V sobotu 2. listopadu proběhla mohutná oslava naší plnoletosti !!
Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!

Kazachstán

Z Multimediaexpo.cz

Kazachstán
Republika Kazachstán
Қазақстан Республикасы
(Qazaqstan Respūblīkasy)
Республика Казахстан
(Respublika Kazachstan)
Flag of Kazakhstan.png  Coat of arms of Kazakhstan.png
Kazašská vlajka   
The media player is loading... Prehravac se nahrava...

Kazašská hymna – Můj Kazachstán (Менің Қазақстаным)
Geografie
Kazakhstan (orthographic projection).png
Hlavní město: Astana
Rozloha: 2 717 300 km2 (9. na světě)
z toho 1,7 % vodní plochy
Nejvyšší bod: Khan Tangiri Shyngy (6995 m n.m.)
Časové pásmo: +4 až +6
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: 15 658 308 (1.6.2008) (57. na světě)
Hustota zalidnění: 6 (. na světě)
HDI: 0,807 (vysoký)
Jazyk: kazaština, ruština (úřední)
Náboženství: islám (53.7 %), křesťanství
Státní útvar
Státní zřízení: republika
Měna: tenge (KZT)
HDP/obyvatel: USD ()
Mezinárodní identifikace
MPZ: KZ
Telefonní předvolba: +7
Národní TLD: .kz
Orientační mapka Kazachstánu

Kazachstán je stát, který se rozkládá ve střední Asii a malou částí svého území západně od řeky Ural zasahuje též do Evropy. Na severozápadě a severu hraničí s Ruskem, na východě s Čínskou lidovou republikou, z jižní strany jsou jeho sousedy Kyrgyzstán, Uzbekistán a Turkmenistán, na jihozápadě pak přiléhá ke Kaspickému moři.

Patří mezi nejrozlehlejší země světa (plocha 2 717 300 km² – 34krát více než ČR) a je územně největším vnitrozemským státem, ale většina území je jen velmi řídce osídlena (15 milionů obyvatel představuje hustotu necelých 6 ob./km²). Astana se v roce 1997 stala hlavním městem namísto Almaty.

Obsah

Geografie

Horopis

Kazachstán je největší vnitrozemskou zemí světa. Třebaže většinu území Kazachstánu zaujímají nízko položené plošiny a pahorkatiny, reliéf je i tak velmi rozmanitý; vcelku lze říct, že povrch Kazachstánu se zvedá směrem k východu. Na západě se v Kaspické proláklině (28 m pod hladinou světového oceánu) prostírá největší vnitrozemské jezero světa – Kaspické moře. Poblíž kaspického pobřeží leží v Karagijské proláklině nejnižší bod Kazachstánu (-132 m). Severní břehy Kaspického moře při dolním toku řeky Ural obklopuje Kaspická nížina, ohraničená na jihu plošinami Mangystau a Ustjurt, na východě Mugodžarskými vrchy. Dále k východu se prostírá rozlehlá nížina Turanská s bezodtokým Aralským jezerem, do kterého ústí řeka Syrdarja. Zde, při uzbeckých hranicích, se nachází poušť Kyzylkum („Rudé písky“). Nevýraznou Turgajskou plošinu na severozápadě země odděluje sníženina zvaná Turgajská brána od rozlehlé Kazašské plošiny, zaujímající střední část Kazachstánu. Z Kazašské plošiny vystupuje několik hornatin – Ulytau na západě, Kokčetau na severu a Karakaly s nejvyšším bodem Aksoran (1 565 m) na jihovýchodě. Severně od Kazašské plošiny se až za hranice Kazachstánu táhnou úrodné nížiny Išimské a Kulundské stepi, náležející k Západosibiřské rovině. Tyto oblasti směrem k severu odvodňují řeky Išim a Irtyš. Od Kazašské plošiny směrem k jihu se táhne pustina Betpak Dala („Hladová step“). Východně odtud, mezi Kazašskou plošinou a pohraničními horami leží bezodtoká Balchašsko-alakolská pánev.

