Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!
Archiv pro Článek dne 2012
Z Multimediaexpo.cz
Zde je archiv článků DNE pro rok 2012, které již byly zveřejněné na naší hlavní stránce (aby nedocházelo k častému opakování).
Všechny články se vkládají pomocí šablon.
- Další staré články pro rok 2022 najdete v archivu : Archiv pro Článek dne 2022
- Další staré články pro rok 2021 najdete v archivu : Archiv pro Článek dne 2021
- Další staré články pro rok 2020 najdete v archivu : Archiv pro Článek dne 2020
- Další staré články pro rok 2019 najdete v archivu : Archiv pro Článek dne 2019
- Další staré články pro rok 2018 najdete v archivu : Archiv pro Článek dne 2018
- Další staré články pro rok 2017 najdete v archivu : Archiv pro Článek dne 2017
- Další staré články pro rok 2016 najdete v archivu : Archiv pro Článek dne 2016
- Další staré články pro rok 2015 najdete v archivu : Archiv pro Článek dne 2015
- Další staré články pro rok 2014 najdete v archivu : Archiv pro Článek dne 2014
- Další staré články pro rok 2013 najdete v archivu : Archiv pro Článek dne 2013
- Další staré články pro rok 2011 najdete v archivu : Archiv pro Článek dne 2011
- Další staré články pro rok 2010 najdete v archivu : Archiv pro Článek dne 2010
- Další staré články pro rok 2009 najdete v archivu : Archiv pro Článek dne 2009
- Další staré články pro rok 2008 najdete v archivu : Archiv pro Článek dne 2008
Edmund Hillary (* 20. července 1919, † 11. ledna 2008) byl slavný novozélandský horolezec a průzkumník, který jako vůbec první člověk vystoupil na horu Mount Everest. Vrcholku této hory vysoké 8 850 metrů dosáhl 29. května 1953 se šerpou Tenzingem Norgayem.
V roce 1951 se zúčastnil britské výpravy na Mount Everest vedené velezkušeným Ericem Shiptonem. Cílem nebylo dobýt nejvyšší horu světa, ale najít cestu k ní přes Nepál, který čerstvě otevřel hranice. Výprava se nezdařila na 100 %, cesta však nalezena byla.
Jelikož nepálská vláda na rok 1952 udělila povolení na Mount Everest jen švýcarské výpravě, rozhodla se Královská zeměpisná společnost a Klub alpinistů, že vypraví alespoň pokusnou výpravu na získání zkušeností. Výpravu vedl znovu Eric Shipton. Jelikož se Švýcarům pokus o výstup na Mount Everest nezdařil, tak se všechna píle, výstroj a lidé začali připravovat na pokus v roce 1953.
Celá výprava do Indie dorazila v březnu 1953. Po aklimatizačním období se v květnu 1953 dostala až k úbočí Mount Everestu. Po zdlouhavém a velmi namáhavém postupu vzhůru se konečně vydala 1. skupina Charles Evans a Tom Bourdillon na 1. pokus o výstup na vrchol. Bohužel se dostali „jen“ do výšky 8 500 m n. m. Přesto to bylo výš, než kterýkoliv člověk před nimi. Všechno tedy směřovalo k 2. pokusu, kterého se měl zúčastnit právě Ed Hillary a velmi zkušený šerpa Tenzing Norgay, který se zúčastnil i neúspěšné švýcarské výpravy. Pokus začal 28. května postupně se z táboru VIII dostali až do táboru IX, kde přečkali noc. Ráno vyrazili, obtěžkáni kyslíkovými přístroji. Už v 11:30 dosáhli vrcholu. Ed pořídil několik fotografií. Poté, neztrácejíce drahocenný čas (na vrcholu strávili pouze 15 minut), se vydali zpátky k táboru IX a dál směrem až k táboru VI. Druhý den vyrazili zpátky k táboru IV a poté, spokojeni, domů.
44. článek dne...(do 30. ledna 2012)
Muhammad Ali (* 17. ledna 1942) je jedním z absolutně největších boxerů, kteří se kdy postavili do ringu.
Boxovat začal ve svých 12 letech. Během svých studií na střední škole vyhrál 100 ze 108 zápasů a dvě mistrovství Amatérské atletické unie. Na letních olympijských hrách v Římě získal zlatou olympijskou medaily v polotěžké váze. V roce 1999 byl časopisem Spotsman Illustrated korunován na Sportovce století.
Ali měl velice neobvyklý styl na boxera těžké váhy. Svoje ruce držel na úrovni boků mnohem častěji než ostatní boxeři, kteří ruce drželi vysoko, aby si bránili svůj obličej. Místo toho spoléhal na své mimořádné reflexy a práci nohou, čímž si udržoval odstup od soupeřových úderů. 29. října 1960 v Lousville, Cassius Clay zvítězil ve svém prvním profesionálním utkání. Vyhrál v šestém kole nad Tunnem Hunakerem, který byl policejním velitelem Faytteville a Západní Virginie. V letech 1960 – 1963 tenhle mladý bojovník nakupil rekordních 19 vítězství bez porážky s 15 knock outy. Porazil takové boxery jakými byli: Tony Esperti, Jim Robinson, Donnie Fleeman, Alonzo Johnson, George Logan, Willi Besmanof nebo Lamar Clark (který do té doby zvítězil čtyřicetkrát v řadě stylem KO). Mezi jeho velmi působivé výhry patřila i ta proti Sonny Banksonovi, kterého knock outoval první vlnou ran. Nebo když porazil Archie Mooreho, který měl do té doby na svém kontě 200 vítězství. Cassius se stal uchazečem číslo jedna o titul který do té doby držel Sonny Liston. Liston byl značně obávaným soupeřem a dnes je k němu přirovnáván jen Mike Tyson. Téměř nikdo nedával Clayovi šanci na vítezství. Datum zápasu bylo stanoveno na 25. února 1964. Během před zápasového vážení boxerů rozvášněný Ali vykřikoval že bude "létat jako motýl a bodat jako včela" a aby stručně vyjádřil svou obranu pronesl "nemůžete zasáhnout co nevidíte".
V roce 1982 mu byla zjištěna Parkinsonova choroba. Ali má devět dětí. Nyní žije se svou čtvrtou ženou Yolandou.
45. článek dne...(do 5. února 2012)
Falco (* 19. února 1957, † 6. února 1998) byl jeden z největších rakouských umělců hudební scény 80. a 90. let 20. století, který jako vůbec první německy zpívající zpěvák dosáhl prvního místa v US-Billboard-Charts ! Během jeho života bylo prodáno přibližně 60 milionů nosičů s jeho nahrávkami.
V roce 1977 odjel do západního Berlína na zkušenou a aby zde následoval svůj vzor Davida Bowieho. Zůstal tam přes rok a hrál tam v různých rockových kapelách. Tehdy se také přejmenoval na Falco. Bylo to na počest východoněmeckého skokana na lyžích Falka Weisspfloga, jehož viděl v pořadu turné čtyř můstků.
Jeho prvním krokem k úspěchu byla píseň Ganz Wien, v anglické verzi That Scene, k níž složil text i hudbu. Byla to satira na narkomanii. Tato píseň byla zpočátku hrána jako znělka na koncertech Drahdiwaberl, ale již v roce 1980 se stala hitem. Falco tak přilákal pozornost Markuse Spiegela, tehdejšího ředitele vydavatelství GIG Records, který s ním podepsal smlouvu jako se sólistou a představil jej skladateli Robertu Pongerovi. Spolupráce Falca s Robertem Pongerem měla nejprve úspěch se singlem Der Kommissar, který se stal hitem Neue Deutsche Welle a v nákladu 7 milionů exemplářů obletěl svět.
Dalším velkým úspěchem bylo v roce 1982 Falcovo první album Einzelhaft, které udělalo z 25-letého umělce mezinárodní hvězdu a milionáře. Bohužel pro tak příliš citlivého umělce, jakým byl Falco, znamenal tak náhlý úspěch především stres a obavy, že se mu znovu nepodaří dosáhnout vytčeného cíle a on rychle upadne v zapomnění. V té době začaly jeho první problémy s alkoholem.
Obavy se potvrdily při vydání dalšího alba Junge Römer – v porovnání s předchozím bylo zdaleka ne tak úspěšné přesto, že je obecně považováno za kultovní. Toto album, jehož producentem byl rovněž Robert Ponger, bylo vydáno v roce 1984 a v Německu se prodalo 120 000 nosičů. V Rakousku však Falco dostal Goldene Platte za počet prodaných nosičů...
46. článek dne...(do 12. února 2012)
San Francisco je významné město v USA. Je součástí oblasti San Francisco Bay Area. Se svými téměř 800 000 obyvateli je 4. nejlidnatějším městem státu Kalifornie a 14. nejlidnatější město Spojených států. Řadí se mezi nejhustěji obydlená města USA. San Francisco je také vyhledávaným cílem turistů díky velkému množství zajímavostí a památek. Je označováno za jedno z nejkrásnějších měst na světě.
Po dobytí Kalifornie Spojenými státy byla vesnice v roce 1847 přejmenována ma San Francisco. V té době bylo San Francisco malé městečko s nehostinnou geografií. To vše se změnilo za dva roky. Zlatá horečka do tohoto území přitáhla imigrační vlnu. Počet obyvatel se v prosinci 1849 zvýšil z 1 000 na 25 000. Železnice, bankovnictví a těžební průmysl přitáhl do města majoritní ekonomické síly.
Zemětřesení v roce 1906, spolu se souvisejícím požárem, zničilo 80% města, včetně historického jádra. Zemřelo přes 3 000 lidí. Otevření mostů San Francisco – Oakland Bay Bridge a Golden Gate Bridge v roce 1936 a 1937 způsobilo, že město bylo více dostupné a počet obyvatel prudce vzrostl. V druhé polovině 20. století se San Francisco stalo magnetem pro malíře, spisovatele, rockové muzikanty a hippies. V roce 1989 zasáhlo město další zemětřesení. Bylo zničeno velké množství cest a silnic...
