V sobotu 2. listopadu proběhla mohutná oslava naší plnoletosti !!
Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!

Haifa

Z Multimediaexpo.cz


Haifa (hebrejsky: חֵיפָה , Chejfa , arabsky: حيفا zvuk Hajfa) je největší severoizraelské město, hlavní město Haifského distriktu a čtvrté největší město v Izraeli s celkovou populací 266 500 obyvatel.[1][2] Město leží na izraelské pobřežní planině, při Haifském zálivu na celkové ploše 63,7 km². Nachází se 90 kilometrů severně od Tel Avivu a je hlavním regionálním centrem severního Izraele. Má smíšenou židovskou a arabskou populaci. Je domovem Světového centra Bahá'í, které je zapsáno na seznamu Světového dědictví UNESCO.[3] Haifa je hlavním a největším izraelským přístavem[4] a centrem izraelského průmyslu a technologií.[5] Nachází se zde množství hi-tech parků, mezi nimiž je i největší a nejstarší park v zemi.[6] Dále je zde průmyslový přístav a ropná rafinerie. Dříve bylo město koncovou stanicí ropovodu z Iráku.[7] V Haifě se rovněž nachází dvě uznávané akademické instituce: Technion a Haifská univerzita. Vznik Haify, která byla vystavěna při úpatí hory Karmel, se datuje do biblických dob. Nejstarší známé osídlení v sousedství bylo malé přístavní město Tel Abu Hawam založené v pozdní době bronzové (14. století př. n. l.).[5] Ve 3. století n. l. byla Haifa známá jako centrum výroby textilních barviv. Po následující století bylo město pod nadvládou Byzantinců, Arabů, křižáků, Osmanů, Egypťanů a Britů. Od založení Státu Izrael v roce 1948 je město spravováno haifským magistrátem.

Obsah

Etymologie

Původ jména Haifa není jasný. Podle historika Alexe Carmela může pocházet z hebrejského slovesa חפה (chafa – skrýt, zakrývat), ve smyslu, že se Haifa skrývá za Karmelem.[8] Další možný výklad názvu je odvozenina z arabského slova حفَّ (chafa), což znamená „pláž“ nebo slovo حيفة (chajfa), mající význam „předměstí“ či „část města.“ Jindy je název Haify spojován s hebrejským slovem חוף (chof – pláž) nebo חוף יפה (chof jafe – krásná pláž). Někteří křesťanští poutníci věří, že je město pojmenováno po jeruzalémskému veleknězi z Ježíšových dob Kaifášovi nebo po sv. Petru, jehož jméno je v aramejštině כפא (Kefa).[8]

Dějiny

Starověké osídlení

Pravoslavná ikona proroka Elijáše

První osídlení v oblasti dnešní Haify, kterým bylo malé přístavní město Tel Abu Hawam, pochází již z pozdní doby bronzové (14. století př. n. l.).[5] Řecký geograf Skylaks z Kariandy jej popsal, jako místo „mezi zálivem a Diovým útesem“ (pravděpodobně narážka na Karmel). Během období helénismu se zdejší starý přístav přesunul kvůli zanášení pískem jižně, do místa dnešní čtvrti Bat Galim.[9] V Talmudu je Haifa zmíněna až zhruba ve 3. století n. l., jako malá rybářská osada a domov rabiho Avdimose a dalších židovských učenců.[10][11] Haifa se nacházela nedaleko Šikmony, která byla centrem výroby tradičního textilního barviva techelet, užívaného při výrobě oděvů pro velekněze Chrámu. V Bibli Haifa zmíněna není, nachází se v ní však zmínka o hoře Karmel i o řece Kišon.[12] Na vrcholu Karmelu se nachází Elijášova jeskyně tradičně spojována s prorokem Elijášem a jeho učněm Elíšou. Nejvyšší vrchol karmelského hřbetu se v arabštině nazývá Muhraka (doslova „místo pálení“), což odkazuje k zápalným obětem v kanaánských a raně izraelitských dobách.[13] První zdejší osídlení bylo v oblasti současné Rambamovy nemocnice a židovského hřbitova v ulici Jafo.[14] První obyvatelé se zabývali rybolovem a zemědělstvím.[14]

Byzantská, arabská a křižácká nadvláda

Od 4. století spadala Haifa územně pod Byzantskou říši, pod jejíž nadvládou nadále vzkvétala, avšak nikdy nedosáhla velkého významu.[15] V 7. století bylo město dobyto Peršany. Po perské nadvládě byl na blízkém východě ustanoven chalífát, kterému vládli volení chalífové. V 9. století byly za Umajjovců a Abbásovců zahájeny obchodní styky s egyptskými přístavy a v Haifě došlo k rozvoji loděnic. Zatímco měl chalífát kontrolu nad vládou a civilní správou, Arabové a Židé se zabývali různými druhy obchodu, včetně námořního, a Haifa až do 11. století prosperovala. Nejlukrativnějším odvětvím průmyslu té doby byla výroba skla a produkce textilních barviv z mořských plžů.[16] Prosperita města skončila rokem 1100, kdy byla Haifa obklíčena křižáckými vojsky, která zdejšímu židovskému obyvatelstvu hrozila útokem, pakliže nepřistoupí na křesťanství.[17] Poté co se Židé odmítli, byla Haifa dobyta v nelítostné, téměř měsíc trvající bitvě mezi křižáky a zdejšími židovskými a muslimskými obyvateli, při které bylo město zničeno a obyvatelstvo takřka vyhlazeno.[17] Za křižácké nadvlády byla Haifa malou rybářskou a zemědělskou obcí, jež byla součástí Galilejského knížectví v rámci Jeruzalémského království.[16] V roce 1155 byl v Haifě podle tradice Bertoldem Kalabrijským založen křesťanský řád karmelitánů,[5] který na hoře Karmel nechal postavit kostel.[18] V roce 1265 bylo město dobyto Mamlúky.[19] Definitivně se pod muslimskou nadvládu dostala Haifa v roce 1291 po pádu Akka.[20] Karmelský kostel byl pod arabskou nadvládou přestavěn na mešitu a později se stal nemocnicí. V 19. století byl obnoven jako Karmelitánský klášter, který se nachází nad Elijášovou jeskyní.[21]

Mamlúcká, ajjúbovská, osmanská a egyptská nadvláda

Zdejší křižácká pevnost byla zničena v roce 1187 sultánem Saladinem po porážce Jeruzalémského království v bitvě u Hattínu.[9] V roce 1265 město dobyla armáda mamlúckého sultána Bajbarse a zničila městské opevnění a většinu zdejších domů, aby zabránila návratu křižáků.[22] Po většinu mamlúcké nadvlády během 13. až 16. století město pustlo.[19] Informací z tohoto období je velmi málo.[19] V roce 1761 nechal Záhir al-Umar, beduínský vládce Akky a Galileje, město zbořit, znovuvybudovat na vhodnějším místě a opevnit jej hradbami.[17] Tato událost se pokládá za začátkem moderních dějin Haify. Po el-Omarově smrti v roce 1775 bylo město až do konce první světové války v roce 1918 pod osmanskou nadvládou, s výjimkou dvou krátkých období: v roce 1799 Haifu dobyl v rámci svého palestinského tažení Napoleon Bonaparte, který se ale ještě téhož roku stáhl, a v letech 1831−1840 měl tuto oblast pod kontrolou egyptský místokrál Muhammad Alí.[23][24]

Starý templářský dům v Německé kolonii

V letech po egyptské okupaci došlo k vzestupu významu města a jeho populace, zatímco nedaleké přístavní město Akko zaznamenalo propad. V roce 1854 žilo v Haifě 2012 obyvatel, z toho 1200 muslimů, 870 křesťanů (400 řeckokatolíků, 300 řeckých pravoslavných, 50 římskokatolíků a 30 maronitů) a 32 Židů.[25] Přelomovým bodem ve vývoji města byl příchod německých templářů v roce 1868, kteří se usadili v místě dnes známém jako Německá kolonie (ha-Mošava ha-Germanit‎).[24] Templáři vybudovali a provozovali parní elektrárnu, továrny a klíčovou roli v modernizaci města rovněž sehrála výstavba dlážděné silnice do Nazaretu a ke Galilejskému jezeru a výstavba železnice z Haify do Damašku.[5]