Její západní část zaujímá velké protáhlé jezero Balchaš, celosvětový unikát, neboť je z poloviny plné sladké a z druhé poloviny slané vody; na východě se nacházejí dvě menší jezera Sasykkol a Alakol. Tato oblast závlahového zemědělství na jihovýchodě Kazachstánu je tradičně zvána Sedmiříčí (Džesysu). Východní a jihovýchodní hranice země představují skutečné velehory. Na samém severovýchodě dělí Kazachstán od Sibiře zalesněný Altaj (nejvyšší hora Belucha 4 506 m). Jižně od Altaje vytváří řeka Irtyš v kotlině jezero Zajsan, zvětšené ještě Buchtarminskou přehradní nádrží. Dále k jihu se zvedá pás pohoří Tarbagataj s nejvyšší horou Tastau (2 992 m). I následující horstva se táhnou přibližně stejným směrem jako Tarbagataj, tedy od západu k východu. Nejprve je to Džungarský Alatau s nejvyšší horou Besbakan (4 463 m), poté následuje široké údolí, jímž z Číny přitéká řeka Ili, a na jihovýchodě ohraničuje Kazachstán pohoří Ťan-šan („Nebeské hory“). Nejvyšší hora Kazachstánu (a druhá nejvyšší hora Ťan-šanu) Chan Tengri („Vládce duchů“) dosahuje výše 7 010 m.

Vodstvo

V Kazachstánu je přibližně 48 000 jezer o celkové ploše 45 000 km². 94 % má rozlohu menší než 1 km². Jsou to většinou záplavová a deltová jezera. Jezer s rozlohou nad 100 km² je 21 (Balchaš, Zajsan – součást Buchtarminské vodní nádrže, Alakol, Tengiz, Seletyteniz, Sasykkol, Kušmurun, Markakol, Ulken-karoj – viz také Seznam kazašských jezer). Kazachstánu také patří severní a severovýchodní část Kaspického moře a severní část Aralského jezera (Severní Aralské jezero). Je zde více než 4 000 rybníků, přehrad a vodních nádrží. Většina jezer je bezodtokých. Úroveň jejich hladiny prudce kolísá podle sezóny i v průběhu let a obrysy i rozměry se periodicky mění. V suchých letech mnohá z nich vysychají nebo se proměňují na slaniska. Nejvíce jezer je v severní části Kazachstánu, kde je mnoho uzavřených sníženin. Ve stepní zóně, v horách a v údolích velkých řek převládají sladkovodní jezera, zatímco v polopouštích, pouštích a mezihorských propadlinách slaná jezera. V mnohých jezerech se dobývají různé soli. Přibližně 30 jezer obsahuje léčivé bahno a solanku.

Největšími přehradními nádržemi jsou Buchtarminská a Usť-Kamenogorská na Irtyši, Čardarinská na Syrdarji a Kapčagajská na Ili.

Říční síť země je velmi nepravidelná a hlavní toky se táhnou spíše okrajovými částmi země. Velkou část centrálního Kazachstánu zaujímají bezodtoké polopouště, v nichž se například ztrácejí řeky Sarysu a Ču. Naproti tomu lesostepní oblasti na severovýchodě jsou posety stovkami drobných jezer a protkány říčkami. Pro vodní toky, které stékají z velehor na jihovýchodě země je charakteristický maximální průtok v době letního tání horských ledovců, zatímco mnohé stepní řeky v této době vysychají. Velký význam má 500 km dlouhý kanál mezi Pavlodarem a Karagandou, spojující řeky Irtyš a Nura.