San Francisco leží na západním pobřeží Spojených států a je ze tří stran obklopeno vodou; Tichým oceánem na západě a San Franciscou zátokou. Součástí města je i několik ostrovů, například Alcatraz nebo Treasure Island. K městu patří i neobydlené Farallonské ostrovy v Tichém oceánu, vzdálené 43 kilometrů od města. Díky své poloze je San Francisco významnou dopravní křižovatkou. Pro město je typický nerovný terén s velkým množstvím více než padesáti kopců. Podle kopců na kterých leží jsou pojmenovány i některé městské čtvrti, jako například Pacific Heights, Russian Hill, Potrero Hill, nebo Telegraph Hill.
47. článek dne...(do 12. února 2012)
Vila Tugendhat v Brně je ojedinělým dílem německého architekta Ludwiga Miese van der Rohe, který vypracoval v roce 1928, na žádost manželů Grete a Fritze Tugendhatových, návrh stavby.
V roce 2001 byla vila Tugendhat zapsána do listiny UNESCO. Od 1. ledna 2010 byla zavřena kvůli důsledné restaurátorské rehabilitaci. Vila Tugendhat bude opět plně otevřena od úterý 6. března 2012...
Samotný prostor vily je tvořen třemi patry, přesto že z pohledu z ulice vila působí jako přízemní jednopodlažní budova. Horní patro obsahuje přijímací halu, oddělené ložnice manželů Tugendhatových (se sociálním zařízením), dva dětské pokoje a pokoj vychovatelky (druhé sociální zařízení). K hornímu patru přiléhá také byt správce a garáž pro dvě auta.
Prostřední patro sloužilo jako obytná a reprezentativní část. Obsahuje volný prostor náznakově dělený závěsy, jednou dřevěnou půlkruhovou stěnou (oddělující jídelní prostor) a jednou onyxovou stěnou (oddělující pracovní prostor od obývacího). Onyxová stěna má tu jedinečnou vlastnost, že pod určitým úhlem propouští sluneční paprsky a mění se tak její barva; její pořízení bylo velice nákladné, stálo 200 000 korun.
V prostoru, kde se nacházela kuchyň, jsou dnes vystaveny fotografie Fritze Tugendhata dokumentující stavbu a zařízení domu. Právě jeho záliba ve fotografování je důležitým zdrojem původního vzhledu domu, podle kterého má rekonstrukce proběhnout.
Spodní patro, které v současné době není veřejnosti přístupné, bylo vyhrazeno služebnictvu a technickému zázemí. Vytápění prostředního patra bylo na tehdejší dobu pokrokovým – na rozdíl od horního a spodního patra, kde byly normální radiátory, se prostřední patro vytápělo horkým vzduchem, který se do něj dostával právě ze spodního technického zázemí průduchy v podlaze a ve stěnách.
Celá stavba domu včetně vybavení a zahrady přišla na 5 milionů korun, přičemž cena průměrného domu tehdy činila 50 000 korun !
48. článek dne...(do února 2012)
Gladiátor je velkolepý historický film Ridleyho Scotta z roku 2000, který se stal i přes velké množství historických chyb jedním z nejúspěšnějších filmů vůbec – je dosud nejnavštěvovanějším filmem nejen režiséra Ridleyho Scotta, ale i hlavního představitele Russella Crowea. Získal Oscary za nejlepší film, nejlepší mužský výkon v hlavní roli, zvuk, kostýmy a vizuální efekty.
Ústřední postavou filmu je úspěšný vysoko vážený římský vojevůdce Maximus Decimus Meridius z období vlády císaře Marka Aurelia. Stojí oddaně u svého císaře a měl by se stát jeho následníkem. Jeho synovi Commodovi bylo přikázáno přijet do Německa a bylo mu řečeno, že se nestane následníkem trůnu. Byl hluboce zklamán a zardousil svého vlastního otce, zastíral to přirozenou smrtí. Povýšil se sám na římského císaře. Maximus odmítl Commoda následovat, protože odhalil Commodovu zradu. Maximus přežil Commodem nařízenou popravu a utekl domů, ale už nezachránil svou rodinu před smrtí. Přijel pozdě a ztratil vědomí. Jízdní obchodník ho vzal s sebou, odvlekl ho do Afriky a prodal jej do gladiátorské školy. Jako gladiátor je velmi úspěšný stejně jako vojevůdce. Získal si rychle respekt mezi gladiátory, taky nadšení, zůstal ale otrokem v gladiátorské jednotce. Tato jednotka byla do Říma odeslána, když Commodus domněle k poctě svého mrtvého otce zahájil gladiátorské hry v koloseu.
Maximus toužil po smrti Commoda a také po mstě za svou rodinu. Po svém prvním úspěšném boji Commodus odhalil Maximovu pravou identitu a vyhlásil mu otevřené nepřátelství. Maximus se stal idolem lidí. Navštívila ho dřívější milá a sestra císaře, Lucilla. Dojednala mu styk se senátorem Gracchusem a společně chtějí Commoda sesadit a na přání Marka Aurelia republiku znovu nastolit.
Aby Maxima Commodus definitivně překonal, zinscenoval boj mezi ním a sebou samým v koloseu. Maximus byl však předtím oslaben – Commodus jej bodl mečem. Přesto Maximus v souboji z posledních sil zvítězil. Během několika dalších minut však zemřel.
49. článek dne...(do února 2012)
Alena Šeredová (* 21. března 1978) je česká supermodelka a herečka, v současnosti žijící převážně v Itálii.
Alenka Šeredová se narodila a téměř celé své dětství prožila na pražských Vinohradech. Do modelingu nastoupila ještě jako dítě, už v patnácti fotila s Jadranem Šetlíkem. O rok později odletěla za prací do Řecka. V sedmnácti letech přijela Alena poprvé do Milána, italského centra módy.
V roce 1998 se stala první vicemiss České republiky, na soutěži Miss World, na kterou tak postoupila, skončila na čtvrtém místě. Tento úspěch zatím nedokázala žádná česká modelka překonat. Její umělecká kariéra začala v divadle v roce 1999. Tehdy v Praze hrála ve významné komedii poměrně důležitou postavu. Pokračovala alternováním módy a televize, přičemž dosahovala stále větších úspěchů, které vyvrcholily velice sledovaným pořadem italské RAI televize autora Panariella Torno Sabato - La Lotteria (Vrátím se v sobotu - Loterie), což byl prakticky vítězný pořad soutěže Telegatto. Díky němu se dostala do povědomí široké veřejnosti a stala se jedním z nejprestižnějších hostů televizních pořadů.
V roce 2002 získala několik cen a byla mimo jiné označena za objev italské televize. V roli "testimonial" patří mezi stálé protagonisty módy a reklamy nejvěhlasnějších módních domů Made in Italy. Protože výborně ovládla znalost italského jazyka a mohla tak ukázat i komickou a ironickou stránku své osobnosti, si v letech 2002–2003 vyzkoušela také účinkování v italském divadle.
V roce 2004 se Alenka objevuje jako hlavní hrdinka v mnoha uměleckých oblastech. Pózuje pro nejžádanější kalendář měsíčníku MAX, je protagonistkou divadelní hry La Signora in rosso (Dáma v červeném) a hraje v nejočekávanějším vánočním filmu Christmas In Love (Zamilované Vánoce).
Alena je (zvláště v Itálii) centrem pozornosti bulvárního tisku, který často píše také o jejích partnerech, mezi kterými se objevuje mnoho známých jmen.
Alena Šeredová se často zapojuje do charitativních a sociálních aktivit a zúčastňuje se mnoha benefičních akcí v Itálii i dalších zemích EU.
50. článek dne...(do února 2012)
Amadeus je slavný americký film režiséra Miloše Formana, který obdržel 8 Oscarů, 13 nominací na Oscara, 4 Zlaté glóby a dalších 32 ocenění !
Antonio Salieri se na sklonku svého života viní ze smrti W. A. Mozarta, pokusí se o sebevraždu a je umístěn v léčebně pro choromyslné. Po čase za ním přichází mladý kněz, který vyslechne jeho životní příběh. Antonio Saileri se srovnává s Wolfgangem Amadeem Mozartem a např. konstatuje, že zatímco on si jako malý chlapec hrál se svými vrstevníky na slepou bábu, Mozart účinkoval ve Vídni nebo před papežem v Římě.
K prvnímu osobnímu setkání mezi Salierim a Mozartem dochází ve vídeňském sídle salzburského arcibiskupa. Na sladkosti si potrpící Salieri je svědkem intimní scény mezi Mozartem a jeho snoubenkou Constance v salónku s pohoštěním pro arcibiskupovi hosty. Scéna je přerušena v okamžiku, kdy Mozart uslyší tóny své skladby Mozartovým zvoláním „Má hudba. Začali beze mne”. Zkoprnělý Salieri v tom okamžiku poznává, že „to po zemi se válející dítě” je „velký” Amadeus. Odchází do sálu, kde se mezitím Mozart ujímá řízení orchestru a je strnule zírá na krásu a jednoduchost skladby.
Josef II. plánuje novou operu pro dvorní divadlo a navrhuje zadat tento úkol Mozartovi. Za tímto účelem je Mozart pozván k dvoru. Salieri pro tuto příležitost zkomponuje drobný pochod, který Mozartovi osobně přehraje Josef II. Mozart je poněkud zděšen „úrovní” císařovy hry, je však velmi potěšen nabídkou na zkomponování opery a navrhuje operu na německé libreto. Někteří z císařových poradců včetně Salieriho jsou pohoršeni jak tématem, tak volbou jazyka, který nepovažují za vhodný pro zpěv. Císař však souhlasí. Na závěr audience chce císař obdarovat Mozarta partem Salieriho skladby, ten však odmítá se slovy, že má vše již v hlavě. Císař ani přítomní pánové nevěří a přimějí Mozarta k ukázce. Ten bez problémů skladbu přehrává a dané téma před strnulým publikem rozvíjí...
51. článek dne...(do února 2012)
Jean-Paul Belmondo (* 9. dubna 1933, Neulily-sur-Seine, západně od Paříže), v rodné Francii přezdívaný jako Bébel, je velmi známý francouzský herec. Jako syn věhlasného francouzského sochaře Paula Belmonda studoval na CNSAD. Ve studiích se mu sice příliš nedařilo, ale objevil v sobě vášeň pro box a fotbal. Po několika menších divadelních představeních se v roce 1957 si zahrál ve svém televizním debutu Pěšky, na koni a vozem (À pied, à cheval et en voiture; 1957), avšak scény, ve kterých se měl objevit, byly z filmu vystřiženy ještě před jeho uvedením.