Pohled na Haifu, 1898

První evropští Židé přišli do Haify koncem 19. století z Rumunska. Ústřední židovská kolonizační společnost a rumunští Židé zakoupili poblíž města 1000 akrů půdy. Rumunští Židé však nebyli příliš zemědělsky založení, a proto ponechali obdělávání půdy na bývalých arabských nájemcích. V roce 1909 se stalo město centrem víry Bahá'í poté, co byly do Akka přeneseny ostatky Bába a na hoře Karmel byla vybudována bahá'istická Svatyně. Pro stoupence tohoto náboženství se Haifa stala významným bohoslužebným, poutním a správním centrem. Bahá'istické světové centrum (sestávající se ze Svatyně Bába, terasových zahrad a správních budov) se nachází při severním úpatí hory Karmel. Pro víru Bahá'í je Haifa důležitá jelikož zde byl její zakladatel Báb před svou smrtí vězněn Osmany.[26] Bahá'istická svatyně a zahrady se staly jednou z nejnavštěvovanějších haifských turistických atraktivit a v roce 2008 byly tyto památky zapsány na seznam světového dědictví UNESCO.[3][27]

Britský mandát Palestina a válka za nezávislost

První elektrárna, která Haifu zásobovala elektřinou, otevřena 1925

Počátkem 20. století byla Haifa průmyslovým přístavním městem a rozrůstajícím se populačním centrem. V tomto období byly postaveny Hedžaské železnice a Technion.[24] V roce 1917 byla Palestina obsazena Brity pod velením generála Edmunda Allenbyho,[28] v roce 1919 pak bylo na Pařížské mírové konferenci území Palestiny svěřeno pod britskou správu, a vznikl tak protektorát Britský mandát Palestina, mezi jehož hlavní cíle patřilo provedení Balfourovy deklarace.[29] Haifský mandátní distrikt byl domovem přibližně 20 tisíců obyvatel, z nichž 82 % byli muslimští Arabové, 14 % křesťanští Arabové a 4 % Židé.[30] Počet Židů se průběžně zvyšoval díky imigraci (alija), a to zejména z Evropy.[30] V roce 1946 již bylo náboženské složení obyvatelstva odlišné: 33 % byli muslimové, 20 % křesťané a 47 % Židé, což vyjádřeno v absolutních číslech bylo 70 910 Arabů (41 000 muslimů a 29 910 křesťanů) a 74 230 Židů.[31] Mezi významné mezníky v době mandátu patří vybudování přístavu ve 30. letech a napojení na ropovod z Iráku.[5]

Přeživší z koncentračního tábora Buchenwald (chlapec je budoucí aškenázský vrchní rabín Jisra'el Me'ir Lau) po připlutí do Haify, 15. července 1945

Podle plánu OSN na rozdělení Palestiny z roku 1947 měla Haifa připadnout židovskému státu. Poté co arabští představitele plán odmítli, neuniklo město násilí, které se ihned rozšířilo po celé zemi. 30. prosince 1947 vhodili členové Irgunu bomby do davu palestinských Arabů, kteří stáli před branami rafinerií v Haifě, čímž zabili 6 z nich a 42 dalších zranili. V odvetě zabili Arabové 39 židovských zaměstnanců rafinerie a tyto události z konce roku 1947 vešly ve známost jako masakr z ropné rafinerie v Haifě.[32] Židovské ozbrojené složky následující den na tuto arabskou odvetu reagovali útokem na arabskou vesnici Balad al-Šajch, kde žili někteří z arabských zaměstnanců ropné rafinerie. Při tomto útoku, který se stal známý jako Balad al-Šajchský masakr, podpalovali a demolovali domy a bylo zabito na 60 Arabů.[33] Kontrola města byla kvůli zdejšímu průmyslu a rafinériím považována za klíčový cíl války za nezávislost, která bezprostředně následovala po vyhlášení izraelské nezávislosti.[32] Britové se z města stáhli 21. dubna 1948. Kontrola nad městem byla získána 23. dubna 1948 při operaci Bi'ur Chamec, které velel velitel karmelské brigády Moše Karmel.[32] V průběhu konfliktu došlo k masivnímu vysídlení zdejších Arabů. Podle časopisu The Economist z 2. října 1948 zůstalo ve města z původních 62 tisíc Arabů ne více než 5 až 6 tisíc.[34] Benny Morris a další historikové ve svých publikacích píší, že haifští Arabové město opustili kvůli kombinaci sionistických hrozeb, výzev arabských vůdců, a také z důvodu ostřelování arabských vesnic a čtvrtí.[35][36] Arabové naopak zdůrazňují význam sionistických hrozeb.[37] Zahraniční média zdůrazňovala roli arabského vedení jako motivační faktor uprchlíků. The Economist vysvětlil v říjnu 1948 tuto myšlenku slovy: „Je jen málo pochyb, že nejúčinnější z faktorů bylo oznámení představitelů Vysoké arabské komise vyzývající Araby k odchodu… bylo jasné, že ti Arabové, kteří zůstanou v Haifě a přijmou židovskou ochranu budou vnímáni jako zrádci.“[34] 3. května 1948 interpretoval tyto událostí časopis Time takto: „Masová evakuace, částečně způsobena strachem, částečně příkazy arabských vůdců udělala z arabské čtvrti v Haifě město duchů… odchodem arabských dělníků doufali v paralyzování Haify.“[34] Většina haifských Arabů utekla z města prostřednictvím lodí do Libanonu.[37]

Po vzniku Izraele

Sail Tower

Po válce za nezávislost hrálo město významnou roli jako brána židovského přistěhovalectví. Tisíce imigrantů (olim) se během války usadily v opuštěných arabských domech a následně pro ně byly vybudovány nové čtvrtě jako jsou Kirjat Chajim, Ramot Remez, Ramat Šaul, Kirjat Sprinzak a Kirjat Eliezer. V poválečném období byla dále ve čtvrti Chadar ha-Karmel postavena nemocnice Ben Sijon (dříve Rothschildova) a Ústřední synagoga. V roce 1953 byl vytvořen dopravní a architektonický plán pro rozvoj města.[38] V roce 1959 vypukly nepokoje mezi mizrachim, převážně Marokánci, ve čtvrti Vádí Salib. Rebelové, kteří tvrdili, že je stát diskriminuje, byli členy socialistické skupiny známé pod označením Černí Panteři, z nichž mnoho žilo v domech dříve patřících haifským Arabům. Jejich požadavek na „chléb a práci“ byl namířen na státní instituce a na aškenázské elity ve Straně práce a Histadrutu.[39] Zatímco Tel Aviv získal na významu, došlo k poklesu významu Haify coby regionálního centra. Tento trend ještě umocnilo otevření přístavu v Ašdodu. Později došlo také k odlivu turistů poté, co ministerstvo cestovního ruchu upřednostnilo rozvoj Tiberiady, jakožto turistického centra. Počátkem 70. let dosáhla haifská populace 200 000 obyvatel. Masová imigrace ze zemí bývalého Sovětského svazu přivedla do města dalších 35 000 lidí.[38] Za izraelské správy došlo k demolici mnoha historických osmanských budov ve čtvrti Vádí Salib a v 90. letech došlo kvůli výstavbě městského centra ke zbourání hlavní části Starého města.[38][39] V roce 2006 zasáhlo město během druhé libanonské války 93 raket Hizballáhu, které zabily jedenáct civilistů.[40] Tyto raketové útoky, při kterých byla zasažena i zdejší ropná rafinerie,[41] vedly k útěku takřka poloviny obyvatel během prvního týdne války.[40] 2. prosince 2010 vznikl nedaleko jižního okraje města, na výšinách pohoří Karmel, lesní požár, který se nepodařilo do večera lokalizovat a do 3. prosince 2010 již kvůli němu muselo být evakuováno přes 15 000 lidí, včetně obyvatel haifské čtvrti Hod ha-Karmel. Šlo o největší lesní požár v dějinách státu Izrael. Vyžádal si dle údajů z dopoledne 3. prosince 41 obětí, z velké části šlo o strážné z věznice Damon, kteří při evakuaci nápravného ústavu uvízli v autobusu uprostřed požáru. Při požáru byla těžce zraněna i Ahuva Tomerová z velitelství haifské policie.[42][43]

