V sobotu 2. listopadu proběhla mohutná oslava naší plnoletosti !!
Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!
V tiskové zprávě k 18. narozeninám brzy najdete nové a zásadní informace.

Rovníková Guinea

Z Multimediaexpo.cz

Rovníková Guinea
Republika Rovníková Guinea
República de Guinea Ecuatorial (es)
République de la Guinée Équatoriale (fr)
República da Guiné Equatorial (pt)
Flag of Equatorial Guinea.png  Coat of arms of Equatorial Guinea.png
Vlajka Rovníkové Guiney   
Hymna Rovníkové Guineje
Hymna Rovníkové Guineje
Geografie
Equatorial Guinea in its region.png
Mapa rovnikove guiney.png
Hlavní město: Malabo
Rozloha: 28 051 (145. na světě)
z toho zanedbatelné % vodní plochy
Nejvyšší bod: Pico Basile (3008 m n.m.)
Časové pásmo: +1
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: 551 201 (164. na světě)
Hustota zalidnění: 19,65 (191. na světě)
HDI: 0,717 (střední)
Jazyk: 3 úřední jazyky
(španělština, francouzština, portugalština)
plus místní: pidgin, fang, bubi, ibo
Náboženství: křesťané převážně římští katolíci,
pagani
Státní útvar
Státní zřízení: republika
Měna: CFA frank (XAF)
HDP/obyvatel: USD ()
Mezinárodní identifikace
MPZ: GQ
Telefonní předvolba: 240
Národní TLD: .gq

Rovníková Guinea je přímořským státem ve Střední Africe. Její území leží asi 200 km severně od rovníku mezi republikami Kamerun a Gabon, na západě hraničí s Guinejským zálivem, kde se nachází Svatý Tomáš a Princův ostrov. Dřívější španělská kolonie se jmenovala Španělská Guinea, po získání nezávislosti se přejmenovala podle blízkosti rovníku a Guinejského zálivu.

Je to jedno z teritorií v pevninské Africe, kde je španělština oficiálním jazykem, ještě kromě španělských exkláv Ceuty a Melilly.

Rovníková Guinea je jeden z nejmenších státu v Africe, její rozloha činí pouze 28 051 km². Je také nejmenším státem v rámci členů OSN v pevninské Africe. Objev značných zásob ropy v současné době je změnou pro politický a ekonomický status v zemi.

Obsah

Dějiny

První obyvatelé tohoto regionu byli Pygmejové, kteří v malém počtu zůstali do současnosti na severním území Rio Muni. Migrace etnika Bantuů mezi 17 a 19. stoletím přinesla na území pobřežní kmeny a později i kmen Fangů. Byli vytvořeny základy pozdějšího druhého kmene Bubi, který migroval na ostrov Bioko z Kamerunu a Rio Muni v několika vlnách.[1]

Za objevitele ostrova Bioko je považovaný portugalský cestovatel Fernando Poo, na který narazil při hledání cesty do Indie v roce 1471. Nazval ho Formosa, ale ostrov rychle získal jméno po svém evropském objeviteli. Portugalci udrželi kontrolu nad územím do roku 1778, kdy ostrov, přiléhající ostrůvky a obchodní práva na pevninu mezi Nigerem a řekou Ogowe byly postoupeny Španělsku na výměnu za území v Jižní Americe. Mezi roky 1827 a 1843 vytvořila Velká Británie na ostrově základnu pro boj s obchodem otroků. Rozporuplné nároky na pevninu byly stanoveny roku 1900 smlouvou podepsanou ve Francii a území pevniny bylo administrativně spojeno se Španělskem.