Jeho zlomovou rolí byla postava Michela Poiccarda alias Laszla Kovacse ve filmu U konce s dechem (À bout de souffle; 1960) Jeana Luca Godarda z roku 1960, která jej učinila hlavním představitelem francouzské Nové vlny. Dále si zahrál například v kriminálním příběhu Práskač (Le Doulos; 1963). Rolí Adriena Dufourqueta ve filmu Muž z Ria (L´homme de Rio; 1964) se začal přeorientovávat na komerční produkce, především komedie a akční filmy. Do poloviny osmdesátých let byly pro Belmonda typické buď role neodolatelných a šviháckých dobrodruhů nebo o něco cyničtějších hrdinů. Do roku 1986 byl jednou z hlavních kasovních francouzských hvězd.
S postupujícím věkem začínal dávat přednost divadelním prknům, kde se setkával s velkým úspěchem. Po vzoru Alaina Delona založil Belmondo svou vlastní produkční společnost Cerito, nazvanou podle dívčího jména jeho babičky. V roce 1989 byl Belmondo za svůj výkon v komediálním dramatu Cesta zhýčkaného dítěte (Itinéraire d'un enfant gâté; 1988) oceněn prestižním Cesarem. Je také držitelem Řádu čestné legie, nejvyššího francouzského státního vyznamenání udělovaného za vojenský, kulturní, vědecký nebo společenský přínos Francii.
Belmondo je podruhé ženatý a je otcem tří dětí. Se svojí první ženou Elodií Constantin se oženil 4. prosince 1953 a měli spolu dcery Patricii (zemřela 1994 při požáru) a Florence a syna Paula. Manželství skončilo v roce 1965 rozvodem. Poté měl Belmondo vztah se svými hereckými kolegyněmi Ursulou Andress a Laurou Antonelli. Znovu se však oženil až v roce 2002. Jeho v pořadí druhá manželka Natty Belmondo mu v roce 2003 porodila další dceru. Žádné z jeho dětí se nevydalo na hereckou dráhu.
52. článek dne...(do února 2012)
Jan Kaplický (* 18. dubna 1937, † 14. ledna 2009) byl slavný český architekt.
Vystudoval VŠUP v Praze. V roce 1979 založil společně s Davidem Nixonem architektonické studio Future Systems, ve kterém působil až do své smrti.
Je představitelem high-tech architektury, v posledních letech experimentuje s organickou architekturou, která se inspiruje přírodními tvary. Spolupracoval s předními světovými architekty, například Richardem Rogersem či Normanem Fosterem. Společně s Amandou Levete, která se stala jeho profesní partnerkou na sklonku 80. let, byli jedinou britskou společností, která pracovala pro NASA. Zde si mohl osvojit práci s moderními materiály a technologiemi. Tato zkušenost ovlivňuje praxi ateliéru dodnes.
V poslední době zaujal architekt světovou veřejnost především stavbou obchodního domu Selfridges building v Birminghamu, za kterou získal mnoho významných ocenění a došel všeobecného uznání.
Kromě působení v oblasti architektury a designu se Kaplický podílí i na výuce na univerzitách ve Velké Británii, Francii a Německu. V Česku bylo vydáno několik jeho knih (Album, Česká inspirace, Sketches).
Mezi poslední Kaplického návrhy patří — Národní knihovna na Letné v Praze, Naples Subway Universita 2003, Project Zed London či Green Bird. Realizace vítězného projektu Future systems na muzeum Maserati v Modeně je plánována na rok 2009.
V Čechách vešel v širší známost svým návrhem na novou budovu Národní knihovny na Letenské pláni v Praze, novináři přezdívané chobotnice nebo blob. Důvodem diskuse bylo nejen modernistické pojetí budovy, ale především vyhodnocení architektonické soutěže, které bylo později opakovaně zkreslováno.
Je držitelem mnoha světových prestižních ocenění, například nejprestižnější britské ceny za architekturu Stirling Prize, která mu byla udělená za stavbu Lord's Media Centra na londýnském kriketovém stadionu...
53. článek dne...(do února 2012)
Černobylská havárie, která se stala 26. dubna 1986 v černobylské jaderné elektrárně na Ukrajině (tehdy část Sovětského svazu), představuje nejhorší jadernou havárii v historii jaderné energetiky a jedinou havárii stupně 7 (nejvyššího stupně podle mezinárodní stupnice jaderných událostí INES). Během riskantního pokusu tehdy došlo k přehřátí a následné explozi reaktoru a do vzduchu se uvolnil radioaktivní mrak, který postupoval západní částí Sovětského svazu, Východní Evropou a Skandinávií, do celé severní polokoule. Byly těžce kontaminovány rozsáhlé oblasti Ukrajiny, Běloruska a Ruska, což si vyžádalo evakuaci a přesídlení více než 350 000 lidí (WHO, 2005). Přibližně 60 % radioaktivního spadu skončilo v Bělorusku. Nehoda zvýšila obavy o bezpečnost sovětského jaderného průmyslu, zpomalila na mnoho let jeho expanzi a zároveň nutila sovětskou vládu přehodnotit míru utajování. Nástupnické státy po rozpadu Sovětského svazu – Rusko, Ukrajina a Bělorusko dodnes nesou břímě pokračujících nákladů na dekontaminaci a léčení nemocí způsobených černobylskou havárií.
Černobylská elektrárna je umístěna 2 km od města Pripjať, 18 km od města Černobyl, 16 km od hranic s Běloruskem a 110 km severně od Kyjeva. Skládá se ze čtyř reaktorů, každý o výkonu 950 MW elektrické energie (3,2 GW tepelné energie), které v době havárie dohromady produkovaly asi 10 % ukrajinské elektřiny. Stavba elektrárny začala v 70. letech 20. století, reaktor č. 1 byl dokončen v roce 1977, následován č. 2 (1978), č. 3 (1981) a č. 4 (1983). Dva další reaktory (č. 5 a č. 6, každý také o kapacitě 950 MW) byly v době havárie rozestavěny. Všechny čtyři reaktory byly typu RBMK-1000, tedy chlazené obyčejnou vodou a moderované grafitem.
V sobotu 26. dubna 1986 v 1:23:58 místního času se ve čtvrtém reaktoru černobylské elektrárny odehrála katastrofální exploze, která odtrhla víko reaktoru, vyústila v obrovské požáry, exploze a totální roztavení reaktoru.
54. článek dne...(do února 2012)
Iva Kubelková (* 8. května 1977) je česká modelka, moderátorka a herečka, která nyní žije převážně ve Lhotce na Labem u Litoměřic.
Většinu dětství prožila v Písku. Ve čtrnácti letech se s matkou odstěhovala do Prahy, kde dokončila soukromou střední ekonomickou školu. Poté pokračovala na vyšší odborné škole ekonomické v německém jazyce. Ve druhém ročníku této se přihlásila do soutěže Miss ČR a stala se první ViceMiss roku 1996. Během dalších měsíců dokončila studium a začala se věnovat povinnostem vyplývajícím z vítězství v soutěži. Po dvou letech, kdy pohybovala na přehlídkách a pózovala fotografům, dostala nabídku hrát divadlo. Koncem roku 2002 ztvárnila hlavní roli ve hře Jaroslava Dobiáše Noc s modelkou.
V Praze 1, poblíž Václavského náměstí (Jindřišská č. 5), několik let vlastnila a provozovala kadeřnický salón Studio Miss.
Iva Kubelková je vícenásobná vítězka soutěže o nekrásnější česká ňadra, bývalá přítelkyně hokejisty Jaromíra Jágra. Od počátku roku 2005 se stále častěji objevuje v televizi a v bulvárním tisku. Několik týdnů se podílela na moderování populární reality show VyVolení na Prima TV, kde také v seriálu Velmi křehké vztahy ztvárnila postavu Daniely Hartlové. V České televizi aktuálně moderuje pořad Sama doma.
V polovině roku 2006 nafotila sexy kalendář v italských Benátkách pro českou firmu STOCK Plzeň. Tento pátý ročník kalendáře – Stock 2007, získal cenu Golden Prisma Award 2007, která se každoročně v italském městě Pordenone uděluje těm nejlepším evropským firemním kalendářům.
V pondělí 1. listopadu 2004 se jí v pražské porodnici narodila dcera Natálka; otce tají. Druhá dcera Karolína se jí narodila 16. února 2009. Otcem je její partner Ladislav Doležal.
55. článek dne...(do února 2012)
Janet Jackson (* 16. května 1966) je slavná americká zpěvačka, skladatelka, producentka, tanečnice a herečka.
Je nejmladším dítětem slavné Jacksonovy rodiny. Je sestrou popového krále Michaela Jacksona. Rozhodla se pro svou sólovou kariéru, jelikož byla vždy ve stínu svých sourozenců a udělala dobře, protože byla vyhlášena druhou nejlepší popovou zpěvačkou v historii popové hudby !
Janet je nejmladší z devíti dětí. Otec Joseph byl svědkem Jehovovým a pracoval jako jeřábní operátor v ocelárně. Její matka Katherine byla katolička a pracovala jako účetní. Před narozením Janety se otec rozhodl pracovat v hudebním průmyslu. Když byla batole její bratři Jackie, Tito, Jermaine, Marlon a Michael začali vystupovat po nočních podnicích jako kapela nazvaná Jackson 5.
V roce 1969 už vydala své první album a zaznamenala i výhru v prestižní americké hitparádě Billboard Hot 100.
Janet neměla v dětství zájem pracovat pro zábavný průmysl věnovala se hlavně koním a jejím snem bylo stát se profesionální jezdkyní. Nicméně po pár letech začala sláva Jackson 5 upadat a tak se otec Joseph pro záchranu kapely rozhodl před světla reflektorů postavit zbytek svých dětí včetně Janet.
V dubnu 1974 si tak Janet odbyla své debutové vystoupení na jevišti v Las Vegas, kde vystoupili téměř všichni členové Jacksonovy rodiny. Janet se rychle stala velmi oblíbenou... Její první píseň byl duet Love Songs for Kids s bratrem Randym (1978). Její otec nechtěl Janet dovolit nahrávaní vlastní sólové desky, protože nebyla tak hlasově talentovaná jako bratr Michael. Nicméně když jí bylo šetnáct (1982) vydala svou debutovou desku nazvanou jednoduše Janet.