Hlavní článek: Lesní požár v Izraeli 2010

Geografie

Klimadiagram Haify

Haifa se nachází na izraelské středomořské pobřežní planině, historické spojnici Evropy, Afriky a Asie.[44] Rozkládá se při Haifském zálivu u hory Karmel a je rozvrstveno do tří částí.[45] Nejnižší je centrem obchodu a průmyslu a zahrnuje i Haifský přístav.[45] Prostřední se nachází při úpatí hory Karmel a sestává se ze starších rezidenčních čtvrtí, zatímco nejvyšší zahrnuje moderní rezidenční čtvrti.[45] Z nejvyšších částí Haify je výhled na oblast západní Galileje směrem k Roš ha-nikra a libanonským hranicím.[45] Masiv Karmelu člení četná boční údolí a vádí, která prudce spadají směrem k moři. Příkladem takové výrazné terénní rýhy je vádí Nachal Giborim (s přítoky Nachal Vardija, Nachal Tan a Nachal Even), které se svažuje směrem k Haifskému přístavu a odděluje centrální části města a východní předměstí. Směrem k západu tečou skrz Haifu vádí Nachal Šikmona, Nachal Alija, Nachal Lotem, Nachal Amik, Nachal Sijach, Nachal Ezov, Nachal Achuza, Nachal Amiram, Nachal Ovadja, Nachal Tira a Nachal Neder. K severu a severovýchodu vedou vádí Nachal Ben Dor a Nachal Katija. Mezi jednotlivými údolími terén stoupá do vyvýšených náhorních plošin, většinou stavebně využitých. Terén se postupně zvedá směrem k jihu, k centrálním částem pohoří Karmel. Na jižním okraji města je to hora Har Tlali s nadmořskou výškou okolo 480 metrů. Město se nachází 90 km severně od Tel Avivu a má velké množství pláží při Středozemním moři.[46] Na rozdíl od Tel Avivu se pláže nacházejí mimo centrum a jsou spíše oblázkové.[47] Mezi nejznámější patří Karmelská pláž, Studentská pláž, či pláž Bat Galim.[47]

Klima

Haifa má typické středozemní klima s horkými léty a chladnými deštivými zimami (Köppenova klasifikace podnebí – Csa).[48] Jaro přichází v březnu s nárůstem teploty ovzduší. V létě je průměrná teplota 26 °C a v zimě 12 °C. Sníh je zde vzácný, ale teploty tu někdy, zejména v ranních hodinách, klesnou až na 6 °C. Vlhkost vzduchu je díky blízkosti moře celoročně vysoká. Průměrný roční úhrn srážek je 524 mm a nejvíce prší v období od října do dubna.[49]


Fauna a flóra

Dub kermesový

Přítomnost rostlinných a živočišných druhů a jejich biologická diverzita je do jisté míry ovlivněna zastavěnou plochou města a významnými ekologickými stresory, jimiž jsou průmyslové továrny podél řeky Kišon, která je v jejich důsledku kontaminovaná.[50] Na druhou stranu se ve městě nachází zachované části přírody, jako například přírodní dubové lesy na hoře Karmel, které jsou součástí zdejšího národního parku (Mount Carmel National Park).[51] Právě karmelská flóra je díky specifickému klimatu, tvořenému zdejšími mořskými proudy, velice bohatá.[51] Mezi zdejší zástupce flóry patří například dub kermesový (Quercus coccifera), řečík palestinský (Pistacia palaestina), planika obecná (Arbutus unedo), či řešetlák (Rhamnus).[52] Karmelské pohoří je rovněž výjimečné, coby jediná lokalita výskytu borovice halepské (Pinus halepensis) v Izraeli.[52] Z kvetoucích rostlin se zde nachází například lilie bělostná (Lilium candidum) a různí zástupci sasanek (Anemone), bramboříků (Cyclamen) a orchidejí (Orchidaceae).[52] Na pohoří Karmel se nachází i přírodní rezervace Karmel Chaj Bar, kde se organizace Chaj bar snaží do volné přírody navrátit rostlinné a živočišné druhy, které se v minulosti volně vyskytovaly v zemi Izraelské či druhy, jež jsou v současné době ohrožené.[53] Mezi zástupce ptactva patří například sup bělohlavý (Gyps fulvus), orel mořský (Haliaeetus albicilla) či sup mrchožravý (Neophron percnopterus).[54] Savce zastupuje například daněk mezopotámský (Dama dama mesopotamica), gazela obecná (Gazella gazella) a srnec obecný (Capreolus capreolus).[54] Obojživelníky pak třeba mlok skvrnitý (Salamandra salamandra).[54]

Městské čtvrtě

Čtvrť Bat Galim v dolní Haifě

Haifa se vyvíjela patrovitě od moře směrem k vrcholu hory Karmel. Nejstarší čtvrtí je Vádí Salib, označovaná také jako Staré město, která se nachází v blízkosti přístavu. V minulosti byla rozdělena hlavní silnicí a částečně zbořena kvůli výstavbě vládních budov. Táhne se podél čtvrti Vádí Nisnas, která je centrem současného zdejšího arabského života. V 19. století došlo pod osmanskou nadvládou k výstavbě Německé kolonie, která byla prvním modelem plánu rozvoje města. Některé z budov byly obnoveny a kolonie se stala centrem nočního života.[45] Další čtvrtí je Chadar, kde byly první domy postaveny počátkem 20. století. Tato čtvrť byla od 20. do 80. let kulturním a obchodním centrem Haify a nachází se v sousedství arabských čtvrtí. Dnešní Chadar se táhne od přístavu, kolem Německé kolonie, Vádí Nisnas a Vádí Salib.[55] Jsou zde dvě komerční centra obklopená staršími městskými čtvrtěmi.

Pohled na Haifu od Rambamovy nemocnice

Nad Chadarem se v druhé části nachází čtvrť Neve Ša'anan, která je domovem ortodoxních Židů a obyvatel pocházejících ze zemí bývalého Sovětského svazu. Byla založena ve 20. letech a původně zde stály samostatně stojící patrové domy, které však byly v 50. letech nahrazeny novějšími čtyřpatrovými domy apartmánového typu. Dole při hranici mezi městem a přístavem a západně se nachází převážně židovské čtvrti Bat Galim, pláž Šikmona a Kirjat Eli'ezer. Západně a východně od Chadaru jsou arabské čtvrti Abbas a al-Chalisa postavené v 60. a 70. letech.[56] Jižně od karmelského mysu se nachází čtvrti Ejn ha-Jam, Ša'ar ha-Alija, Kirjat Šprincak a Neve David. Dále k jihu Kfar Samir (se hřbitovem Sde Jehošua).

IEC Tower, nejvyšší budova ve městě

Nad Chadarem a západně od Neve Ša'ananu jsou bohaté, převážně židovské čtvrtě. Patří mezi ně Karmel Corfati, Merkaz ha-Karmel, Romema, Karmelija, Vardija, Ramat Golda a Denja. Přestože stále existuje jasný rozdíl mezi židovskými a arabskými čtvrtěmi, lze pozorovat vzestupný trend, kdy se bohatí Arabové stěhují do židovských čtvrtí s lepší adresou.[57] Mezi další zdejší čtvrtě patří Kababir, sídlo Národního vedení izraelské ahmadijské muslimské komunity.[56] Kababir je od čtvrtě Karmelija oddělen hlubokým kaňonem vádí Nachal Sijach. Právě boční údolí jako Nachal Sijach, jež člení hbřbet Karmelu a vytvářejí izolované stavebně využité náhorní terasy, jsou typickým prvkem městské struktury Haify. Hluboká údolí podél sezónních toků zde pronikají i přímo do centra města (Nachal Lotem, Nachal Giborim).