Nejvýznamnější řeky (viz také Řeky v Kazachstánu)

  • Irtyš (4 284 km, z toho 1 700 km na území Kazachstánu)
  • Syrdarja (2 219 km, z toho 1 400 km na území Kazachstánu)
  • Ural (2 428 km, z toho 1 100 km na území Kazachstánu)
  • Ili (1 439 km, z toho 815 km na území Kazachstánu)
  • Išim (2 450 km)
  • Tobol (1 591 km)
  • Emba (712 km)
  • Sarysu (671 km)
  • Ču (1 067 km)
  • Nura (978 km)

Klimatické podmínky

Pro Kazachstán jsou typické velké rozdíly teplot: na jihu je rozdíl teplot mezi nejteplejším a nejstudenějším měsícem až 30 °C a na severu až 40°-41 °C, nejstudenější měsíc je leden, jeho průměrná teplota na severu je -19°, na jihu -8 °C, nejteplejším měsícem je červenec.

Historie

Pravěk a středověk

První osídlení je potvrzené už z doby kamenné. Oblast měla výborné podmínky pro rozvoj pastevectví. Historikové se domnívají, že první domestikace koně proběhla právě na kazašské stepi. Ve středověku vedla přes zemi tzv. Hedvábná stezka. Vzniklo zde několik významných center obchodu. Však v 13. století vpadl do Kazachstánu Čingischán se svými hordami. Kazachové byli poraženi a oblast se stala součástí Mongolské říše. Oblast byla opět sjednocena v 16. století, kdy vznikl územně velice velký Kazašský chanát. V 17. století chanát podlehl nájezdům Džungarů, kteří obsadili centrální a východní oblasti země.

Nadvláda carského Ruska

Carské Rusko začalo obsazovat střední Asii v průběhu 19. století. Kazachstán se stal součástí Ruska v roce 1846. Po přičlenění k říši začaly do země proudit davy osadníků z evropské části ruské říše. Přicházeli hlavně ruští a ukrajinští rolníci, kteří se usadili převážně na severu země. Počet kolonizátorů postupem doby převýšil počet původních obyvatel. To vyvolalo od roku 1916 ozbrojený odpor Kazachstánců, kteří začali napadat vesnice kolonistů.

Sovětská nadvláda

Po bolševické revoluci v roce 1917 vypukla občanská válka. Území Kazachstánu se dostalo pod kontrolu bolševiků už v roce 1919. Poté přes 300 000 Kazachů odešlo přes hory do sousední Číny Během hladomoru v Rusku v letech 1921 - 1922 zemřelo v oblasti hlady na milión obyvatel. V roce 1925 vznikla autonomní republika a roku 1936 Kazašská sovětská socialistcká republika. Mnoho politických vězňů, kulaků a jiných, režimu nepohodlných, lidí skončilo v kazachstánské stepi v pracovním táboře. Na Sibiř a do Kazachstánu byli deportovány na rozkaz Stalina celé národy (krymští Tataři, Němci z Povolží). Etnické složení Kazachstánu je proto dnes velice pestré. Během druhé světové války vzniklo na území pět divizí, které byly poslány bojovat na východní frontu.

Poválečný rozvoj země

Po válce v roce 1947 vznikl v oblasti u Semipalatinska zkušební jaderní polygon. Právě zde byla vyzkoušena první sovětská jaderná bomba. V 50. a 60. letech byly obrovské plochy neobdělávaných pastvin (celiny) přeměny na ornou půdu. Tento projekt měl z Kazachstánu udělat obilnici SSSR. Dopad tohoto projektu na místní ekologickou rovnováhu byl katastrofální. Místní obyvatelé, kteří po staletí žili kočovným životem, byli při kolektivizaci násilně připoutáni k půdě. V roce 1955 vznikla v Kazachstánu známá kosmická základna Bajkonur.