56. článek dne...(do února 2012)
Základní instinkt je velmi úspěšný americký erotický thriller režírovaný Paulem Verhoevenem, který znamenal průlom v herecké kariéře Sharon Stone.
Film pojednává o nadprůměrně inteligentní a atraktivní psycholožce Catherine Tramellové (Sharon Stone), která je spisovatelkou detektivních románů. Zajímavé je, že v nich popisuje způsoby vražd, které se později skutečně odehrají, a to do nejmenších detailů. Takto nepřímo spojená s několika vraždami je obviněna policií v San Francisku. Její vyšetřování vede místní detektiv Nick Curren (Michael Douglas), který již dříve ve službě zastřelil civilisty. Rozehrává se velmi dobře propracovaná psychologická hra, kdy si Catherine s policisty pohrává a vede je takovým směrem vyšetřování, kterým chce. Do děje je zakomponován sexuální vztah dvou hlavních hrdinů. Nick se dozvídá, že je vzorem pro hlavní postavu dalšího románu spisovatelky, policejního vyšetřovatele, který se zamiluje do spisovatelky a na konci bude zavražděn.
Další atypickou rolí je policejní psycholožka Beth Garnerová (Jeanne Tripplehorn), která byla jak Nickovou, tak Catherininou milenkou. Díky tomu, že spisovatelka zná Nickův intimní život velmi podrobně, o kterém se zmínil jen v rámci policejních psychologických sezení psycholožce Beth, je mu jasné, že musela informace uniknout touto cestou. Při jedné z automobilových honiček mezi Nickem a Roxy – lesbickou partnerkou Catheriny, přijde dívka po havárii o život. Nick odmítá svým kolegům cokoli sdělit a je z vyšetřování odvolán, přesto se nemíní vzdát a pokračuje na vlastní pěst. Dále ale zůstává v kontaktu se svým policejním parťákem Gus Morganem (George Dzundza), se kterým probírá nejrůznější myšlenky a varianty řešení případu.
V závěru filmu oba dva kolegové přijíždějí k bytu ženy, která má údajně informace o Catherine a Beth z doby jejich studia na vysoké škole. Gus jede výtahem do 4. patra, zatímco Nick čeká v autě, protože je dočasně suspendován. V té chvíli si ale uvědomí, že přesně takový závěr nové knihy o detektivovi četl v domě spisovatelky Catherine a rozbíhá se po schodech do 4. patra. Dorazí však pozdě. V otevřeném výtahu leží zavražděný kolega. Ze schodiště překvapivě na chodbu vstupuje Beth, která dává ruku do kapsy svého baloňáku...
57. článek dne...(do února 2012)
Lily Cole (* 19. května 1988) je anglická supermodelka a herečka
Lilyn velký skok přišel v roce 2003 kdy oko zkušeného fotografa Stevena Meisela rozpoznalo nádhernou kombinaci dlouhých nohou, bledé pokožky a nádherných červených vlasů. Byla to první sólová foto–série, kterou nafotila pro italský Vogue, která katapultovala Cole přímo do světel reflektorů jako jednu z hlavních nových tváři roku. Od tohoto momentu pracovala s několika prominentními fotografy, včetně Craig McDean, Nick Knight, Juergen Teller, Arthur Elgort a Irving Penn.
Cole se pravidelně objevuje v předních módních časopisech jako Vogue (americká, italská, britská, japonská a korejská edice) a Citizen K. Také se objevila na obálce Numero a také 2x na obálce britského Vogue. V listopadu 2004, ji na British Fashion Awards prohlásili za Modelku roku 2004. Byla a je tváří četných reklamních kampaní pro návrháře jako jsou Prada, Chanel, Christian Lacroix, Hermès, Longchamp, Cacharel, Topshop, a Anna Sui Cosmetics, také byla tváří úspěšné kampaně pro Moschino parfém 'I Love Love.'
Je také stálicí modelingových mol na mezinárodních přehlídkách a předváděla na několika vrcholových akcích módních domů jako např. Chanel, DKNY, Jean Paul Gaultier, Alexander McQueen, John Galliano a Louis Vuitton.
Lily Cole je součástí nové vlny modelek které mají "panenkovskými" nebo "skřítkovské" vzezření spolu s Heather Marks, Gemma Ward a Devon Aoki. Je také jednou z mála zrzavých modelek s velmi úspěšnou kariérou, ke kterým patří modelky Cintia Dicker, Jessica Stam a Karen Elson.
58. článek dne...(do února 2012)
Angelina Jolie (* 4. června 1975) je slavná americká filmová herečka, bývalá modelka a Vyslankyně Dobré Vůle Mezinárodní organizace na pomoc utečenců v rámci OSN.
Populárními médii je označovaná za jednu z nejkrásnějších žen světa a její soukromý život je neustále pod drobnohledem. Zároveň je vynikající herečkou, získala tři Zlaté Glóby, dvě Ceny Akademie a dvě ceny herecké organizace Screen Actors Guild Awards.
Potom co se v roce 1982 objevila po boku svého slavného otce Jona Voighta, začala velmi brzo intenzívně studovat herectví v divadelním institutě Leeho Strasberga. Její začátky jako herečky se pochopitelně odehráli v béčkových filmech, kde získávala cenné zkušenosti.
A potom přišel velký zlom v její zatím nevýrazné kariéře – přijala totiž roli Cornelie Wallaceové v životopisném filmu George Wallace (1997) za kterou získala Zlatý Glóbus a nominaci na Emmy. Druhý Zlatý Glóbus a nominaci na Emmy jí přinesl opět autobiografický film Gia (1998), kde ztvárnila lehce kontroverzní modelku Giu Carangi. Dalším úspěšným snímkem byl Sběratel kostí (1998), kde si zahrála po boku Denzela Washingtona. Třešničkou na dortě bylo v roce 1999 drama Narušení (1999) a její role bezcitné pacientky psychiatrické léčebny, za kterou byla oceněná Oscarem jako Nejlepší herečka ve vedlejší roli a navíc získala Zlatý Glóbus. V roce 2000 si v blond paruce zahrála krásnou zlodějku aut ve filmu 60 sekund (Gone in Sixty Seconds).
Jednoznačně celosvětové slávy dosáhla tím, že vdechla život hrdince z videohry Lara Croft a to ve velkofilmu Lara Croft: Tomb Raider (2001) a také díky této postavě se stala jednou z nejznámějších a nejlépe placených hereček na světě. Svůj největší komerční úspěch ale zaznamenala v roce 2005 s akční komedií Mr. & Mrs. Smith...
59. článek dne...(do února 2012)
Casino Royale je 21. film ze série o Jamesi Bondovi a zároveň první bondovka, ve které hraje Daniel Craig agenta MI6.
Předlohou filmu se stal román Casino Royale z roku 1953 od Iana Fleminga. Původní román upravili scénáristé Neal Purvis, Robert Wadem a Paul Haggis. Režíroval ho Martin Campbell. Tento film je třetí adaptací prvního románu o Jamesi Bondovi, který byl nejdříve zpracován jako televizní epizoda v roce 1954. Nicméně film z roku 2006 je jedinou „oficiální“ adaptací Flemingova románu – jedinou od EON Productions.
Casino Royale byl vytvořen společností EON Productions pro Metro-Goldwyn-Mayer a Columbia Pictures.
Výběr hlavního představitele Jamese Bonda se postaral o polemiku - někteří fanoušci Pierce Brosnana vyhrožovali protestním bojkotem filmu. Mohlo se ovšem jednat o marketingovou kampaň producentů předcházející uvedení filmu do kin ve smyslu negativní reklamy, která je také reklamou. Nicméně film a obzvláště výkon Daniela Craiga si vysloužil uznání kritiky. Craig se v podstatě vrátil ke stylu, jakým Bonda hrál Sean Connery. Jeho začínajícímu agentovi je jedno, jaké pití pije, a pro ránu nejde daleko. Jedná emotivněji, než jsou diváci u Bonda zvyklí, dokonce se do své partnerky zamiluje.
Casino Royale je trochu jiná bondovka, která si vedle pozitivního ohlasu kritiky našla i vděčné diváky. Znamenala oživení, které podle mnohých stagnující série potřebovala. Postaral se o to stejný režisér, který Bonda uvedl do 90. let – Martin Campbell, tvůrce Zlatého oka.
Daniel Craig ve své první misi 007 cestuje na Madagaskar za mezinárodním teroristou Mollakou. Při jeho pronásledování Bond svůj cíl zabije a zničí přitom část ambasády. Zároveň zjistí, že telefonoval s Alexem Dimitriosem, spolupracovníkem účetního teroristů, který je známý jako Le Chiffre. Bond se přesune na Bahamy a svede Solange, Dimitriosovu ženu. Právě když Dimitrios Solange volá, Bond se dozví, že její manžel odlétá do Miami. Bond ho tam následuje a překazí plány Le Chiffre na zničení prototypu letadla Skyfleet. Účetnímu tak vznikne drtivá ztráta, protože sázel na to, že letoun bude zničen...
60. článek dne...(do února 2012)
Twiggy (* 19. září 1949) je anglickou supermodelkou, herečkou a zpěvačkou
Dnes je rovněž známá svým jménem Twiggy Lawson, nabytém po svatbě.
Twiggy se narodila na londýnském předměstí Neasden, rodičům William Norman (mistr truhlář) a Helen Hornby. Twiggy se stala slavnou ve věku 16 let kvůli jejím velkým očím, pod vlivem jejího přítele a manažera Justina de Villeneuve. Brzy byla považována za tvář 60-tých let pochodující po Londýně s ostatními modelkami, tak jako Celia Hammond a upoutala svou přezdívkou, odvozenou od její dospívající tenké postavy s velkýma očima. Byla také známá jejím vysoce módním, nadčasovým vzhledem, který vytvořila.
Její první manželství s americkým hercem Michaelem Witney, skončilo jeho náhlou smrtí na srdeční infarkt. V roce 1988 potkala Leigha Lawsona při tvorbě filmu Madame Sousatzka a pak se za něj provdala. Komické Fran Drescher se vydala na plavbu s kamarádkou Twiggy a její rodinou. Kulturní šok, který Drescher zažila, ji inspiroval k tvorbě situační komedie The Nanny.