Rozvojové plány

Další čtvrtě se rozkládají severovýchodně od centra města, při pobřeží Haifského zálivu. Jde o Kirjat Chajim a Kirjat Šmuel, které sice administrativně spadají pod město Haifa, ale urbanisticky jsou propojeny s konurbací samostatných měst při Haifském zálivu zvaných Krajot. V současné době je bytová výstavba soustředěna právě do oblasti Kirjat Chajim a Kirjat Šmuel, kde bylo v letech 2002–2004 vystavěno 75 tisíc m² obytných prostor, Karmel a Ramot Neve Ša'anan, oba po 70 tisících m².[58] Neobytné administrativní budovy se nejvíce staví v dolní části města (90 tisíc m²), u Haifského zálivu (72 tisíc m²) a Ramot Neve Ša'anan (54 tisíc m²).[58] K roku 2004 bylo 80 % všech staveb ve městě v soukromém vlastnictví.[58] Ve čtvrti Wádí Salib došlo k přestavbě původních interiérů paláce Paša, tureckého lázeňského domu a hudebního a tanečního klubu, a v současné době slouží jako taneční kluby, divadla a kanceláře.[39] Haifa Economic Corporation Ltd. plánuje postavit na dvou parcelách o rozloze 1000 m² kancelářské a obchodní prostory, které budou zahrnovat turecké a arabské „stavební prvky,“ a vládní centrum v dolní části města.[59] Jiné vládní centrum postavené ve stejné oblasti v 90. letech nedokázalo podpořit ekonomiku tak, jak se očekávalo. Současný projekt je kontroverzní kvůli vystěhování rodin z okolí a plánované demolici historických budov, včetně bývalého domu palestinského intelektuála Emila Toumy.[39]

Demografie

Město Haifa
Populace podle roků[1][60]
1800 1 000
1840 2 000
1880 6 000
1914 20 000
1922 24 600
1947 145 140
1961 183 021
1972 219 559
1983 225 775
1995 255 914
2005 267 800
2008 264 900
2010 266 500

K roku 2010 v Haifě žilo 266 500 obyvatel. 25 % populace města tvoří imigranti ze zemí bývalého Sovětského svazu.[61] Podle Centrálního statistického úřadu tvoří Arabové 9 % obyvatelstva města a žijí převážně ve čtvrtích Vádí Nisnan, Abbas a Halissa.[61] Haifa je často představována jako modelový příklad soužití mezi Araby a Židy, nicméně i zde existuje jisté napětí a nepřátelství. Existuje zde množství palestinských organizací bojujících proti diskriminaci, přerozdělování zdrojů, protestujících proti vysídlení haifských Arabů, jejichž domy zabrali Židé a proti destrukci arabského kulturního dědictví v oblasti Haify.[62] Haifa je třetí největší izraelské město a nachází se zde 103 tisíc domácností.[2] V porovnání s Tel Avivem a Jeruzalémem populace Haify stárne a vliv na to má především migrace mladého obyvatelstva do centra země za vzděláním a prací a stěhování mladých rodin za Haifu.[57]

Náboženské komunity

Vyznání obyvatel Haify
náboženství procent
judaismus
  
 82 %
křesťanství
  
 14 %
islám
  
 4 %
Zdroj: Urban Economics[57]

Vyznání haifského obyvatelstva je z 82 % židovské, 4 % muslimské a 14 % křesťanské.[57] Relativně velké množství křesťanské populace vzniklo uzavřením svazků mezi arabskými křesťany a imigranty ze zemí bývalého Sovětského svazu. Vzhledem ke stárnutí židovské populace, související s odchodem mladých lidí z města, dochází k nárůstu křesťanské a muslimské populace.[57] V roce 2006 bylo 27 % Arabů ve věku 0–14 let, oproti 17 % Židů. Tento trend se vyskytuje i u ostatních věkových skupin. Celkem 27 % Arabů zastupuje věkovou skupinu 15–29 let a 23 % věkovou skupinu 30–44 let. Oproti tomu Židé představují 22 % a 18 %. U věkových skupin staršího věku se trend obrací a skupinu 45–59 let zastupuje 19 % Židů oproti 14 % Arabů. Stejný vývoj je i u starších skupin. Celkem 14 % Židů zastupuje skupinu 60–74 let oproti 7 % Arabů a skupinu starších 75 let zastupuje 10 % Židů oproti 2 % arabské populace.[60] Vzhledem k národním standardům je haifská židovská populace relativně sekulární. K roku 2006 se 2,9 % zdejších Židů označilo jako charedim, což je výrazně pod 7,5% celostátní průměr.[60] 66,6 % se označilo sekulární, což je naopak nad 43,7% celostátní průměr.[60] Malé množství imigrantů z  bývalého Sovětského svazu se nezařazuje do žádné skupiny, neboť často pocházejí ze smíšených manželství s židovskými předky.[61]

Ekonomika

Věže haifské rafinerie

Úsloví „v Haifě pracují, v Jeruzalémě se modlí a v Tel Avivu se baví“ odkazuje na pověst Haify, coby města pracujících.[63] Hlavní průmyslová základna města se nachází na severovýchodě, blízko řeky Kišon. V Haifě se také nachází jedna ze dvou izraelských ropných rafinérií (druhá je v Ašdodu). Zdejší rafinerie zpracuje ročně na 9 milionů tun (66 milionů barelů) ropy.[64] V době britského mandátu byla dvojice chladících věží rafinérie postavených ve 30. letech 20. století nejvyššími stavbami v zemi.[65] Na jižním okraji města se nachází průmyslový park Metam (zkrácenina Merkaz Ta'asijot Mada – Vědecké průmyslové centrum), který je největším a nejstarším průmyslovým parkem v zemi. Sídlí v něm množsžví výzkumných a vývojových izraelských a mezinárodních hi-tech společností, jako například Intel, IBM, Microsoft, Motorola, Google, Yahoo!, Elbit Systems, Zoran, Philips a Amdocs.[66] Kampus Haifské univerzity je domovem laboratoří IBM.[67] Haifský přístav je předním izraelským přístavem pro osobní dopravu a hlavním izraelským nákladním přístavem.[68] Ve městě se nachází množství nákupních a obchodních center, mezi které patří Hucot Hamifrac, OC Horev, Panorama Center, Castra Center, Colony Center (Lev ha-Mošava), OC Hanevi'im, Kanyon Haifa, OC Lev Hamifrac a Grand Kanyon.[69]

Cestovní ruch

Zahrady Bahá'í a svatyně Bába

K roku 2005 v Haifě existovalo 13 hotelů s celkem 1462 pokoji.[70] Z celkem 17 kilometrů pobřeží zabírají 5 kilometrů pláže.[71] Hlavní turistickou atrakcí města je Světové centrum Bahá'í se zlatou svatyní Bába a přilehlými zahradami, které je od roku 2008 na seznamu světového dědictví UNESCO. V letech 2005 až 2006 navštívilo svatyni na 86 037 turistů.[70] Mezi další turistické cíle patří obnovená osada Německá kolonie, karmelitánský klášter zvaný Stella Maris („Mořská hvězda“) či Elijášova jeskyně. Ve městě se také nachází zoologická a botanická zahrada, Muzeum přírodního prostředí (Museum of Natural History), Zoologický institut a Přírodovědné muzeum (Museum of Nature). Mezi místní atrakce dále patří futuristicky řešená lanová dráha či zajímavě konstrukčně řešený Karmelit – jediné metro v Izraeli.[72] Z Haify se rovněž podnikají výlety do drúzských měst na jihu. Nedaleko Haify se nachází umělecká kolonie Ejn Hod, kde má přes 90 umělců a mistrů svá studia a stálé expozice,[73] národní park Karmel, kde byly v jeskyních nalezeny pozůstatky neandrtálců, a který je specifický svým kosodřevinovým lesem.[74] Zpráva haifské radnice z roku 2007 uvádí, že město volá po výstavbě více hotelů, trajektové dopravě mezi Haifou, Akkem a Ceasareou, rozvoji západní části přístavu coby rekreační a zábavní oblasti, expanzi místního letiště a přístavu tak, aby byl s to přijmout mezinárodní cestovní a nákladní lodě.[75]