Nezávislost

Nacionalistické tendence ožily koncem 80. let. V roce 1986 se konala v Almaty velká demonstrace mladých Kazachstánců proti vládě. Někteří demonstranti byli zabiti a mnoho jich skončilo ve vězení. Kazachstán vyhlásil nezávislost v roce 1991, když se SSSR rozpadl na 15 nástupnických států. Ze všech 15 vyhlásil Kazachstán svou nezávislost jako poslední. Téhož roku se stal členem Společenství nezávislých států. Prezidentské volby v roce 1991 vyhrál bývalý vůdce místní komunistické strany Nursultan Nazarbayev. Hlavní městem se stala v roce 1997 Astana, která vystřídala Almaty. Hlavním důvodem bylo položení Almaty v blízkosti hranic s Kyrgyzstánem, Tádžikistánem a Uzbekistánem, kde v té době probíhala občanská válka.

Dnešní situace

Demokracie v Kazachstánu od roku 1991 neudělala žádný pokrok. V roce 2004 se konaly volby do parlamentu. Vyhrála prezidentova strana a ostatní křesla parlamentu obsadili členové stran, kteří sympatizují s prezidentem. Opozice získala jen jedno křeslo a mezinárodní pozorovatelé z OSCE prohlásili volby za nesvobodné. V roce 2005 byl Nazarbayev opět zvolen prezidentem a v roce 2007 parlament schválil prezidentovi velké pravomoce. De facto se Nazarbayev stal prezidentem a vůdcem státu do konce svého života. Téhož roku se konaly volby do parlamentu a koalice podporující prezidenta získala 88% křesel, zatímco opozice pouze 7%. Opoziční kandidáti označili volby za zkorumpované a nesvobodné.

Obyvatelstvo

59,2% obyvatel jsou Kazaši, 25,6% Rusové, 2,9% Ukrajinci, 2,9% Uzbekové a 1,4% Němci . Ostatní jsou přistěhovalci z bývalých zemí SSSR. Náboženství: 69% obyvatel vyznává sunnitský islám, 28% je pravoslavných křesťanů a 2 % obyvatel jsou evangelíci.

Významná města

Méně významná města

Arkalyk, Kostanaj , Pavlodar, Taraz, Uralsk, Taldy Kurgan, Zyrjanovsk, Petropavlovsk, Šu

Ekonomika

Kazachstán má vlastní měnu – tenge.

Kazachstán je průmyslově-zemědělskou zemí s obrovskými zdroji černého uhlí, železných a chromových rud, ropy a dalších nerostných surovin. Kazachstán disponuje zhruba 21 % světových zásob uranu[1] a v těžbě uranové rudy je světovou jedničkou (na druhé příčce je Kanada, která předtím vedla žebříček 17 let). Ložiska spravuje státní společnost Kazatomprom, ale samotné doly si mezi sebou z velké části rozparcelovaly především Rusko a Kanada.[2] Většinu území zabírají pouště a polopouště, jen malá část je zalesněna nebo je hospodářsky využívána. V Kazachstánu se mimo jiné nachází proslulý kosmodrom Bajkonur, který Kazachstán pronajímá Rusku za 115 mil. amerických dolarů ročně. Právě z Bajkonuru zahájil v roce 1961 Jurij Gagarin první let člověka do vesmíru.

Výkonností je kazašská ekonomika podobná té ruské – má přibližně stejný HDP na hlavu, ale vyznačuje se rychlejším růstem poháněným těžbou nerostných surovin.

The Wall Street Journal zařadil Kazachstán na 41. místo v celosvětovém žebříčku ekonomické svobody (2018).[3]

Obchod

V Kazachstánu (podobně jako třeba v Číně) existuje deset speciálních ekonomických zón, kde mají investoři zvláštní podmínky (výjimky z daňových povinností, odpuštění cel apod). První zóna, Žajreb Atasujská, vznikla v roce 1991. Zdaleka nejvíce přímých zahraničních investic má na kontě Nizozemsko (42,7 %).

