před rokem 1954 Československá armáda, v letech 1954-1990 v ČSLA). Základní vojenská služba před Sametovou revolucí činila 24 měsíců, krátce po revoluci byla nejprve zkrácena na 18 měsíců, později na 12 měsíců. Počátek základní vojenské služby začínal vždy úředním odvodem, po odvodu získával mladý muž status brance. Dne 1. ledna 1993 došlo k rozdělení armády na českou a slovenskou. Nejprve byla ZVS na dobu 24 měsíců, později zkrácena na rok a půl a nakonec na 12 měsíců. Odklad byl umožněn studentům střední či vysoké školy. Po sametové revoluci alternativu pro brance, kteří z jakýchkoli důvodů nechtěli či nemohli nastoupit ZVS, skýtala náhradní vojenská služba (civilní služba), která však byla o něco delší. Úplně první zkrácení o dva měsíce nařídil ve funkci nejvyššího velitele armády prezident Václav Havel v první polovině ledna 1990. Odchod byl k 31. lednu 1990. Přišlo to narychlo a nečekaně.

Jiné státy

V někdejším Sovětském svazu základní vojenská služba činila 36 měsíců, a potom 24 měsíců.

Státy bez ozbrojených složek

Bez povinné vojenské služby

Povinná pouze za určitých podmínek

Belize — povinná pouze pokud je nedostatek dobrovolníků; tato situace zatím nenastala
Bolivie — povinná pouze pokud je nedostatek dobrovolníků
Indonésie
Jamajka
Uruguay
USA

Povinná i dobrovolná vojenská služba

Výběrově povinná

Možnost civilní, nevojenské nebo nebojující

Angola
Alžírsko
Rakousko (9 měsíců civilní, 6 vojenská)
Bělorusko
Burkina Faso
Kypr
Dánsko
Estonsko
Finsko (12 měsíců civilní, nevojenská 9 měsíců, vojenská 6, 9 nebo 12 měsíců)
Rakousko (6 měsíců civilní, 6 vojenská)
Řecko
Norsko
Srbsko (9 měsíců civilní)

Vojenská služba kratší než 1 rok

Bolivie (12 měsíců)
Brazílie (9-12 měsíců)
Dánsko (4-12 měsíců)
Estonsko (8-11 měsíců)
Finsko (6-12 měsíců)
Guatemala (12-24 měsíců)
Moldávie (12 měsíců)
Mongolsko (12 měsíců)
Německo (6 měsíců)
Norsko (6-12 měsíců)
Paraguay (12 měsíců pro armádu, 24 měsíců pro námořnictví)
Rakousko (6 měsíců)
Rusko (12 měsíců)
Řecko (9 měsíců)
Srbsko (6 měsíců)
Švýcarsko
Tchaj-wan (12 měsíců)
Tunisko (12 měsíců)
Ukrajina (12 měsíců)
Uzbekistán (12 měsíců)

Vojenská služba kratší než 18 měsíců

Vojenská služba delší než 18 měsíců bez možností civilní

Arménie
Egypt
Guinea
Izrael (21 měsíců pro ženy, 36 měsíců pro muže)^[2]
Jižní Korea
Kazachstán
Kongo
Kuba
Kyrgyzstán
Libye
Mosambik
Rovníková Guinea
Severní Korea
Singapur
Somálsko
Súdán
Sýrie
Svatý Tomáš a Princův ostrov
Tádžikistán
Thajsko
Turkmenistán

Státy plánující zrušit povinnou vojenskou službu v blízké budoucnosti

Albánie (konec roku 2010)
Ukrajina (konec roku 2010)
Srbsko (leden 2011)

Referece

Externí odkazy

Vítězslav Bureš: Historie základní vojenské služby v českých zemích

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii

[0] Vláda: od roku 2005 jen profesionální armáda

[1] ttps://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/is.html

[1]

[2]