Španělsko ovšem postrádalo bohatství a zájem rozvinout ekonomickou infrastrukturu země. Nicméně přes autoritářský systém, zvláště na ostrově Bioko, Španělsko postupně zakládalo velké plantáže kakaa, pro které byly dováženy tisíce pracovníků z Nigérie. V roce 1968 byla vyhlášena nezávislost a Rovníková Guinea měla jeden z největších příjmů na hlavu v Africe. Španělsko také pomohlo Rovníkové Guineji dosáhnout jedné z nejvyšších úrovní gramotnosti a rozvinout dobrou síť zařízení zdravotní péče.

V roce 1959 bylo španělské území v Guinejském zálivu ustanoveno na status podobný jako provincie Španělska. První místní volby se konaly ve stejném roce a první představitelé Rovníkové Guineje byli usazeni do španělského parlamentu. V roce 1963 byla schválena omezená autonomie pod společným zákonodárným orgánem. Jméno země bylo změněno na Rovníková Guinea. Ačkoliv španělský generální komisař měl rozsáhlou moc, Valné shromáždění Rovníkové Guineje mělo významnou výhodu ve formulování práv a nařízení.

V březnu 1968 pod tlakem guinejských nacionalistů a OSN Španělsko oznámilo, že poskytne Rovníkové Guineji nezávislost. Ústavní konvence uzákonila volební právo. V přítomnosti pozorovatelů OSN se konalo 11.8.1968 referendum a 63% voličů hlasovalo pro ustanovení vlády s Valným shromážděním a Nejvyšším soudem se soudci jmenovaných prezidentem.

V září 1968 byl zvolen první prezident Francisco Macias Nguema, a v říjnu byla udělena nezávislost. V červenci 1970 Macias vytvořil stát s jednou politickou stranou a od května 1971 byly klíčové části ústavy zrušeny. V roce 1972 získal Macias kompletní kontrolu nad vládou a převzal titul doživotního prezidenta. Maciasův režim byl charakteristický odstoupením od všech vládních funkcí včetně vnitřní bezpečnosti; tohle vedlo ke smrti nebo útěku 1/3 populace. Díky krádežím, neznalosti a zanedbanosti se rozpadla infrastruktura. Náboženství bylo potlačeno a vzdělání zastaveno. Zdevastovány byly soukromé i veřejné sektory ekonomiky. Nigerští pracovníci na ostrově Bioko (jejich počet je odhadován na 60 000), utekli hromadně na počátku roku 1976. Ekonomika zkolapsovala a zruční obyvatelé a cizinci utekli.

V srpnu 1979 Macaisův synovec, Teodoro Obiang Nguema Mbasogo, provedl státní převrat; Macais byl zatčen a popraven. Obiang převzal titul prezidenta v řijnu 1979. Nová ústava, sestavena v roce 1982 s pomocí Komise pro lidská práva OSN, se stala úspěšnou po volbách 15.8. 1982; Obiang zůstal prezidentem na další 7-leté období. Znovuzvolený byl v roce 1989.

Navzdory formálnímu konci vlády jedné strany v roce 1991, prezident Obiang a kruh jeho poradců si udrželi skutečnou autoritu a moc. V roce 1992 byla vytvořena přechodná vláda, prezidentský post si Obiang ještě více upevnil ve zmanipulovaných volbách v roce 1996 kdy získal přes 98% hlasů, nicméně volby byly kritizovány mezinárodními pozorovateli. Obiang jmenoval nový kabinet, který zahrnoval několik postav opozice. Do úpadku se dostal rybolov, na významu však získával lesnictví a zpracování dřeva. V tomtéž roce byla objevena ložiska ropy při pobřeží, která jsou využívána americkými společnostmi, což slibuje zlepšení finanční situace země.

Politika

Rovníková Guinea je republika a získala nezávislost v roce 1968 po téměř 190 letech španělské koloniální nadvlády. Ústava státu platí od roku 1991, kdy se země stala konstituční demokracií s prezidentským systémem, legalizována je i existence více politických stran, neboť do té doby byla legální pouze Demokratická strana Rovníkové Guinei (PDGE).