Nursultan Nazarbajev

Kazachstán má celní unii s Ruskem a Běloruskem a je též člen Eurasijského ekonomického svazu. Přesto například v roce 2017 byla nejvýznamnějším obchodním partnerem Kazachstánu Evropská unie, s podílem 38,7 % na zahraničním obchodu. Následují Rusko (20,6 %), Čína (13,5 %), Uzbekistán (2,6 %), Turecko (2,4 %), Spojené státy (2,1 %) a Ukrajina (2,1 %). Ze zemí EU je nejvíce obchodní výměny s Itálií a Nizozemskem. Suroviny (hlavně ropa a plyn) se na exportu Kazachstánu podílí zcela zásadním způsobem (68,6 % exportu v roce 2017).[4]

Politický systém

Kazachstán je republikou, jeho politický systém je prezidentský a autoritářský. Od vyhlášení nezávislosti v roce 1991 je prezidentem opakovaně volen Nursultan Nazarbajev, který drží drtivou většinu moci. V současnosti je Nazarbajev v pátém funkčním období, mandát mu vyprší v roce 2020. V roce 2017 došlo k reformě a moc byla částečně přerozdělena. Na premiéra a vládu přešla odpovědnost za ekonomický a sociální rozvoj země. Prezident dále rozhoduje především o zahraniční politice, obraně a vnitřní bezpečnosti. Předsedou vlády je Askar Mamin.

Zákonodárným orgánem je parlament, který je dvoukomorový. Dolní komora se nazývá Mažilis. Má 107 poslanců, kteří jsou voleni na 5 let. Horní komora, Senát, má 47 členů, z toho osm jmenuje přímo prezident. Parlament na základě návrhu prezidenta schvaluje změny v Ústavě, státní rozpočet, musí potvrdit prezidentovu volby předsedy vlády a Národní banky. Parlament může rovněž vyhlásit referendum a vyjádřit nedůvěru vládě. Zcela dominantní silou v parlamentu i ve společnosti je prezidentská strana Nur Otan, v posledních volbách roku 2016 získala 82,15 % hlasů.[5]

Administrativní členění

Kazachstán, mapa členění na oblasti

Území státu je rozděleno do 14 oblastí a 4 samosprávných měst

  1. Západokazašská oblast (hlavní město Oral)
  2. Atyrauská oblast (Atyrau)
  3. Mangystauská oblast (Aktau)
  4. Aktobská oblast (Akťubinsk)
  5. Kostanajská oblast (Kostanaj)
  6. Severokazašská oblast (Petropavlovsk)
  7. Akmolská oblast (Kokčetau)
  8. Pavlodarská oblast (Pavlodar)
  9. Východokazašská oblast (Usť-Kamenogorsk)
  10. Karagandská oblast (Karaganda)
  11. Kyzylordská oblast (Kyzylorda)
  12. Turkestánská oblast (Turkestán)
  13. Žambylská oblast (Taraz)
  14. Almatinská oblast (Taldykorgan)
  15. Almaty (samosprávné město)
  16. Nur-Sultan (hlavní město)
  17. Bajkonur (pod ruskou správou)
  18. Šymkent (samosprávné město)

Obyvatelstvo

Kazašská svatba
Věž Bajtěrek v Astaně
Komplex Grand Alatau v Astaně
Mešita v Pavlodaru

K 1. červnu 2018 měl Kazachstán 18 253 300 obyvatel. Hustota osídlení je 6,68 obyvatel na km2.

66,01 % obyvatel jsou Kazaši, 21,05 % Rusové, 3,07 % Uzbekové, 1,7 % Ukrajinci a 1,04 % Němci. Ostatní jsou přistěhovalci z bývalých zemí SSSR. Etnické složení se ve 20. i 21. století prudce proměňovalo. Sovětský vůdce Josif Stalin nechal do Kazachstánu násilně přemísťovat příslušníky mnoha národností, zejména Němce, Poláky, Ujgury a Kurdy. V roce 1989 ještě tvořili Kazaši jen 39,7 % obyvatel Kazachstánu, Rusů bylo 37,8 %, Němců 5,8% a Ukrajinců 5,4 %.[6] Mnoho Rusů, Ukrajinců a Němců opustilo Kazachstán po rozpadu Sovětského svazu, jejich procentuální poměr v populaci dále snižuje nižší porodnost oproti Kazachům, ale stále tvoří vysoké procento obyvatel ve velkých městech a na severu Kazachstánu u ruských hranic.