V roce 2005 byla v Americe porotkyně 5. cyklu soutěže Next Top Model a vrátila se do modelingu kvůli největší nové televizní, tiskové a billboardového kampani pro Marks & Spencer, obchodní řetězec z Velké Británie. Její objevení se po boku Erin O'Connor, Laura Bailey a jiných mladších modelek bylo určeno k vyjádření výběru a šířky rady oblečení od M & S, tak jako fakt, že starší ženy mohou také vypadat dobře.
V roce 2006 dostala šanci zahrát si samu sebe jako 19-letou v rozhlasové hře Elevenses with Twiggy pro BBC Radio 4 v pořadu zvaném Afternoon Play series (odpolední rozhlasové hry). Hru napsal Simon Farquhar a jde o neskutečný příběh dvou skotských bratrů, jejichž snem je ujít z jejich jednotvárných životů v odlehlé rybářské vesnici. Naskytne se jim příležitost setkat Sixty icon (ikonu šedesátých let) a vidět dráždivý záblesk možností, které Sixty nabídla pracující třídě lidí...aby unikli.
61. článek dne...(do února 2012)
Avatar (2009) je americko-britský sci-fi film Jamese Camerona, který pojednává o střetu pozemšťanů a domorodců na planetě Pandora. Jedná se o jeden z komerčně nejúspěšnějších filmů všech dob, získal také řadu ocenění, především za vizuální efekty. Je natočen kombinací živých herců a počítačových animací.
Děj se odehrává v budoucnosti (od května do srpna roku 2154) na měsíci Pandora v systému Alfa Centauri, kde je Zemi nepodobná příroda, ve které žijí domorodci modré barvy kůže podobní lidem.
Desátník Jake Sully (Sam Worthington), bývalý příslušník námořní pěchoty, který je ale upoután na kolečkové křeslo, přilétá na Pandoru, aby nahradil svého náhle zemřelého bratra-dvojče při výzkumu domorodých obyvatel Na'vi. K proniknutí k domorodcům totiž slouží tzv. avataři vypadající jako domorodci, které vědci vytvářejí kombinací lidské DNA a DNA Na'vi. Tohoto avatara může pak člověk, kterému byl avatar vytvořen na tělo s využitím jeho DNA, ovládat na dálku svou myslí. Kromě vědců kolem botaničky doktorky Grace Augustinové (Sigourney Weaver) je ale na planetě také žoldácká armáda, které velí plukovník Miles Quaritch (Stephen Lang), a podnikatelé v čele s Parkerem Selfridgem (Giovanni Ribisi), kteří mají zájem o velmi cennou horninu. Největší naleziště se ale nachází pod obrovským stromem, kolem kterého je soustředěno centrum života domorodců. Jake Sully se dostane mezi Na'vi a má je přimět k přestěhování. To se mu ale nepodaří, místo toho se zamiluje do domorodé princezny Neytiri (Zoë Saldaña) a postupně objevuje a poznává přírodu Pandory, neznámá zvířata a rostliny a mytologii kmene Na'vi (kořeny stromů a veškerá příroda na planetě je propojená obdobou nervových vláken a tak je schopna uchovávat paměť a další procesy, domorodci se na tuto síť často napojují a nazývají ji božstvem Eywa).
Po čase je přijat i mezi válečníky a vede válku proti lidem. Ti sice dokáží těžkou technikou a bojovými vrtulníky zpustošit část pralesa a zničit velký strom, ale Jakeovi se podaří stmelit obyvatele planety a k boji se nakonec přidají i zvířata. Lidé jsou z planety vyhnáni a Jake Sully se speciálním přenosem dostane do svého avatara a zůstává na Pandoře jako jeden z Na'vi.
62. článek dne...(do února 2012)
MiG-29 (rusky: МиГ-29, v kódu NATO: Fulcrum) je moderní ruské jednomístné, nadzvukové stíhací letadlo vytvořené pro získání a udržení nadvlády ve vzduchu.
MiG-29 je samonosný, dvoumotorový hornoplošník. Trup tvoří celokovová skořepina. Menší část povrchu je na exponovaných místech tvořená kompozitními materiály. Trup je celkově pojat jako vztlakové těleso s dvěma vírovými přechody u křídel. Trup tak tvoří téměř polovinu vztlaku celého letounu. Díky těmto vlastnostem má MiG-29 obrovský přebytek tahu a vztlaku, což je základní předpoklad pro úspěšný manévrový boj.
Mezi dvojitými ocasními plochami se nachází aerodynamický brzdný štít a padák, který umožňuje výrazně zkrátit dojezd letadla během přistání. Vnitřní nádrže umožňují nést až 3 200 kg paliva, což při velké spotřebě obou motorů Klimov RD-33 postačuje jen na kratší vzdálenosti. Letoun sice může nést velké přídavné nádrže, ale za cenu velkého zhoršení letových charakteristik. Při startu a přistávání používá letoun jako ochranu před nasáním cizích předmětů do motoru sací otvory v horní části rozhraní mezi křídly a trupem (kterým se slangově říká „žábry“). Hlavní vstupy do motorů se otevírají až po zatažení podvozku. Řízení plně zabezpečuje hydraulický posilovač, ale pilot nemá k dispozici plně automatického pilota jako třeba v Su-27. Před pilotem se nachází multifunkční přehledový head-up display (HUD). Na pravé straně je umístěn monochromatický displej s alfanumerickou klávesnicí. Pilot přitom sedí na vystřelovacím sedadle KM-36. Letadlo bylo zpočátku vybaveno dopplerovským radarem N-019, který však nesplnil očekávaní ruského letectva. Proto byl modernizován na typ N-019M Topaz s palubním počítačem C-101M, který je odolnější proti rušení, dokáže sledovat mnoho různých cílů a současně navádět dvě rakety na dva nezávislé cíle. Nedostatky tohoto radaru částečně kompenzuje optický systém OEPS-29, který se skládá z infračerveného zaměřovače S-31E2 KOLS a laserového dálkoměru. Tento systém umožňuje napadnout cíl v pasivním režimu s vypnutým radiolokátorem. Pilot nepřátelského letounu tak není před útokem nijak varován, což podstatně zvyšuje utajení celé činnosti nad územím s nepřátelskou protivzdušnou obranou. Jako pasívní ochrana slouží vrhače dipólových odrážečů a pyrotechnických klamných cílů v ocasní části letadla.
63. článek dne...(do února 2012)
Anna Kurnikovová (* 7. června 1981) je bývalá profesionální ruská tenistka, současná modelka a mediální hvězda.
Její tenisová kariéra v nejvyšší lize se zkrátila na minulých pár roků a definitivně skončila kvůli problémům s páteří. Dosáhla pár úspěchů v dvojhrách, ale její specialitou byli čtyřhry, ve kterých byla také světovou jedničkou. Se svou partnerkou Martinou Hingisovou vyhrála titul Grand Slam v Austrálii v letech 1999 a 2002.
Styl hry Kurnikovové je vhodný pro čtyřhry. Byla porovnávaná s takovými hráčkami jako Pam Shriverovou a Peterem Flemingem. Na základě jejich vzhledu, se Hingis a Kournikova žertovně nazvali tenisové Spice Girls.
Kurnikovová debutovala v profesionálním tenise ve věku 14 roků ve Fed Cupu za Rusko jako nejmladší hráč, jaký se kdy zúčastnil a vyhrál. V 15-ti rocích došla do čtvrtého kola U.S. Open v roku 1996, kde jí zastavila hráčka z nejvyšší desítky, Steffi Grafová.
Kurnikovová byla členem ruské delegáce vyslané na olympijské hry v Atlantě 1996. V roce 1997 jako 16-letá dotáhla svojí hru do semifinále ve Wimblendonu, kde zanechala možného šampióna, Martinu Hingisovou. Rok 1998 byl pro Annu přelomovým, kdy poprvé prorazila do 20-ky nejvýše hodnocených hráčů WTA a dosáhla impozantní vítězství nad Martinou Hingis, Lindsay Davenport a Steffi Graf. Tituly ze čtyřher v Grand Slam přišli v letech 1999 a 2002, přičemž oba na Australian Open v ženských čtyřhrách s partnerkou Martinou Hingis, se kterou často hrávala od roku 1999.
Kurnikovová dokázala, že je úspěšnou hráčkou v čtyřhrách v profesionálních kruzích. Vyhrála 16 turnajových titulů v čtyřhře, ze kterých 2 na Australian Open a jako finalistka v smíšených čtyřhrách na U.S. Open a Wimbledon. Získala hodnocení 1 za čtyřhry v ženském hodnocení Tenisové Asociace. Během svojí kariéry v čtyřhrách nasbírala skóre 200-71.
Nicméně její kariéra v dvouhrách po roku 1999 už jen doznívala. Většinou si dokázala udržet hodnocení mezi 10 a 15, ale očekávaný finálový průlom nenastal. Kurnikovová byla známa svými rychlými nohami a agresivní hrou ze základní čáry s využíváním vynikajících úhlů.
64. článek dne...(do února 2012)
Blade Runner je slavný sci-fi film režiséra Ridley Scotta z roku 1982.
Blade Runner odehrávající se v Los Angeles v roce 2019 je příběhem osamělého detektiva Ricka Deckarda (Harrison Ford), který dostane od svého bývalého velitele poručíka Bryanta úkol pátrat po replikantech – androidech, kteří pronikli z jim určených pracovních koloniích na jiných planetách na Zem.
Své pátrání začíná návštěvou společnosti Tyrell, která replikanty vyrábí. Setká se s šéfem koncernu a s mladou ženou Rachel (Sean Youngová). Na ní provede zkušebně test, který má odhalit, zda je testovaná osoba replikant nebo člověk. Ke svému překvapení Deckard zjišťuje, že Rachel je pouze pokročilý model replikanta a nikoli živá žena.
Malá skupina replikantů vedená Royem Battym (Rutger Hauer) se mezitím snaží odhalit způsob, jakým překonat základní omezení své existence: čtyřletý život. Snaží se proniknout do společnosti Tyrell, aby se mohli setkat přímo se svým tvůrcem, dr. Tyrellem.
Deckard se replikantům dostává na stopu, ale zároveň se zamilovává do Rachel, což ještě mnohem víc kopmlikuje jeho vztah k replikantům. Ti se zdají být mnohdy více lidskými než sami lidé. Deckard pochybuje o tom, zda sám není replikantem.
