dokončit zcela nový balíček 1 000 000 fotografií na plných 100 procent !
Nedostižná hranice 4 000 000 fotografií se února 2026 už nedožije...
Krymská operace
Z Multimediaexpo.cz
| Bitva na Krymu | |||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Konflikt: Velká vlastenecká válka | |||||||||||||||
 Mapa krymské operace (1944) | |||||||||||||||
| |||||||||||||||
| Strany | |||||||||||||||
| SSSR | Německo, Rumunsko | ||||||||||||||
| Velitelé | |||||||||||||||
| Stalin, Fjodor Ivanovič Tolbuchin, Andrej Ivanovič Jeremenko | Adolf Hitler, Karl Allmendinger | ||||||||||||||
| Síla | |||||||||||||||
| 470 000 mužů, 560 tanků a samohybných děl, 6 000 děl a minometů | 200 000 mužů, 215 tanků a samohybných děl, 3 600 děl a minometů | ||||||||||||||
| Ztráty | |||||||||||||||
| 84 000 mužů, z toho 17 700 padlých | 97 000 mužů, z toho 62 000 zajatých | ||||||||||||||
| {{{poznámky}}} | |||||||||||||||
Krymská operace (též Bitva na Krymu) byla vojenská operace Velké vlastenecké války, která probíhala od 8. dubna 1944 do 12. května 1944.
Obsah[skrýt] |
Situace před bitvou
Od 4. července 1942, kdy německá armáda dobyla Sevastopol, okupovali Němci (tehdy ještě ruský) poloostrov Krym. V září roku 1943, kdy se válečná karta obrátila, opustila 17. německá armáda Kubáňské předmostí a stáhla se přes Kerčskou úžinu na Krym. Bylo plánováno, že tato vojska budou přesunuta k obraně Dněpru před postupem sovětských vojsk a uvažovalo se i opuštění krymského poloostrova. Hrozilo však nebezpečí, že by z Krymu mohla sovětská vojska podnikat nálety proti rumunským naftovým polím, Adolf Hitler musel brát ohledy i na rumunské, bulharské a turecké spojence, takže jeho vojska na krymském poloostrově zůstala. Když v říjnu 1943 prolomila vojska Rudé armády německou obranu a postupovala k Dněpru, byl vypracován plán na případný únik 17. armády z poloostrova na pevninskou část SSSR, který se měl uskutečnit v samém závěru měsíce října. Adolf Hitler však tuto ústupovou akci 28. října zakázal, což však v důsledku na konečné situaci nic neměnilo. 2. gardová tanková armáda 4. ukrajinského frontu totiž dorazila 30. října před Perekopskou šíji a německá a rumunská vojska na Krymu uzamkla. Velkoadmirál Dönitz se zavázal Hitlerovi, že zásobování 17. armády německým loďstvem není problém a že vše zabezpečí, což se mu dařilo. Německé lodě i letectvo drželo v ruských přístavech sovětské vojenské lodi, které se německá zásobovací plavidla ani nepokoušela napadat. Až do dubna 1944 se dařilo 17. armádě vzdorovat sovětským vojskům, které se pokoušely proniknout na Krym u Perekopu. U Kerče se Sovětům podařilo vytvořit malé předmostí na Sivaši.
Bitva
Dne 8. dubna 1944 v 8.00 hodin ráno přešla vojska 4. ukrajinského frontu do útoku. Předtím po dobu pěti dnů těžké dělostřelectvo ničilo značnou část nepřátelských opevnění a ničilo předem zjištěná dělostřelecká a minometná postavení. Večer 7. dubna byl proveden bojový průzkum, který potvrdil předchozí informace o seskupení vojsk Wehrmachtu v oblasti Perekopské šíje a Sivaše. V pásmu 4. ukrajinského frontu začala dělostřelecká a letecká příprava v celkové délce 2,5 hodiny. Ihned po jeho ukončení přešla frontová vojska do ofenzívy a zasadila hlavní úder silami 51. armády z předmostí Sivaš. 51. armáda dosáhla křídla německého uskupení Perekop. Téhož dne 2. gardová armáda, působící na pomocném směru, osvobodila Armjansk.