Zajímavostí je, že v zemi byla i malá česká komunita, která však s pomocí české vlády přesídlila do České republiky. Vláda ČR přijala 1. listopadu 2006 nařízení o „Postupu při dokončování přesídlení osob s prokázaným českým původem (krajanů) z Kazachstánu". Celkem bylo přesídleno 157 krajanů, poslední tranzit se uskutečnil v říjnu 2007.[7]

69 % obyvatel Kazachstánu vyznává sunnitský islám, 28 % je pravoslavných křesťanů a 2 % obyvatel jsou evangelíci. Vzhledem k tomuto složení populace vláda vsází na mezináboženský dialog a Nursultan Nazarbajev každé tři roky hostí v Astaně velké setkání všech světových náboženství.[8] V zemi je 3129 svatostánků, z toho 2229 mešit, 258 pravoslavných chrámů, 93 katolických kostelů a 6 synagog. Islámský Svátek oběti i pravoslavné vánoce jsou v Kazachstánu státním svátkem.[9]

57 % obyvatel žije ve městech.

Kazašská společnost je specifická v tom, že velkou roli v ní stále hraje tradiční klanová struktura, tedy rozdělení na kmenové svazy, tzv. Starší, Střední a Mladší žuzy. Uly žuz (Starší, nebo Největší) má kořeny v jižním Kazachstánu, Orta žuz (Střední) ve středním a východním a Kiši žuz (Mladší nebo Malý) se identifikuje se západní a severní částí Kazachstánu. Každý žuz se dělí na rody a plemena. Orta žuz má 12 rodů a plemen. Členové Uly žuzu se cítí být přímými potomky Čingischána.

Jazyky

Úředním jazykem je kazaština. Státní instituce a samosprávné orgány však užívají i ruštinu, která je s kazaštinou rovnoprávná. V písmu se užívá vlivem ruštiny cyrilice a sporadicky i latinka, v současné době zejména pod vlivem turečtiny. Dne 12. dubna 2017 prezident Nazarbajev nařídil úřadům přejít postupně z azbuky na latinku. Od roku 2025 by se měla používat již jen latinka.[10]

Kazaština patří do turkické jazykové skupiny, spolu s turečtinou, turkmenštinou, azerštinou, uzbečtinou či tatarštinou.

Významná města

Další města

Kultura

Mauzoleum Chodži Ahmeda Jásávího
Palác míru a harmonie v Astaně
Koncertní hala v Astaně

Památky a architektura

V seznamu světového dědictví UNESCO je zapsáno pět památek:

Unikátním architektonickým celkem je nové hlavní město Nur-Sultan, které nechal vůdce Nursultan Nazarbajev postavit na konci 90. let 20. století, z menšího městečka Akmola (dříve Celinograd). Město bylo oficiálně otevřeno a hlavním městem prohlášeno v roce 1997. Architektonický plán hypermoderního města vytvořili známý japonský architekt Kišó Kurokawa a britský architekt Norman Foster, přičemž jejich spojení mělo symbolizovat spojení východu a západu, jímž kazachstánská kultura de facto je. K architektonickým unikátům patří Palác nezávislosti, Koncertní hala (dílo Manfredi Nicolettiho), Umělecká univerzita, prezidentský palác Ak Orda či Smaragdové věže. Věž Bajtěrek (jež je dokonce zobrazena na zadní straně všech kazašských bankovek[11]), Palác míru a harmonie ve tvaru pyramidy a zábavní centrum Chan Šatyr ve tvaru jurty, jehož výstavba se vyšplhala ke 400 milionům dolarů, navrhl osobně Norman Foster.[12] Výstavba podle Kurokawových urbanistických plánů má probíhat do roku 2030.[13] Zajímavostí je, že na výstavbě Astany se podílela i česká firma VUCHZ Brno, která zde postavila moderní závod na výrobu biodieselu.[14]