Příběh graduje, Roy Batty proniká k dr. Tyllerovi a zabije ho. Deckard odhalí místo, kde se schovávají poslední dva zbylí replikanti Pris a Roy. Pris umírá a Deckard s Royem svádí dlouhý souboj v rozpadajícím se starém domě. Nakonec zachrání Roy Deckardovi život, vede krátký monolog o rozdílech mezi lidmi a replikanty a nakonec umírá. Deckard s Rachel společně utíkají...
Existuje asi šest různých verzí Blade Runnera, které byly od doby, kdy film vznikl, představeny veřejnosti.
65. článek dne...(do února 2012)
StarCraft je real-timová strategická počítačová hra uvedená na trh společností Blizzard Entertainment v roce 1998. Již v tomto roce vyhrála cenu za nejlepší strategickou počítačovou hru 1998 (the Origins Award for Best Strategy Computer Game of 1998). Později došlo k uveřejnění i datadisku StarCraft: BroodWar (SC:BW). Blizzard odhaduje, že do roku 2005 bylo prodáno více než 10,5 miliónů kopií obou disků. Oblíbená je obzvláště v online hře pro více hráčů.
Starcraft je velmi podobný jiné populární hře Blizzardu, Warcraft 2. Vývojáři se snažili odlišit hru tak, aby nebyla známá jako “Warcraft ve vesmíru,” a nakonec přepsali celý herní engine. Hlavní děj hry sleduje válku mezi třemi galaktickými druhy: lidskou rasou známou jako Terrani, mysl sdílejícím hmyzem zvaným Zergové a humanoidní duchovními bojovníky Protossy. StarCraft je mimořádně populární v Jižní Koreji.
Hra se soustřeďuje na získání kontroly nad zdroji, které jsou nutné k budování bojových jednotek a staveb. Význačné jsou dva druhy zdrojů: nerosty (nutné pro skoro všechny jednotky) a Vespene plyn (požadovaný pro pokročilé jednotky a vylepšení). Nerosty se objeví jako modré krystalické formace trčící ze země a jsou těženy jednotkami dělníků, zatímco Vespene plyn se objevuje jako gejzír se zelenými obláčky, na kterém musí být vybudována patřičná budova (rafinerie pro Terrany, extraktor pro Zergy, asimilátor pro Protossy), ze které dělníci mohou těžit Vespene plyn. Hráči mohou vytvořit jen omezené množství jednotek (s výjimkou Zerg Overlord). Každá jednotka má “zásobovací a podpůrná” kriteria, která souvisí s bojovou sílou jednotky a hráči musí udržovat dost podpůrných jednotek na podporu jejich sil.
Hráči budují řadu typů staveb, které poskytují specializované vylepšení k poražení počítače nebo protihráčů. Vedení prostředků, expanze k surovinovým zdrojům na mapě a efektivní použití útoku a obranných bojových taktik jsou klíče k vítězství. Typy jednotek dostupné každé rase definují její rasovou identitu.
66. článek dne...(do února 2012)
Gama záření (často psáno řeckým písmenem gama, γ) je vysoce energetické elektromagnetické záření vznikající při radioaktivních a jiných jaderných a subjaderných dějích.
Záření gama je často definováno jako záření o energii fotonu nad 10 keV, což odpovídá frekvenci nad 2,42 EHz či vlnové délce kratší než 124 pm, přestože do tohoto spektrálního pásma zasahuje i velmi tvrdé rentgenové záření. To souvisí se skutečností, že hranice není stanovena uměle, ale tyto druhy záření se rozlišují dle svého zdroje, přičemž se samo záření jinak fyzikálně neliší.
Záření gama je druh ionizujícího záření. Do materiálů proniká lepe než záření alfa nebo záření beta, která jsou korpuskulární (ani jedno není elektromagnetické záření), ale je méně ionizující.
Gama záření často vzniká spolu s alfa či beta zářením při radioaktivním rozpadu jader. Když jádro vyzáří částici α nebo β, nové jádro může být v excitovaném stavu. Do nižšího energetického stavu může přejít vyzářením fotonu gama záření podobně jako elektron v obalu atomu vyzářením kvanta ultrafialového záření.
I když je záření gama méně ionizující než α i β, je pro živé organismy včetně člověka nebezpečné. Způsobuje podobná poškození jako rentgenové záření: popáleniny, rakovinu a genové mutace. Proto je nutno se před jeho účinky chránit. Záření γ z nukleárního spadu by pravděpodobně způsobilo nejvíce úmrtí a zranění v případě použití jaderných zbraní.
Na pohlcení záření γ je třeba velké masy materiálu. Vhodnější jsou materiály s vyšším atomovým číslem a s vysokou hustotou. Čím energetičtější je záření, tím tlustší stínění je zapotřebí. Schopnost materiálu pohlcovat záření zpravidla vyjadřujeme polotloušťkou materiálu, tedy tloušťkou, po jejímž průchodu se původní intenzita záření sníží na polovinu. Například záření γ, jehož intenzitu 1 cm olova zredukuje na 50 %, bude mít poloviční intenzitu také po průchodu 6 cm betonu.
67. článek dne...(do února 2012)
Americká krása je slavný americký dramatický film režírovaný Samem Mendesem. Kevin Spacey v něm účinkuje jako Lester Burnham, muž středního věku pracující v kanceláři, který má krizi středního věku, když se šíleně zamiluje do nejlepší kamarádky své dcery. Annette Beningová účinkuje jako Carolyn, Lestrova materialistická manželka. Thora Birch hraje jejich nejistou dceru Jane. Ve filmu také účinkují Mena Suvari, Wes Bentley, Chris Cooper a Allison Janney.
Film je Akademií filmového umění a věd popisován jako satira amerických představ střední třídy o kráse a osobním uspokojení, analýza se soustřeďuje na zkoumání romantické a otcovské lásky, sexuality, krásy, materialismu, sebeosvobození a vykoupení. Film obdržel Oscara za nejlepší film (1999).
Lester Burnham je muž středního věku, který pracuje v kanceláři a pohrdá svou prací. Jeho manželka Carolyn je ambiciózní realitní makléřka, jejich šestnáctileté dceři Jane se rodiče hnusí, navíc má malou sebeúctu. Novými sousedy Burnhamových jsou Fittsovi, bývalý mariňák plukovník Frank Fitts, jeho introvertní žena Barbara a syn Ricky, kuřák marihuany a drogový dealer, jehož otec nutí do velmi přísného a disciplinovaného života. Ricky svou kamerou natáčí své okolí a doma skladuje stovky nahrávek. Lester je poblázněn Janinou kamarádkou Angelou poté, co ji uvidí tančit před basketbalovým zápasem ve škole. Začne o ní mít sexuální představy, během nichž se neustále také objevují růžové okvětní lístky. Carolyn si začne poměr se svým obchodním rivalem Buddym Kanem. Lester se dozví, že má být vyhozen z práce, ale vydírá šéfa a získá při odchodu 60 000 dolarů, začne pracovat ve fast foodu, koupí si své vysněné auto a začne pracovat na svém těle poté, co zaslechne Angelu, jak říká, že by byl sexuálně atraktivní, pokud by zapracoval na své fyzičce. Začne si také kupovat od Rickyho marihuanu a kouřit ji a kdykoli Angela navštíví Jane, flirtuje s ní. Přátelství obou děvčat potom ochladne a Jane se začne zajímat o Rickyho. Cestu k sobě najdou přes video, jenž Ricky nazývá nejkrásnější věcí, co kdy natočil – igelitový sáček tančící ve větru.
68. článek dne...(do února 2012)
Matrix je americký sci-fi film z roku 1999. Je prvním ze série tří kultovních filmů série Matrix, napsaných a režírovaných bratry Wachovskými. Zahráli si v něm například Keanu Reeves, Laurence Fishburne, Carrie-Anne Moss nebo Hugo Weaving.
Film popisuje svět v Matrixu, rozsáhlém počítačovém systému, na který jsou připojeni lidé žijící v něm svůj virtuální život. Tito lidé, jejichž mozek je napojen do Matrixu, si neuvědomují, že nežijí skutečný život a že je jim pouštěna do mozku virtuální realita. Jsou takto nevědomky využíváni stroji s umělou inteligencí, které převzaly dominanci na planetě. Tyto stroje efektivně chovají a pěstují lidstvo jen pro energii z lidských těl, díky níž přežívají.
Programátor jménem Thomas A. Anderson (Keanu Reeves) vede tajně druhý život jako obávaný hacker Neo. Série podivných událostí jej zavádí až k setkání se skupinou lidí vedenou Morpheem (Laurence Fishburne), který mu nabízí možnost zjistit, co skutečně je onen Matrix. Neo je vytažen z falešné reality do realného zničeného světa, kde se nepíše rok 1999 (tento rok je v umělém Matrixu), nýbrž 2159. Lidstvo vede válku s inteligentními stroji, které samo vytvořilo. Po dlouhých bojích se lidé rozhodli vypálit oblohu a odříznout tak stroje od zdroje sluneční energie. Stroje reagovaly zotročením lidí a začaly je uzavírat do schránek, kde jim do mozku byla pouštěna umělá realita. Ve skutečnosti jsou ale drženi na umělé výživě a jejich kinetická, elektromagnetická a tepelná energie je využívána jako zdroj pro stroje. Pěstováním lidí stroje získaly nevyčerpatelný nekonečně se množící zdroj energie. Morpheus s organizovanou skupinou lidí probouzí lidi stále připojené na Matrix.
Morpheus odpojil Nea, protože pevně věří, že právě on je Vyvolený, jehož příchod předpovězený Vědmou má přinést zkázu Matrixu a svobodu pro lidstvo. Vyvolený prý dokáže Matrix ovládat a podřídit si jej. Neo samotný je zpočátku skeptický, ale Morpheus jej s neotřesitelným přesvědčením učí, jak si přisvojit a překročit pravidla umělého světa – porušovat fyzikální zákony. Neo se stále více sbližuje s Trinity...
69. článek dne...(do 24. října 2012)
Minority Report je americký sci-fi film režiséra Stevena Spielberga z roku 2002 nominovaný na Oscara. Námětem byla povídka Minority Report (1991) spisovatele Philipa K. Dicka. Film se zabývá otázkou předpovědi budoucnosti, svobodné vůle a věcí s tím souvisejících (determinismus, časový paradox).
