Krymská operace nebo také Bitva na Krymu byla vojenská operace Velké vlastenecké války,
která probíhala od 8. dubna 1944 do 12. května 1944.
Dne 8. dubna 1944 v 8.00 hodin ráno přešla vojska 4. ukrajinského frontu do útoku. Předtím po dobu pěti dnů těžké dělostřelectvo ničilo značnou část nepřátelských opevnění a ničilo předem zjištěná dělostřelecká a minometná postavení. Večer 7. dubna byl proveden bojový průzkum, který potvrdil předchozí informace o seskupení vojsk Wehrmachtu v oblasti Perekopské šíje a Sivaše. V pásmu 4. ukrajinského frontu začala dělostřelecká a letecká příprava v celkové délce 2,5 hodiny. Ihned po jeho ukončení přešla frontová vojska do ofenzívy a zasadila hlavní úder silami 51. armády z předmostí Sivaš. 51. armáda dosáhla křídla německého uskupení Perekop. Téhož dne 2. gardová armáda, působící na pomocném směru, osvobodila Armjansk.
Během tří dnů sváděla vojska 4. ukrajinského frontu urputné boje a ke konci dne 10. dubna prolomila nepřátelskou obranu na Perekopském průsmyku a jižně od Sivaše. Generálporučík I. D. Vasiljev, velitel 19. tankového sboru, přijel na pozorovací stanoviště 63. střeleckého sboru 51. armády, aby provedl průzkum a zorganizoval součinnost s pěchotou. Tam byl Vasiljev v důsledku náletu těžce zraněn a velení sboru převzal jeho zástupce, plukovník I. A. Potělujev. Ráno 11. dubna vstoupila mobilní skupina vojsk do průlomu na úseku 51. armády v oblasti Tomaševky a spěchala k městu Džankoj. Devatenáctý tankový sbor se zmocnil Džankoje a úspěšně postupoval na Simferopol.
V obavách z hrozby obklíčení nepřítel opustil opevnění na Perekopském průsmyku a začal se stahovat ze severní části Krymu. Na německá a rumunská vojska začaly dotírat i partyzánské skupiny, které jim způsobily menší škody.
Vojska samostatné Primorské armády, která zahájila ofenzívu v noci na 11. dubna za podpory letectva 4. letecké armády a Černomořské flotily, ráno dobyla pevnostní město Kerč – opevněný bod odporu nepřítele na východním pobřeží Krymu. Ve všech směrech bylo zahájeno pronásledování nepřátelských vojsk ustupujících k Sevastopolu. Druhá gardová armáda rozvíjela ofenzivu podél západního pobřeží směrem k Evpatorii. 51. armáda, využívající úspěchů 19. tankového sboru, se přes stepi hnala k Simferopolu. Samostatná Primorská armáda postupovala přes Karasubazar (Bělogorsk) a Feodosiji k Sevastopolu.
Při rozvíjení ofenzívy sovětská vojska 13. dubna osvobodila Feodosii, Simferopol, Eupatorii a Saki, 14. dubna Sudak a 15. dubna Aluštu a 16. dubna se přiřítila k Sevastopolu. Pokus o obsazení města Sevastopol přímo z chodu se vůbec nepodařil a sovětská vojska se začala důkladně připravovat k útoku na město.
Před finálním útokem na Sevastopol bylo rozhodnuto sjednotit všechny pozemní armády pod jedno velení, a tak byla 16. dubna Přímořská armáda začleněna do 4. ukrajinského frontu a jejím novým velitelem se stal K. S. Melnik.
Německá vojska pokračovala v ústupu. Letectvo 8. a 4. letecké armády podnikalo masivní údery na ustupující nepřátelské jednotky a komunikační uzly. Síly Černomořské flotily se podle směrnice VGK Stavka z 11. dubna 1944 soustředily na blokádu Krymského poloostrova a útočily na německo-rumunskou lodní dopravu v oblasti od Krymu až k pobřeží Rumunska. Při úderech na námořní konvoje a jednotlivé lodě nepřítel ztratil 8 100 vojáků a důstojníků.