Od roku 1979 stojí v čele výkonné moci prezident Teodoro Obiang Nguema Mbasogo, který jmenuje premiéry, vícepremiéry i ministry. Obiang se chopil vlády vojenským pučem a naposledy byl ve funkci potvrzen prezidentskými volbami roku 2002 na další sedmileté období. Příští prezidentské volby se mají uskutečnit nejpozději v prosinci roku 2009.

Zákonodárnou moc tvoří jednokomorový parlament – Shromáždění lidových zástupců se 100 křesly. Poslanci parlamentu jsou voleni všelidovým přímým hlasováním na pětileté funkční období. Poslední volby se konaly v roce 2004, kdy PDGE opakovaně potvrdila vedoucí postavení. V současnosti má PDGE zastoupení 98 poslanců, opozice pouze 2.

V čele soudní moci stojí Nejvyšší soud a soudní systém je kombinací španělského a tradičního práva.

V současnosti je politická situace v zemi stabilizována, jelikož veškerá moc se soustřeďuje do rukou prezidenta a jeho strany, ovládají všechny složky státní moci.

Administrativní rozdělení

Provincie Rovníkové Guiney

Rovníková Guinea je rozdělena do 7 provincií (v závorkách jsou uvedena hlavní města):

Oficiální jazyk

Ústavní právo ustanovuje jako oficiální jazyky španělštinu a francouzštinu, i když španělština jednoznačně převažuje. Původní jazyky jsou uznány jako jednotné části národní kultury. Největší skupiny Guinejců mluví španělsky, převážně ti, kteří žijí v hlavním městě Malabu. Španělština je oficiálním jazykem od roku 1844. V červenci 2007 prezident Teodoro Obiang Nguem Mbasogo rozhodl, aby se portugalština stala třetím oficiálním jazykem za účelem plného členství v CPLP – Společenství portugalsky mluvících zemí.

Obyvatelstvo

Hlavními obyvateli této republiky jsou etnika Bantuů. Největším kmenem jsou Fangové, kteří mají svůj původ na pevninském území, ale značná migrace tohoto kmenu na ostrov Bioko měla za výsledek jejich dominanci nad původními obyvateli ostrova. Fangové představují 80% obyvatel a tvoří 67 klanů. Druhým kmenem jsou Bubiové (dříve označováni také jako Fernandinos), tvoří asi 15% obyvatel a pocházejí z ostrova Bioko.

V Rovníkové Guineji najdeme mezi místními obyvateli i generace Španělů a Portugalců. Roste počet cizinců ze sousedních států – Kamerun, Nigérie a Gabonu. Rovníková Guinea přijímá také cizince z Asie a černé Afričany jako pracovníky na plantáže s kokosem a kávou. Další černí Afričané přicházejí z Libérie, Angoly a Mozambiku, Asiaté jsou převážně Číňané s malým počtem indiánů.

Po vyhlášení nezávislosti tisíce Guinejců odcházely do Španělska. Další obyvatelé odešli do Kamerunu, Gabonu a Nigérie kvůli diktatuře Francisca Macías Nguemy. Malé komunity žijí také v Brazílii a některých španělsky mluvících zemí Latinské Ameriky, USA, Portugalska a Francie.

Podle sčítání lidu v roce 2008 žije na území státu Rovníková Guinea 616 459 obyvatel.[2]
Věková struktura obyvatel:

  • 0 – 14 let: 42%
  • 15 – 64 let: 53,8%
  • nad 65 let: 3,8%

Geografie

Mapa Guinejském zálivu s ostrovy Bioko a Annobón

Rovníková Guinea leží v západní Africe v Guinejském zálivu. Sousedí se zeměmi Kamerun a Gabon. Země je rozdělena na pevninskou a ostrovní část. Větší území leží na africké pevnině, nazývá se Rio Muni (dříve Mbini) a zaujímá 93% plochy. Druhou část republiky představují ostrovy, z nichž největší je Bioko, dalšími jsou Annobón, Corisco a ostrůvky Elobeys. Ostrov Bioko leží severozápadně od pevninské části státu při pobřeží Kamerunu a nachází se tu hlavní město Malabo. K němu administrativně patří i ostrov Annobón (dříve Pagalu).