V roce 2054 zkouší zvláštní jednotka policie na území hlavního města USA Washingtonu experimentální kriminalistickou metodu, s jejíž pomocí lze zabránit vraždám. Hlavním hrdinou filmu je Tom Cruise v roli Johna Andertona, vedoucího speciálního oddělení Precrime (volně přeloženo z angličtiny jako Předzločinný oddíl nebo Preventivní policie). S pomocí tří tušitelů, zmutovaných lidí schopných předvídat vraždy, a speciální techniky zjišťuje tým Precrime co nejvíce detailů vztahujících se k budoucí vraždě. Tušitelé jim ve svých myšlenkách prozradí čas vraždy, jména pachatelů i obětí. Na týmu Precrime je pak z útržkovitých obrazů z těchto myšlenek zjistit přesné místo vraždy, aby mohli včas zasáhnout a vraha zneškodnit. Precrim neřeší fakt, že zatýká někoho, kdo ještě nic neudělal.
John Anderton je respektovaným šéfem, který se ve své práci dobře vyzná. Je pro ni z osobních důvodů zapálen: před 6 roky, když ještě jednotka Precrime nefungovala na takové úrovni, mu někdo unesl syna Seana a on má podezření, že syn už nežije. Rozešel se s manželkou Larou a začal brát drogy. Když se o jednotku začne zajímat Danny Witwer (Colin Farrell), pracovník z ministerstva spravedlnosti, nechce si John připustit žádné pochybení a tento audit mu není po chuti. Systému plně důvěřuje. Zjišťuje však nesrovnalosti v případě neznámé Anne Livelyové, která se opakovaně objevuje v mysli nejnadanější tušitelky Agáty. Mezitím se pracovník ministerstva Witwer seznamuje detailně s principem fungování systému...
70. článek dne...(do 2. listopadu 2012)
Peter Robert Jackson (* 31. října 1961) je novozélandský filmový režisér, producent a scenárista, trojnásobný držitel Oscara. Nejznámější je díky režírování trilogie Pán prstenů, natočené podle románu J. R. R. Tolkiena.
Také je znám novým zpracováním filmu King Kong z roku 2005.
Jackson se narodil v Pukerua Bay, pobřežním městě poblíž Wellingtonu na Novém Zélandu. Oba jeho rodiče byli imigranti z Anglie. Jako dítě byl Jackson velký filmový fanoušek. Když dal známý jeho rodičům 8 mm kameru, začal natáčet krátké filmy s jeho kamarády. V 17 letech zanechal školy a nechal se zaměstnat v jako pomocná síla ve fotolaboratoři. Když si za úspory koupil 16 mm kameru, začal natáček sci-fi komedii, z které brzy v roce 1987 vznikl film Bad Taste – Vesmírní kanibalové. Peter se pod film podapsal vícekrát – kromě režie, scénáře, produkce a kamery se zasloužil i o triky.
Poté přišel Braindead – Živí mrtví (1992), který je považován za nejkrvavější film v dějinách kinematografie. Film získal šestnáct festivalových cen. V následujících letech se Peter pokusil vymanit se ze škalulky kultovního a nezávislého tvůrce krváků na vkusného a slavného filmaře. Prvním krokem bylo seriózní drama Nebeská stvoření (1994). Tento mistrovský kousek vznikl na základě skutečné události, která v 50. letech otřásla Novým Zélandem. Dvě školačky se natolik zblížily, že začaly být podezřívané z lesbického vztahu. Jejich rodiče se proto rozhodli je od sebe odloučit. Děvčata (jednu z nich si zahrála Kate Winslet) se proto rozhodla zavraždit matku jedné z nich. Film získal nominaci na Oscara v kategorii nejlepší scénář.
Peter Jackson získal práva na filmování díla J. R. R. Tolkiena v roce 1997 po té, co se setkal s producentem Saulem Zaentzem. Nejdříve měl dělat dvoudílný film, ale nakonec se dohodl se společností New Line Cinema, která dychtila po trilogii. Intenzivní natáčení na Novém Zélandě probíhalo od 11. října 1999 do 22. prosince 2000. Trilogie měla velkolepý úspěch a vysoko vyhoupla Jacksona v žebříčku popularity. Návrat krále se setkal s nadšeným ohlasem kritiky a vyhrál jedenáct Oscarů !
71. článek dne...(do 5. listopadu 2012)
Andrea Hlaváčková (* 10. srpna 1986) je česká profesionální tenistka, specialistka na čtyřhru, která na okruh WTA vstoupila v roce 2004. Spolu s Lucií Hradeckou vyhrála ženskou čtyřhru na French Open 2011 a probojovala se do finále Wimbledonu 2012, kde je zdolaly Venus a Serena Williamsovy. Se stejnou spoluhráčkou získala stříbrnou medaili na Letních olympijských hrách 2012 v Londýně, když v boji o zlatý kov opět nestačily na sestry Williamsovy. Třetí grandslamové finále debla obě odehrály na US Open 2012, kde je porazily Italky Erraniová s Vinciovou.
Na okruhu WTA Tour vyhrála dvanáct turnajů ve čtyřhře. V rámci okruhu ITF pak sedm titulů v singlu a sedmnáct v deblu. V roce 2003 se stala poslední juniorskou mistryní světa ve čtyřhře.
Na žebříčku WTA byla pro dvouhru nejvýše klasifikována v září 2012 na 58. místě a ve čtyřhře pak v říjnu téhož roku na 3. místě.
V celé sezóně 2012 pokračovala v páru s krajankou Lucií Hradeckou, s níž vyhrála celkově čtyři tituly, čtyřikrát odešla z finále poražena, a to včetně dvou grandslamů a letních olympijských her. Před Turnajem mistryň dvojice vyhrála všechny tři halové turnaje, do nichž v roce nastoupila. Na konci října dosáhla na své žebříčkové maximum ve čtyřhře, když figurovala na třetí příčce.
Premiérový titul s Hradeckou získala na zahajovacím lednovém turnaji sezóny ASB Classic hraném v Aucklandu, když ve finále zdolaly německo-italskou dvojici Julia Görgesová a Flavia Pennettaová. Na Australian Open došly do semifinále, v němž podlehly Italkám Eraniové s Vinciovou, kterým oplatily porážku v Indian Wells, kde se probojovaly také mezi poslední čtyři páry.
V dubnu 2012 byla poprvé nominována do českého fedcupového týmu pro semifinále Světové skupiny s Itálií hrané ve dnech 21. až 22. dubna v ostravské ČEZ Aréně. Za rozhodnutého stavu 3–0 pro Češky nastoupila do dvouhry, ve které podlehla Sáře Erraniové a následně si s Lucií Hradeckou připsala první výhru. Český tým tak podruhé v řadě postoupil do finále....
72. článek dne...(do 10. listopadu 2012)
Bryan Adams (* 5. listopadu 1959) je slavný kanadský rockový zpěvák, kytarista, autor hudebních textů a fotograf.
Adams byl oceněn Řádem Kanady (Order of Canada) a Řádem Britské Kolumbie (Order of British Columbia) za svůj příspěvek na poli populární hudby a za dobročinné akce. V dubnu roku 2006 byl uveden do hudební síně slávy při předávání kanadských hudebních cen Juno. Od roku 1998 má také svou hvězdu na Kanadském chodníku slávy. Byl nominován na tři Ceny akademie a pětkrát nominován na Zlatý glóbus.
První album nazvané Bryan Adams vydal v únoru 1980. S výjimkou skladeb Remember a Wastin’ Time bylo celé album natočeno od 29. října do 29. listopadu 1979 v Manta Studios v Torontu a producenty byli Adams a Vallance. Album se však stalo zlatým teprve v roce 1986.
Na začátku osmdesátých let spolupracovali Adams a Vallance na řadě písní pro Vallencovu kapelu Prism. Mezi jinými napsali například píseň Don’t Let Him Know, která byla jediným hitem této kapely a dostala se do Top 40. Pro Adamse to však byla první z mnoha.
Adamsovo druhé album You Want It You Got It bylo natočeno v New Yorku během pouhých dvou týdnů a bylo prvním albem, na kterém spolupracoval s producentem Bobem Clearmountainem. Bylo vydáno v roce 1981 a obsahovalo rádiový hit Lonely Nights. Avšak až s třetím albem Cuts Like a Knife vydaným v únoru roku 1983 přišel dlouho očekávaný komerční úspěch. Toto album skončilo na osmém místě v žebříčku prodeje alb a v hitparádě se dostalo na přední příčky hned se čtyřmi skladbami, z nichž tou nejznámější je pilotní singl Cuts Like a Knife. Tato píseň zůstala jednou z nejoblíbenějších a nejznámějších Adamsových písní dodnes.
Album Reckless bylo vydáno v den Bryanových 25. narozenin (5. listopadu 1984). Za toto album dostal Bryan v USA již pět platinových ocenění.
73. článek dne...(do 18. listopadu 2012)
Tupolev Tu-144 byl špičkový sovětský dopravní nadzvukový letoun z poloviny 70. let 20. století. Náklady na jeho provoz byly nicméně vysoké a nakonec bylo vyrobeno jen 16 kusů.
Snahy o sestrojení nadzvukového proudového letounu pro přepravu cestujících se v různých státech světa projevovaly už od počátku 60. let. V SSSR se tomuto problému věnovala v této době OKB A. Tupoleva. Výsledkem několikaleté práce byl prototyp letounu Tupolev Tu-144, který poprvé vzlétl 31. prosince 1968. Bylo to dva měsíce předtím, než vzlétl podobný britsko-francouzský letoun Concorde.
Dne 5. června 1969 překonal Tu-144 jako první civilní dopravní letoun na světě rychlost zvuku a 15. července téhož roku překročil rychlost Mach 2.0. Nepříjemnou událostí se stala havárie letounu na pařížském aerosalonu v roce 1973, kdy došlo při předvádění k tragické nehodě. Zkoušky letounu však dále pokračovaly a stroj byl dán do běžného civilního provozu na konci roku 1976, zpočátku jen pro přepravu nákladů. Od roku 1977 létal i s pasažéry, ale uskutečnil pouze 55 letů. V roce 1978 došlo u rozestavěného letounu k poruše těsnosti palivového systému a následnému požáru, což přinutilo posádku k nouzovému přistání na poli, při němž zahynuli z osmičlené posádky dva zkušební inženýři. Od té doby byl letoun používán pouze k přepravě nákladů.