Společnost a kultura

Emiliana Torrini na Orange Music Haifa, 2005

Navzdory obrazu přístavního a průmyslového města je Haifa kulturním centrem severního Izraele. Během 50. let 20. století vyvinul starosta Abba Huši zvláštní úsilí přilákat spisovatele a básníky do města a nechal založit Haifské divadlo, které bylo vůbec prvním městským divadlem v zemi.[76] Hlavní arabské divadlo sloužící potřebám arabské populace je divadlo al-Midan. Mezi další divadla ve městě patří Kriegerovo centrum a Rappaportovo umělecké a kulturní centrum.[76] Zdejší Kongresové centrum hostí výstavy, koncerty a zvláštní události.[77] Nový haifský symfonický orchestr založený roku 1950 má více než 5000 abonentů.[78] Za rok 2004 navštívilo jeho koncerty 49 tisíc lidí.[71][79] Haifská kinotéka založená roku 1975 hostí každoroční Haifský mezinárodní filmový festival, který se koná během svátku Sukot. Nachází se zde 29 kin.[71] Vychází zde místní noviny Jediot Haifa[80] a je zde místní rádio Radio Haifa.[81] Na území města v minulosti proběhlo několik archeologických vykopávek, v jejichž rámci byly odkryty pozůstatky z byzantského a raně islámského období.[82][83]

Tikotinovo muzeum japonského umění

Muzea

Ve městě se nachází přes tucet muzeí.[71][84] Nejpopulárnější je Izraelské národní muzeum vědy, technologií a vesmíru, kam v roce 2004 zavítalo na 150 000 návštěvníků.[71] Nachází se v historické budově Technionu ve čtvrti Chadar.[85] V Haifském muzeu umění se nachází expozice moderního a klasického umění, stejně jako expozice věnovaná historii Haify.[86] Tikotinovo muzeum japonského umění je jediné muzeum na Blízkém východě věnované pouze japonskému umění.[87] Z dalších zdejších muzeí lze zmínit Muzeum pravěku, Národní mořské muzeum, Haifské městské muzeum, Hechtovo muzeum, Dagonovo archeologické muzeum, Železniční muzeum, Muzeum tajné imigrace a námořnictva, Izraelské muzeum naftového průmyslu a Chagallův umělecký dům.[71]

Sport

Stadion Kirjat Eliezer

Ve městě jsou dva hlavní fotbalové kluby, a to Makabi Haifa (současně v izraelské Premier League) a ha-Po'el Haifa (Liga Leumit), a oba mají domovský stadion Kirjat Eliezer. Maccabi vyhrál izraelský pohár desetkrát, zatímco Hapoel pouze jednou. Ve městě nachází množství klubů působící v oblastních ligách, jako třeba Bejtar Haifa a ha-Po'el Achva Haifa v lize Bet a ha-Po'el Spartak Haifa a Makabi Neve Ša'anan v lize Gimel. V roce 1996 město hostilo Světové mistrovství ve windsurfingu.[88] Haifský tenisový klub v jihovýchodní části města patří mezi největší v Izraeli.[89] Ve městě sídlí profesionální basketbalový klub Maccabi Haifa. V nedávné době postoupil do nejvyšší divize ligy ha-Al. Tým hraje v basketbalové aréně Romena, která má kapacitu 3000 míst. Hlavními stadiony v Haifě je čtrnáctitisícový stadion Kirjat Eliezer a stadion Thomas D'Alesandro. Atletický stadion Neve Ša'anan má kapacitu 1000 míst. V jihovýchodní části města je plánován třicetitisícový stadion schválený UEFA, který by měl být dostaven v roce 2009.[90]

Lékařská zařízení

Rambamova nemocnice

Lékařská zařízení v Haifě mají celkovou kapacitu 4000 lůžek.[91] Největší nemocnicí je vládou provozovaná Rambamova nemocnice s 900 lůžky a 78 tisíci ošetřenými pacienty za rok 2004. Nemocnice Bnej Sijon a Karmel mají každá po 400 lůžkách.[91] Mezi další nemocnice ve městě patří Italská nemocnice, nemocnice Eliša (100 lůžek), Choreb Medical Center (36 lůžek) a Ramat Marpe (18 lůžek).[91] Dále má město 20 rodinných zdravotnických center.[91] V roce 2004 bylo v Haifě ošetřeno celkem 177 478 pacientů.[91] Během druhé libanonské války v roce 2006 byla Rambamova nemocnice pod přímou palbou Hizballáhu a byla nucena přijmout zvláštní opatření k ochraně svých pacientů.[92] Celá křídla nemocnice byla přesunuta do velkých podzemních krytů.[93]

Školství

Rabinova budova,
Haifská univerzita

Haifa je domovem dvou mezinárodně uznávaných univerzit a několika fakult. Technion - Izraelský technologický institut, označovaný jako izraelský MIT, byl založen roku 1924. Má 18 fakult a 42 výzkumných institutů. V původní budově univerzity dnes sídlí Haifské vědecké muzeum. První technologická střední škola v Izraeli, Basmat, byla založena v Haifě roku 1933.[94] Haifská univerzita založená roku 1963, se nachází na vrcholu hory Karmel. Univerzitní kampus byl navržen brazilským architektem Oscarem Niemeyerem, který mimo jiné navrhl podobu města Brasília či hlavní sídlo Organizace spojených národů v New Yorku. Nejvyšší patrum Eškolovy věže v kampusu poskytuje panoramatický pohled na severní Izrael. V kampusu se rovněž nachází Hechtovo muzeum s významnými archeologickými a uměleckými sbírkami.

Fakulta architektury, Technion

Mezi další akademické instituce ve městě patří Gordonova fakulta vzdělávání, Ša'anova fakulta náboženské pedagogiky, akademie WIZO Design a Tiltanova fakulta designu.[95] V Haifě se také nachází fakulta managementu Michlala Leminchal soukromé vysoké školy Open University of Israel.[95] Dále se zde nachází fakulta ošetřovatelství a P.E.T. (Praktická stavební škola).[95] Mezi lety 2006 až 2007 se ve městě nacházelo 70 základních škol, 23 středních škol, 28 akademických škol a 8 odborných vysokých škol.[95] V městských školkách bylo 5133 dětí, na základních školách 20 081 žáků, na středních školách 7911 žáků, na akademických vysokých školách 8072 studentů a na odborných vysokých školách 2646 studentů.[95] Celkem 86 % studentů navštěvovalo školy, kde byla učebním jazykem hebrejština, 14 % pak navštěvovalo školy, kde byla arabština.[95] Celkem 5 % připadá na speciální vzdělávání.[95] K roku 2004 měla Haifa 16 knihoven s 367 323 knihami.[71]

Správa města

Jakožto průmyslové přístavní města je Haifa tradičně silnou državou Strany práce. Díky velkému množství pracovníků v docích a odborům si město vysloužilo přezdívku „Rudá Haifa.“[96] Mimo to mnoho prominentních Arabů z izraelské komunistické strany, jako třeba Tawfik Toubi, Emile Habibi, Zahi Karkabi, Bulus Farah a Emile Toma byli z Haify. V uplynulých letech však došlo k posunu v orientaci na politickém spektru směrem ke středu.[96][97] Nejvíce to bylo patrné v parlamentních volbách v roce 2006, kdy zde Kadima získala 28,9 % hlasů oproti Straně práce, která se umístila na druhém místě s 16,9 %.[98]