Pevninská část je na východě hornatá, kopce zde dosahují výšek až 1200 metrů. Tropické deštné lesy a savany se nachází na náhorních plošinách. Ostrovy jsou převážně vulkanického původu. Na ostrově Bioko najdeme nejvyšší horu Pico Basile s výškou 3 800 metrů, krásné jsou také opuštěné pláže. Ostrov Pagalu je rovinatější, rostou na něm kokosové a olejové palmy. Klima je zde po celý rok horké a zhruba od dubna do října také velmi vlhké (období dešťů).[3]

Vzdělání a kultura

V zemi jsou umístěny gramotné kulturní organizace s podporou španělské vlády. Země má jednu univerzitu – UNGE – Universidad Nacional de Guinea Ecuatorial s kampusem v Malabu a Lékařskou fakultu nacházející se ve městě Bata. Tato fakulta je podporována vládou Kuby a zaměstnanci jsou Kubánští učitelé a lékaři.

Náboženství

Většina lidí v zemi jsou křesťanské víry s kombinací převážně římského katolictví a pohanstvím.

Kultura

Děti kmene Bubi

Kultura republiky Rovníková Guinea je mnohem více dokumentována než v jiných afrických zemích. Je to částečně kvůli malé velikosti země a populace (400 000 lidí). Národní hymna byla napsána Antanasiem Ndongo Miyono a přijata v roce 1968, kdy země získala nezávislost od Španělska. Vlajka státu má zelenou, bílou, červenou a modrou barvu. Zelená symbolizuje zemědělství, bílá barva mír, červená svobodu a modrá oceán. Také obsahuje motto země: Jednota, Mír, Spravedlnost. Uprostřed vlajky se nachází ceiba, nad níž je 6 hvězd představujících 5 ostrovů a pevninské území.

Kultura je spojena s antickými rituály a písněmi. Tohle je typické pro kmen Fangů, zatímco hlavní město ostrova Bioko bylo velmi ovlivněno Španělskými tradicemi zvyky v průběhu kolonialismu. Právě v průběhu kolonialismu bylo v zemi velmi rozvinuto vzdělání a zdravotnictví.

Ekonomika

HDP/obyv. republiky Rovníkové Guinea se odhaduje na $45 000 a je tvořen následovně: průmysl 92,5%, zemědělství 2,8% a služby 4,6%. [4]

Rovníková Guinea je jednou z nejrychleji rostoucích ekonomik na světě. Základem tohoto růstu byly rozsáhlé zahraniční investice do sektoru těžby ropy, zejména z USA. Země je po Nigérii a Angole třetím největším producentem ropy v subsaharské Africe. Před příchodem „ropné éry“ se hospodářství spoléhalo na zemědělství – především produkce kakaa, kávy a těžby dřeva.

Státní rozpočet Rovníkové Guineje zaznamenává v posledních 5 letech enormní růst převážně díky platbám poplatků a daní od zahraničních ropných těžebních společností. Příjmy z těžby ropy tvoří celkem až dvě třetiny celkových příjmů vlády, dalším zdrojem příjmů je i HDP a obchodní daně. Kvůli těmto příjmům se v posledních letech snížila i státní zadluženost.

Zahraniční obchod republiky Rovníková Guinea je od roku 1997 aktivní, zejména díky velkému objemu exportu ropy. Podíl ropy na celkovém vývozu narostl již na více než 90%. Hlavními obchodními partnery jsou Čína, USA, Španělsko, Pobřeží Slonoviny a Francie. K exportní komoditám patří především ropa, stavební dřevo a kakao; mezi dovozní položky patří strojírenská zařízení pro ropný těžební sektor, spotřební zboží, automobily apod.