Literatura

Zakladatelem kazašské literatury, jejím prvním klasikem a propagátorem sblížení s ruskou a evropskou kulturou na základě liberálního islámu byl v 19. století Abaj Kunanbajuly. Významným obrozencem byl i Ybyraj Altynsarin, který zavedl do kazaštiny cyrilici, jež je užívána dodnes (byť je postupně opouštěna). Prominentním kazašským autorem v sovětské éře byl Muchtar Auezov, jenž se dočkal mnoha veřejných poct. Naopak Saken Sejfullin byl v éře stalinismu mučen a popraven jako kazašský nacionalista. Stejný osud potkal i básníka a turkologa Achmeta Baitursynova. Objevem 60. let byl básník Mukagali Makataev. V Kazachstánu se narodil i rusky píšící sci-fi spisovatel Sergej Lukjaněnko, autor slavné Noční hlídky.

Hudba

Hudební skladatel Kurmangazy Sagyrbajuly v 19. století využil folklórních zdrojů. Folklór později proslavil i zpěváka Žambyla Žabajeva. V populární hudbě se prosadila Roza Rymbajeva nebo skupina A’Studio. Ve folk-rockové hudbě skupina Ulytau.

Film

V Hollywoodu se prosadil filmový režisér Timur Bekmambetov, mj. díky zfilmování Noční hlídky krajana Lukjaněnka. V sovětském filmu se proslavila herečka Natalja Arinbasarova. Na scénografii a kostýmech historických filmů pracoval architekt Almas Ordabajev, jinak též autor vlastních projektů.

Sport

Alexandr Vinokurov (2012)

Kazachstánským sportovcům se od počátku samostatné účasti na olympijských hrách daří, mají na svém kontě již šestnáct zlatých olympijských medailí. Kazachstán má především silnou boxerskou školu, boxeři přivezli z olympiád už 22 medailí, z toho sedm zlatých. Na nejvyšší metu dosáhli v ringu Bachyt Sarsekbajev, Serik Sapijev, Bekzat Sattarchanov, Vasilij Žirov, Jermachan Ibraimov, Bachtijar Artajev a Danijar Jelusinov[15]. K největším sportovním hvězdám patří cyklista Alexandr Vinokurov, olympijský vítěz v silniční cyklistice a manažer známého závodního týmu Astana.[16] Olga Rypakovová získala olympijské zlato v trojskoku[17], Jurij Melničenko v zápase řecko-římském, Olga Šišiginová v běhu na 100 metrů překážek[18], Dmitrij Balandin v plavání[19], Nijat Rahimov a Alla Važenina ve vzpírání, Alexandr Parygin v moderním pětiboji, Vladimir Smirnov v běhu na lyžích na 50 km. Ještě v dresu SSSR získal olympijské zlato basketbalista Alžan Žarmuchamedov, v Mnichově roku 1972, krom toho si připsal tři tituly mistra Evropy.

Stále větší popularitě se těší lední hokej. Kazachstán vyslal několik klubů do Kontinentální hokejové liguy, nejlepší z jeho klubů je Barys Astana. V severoamerické NHL se prosadil Jevgenij Nabokov.[20] Velmi úspěšní jsou Kazaši v bandy hokeji, kde získali šest bronzových medailí na mistrovství světa. V posledním desetiletí se ve světě prosadili také kazašští tenisté, dva turnaje v Astaně byly zařazeny do seriálu ATP a WTA. Zarina Dijasová a Julia Putincevová pronikly do první padesátky žebříčku světových tenistek, v první stovce je i Michail Kukuškin.