V 80. letech po zvýšení cen paliva se stal jeho provoz neekonomickým a byl ukončen. Roku 1995 byl jeden letoun Tupolev Tu-144 pod označením Tupolev Tu-144LL prodán americké NASA která na něm po dobu tří let prováděla zkoušky a měření. Tupolev Tu-144 byl nejrychlejším dopravním letounem na světě.
Dosáhl maximální rychlosti 2 430 km/h.
74. článek dne...(do 23. listopadu 2012)
Freddie Mercury (* 5. září 1946, † 24. listopadu 1991) byl britský skladatel a zpěvák, byl členem rockové skupiny Queen. Je považován za jednoho z nejvýznamnějších rockových zpěváků, proslulý byl i svým charizmatem při vystupování.
Narodil se jako Farrokh Bulsara ve Stone Town na východoafrickém ostrově Zanzibar. Roku 1955 byl poslán do Bombaje, kde žil v internátní škole St. Peter's v Panchgani. Po revoluci na Zanzibaru se rodina v roce 1964 přestěhovala do Británie.
V roce 1969 se Mercury seznámil s kytaristou Brianem Mayem a s bubeníkem Rogerem Taylorem. Freddie jim navrhnul, jestli by u nich v kapele nemohl zpívat a oni souhlasili. Roger a Brian navrhovali jako název kapely Grand Dance, ale Freddie řekl, že se kapela bude jmenovat Queen. I přes malé protesty nakonec souhlasili. Jejich první album Queen mělo jen malý úspěch.
21. listopadu 1975 vyšlo LP A Night at the Opera se skladbou Bohemian Rhapsody, ve které sbory byly nahrány postupným navršením 180 hlasů, použitá kytara potom působila dojmem orchestrálního doprovodu. O 10 dnů později se singl Bohemian Rhapsody dostal na 1. místo britské hitparády, kterou vedl celých 9 týdnů.
30. června 1980 vyšlo LP The Game, které se stalo nejprodávanějším albem v USA. 13. července 1985 se konalo dvacetiminutové vystoupení Queen na londýnském koncertě Live Aid, který přenášelo 12 satelitů pro 1,6 miliard TV diváků na celém světě. Na koncertu vystoupili i Paul McCartney, Eric Clapton, David Bowie, Madonna, The Who, Sting a další hvězdy tehdejšího hudebního nebe.
Kolem roku 1989 se začalo veřejně spekulovat o Mercuryho špatném zdravotním stavu. 23. listopadu 1991 Freddie oznámil, že trpí AIDS a 24. listopadu 1991 kolem 19.00 umřel na zápal plic. Znovu vyšel singl Bohemian Rhapsody, jako hold zemřelému příteli, a dostal se na první příčku britské hitparády.
75. článek dne...(do 7. prosince 2012)
Alpské lyžování je disciplína závodního lyžování, v němž se závodník snaží projet danou tratí ze svahu dolů v co nejkratším čase. Trať je na svahu vyznačena bránami, které závodníci musí projet způsobem odpovídajícím pravidlům vybrané konkrétní disciplíny, kterých je několik.
Slalom se jezdí na trati, která je nejkratší ze všech disciplín a má brány nejblíže u sebe. Dosahované rychlosti jsou nejnižší ze všech disciplín a závodníci trať projíždějí krátkými oblouky v rychlém sledu. Závod se jezdí dvoukolovým systémem na stejném svahu v jednom dni, pro každé kolo je postavena jiná trať. Pořadí je určeno součtem časů z obou kol, vítězem se stává závodník s nejrychlejším celkovým časem.
Obří slalom je delší než pro slalom a brány jsou dále od sebe. Dosahované rychlosti jsou vyšší než u slalomu a závodníci trať projíždí delšími oblouky ve volnějším sledu. Závod se jezdí dvoukolovým systémem na stejném svahu v jednom dni, pro každé kolo je postavena jiná trať. Pořadí je určeno součtem časů z obou kol, vítězem se stává závodník s nejrychlejším celkovým časem.
Super obří slalom je delší než pro obří slalom a brány jsou také dále od sebe. Dosahované rychlosti jsou vyšší než u obřího slalomu a závodníci trať projíždějí dlouhými oblouky ve volném tempu. Trať obvykle obsahuje také skoky a sjezdové pasáže. Závod se jezdí jednokolovým systémem. Vítězem se stává závodník s nejrychlejším časem.
Sjezd je nejrychlejší a často nejpřitažlivější disciplínou alpského lyžování. Trať je nejdelší ze všech disciplín a brány v podstatě jen ohraničují trať. Sjezd obsahuje náročné oblouky ve vysokých rychlostech, skoky a rovné pasáže. Závod se jezdí jednokolovým systémem. Vítězem se stává závodník s nejrychlejším časem.
Alpská kombinace se skládá z jednoho kola sjezdu a jednoho kola slalomu. Všechny časy jsou sečteny a vítězem je závodník s nejkratším celkovým časem. Sjezd a slalom do kombinace se konají odděleně od samostatných disciplín.
76. článek dne...(do 11. prosince 2012)
Nelly Furtado (* 2. prosince 1978) je slavná kanadská zpěvačka, textařka, instrumentalistka, hudební producentka a občas herečka.
Furtado se narodila v Kanadě a dětství prožila ve Victorii (Britská Kolumbie). Rodiče Nelly Furtado emigrovali z Portugalska do Kanady na začátku 80. let. Rodiči byla společně se sourozenci vedena ke vztahu k oběma kulturám, a proto umí výborně portugalsky. Ve dvanácti letech začala hrát ve své první skupině. Zpívali tehdy portugalsky a texty psala Nelly. V pozdějších letech jí začali hlavně ovlivňovat různí DJové a rappeři. Během návštěvy Toronta v roce 1996 se potkala s kanadskou hip-hopovou kapelou Join to Ranks a to jí velmi ovlivnilo.
K natočení svého debutového alba přizvala producenty Eatona a Westa, kteří jí pomohli k vydání alba v říjnu 2000. Hlavní úspěch zaznamenaly na tomto albu první tři singly, které se jmenovaly I'm Like a Bird, Turn off the Light a …On the Radio (Remember the Days). V roce 2002 obdržela 4 nominace na prestižní ceny Grammy, nakonec dostala jeden gramofon a to za nejlepší ženskou nahrávku za píseň I'm Like a Bird. Mimoto byla Furtado kritiky chválena za směsici různých zvuků a žánrů. Prestižní časopis Slant označil album za „rozkošné a svěží“. Úspěšnou desku završila úspěšným turné, které absolvovala společně s Mobym.
Předtím, než vydala své druhé album, porodila své první dítě, dcerku, která dostala jméno Nevis. Album Folklore vyšlo v listopadu 2003 a hodně songů bylo napsáno ve vzpomínce na bezstarostné dětství, jeden ze songů, Childhood Dreams, věnovala i své malé dcerce. Nejvíce do podvědomí posluchačů se vryl song s názvem Força, který Nelly zpívá ve své rodné portugalštině a který se stal oficiální hymnou Mistrovství Evropy ve fotbale 2004. Píseň zazpívala i před finále, které se konalo 4. července 2004 v Lisabonu. Album ale nebylo tak úspěšné jako její debut, vina padla na vydavatelství s tím, že jej málo propagovala, proto Nelly koncem roku 2005 odešla z nakladatelství DreamWorks do Geffen Records...
77. článek dne...(do 18. prosince 2012)
Václav Havel (* 5. října 1936, † 18. prosince 2011) byl slavný český spisovatel a dramatik, jeden z prvních mluvčích Charty 77, vůdčí osobnost politických změn v listopadu 1989, celosvětově respektovaná osobnost, poslední prezident Československa a první prezident České republiky.
Václav Havel se narodil v Praze ve známé pražské podnikatelsko-intelektuálské rodině. Jeho dědeček postavil pražský Palác Lucerna, jeho strýc založil Filmové studio Barrandov. Byl členem Junáka v letech 1947–1949. Po komunistickém puči v roce 1948 nebylo umožněno Václavu Havlovi po ukončení základní školy dále řádně studovat. Proto nastoupil v roce 1951 do učebního oboru jako chemický laborant a večerně studoval gymnázium. Z kádrových důvodů nebyl přijat na žádnou vysokou školu humanitního zaměření, a proto krátce studoval na ekonomické fakultě Českého vysokého učení technického. Po skončení základní vojenské služby (1957–1959) pracoval jako jevištní technik (nejprve v Divadle ABC a od roku 1960 v Divadle Na zábradlí) a dálkově studoval dramaturgii na Divadelní fakultě Akademie múzických umění (DAMU). V roce 1964 byla uvedena jeho první hra Zahradní slavnost. V roce 1964 se Václav Havel po osmileté známosti oženil se svou první ženou Olgou Šplíchalovou, která jej provázela těžkými životními zkouškami.
Během Pražského jara 1968 působil v Klubu nezávislých spisovatelů a Klubu angažovaných nestraníků. S nástupem normalizace, která následovala po potlačení Pražského jara 1968 vojsky Varšavské smlouvy, musel opustit divadlo. V roce 1975 založil samizdatovou strojopisnou ediční řadu pro nezávislou literaturu Edice Expedice. Soustavně vystupoval proti politické represi. V roce 1975 napsal otevřený dopis prezidentu Gustavu Husákovi a vyvrcholením této činnosti bylo publikování Charty 77 v lednu roku 1977. Tyto politické aktivity jej stály 5 let života strávených ve vězení. Mezinárodní lidskoprávní organizací Amnesty International byl adoptován jako vězeň svědomí.
V listopadu 1989 se stal vedoucím představitelem Sametové revoluce a 29. prosince 1989 byl komunistickým Federálním shromážděním zvolen, po 40 letech, prvním československým nekomunistickým prezidentem.
Podruhé byl zvolen prezidentem po svobodných volbách, 5. července 1990. Když bylo jasné, že Federace se Slovenskem spěje k rozdělení, odstoupil 20. července 1992 ze své funkce a na několik měsíců se z politického života stáhl. Dne 26. ledna 1993 zvolila Poslanecká sněmovna Václava Havla prvním prezidentem České republiky.
78. článek dne...(do 14. ledna 2013)