Průmysl

Průmysl se na tvorbě HDP podílí velkou částí – přes 95% a je viditelný výrazný růst (v roce 2001 jen 65%). Domácímu průmyslu dominuje těžba ropy. Na ostrově Bioko byla v nedávné době vybudována nová rafinerie a byla zahájena výroba nového závodu na výrobu metanolu.
Průmyslový sektor prodělal prudký rozvoj teprve po roce 1996 v souvislosti s těžbou ropy. Předtím byl rozvinutý pouze lehký průmysl v okolí města Malabo, který zpracovával ryby na export, dováženou pšenici na mouku, vyráběl rostlinný olej a kakaové máslo. Tento sektor ovšem utrpěl tím, že ztratil koloniální španělskou ochranu a později byl téměř zdevastován.

V zemi dále existuje mnoho malých pil a provozoven na zpracování dřeva. Ve městě Bata se nachází kovovýroba, která zpracovává recyklované kovy a hliník z Kamerunu, a provoz na výrobu stavebních materiálů. V hlavním městě Malabo je také stáčírna nealkoholických nápojů, které jsou dováženy z USA.[5]

Ropný sektor je hlavním odvětvím průmyslu. Ložiska ropy v Guinejském zálivu byla poprvé objevena španělskou firmou CEPSA v roce 1991 a tohoto potenciálu bylo využíváno až od roku 1996, kdy výrazně narostl objem těžby – na 17 000 barelů denně. V roce 2005 byla produkce již 420 000 barelů denně a aktuálně by měla být přes 500 000 barelů denně. S dalším výrazným zvyšováním těžby se počítá i v nejbližších letech, protože jsou objevována stále nová ložiska. Dvě současná největší ložiska se nachází poblíž břehů ostrova Bioko, třetí u pobřeží pevninské enklávy Rio Muni. Ropná ložiska jsou doprovázena také bohatými zásobami zemního plynu, zejména na terminálu Alba severně od ostrova Bioko. K 1.1.2002 byly potvrzené zásoby ropy kolem 563 mil. barelů, aktuálně činí kvalifikovaný odhad vysoko přes 3 mld. barelů. Závody na zpracování ropy a zkapalnění plynu se vybudovaly ve spolupráci s americkými firmami Triton Energy, Marathon a ExxonMobil. Prakticky veškerá těžba ropy je kontrolována zahraničními společnostmi. Podíl místní vlády na zisku z těžby ropy se pohybuje jen kolem 20%.

O kontrolu nad ropnými nalezišti a zásobami zemního plynu v oblastech společných mořských hranic stále probíhají intenzivní jednání zejména s Nigérií. Nicméně již v září roku 2000 bylo oznámeno, že Rovníková Guinea a Nigérie podepsaly pakt o určení svých mořských hranic a další dohodu o společném využívání ropných zásob. Pakt o hranicích byl podepsán koncem září roku 2000, dohoda o společném využití nalezišť pak dne 3.dubna 2002.[6]

I když většina bohatství zůstává v rukou úzké skupiny kolem rodiny prezidenta a vedení PDGE a podstatná část obyvatel zůstává v chudobě, ve srovnání s ostatními africkými státy je zde bezpečí a pořádek.

Zemědělství

V současnosti se zemědělství podílí 3% na HDP, ačkoliv zaměstnává 50% ekonomicky činného obyvatelstva.

Důležitým surovinovým zdrojem po ropě jsou bohaté zásoby dřeva. Produkce dřeva rostla rychle převážně na počátku 90. let 20. století. Vrcholu dosáhla v roce 1997 a poté začala těžba klesat, jelikož od roku 1998 prudce poklesla poptávka po tropických dřevinách v Asii a navíc byly uplatněny přísné předpisy pro využívání dřevní hmoty, zejména podmínka pro zpracování dřeva ještě před jeho vývozem do zahraničí.