Soudní palác v Haifě

Před rokem 1948 byla haifská radnice jedinečným příkladem rozvinuté spolupráce mezi smíšenou arabskou a židovskou komunitou, se zastoupením obou skupin na správě města.[99] Za starosty al-Haje měla městská rada v letech 1920–1927 šest arabských a dva židovské členy a přes celkové arabské vedení, byla rada smíšená.[99] Smíšená spolupráce se ještě více rozvinula během druhého funkčního období starosty Hasana Bej Šukriho v letech 1927–1940, který spolupráci mezi Židy a Araby na vedení města podporoval.[99] I přes odlišné zacházení s oběma skupinami z hlediska potřeb bylo větší soužití i nadále podporováno.[99] Hlavní změna ve vedení města nastala v roce 1940, kdy byl zvolen vůbec první židovský starosta Šabtaj Levy.[99] Židé od té doby již nebyli jako občané druhé kategorie. Levyho dva zástupci byli Arabové (jeden muslim, druhý křesťan) a zbytek rady města byl tvořen čtyřmi Židy a šesti Araby.[99] Dnes je město spravováno svou v pořadí dvanáctou městskou radou, které předsedá starosta Jona Jahav. Zastoupení v městské radě je poměrné na základě komunálních voleb. Městská rada je legislativním orgánem města a má pravomoc vydávat městské vyhlášky. Dvanáctá městská rada zvolená v roce 2003 má 31 členů a nejvíce zástupců v ní má liberální uskupení Šinuj-Zelení (6), následované Likudem (5).[100] Mnohá rozhodnutí městské rady jsou výsledkem doporučení, které ji bylo dáno různými komisemi, kde se orgány mimo městskou správu setkávají s zástupci městské rady. Některé komise jsou dobrovolné, jiné naopak závazné, jako například bezpečnostní komise, výběrová komise či finanční komise.[101]

Doprava

Metro Karmelit

Veřejná doprava

Haifa disponuje dobrou městskou a meziměstskou veřejnou dopravou. Po městě jezdí autobusy a tzv. sdílené taxi, nachází se zde šest železničních stanic a jediné izraelské metro. V Haifě existuje podzemní systém metra zvaný Karmelit. Je to podzemní lanová dráha na kolejích, která má počáteční stanici v dolní části města na Pařížském náměstí a konečnou v Gan ha-Em (Matčin park) na hoře Karmel.[102] Jedná se o jednokolejnou trať s jednou výhybnou, dvěma soupravami a celkem šesti zastávkami. Jedná se o jediné metro v Izraeli a mezi další zajímavost patří, že je zapsáno v Guinnessově knize rekordů jako nejkratší metro na světě. Nachází se zde také turistická lanová dráha, která vede z Bat Galim na pobřeží ke klášteru Stella Maris na vrcholu hory Karmel.[72]

Osobní a nákladní vlaky v Haifě

Hlavní železniční trasa Izraelských drah z Naharije do Tel Avivu vede podél pobřeží Haifského zálivu. Z jihozápadu na severovýchod zde jsou stanice: Haifa Chof ha-Karmel, Haifa Bat Galim, Haifa Merkaz ha-Šmona, Lev ha-Mifrac, Hucot ha-Mifrac a Kirjat Chajim. Společně se zastávkou Kirjat Mockin na severním předměstí Kirjat Mockin tvoří příměstskou železniční linku Haifa-Krajot („Parvarit“).[103] Přímé spoje vedou z Haify do Tel Avivu, na Ben Gurionovo mezinárodní letiště, do Naharije, Akka, Kirjat Mockinu, Binjaminy, Lodu, Kirjat Gatu, Beerševy a dalších měst. Přes přestupové uzly Binjaminu a Tel Aviv jsou pak s přestupem dostupné všechny železniční zastávky Izraelských drah.[104] Do budoucna existují plány na rekonstrukci železniční tratě v Jizre'elském údolí a následné železniční napojení Haify na Afulu, Bejt Še'an a Ammán v Jordánsku, s možným přípojem do Nazaretu.[105] Existují také návrhy na vybudování rychlodráhy mezi Haifou a Nazaretem, avšak není jasné, zda v tomto případě dojde k realizaci.[106] Tato rychlodráha by měla spojit autobusové nádraží Merkazit ha-Mifrac s centrem Nazaretu přes Kirjat Atu, Šefa-'Amr a Nazaret Ilit. Podle plánu by měla mít trasa osmnáct zastávek.

Transparent představující Metronit v Kirjat Eliezer

Haifskou meziměstskou autobusovou dopravu zajišťuje výhradně autobusová společnost Egged, ačkoliv Nazaret, Nazaret Illit a některé středně-vzdálené sídla jako Migdal ha-Emek, jsou obsluhovány společnostmi Nazaret Transport and Tourism a G. B. Tours. Společnost Egged používá pro své autobusové spoje dva autobusové terminály, v závislosti na cíli cesty:

  • ústřední autobusové nádraží ha-Mifrac sousedící s vlakovou zastávkou Lev ha-Mifrac
  • ústřední autobusové nádraží Haifa Chof ha-Karmel sousedící s vlakovou zastávkou Chof ha-Karmel

Spoje na sever země využívají autobusového nádraží ha-Mifrac, které pokrývá většinu měst na severu Izraele. Spoje na jih země využívají autobusové nádraží Haifa Chof ha-Karmel. Mezi města přímo dostupná z druhého zmíněného nádraží patří Tel Aviv, Jeruzalém, Ejlat, Ra'anana, Netanja, Chadera, Zichron Ja'akov, Atlit, Tirat Karmel, Ben-Gurionovo mezinárodní letiště a středně-vzdálená sídla. Egged má také tři speciální spoje, v nichž jsou cestující rozděleni podle pohlaví. Tyto spoje využívané převážně charedim, jsou označované jako spoje „mehadrin“ a jezdí z haifské čtvrti Ramat Višnic do Jeruzaléma, Bnej Braku a Ašdodu.

Futuristická haifská lanovka

Všechny městské spoje jsou provozovány společností Egged. Existují zde také tzv. sdílené taxi, které jezdí podél některých autobusových linek, ale nemají oficiální jízdní řád. V roce 2006 Haifa zavedla zkušební síť minibusů jezdících mezi čtvrtěmi zvanou Šchunanit, provozovanou společností Egged.[107] V budoucnosti by měl být mezi Haifou a předměstím Krajot spuštěn systém Metronit, samonaváděná pouliční dráha Phileas.[108] Části komunikací vymezených pro Metronit již byly dokončeny a v současnosti slouží pro pravidelné spoje společnosti Egged. Haifa je jedno z mála izraelských měst, kde autobusová doprava funguje i o šabatu.[109] Od sobotního rána funguje víkendový režim a autobusové spoje spojují Haifu s Nešerem, Tirat Karmel, Jokneamem, Nazaretem, Nazaret Illitem a středně-vzdálenými sídly. Od léta 2008 ve městě fungují noční spoje: v rámci Haify (linka 200) a do Krajotu (linka 210).[110] Během letního období tyto noční linky fungují sedm dní v týdnu. V zimním období je jejich provoz omezen na čtvrtek, pátek a sobotu, čímž jsou jediným autobusovým spojením, které v Izraeli funguje i v páteční večer. Haifa je rovněž jediné izraelské město, kde v letním období fungují autobusové linky na pláž i v sobotu. Spoje společnosti Egged jezdí v sobotu ráno na pláže Dado a Bat Galim z mnoha čtvrtí v okolí a odpoledne se jezdí zpět.[111]

Haifský přístav

Námořní a letecká doprava

Haifské letiště slouží k vnitrostátním letům do Tel Avivu a Ejlatu a pro mezinárodní charterové lety na Kypr. Zdejší přístav je cílem lodí z Evropy a jiných částí světa, a to jak nákladních lodí, tak turistických trajektů.[4] Do Řecka a na Kypr jsou z Haify pořádány zábavní plavby.[109]

Silniční doprava

Doprava mezi Haifou a centrálním Izraelem je možná po hlavní dálnici pobřežní planiny, dálnici 2, která začíná u Tel Avivu a končí u Haify.[109] Paralelně s dálnicí 2 vede od Haify směrem na jih dálnice 4 a na rozdíl od dálnice 2 pokračuje na dále na sever až k hranicím s Libanonem.[109] Počátkem 21. století byly pod horou Karmel zbudovány Karmelské tunely, které by svádějí dopravu z dolní části města.[112] Další připravovanou investicí je dálnice číslo 22, která má spojit centrum Haify se severními předměstími jako je Kirjat Ata, Kirjat Bialik a Kirjat Mockin. Čtyřkilometrový úsek od Haifského přístavu k ústí řeky Kišon byl dokončen roku 2005, zbývajících 15 kilometrů ještě zbývá dostavět.[113] Již v roce 2009 ale byly stavební práce zadány na základě výběrového řízení firmě Šafir.[114] Půjde o kapacitní dálniční tah, který nahradí stávající dálnici číslo 4.