YouTube

Astana by drone – Kazakhstan
Geography Now – Kazakhstan


Eurovision Kazakhstan – Kesh You – Rizamın
Astana Kazakhstan City Tour


Reference

  1. ↑ Přednáška Muchtara Džakiševa, bývalý prezidenta Kazatompromu (rus)
  2. ↑ Ruský a kanadský uranoví obři si rozdělí mezi sebou uranová ložiska v Kazachstánu, Atomová energie, zpravodajství, portal Atominfo.cz
  3. ↑ Country Rankings: World & Global Economy Rankings on Economic Freedom. www.heritage.org [online].  [cit. 2018-11-22]. Dostupné online.  
  4. ↑ Kazachstán: Zahraniční obchod a investice | BusinessInfo.cz. www.businessinfo.cz [online].  [cit. 2018-11-21]. Dostupné online.  ( ) 
  5. ↑ Kazachstán: Základní charakteristika teritoria, ekonomický přehled | BusinessInfo.cz. www.businessinfo.cz [online].  [cit. 2018-11-21]. Dostupné online.  ( ) 
  6. ↑ "Всесоюзная перепись населения 1989 года". demoscope.ru.
  7. ↑ Čeští reemigranti z Kazachstánu jsou v Česku spokojení | Radio Praha. Radio Praha. Dostupné online [cit. 2018-11-21]. (cs) 
  8. ↑ Náboženští lídři v Astaně: odmítáme extremismus. Rádio Proglas [online].  [cit. 2018-11-22]. Dostupné online.  ( ) 
  9. ↑ Congress of World Religions - Religious Situation Review in Kazakhstan. www.religions-congress.org [online].  [cit. 2018-11-22]. Dostupné online.  
  10. ↑ . Dostupné online.  
  11. ↑ Astana: fata morgána uprostřed kazašské stepi. HedvabnaStezka.cz. Dostupné online [cit. 2018-11-22].  
  12. ↑ Astana Zázrak ve stepi. Parametr "periodikum" je povinný!. Dostupné online [cit. 2018-11-22]. (cs) 
  13. ↑ Astana: Hlavní město Kazachstánu je futuristickou metropolí, která šlape na paty i Dubaji. Parametr "periodikum" je povinný!. Dostupné online [cit. 2018-11-22]. (cs) 
  14. ↑ Proměna Kazachstánu: Bohatství vyrostlé uprostřed stepi - Euro.cz. Euro.cz, 2010-12-06. Dostupné online [cit. 2018-11-22]. (cs) 
  15. ↑ Boxer Jelusinov prodloužil kazašskou dominanci ve váze do 69 kg. iDNES.cz [online]. 2016-08-17 [cit. 2018-11-21]. Dostupné online.  
  16. ↑ FOTHERINGHAM, William. Alexandr Vinokourov wins Olympic gold as Team GB hopes are dashed. the Guardian [online]. 2012-07-28 [cit. 2018-11-21]. Dostupné online.  ( ) 
  17. ↑ Rypakova of Kazakhstan takes triple-jump gold. ESPN.com. Dostupné online [cit. 2018-11-21]. (en) 
  18. ↑ Olga leaps to hurdles joy. news.bbc.co.uk [online].  [cit. 2018-11-21]. Dostupné online.  
  19. ↑ Kazakhstan's Dmitry Balandin wins men's 200m breaststroke. Eurosport UK, 2016-08-11. Dostupné online [cit. 2018-11-21].  
  20. ↑ Nabokov naposledy zamával fanouškům San Jose. Ukončil kariéru. iDNES.cz [online]. 2015-02-12 [cit. 2018-11-21]. Dostupné online.  

Externí odkazy


Flickr.com nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Kazachstán
Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Kazakhstan
Citováno z „http://ww2000w.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Kazachst%C3%A1n“