Třetí nejdůležitější komoditou jsou kakaové boby. Rovníková Guinea produkuje kakao na nejvyšší světové úrovni. Jenže po vyhlášení nezávislosti v roce 1968 tento sektor značně upadl a do roku 1993 se produkce dostala až na historické minimum. Ostatními pěstovanými plodinami jsou banány a rýže, rozšířen je i chov domácích zvířat, zejména skotu.

Vynikající podmínky má tento stát také pro rybolov, protože jeden z jeho ostrovů - Annobon - leží přímo uprostřed nejbohatších rybolovných pásem v celém Atlantském oceánu, což je využíváno na vývoz velkého množství tuňáků, krevet a humrů do Španělska.

Služby

Služby se podílejí na HDP 4,5% a celý sektor není výrazně rozvinutý. Největší část zahrnují dopravní služby a logistika pro regionální rozvoj (maloobchodní a velkoobchodní služby). Málo rozvinutá je turistika, ale do budoucna má velký potenciál – převážně pro rekreační pobyty u moře. Podmínkou však bude rozvoj infrastruktury a značné investice.

Infrastruktura

Doprava

Ve srovnání se sousedními státy má Rovníková Guinea rozvinutější infrastrukturu, což ale platí jen pro okolí hlavního města Malabo a metropole Bata. Mimo tuto oblast je silniční síť nedostatečně rozvinutá a neudržovaná. Celkové délka této sítě je 2 880 km, nichž pouhých 10% je asfaltových.[7] V posledních letech je viditelná velká investice do silniční sítě, spolupracuje se s francouzskými a španělskými stavebními společnostmi. V zemi neexistuje systém železničních sítí, naopak se na území nacházejí v současnosti 3 velké přístavy – Malabo, Luba a Bata.

Pro mezinárodní dopravu slouží 2 letiště – ve městech Malabo a Bata. Letiště v Malabu na ostrově Bioko je nejmodernější a schopný přijmout velké náklady. V plánu jsou velké stavební práce s podporou vlády Rovníkové Guiney a Kuvajtu , takže v blízké době by se letiště ve městě Bata mělo stát prvním mezinárodním letištěm v zemi a výhledem na rozvoj turistiky.[8]

Energetika

Většina vyrobené elektrické energie pochází z klasických elektráren na fosilní paliva (přes 90%), dále se využívá vodních elektráren. Ovšem na pokrytí spotřeby celé země slouží pouze jedna tepelná elektrárna o výkonu 4 MW a jedna malá vodní elektrárna o výkonu 1MW. V roce 2003 byla postavena plynová elektrárna v komplexu podniku AMPCO na ostrově Bioko.

Telekomunikace

Na africké poměry je úroveň telefonizace velmi dobrá, v provozu je asi 10 000 pevných linek a 97 000 mobilních linek.[9] V zemi je provozována jedna státní televizní stanice, přičemž monopol na provozování této sítě má společnost Getesa – společný podnik guinejského státu a soukromého vlastníka France Telecom.

Reference

  1. ↑ History of Nations (anglicky)
  2. ↑ https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/CV.html
  3. ↑ http://www.svetadily.cz/zeme-sveta/afrika/rovnikova-guinea.php
  4. ↑ https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/EK.html
  5. ↑ http://www.businessinfo.cz/cz/sti/rovnikova-guinea-ekonomicka-charakteristika-zeme/4/1001475/
  6. ↑ http://www.businessinfo.cz/cz/sti/rovnikova-guinea-ekonomicka-charakteristika-zeme/4/1001475/
  7. ↑ https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/EK.html
  8. ↑ http://www.ceiba-guinea-ecuatorial.org/guineeangl/indexbienv1.htm
  9. ↑ https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/EK.html

Externí odkazy

Flickr.com nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Rovníková Guinea
Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Rovníková Guinea
Citováno z „http://ww2000w.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Rovn%C3%ADkov%C3%A1_Guinea“