Slavní rodáci

Partnerská města

Haifa má následující partnerská města:

Panorama

Panorama města
Panorama části Haify: úplně vlevo čtvrť Bat Galim, uprostřed část světového centra Bahá'í, napravo čtvrti Vádí Nisnas, Kirjat Rabin, přístav a záliv.

Reference

  1. ↑ 1,0 1,1 Izraelský centrální statistický úřad – TABLE 3. - POPULATION(1) OF LOCALITIES NUMBERING ABOVE 2,000 RESIDENTS (PDF, anglicky, hebrejsky)
  2. ↑ 2,0 2,1 Židovská agentura – Haifa (anglicky)
  3. ↑ 3,0 3,1 UNESCO – Tři nová místa zapsaná na seznam památek UNESCO (anglicky)
  4. ↑ 4,0 4,1 PAULÍK, Ivo. Izrael. Praha : Freytag & Berndt, 2006. ISBN 978-80-7316-202-3. S. 105.   [Dále jen: PAULÍK, Ivo. Izrael.]
  5. ↑ 5,0 5,1 5,2 5,3 5,4 5,5 ČEŘOVSKÝ, Jan a kolektiv. Izrael a palestinská území. Praha : Olympia, 1999. ISBN 80-7033-541-6. S. 106-107.  
  6. ↑ Metam Park - Haifa [online]. Gav-Yam.co.il, [cit. 2009-01-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ U.S. Checking Possibility of Pumping Oil from Northern Iraq to Haifa, via Jordan [online]. Haaretz, [cit. 2009-01-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ 8,0 8,1 CARMEL, Alex. The History of Haifa Under Turkish Rule. Haifa : Pardes, 2002. ISBN 965-7171-05-9. S. 14. (anglicky) 
  9. ↑ 9,0 9,1 Encyclopedia Judaica. Svazek 7. Jeruzalém : Keter Publishing, 1972. Kapitola Haifa, s. 1134-1139.  
  10. ↑ Qadash Kinahnu – The History and Culture of the Canaanites and Phoenicians (anglicky)
  11. ↑ Jewish Virtual Library – Haifa (anglicky)
  12. ↑
  13. ↑ Haifa [online]. Bahá'í Library Online, [cit. 2009-01-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ 14,0 14,1 Old Haifa [online]. Tour-Haifa.co.il, [cit. 2009-01-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ NEGEV, Avraham. Archaeological Encyclopedia of the Holy Land. [s.l.] : Continuum, 2003. Dostupné online. ISBN 978-0826415271. S. 213. (anglicky) 
  16. ↑ 16,0 16,1 The City of Haifa: Historical Perspective [online]. Haifa Foundation, [cit. 2009-01-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ↑ 17,0 17,1 17,2 PAULÍK, Ivo. Izrael. S. 106
  18. ↑ Origin of the Carmelites [online]. Carmelite.org.uk, [cit. 2009-01-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. ↑ 19,0 19,1 19,2 The eras of the Mamelukes and the Ottomans [online]. Tour-Haifa.co.il, [cit. 2009-01-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. ↑ The Fall of Acre [online]. Templar History, [cit. 2009-02-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. ↑ Stella Maris Lighthouse, Church and Carmelite Monastery [online]. Fromers, [cit. 2009-01-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. ↑ Haifa in Middle Ages [online]. Tour-Haifa.co.il, [cit. 2009-01-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. ↑ Haifa during the British Mandate Period [online]. Tour-Haifa.co.il, [cit. 2009-01-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. ↑ 24,0 24,1 24,2 Modern Haifa [online]. Haifa Tourist Board, [cit. 2009-01-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. ↑ ROGERS, Mary, Eliza. Domestic Lif in Palestine. Londýn : Bell and Daldy, 1865. Dostupné online. S. 102. (anglicky) 
  26. ↑ Baha'i World Center [online]. Baha'i International Community, [cit. 2009-01-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  27. ↑ Terraces of the Shrine of the Bab [online]. Baha'i International Community, [cit. 2009-01-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  28. ↑ GILBERT, Martin. Izrael: Dějiny. Praha : BB Art, 2002. ISBN 80-7257-740-9. S. 50.   [Dále jen: Izrael: Dějiny.]
  29. ↑ Izrael: Dějiny. 57.
  30. ↑ 30,0 30,1 Haifa and its Past [online]. Haifa, [cit. 2009-02-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  31. ↑ Palestine's Population Distribution Per District as of 1946 [online]. Palestine Remembered, [cit. 2009-01-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  32. ↑ 32,0 32,1 32,2 Timeline: Israel War of Independence [online]. Zionism Israel, [cit. 2009-01-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  33. ↑ MORRIS, Benny. The Birth of the Palestinian Refugee Problem. [s.l.] : Cambridge University Press, 2003. ISBN 978-0-521-00967-6. S. 101. (anglicky) 
  34. ↑ 34,0 34,1 34,2 The Palestine Refugee Problem [online]. The Palestine Refugees, [cit. 2009-01-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  35. ↑ PAPPÉ, Ilan. The Making of the Arab Israeli Conflict 1947-1951. [s.l.] : I B Tauri, 1992. ISBN 1-85043-819-6. S. 72. (anglicky) 
  36. ↑ MORRIS, Benny. Revisiting the Palestinian exodus of 1948. In The War for Palestine: Rewriting the History of 1948. Cambridge : Cambridge University Press, 2001. ISBN 0-521-79476-5. S. 37-59. (anglicky) 
  37. ↑ 37,0 37,1 Haifa [online]. PalestineRemembered, [cit. 2009-02-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  38. ↑ 38,0 38,1 38,2 Haifa Since Israel Foundation [online]. Haifa Tourist Board, [cit. 2009-01-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  39. ↑ 39,0 39,1 39,2 39,3 Sifting Through the Ruins: Historic Wadi Salib Under Pressure [online]. Media Monitors Network, [cit. 2009-01-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  40. ↑ 40,0 40,1 In focus: Haifa [online]. BBC, [cit. 2009-01-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  41. ↑ Katyusha rocket hit Haifa oil refineries complex during Second Lebanon War - Haaretz - Israel News [online]. Haaretz, [cit. 2009-01-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  42. ↑ International aid arrives as Carmel fire continues to rage [online]. Haaretz, [cit. 2010-12-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  43. ↑ Firefighters block flames at entrance to Tirat Hacarmel [online]. The Jerusalem Post, [cit. 2010-12-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  44. ↑ Haifa [online]. Timeanddate.com, [cit. 2009-01-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  45. ↑ 45,0 45,1 45,2 45,3 45,4 Haifa - obecné informace [online]. Ministerstvo cestovního ruchu Státu Izrael, [cit. 2009-01-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  46. ↑ Road Distances Chart [PDF]. Timeanddate.com, [cit. 2009-01-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  47. ↑ 47,0 47,1 PAULÍK, Ivo. Izrael. S. 110-111
  48. ↑ Haifa [online]. Encarta, [cit. 2009-01-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  49. ↑ Chybná citace Chyba v tagu <ref>; citaci označené CBS-precip není určen žádný text
  50. ↑ Israeli ministry plans to poison Haifa Bay [online]. Greenpeace, [cit. 2009-02-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  51. ↑ 51,0 51,1 PAULÍK, Ivo. Izrael. S. 113.
  52. ↑ 52,0 52,1 52,2 Mount Carmel National Park [online]. Úřad pro přírodu a parky, [cit. 2009-02-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  53. ↑ IZRAELSKÉ INFORMAČNÍ STŘEDISKO. Fakta o Izraeli: země a lidé. Jeruzalém : Ahva Press, 1999. S. 14.  
  54. ↑ 54,0 54,1 54,2 Carmel Hai-Bar (Wildlife Preserve) Nature Reserve [online]. Úřad pro přírodu a parky, [cit. 2009-02-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  55. ↑ Haifa [online]. Virtual Jewish Library, [cit. 2009-01-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  56. ↑ 56,0 56,1 Haifa [online]. GoIsrael, [cit. 2009-01-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  57. ↑ 57,0 57,1 57,2 57,3 57,4 Is Haifa Ageing? [online]. urbaneconomics.blogspot.com, [cit. 2009-01-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  58. ↑ 58,0 58,1 58,2 Building [PDF]. Haifa, [cit. 2009-01-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  59. ↑ Wadi Salib [online]. Haifa Economic Corporation Ltd, [cit. 2009-01-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  60. ↑ 60,0 60,1 60,2 60,3 Demography [PDF]. Haifa, [cit. 2009-01-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  61. ↑ 61,0 61,1 61,2 The Arab population of Israel [PDF]. Izraelský centrální statistický úřad, [cit. 2009-01-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  62. ↑ NGO in Haifa [online]. Ittijah, [cit. 2009-01-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  63. ↑ Tel Aviv: "Haifa works, Jerusalem prays, and Tel Aviv plays" [online]. The Daily Telegraph, [cit. 2009-01-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  64. ↑ Haifa [online]. Global Security, [cit. 2009-01-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  65. ↑ Haifa Oil Refinery Cooling Towers [online]. Emporis.com, [cit. 2009-01-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  66. ↑ Israel: MATAM Scientific Industry Center Haifa Ltd. [online]. American University, [cit. 2009-01-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  67. ↑ IBM Haifa Labs [online]. IBM Haifa Labs, [cit. 2009-01-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  68. ↑ Haifa Port [PDF]. Haifa Port, [cit. 2009-01-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  69. ↑ Haifa Shopping Centers [online]. Tour-Haifa.co.il., [cit. 2009-01-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  70. ↑ 70,0 70,1 Hotels and Tourism [PDF]. Haifa, [cit. 2009-01-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  71. ↑ 71,0 71,1 71,2 71,3 71,4 71,5 71,6 Leisure activity [PDF]. Haifa, [cit. 2009-01-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  72. ↑ 72,0 72,1 PAULÍK, Ivo. Izrael. S. 109
  73. ↑ Ein Hod [online]. DD Travel, [cit. 2009-01-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  74. ↑ Mount Carmel National Park [online]. Úřad pro přírodu a parky, [cit. 2009-01-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  75. ↑ Making Haifa into an international tourist destination [online]. Haaretz, [cit. 2009-01-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  76. ↑ 76,0 76,1 Culture & Leisure [online]. Tour-Haifa.co.il, [cit. 2009-01-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  77. ↑ Congress Center [online]. Haifa, [cit. 2009-01-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  78. ↑ Orchestras [online]. Classical Music in Israel, [cit. 2009-01-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  79. ↑ About [online]. Haifa Symphony, [cit. 2009-01-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  80. ↑ Israel Newspapers [online]. Abyznewslinks.com, [cit. 2009-01-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  81. ↑ Radio Broadcasting Stations [online]. Radiostationworld.com, [cit. 2009-01-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  82. ↑ Haifa, Bat Galim [online]. Israel Antiquities Authority, [cit. 2009-02-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  83. ↑ Haifa (Giv‘at HaKanyan) [online]. Israel Antiquities Authority, [cit. 2009-02-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  84. ↑ Haifa Museums [online]. Get2Israel.com, [cit. 2009-01-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  85. ↑ National Museum of Science, Technology and Space [online]. ilMuseums, [cit. 2009-01-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  86. ↑ Haifa Museum of Art [online]. ilMuseums, [cit. 2009-01-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  87. ↑ Tikotin Museum of Japanese Art [online]. ilMuseums, [cit. 2009-01-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  88. ↑ Haifa Foundation [online]. Haifa Foundation, [cit. 2009-01-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  89. ↑ Israel [online]. ic-tennis.org, [cit. 2009-01-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  90. ↑ Future Stadiums [online]. World Stadiums, [cit. 2009-01-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  91. ↑ 91,0 91,1 91,2 91,3 91,4 Health Services [PDF]. Haifa, [cit. 2009-01-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  92. ↑ Haifa hospital in the firing line [online]. BBC, [cit. 2009-01-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  93. ↑ Haifa hospital goes underground [online]. Ynetnews, [cit. 2009-01-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  94. ↑ The closing of a dream come true [online]. Haaretz, [cit. 2009-01-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  95. ↑ 95,0 95,1 95,2 95,3 95,4 95,5 95,6 Education [PDF]. Haifa, [cit. 2009-01-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  96. ↑ 96,0 96,1 Haifa through the looking glass [online]. Le Monde Diplomatique, [cit. 2009-01-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  97. ↑ 'Red Haifa' in revolt against Labor [online]. High Beam, [cit. 2009-01-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  98. ↑ Haifa election results [online]. Jediot Achronot, [cit. 2009-01-18]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  99. ↑ 99,0 99,1 99,2 99,3 99,4 99,5 MONTERESCU, Daniel; RABINOWITZ, Dan. Mixed Towns, Trapped Communities: Historical Narratives, Spatial Dynamics. [s.l.] : Ashgate, 2007. Dostupné online. ISBN 978-0754647324. S. 113–132. (anglicky) 
  100. ↑ Members of the 12th City Council [online]. Haifa, [cit. 2009-01-18]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  101. ↑ Municipal Committees [online]. Haifa, [cit. 2009-01-18]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  102. ↑ The Carmelit [online]. Tour-Haifa.co.il, [cit. 2009-01-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  103. ↑ Railway Map [online]. Izraelské dráhy, [cit. 2009-01-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  104. ↑ Israel Railways' schedule [online]. Izraelské dráhy, [cit. 2009-01-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  105. ↑ Sheetrit Ordered to Check the Option of Connection Migdal HaEmek and Nazareth to the Valley Railway [PDF]. Ministerstvo dopravy Státu Izrael, [cit. 2009-01-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  106. ↑ Mofaz:Light rail from Haifa to Nazareth [online]. Port2Port, [cit. 2009-01-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  107. ↑ Egged to start minibus project in Haifa [online]. The Jerusalem Post, [cit. 2009-01-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  108. ↑ Metronit [online]. Yefenof.co.il, [cit. 2009-01-18]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  109. ↑ 109,0 109,1 109,2 109,3 Haifa: Planning a Trip [online]. Frommers, [cit. 2009-01-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  110. ↑ Night buses in Haifa & Krayot at the Egged official website [online]. Egged, [cit. 2009-01-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  111. ↑ Summer routes to the beaches at the Egged official website [online]. Egged, [cit. 2009-01-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  112. ↑ Karmelské tunely [online]. Ministerstvo financí Státu Izrael, [cit. 2009-01-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  113. ↑ נתיבי המפרץ - אתר עיריית חיפה - פרוייקטים [online]. město Haifa, [cit. 2010-10-04]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  114. ↑ חברת שפיר זכתה במכרז להקמת כביש עוקף קריות , 20 אוקטובר 2009 16:50 [online]. krayot.com, [cit. 2010-10-04]. Dostupné online. (hebrejsky) 

Související články

Bibliografie

  • CARMEL, Alex. The History of Haifa Under Turkish Rule. Haifa : Pardes, 2002. 220 s. ISBN 965-7171-05-9. (hebrejsky)
  • ČEŘOVSKÝ, Jan a kolektiv. Izrael a palestinská území. Praha : Olympia, 1999. 192 s. ISBN 80-7033-541-6.
  • IZRAELSKÉ INFORMAČNÍ STŘEDISKO. Fakta o Izraeli: země a lidé. Jeruzalém : Ahva Press, 1999. 28 s.
  • PAULÍK, Ivo. Izrael. Praha : Freytag & Berndt, 2006. 167 s. ISBN 978-80-7316-202-3.

Externí odkazy

Město a univerzity
Bahá'í
Křesťanská místa
Cestování
Ostatní



Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Haifa
Citováno z „http://ww2000w.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Haifa“