Během tří dnů sváděla vojska 4. ukrajinského frontu urputné boje a ke konci dne 10. dubna prolomila nepřátelskou obranu na Perekopském průsmyku a jižně od Sivaše. Generálporučík I. D. Vasiljev, velitel 19. tankového sboru, přijel na pozorovací stanoviště 63. střeleckého sboru 51. armády, aby provedl průzkum a zorganizoval součinnost s pěchotou. Tam byl Vasiljev v důsledku náletu těžce zraněn a velení sboru převzal jeho zástupce, plukovník I. A. Potělujev. Ráno 11. dubna vstoupila mobilní skupina vojsk do průlomu na úseku 51. armády v oblasti Tomaševky a spěchala k městu Džankoj. Devatenáctý tankový sbor se zmocnil Džankoje a úspěšně postupoval na Simferopol.
V obavách z hrozby obklíčení nepřítel opustil opevnění na Perekopském průsmyku a začal se stahovat ze severní části Krymu. Na německá a rumunská vojska začaly dotírat i partyzánské skupiny, které jim způsobily menší škody.
Vojska samostatné Primorské armády, která zahájila ofenzívu v noci na 11. dubna za podpory letectva 4. letecké armády a Černomořské flotily, ráno dobyla pevnostní město Kerč – opevněný bod odporu nepřítele na východním pobřeží Krymu. Ve všech směrech bylo zahájeno pronásledování nepřátelských vojsk ustupujících k Sevastopolu. Druhá gardová armáda rozvíjela ofenzivu podél západního pobřeží směrem k Evpatorii. 51. armáda, využívající úspěchů 19. tankového sboru, se přes stepi hnala k Simferopolu. Samostatná Primorská armáda postupovala přes Karasubazar (Bělogorsk) a Feodosiji k Sevastopolu.
Při rozvíjení ofenzívy sovětská vojska 13. dubna osvobodila Feodosii, Simferopol, Eupatorii a Saki, 14. dubna Sudak a 15. dubna Aluštu a 16. dubna se přiřítila k Sevastopolu. Pokus o obsazení města Sevastopol přímo z chodu se vůbec nepodařil a sovětská vojska se začala důkladně připravovat k útoku na město.
Před finálním útokem na Sevastopol bylo rozhodnuto sjednotit všechny pozemní armády pod jedno velení, a tak byla 16. dubna Přímořská armáda začleněna do 4. ukrajinského frontu a jejím novým velitelem se stal K. S. Melnik.
Německá vojska pokračovala v ústupu. Letectvo 8. a 4. letecké armády podnikalo masivní údery na ustupující nepřátelské jednotky a komunikační uzly. Síly Černomořské flotily se podle směrnice VGK Stavka z 11. dubna 1944 soustředily na blokádu Krymského poloostrova a útočily na německo-rumunskou lodní dopravu v oblasti od Krymu až k pobřeží Rumunska. Při úderech na námořní konvoje a jednotlivé lodě nepřítel ztratil 8 100 vojáků a důstojníků.
V souladu s rozhodnutím velitele 4. ukrajinského frontu, schváleným zástupcem VGK maršálem A. M. Vasilevským, se plánovalo, že hlavní úder zasadí z prostoru Balaklavy útvary a jednotky levého křídla 51. a středu Přímořské armády, které se připojily ke 4. ukrajinskému frontu 18. dubna. Měly prolomit nepřátelskou obranu na Sapunském vrchu a výšinách severovýchodně od osady Karan s úkolem odříznout ji od zálivů nacházejících se západně od Sevastopolu. Podle názoru frontového velení měla porážka nepřítele na Sapunském vrchu se všemi obtížemi jeho útoku umožnit rychlé prolomení stability německé obrany. Pomocný úder byl naplánován v pásmu 2. gardové armády a s cílem odvést pozornost nepřítele byl naplánován na dva dny před hlavním úderem. Armáda měla prolomit nepřátelskou obranu v prostoru jihovýchodně od Belbeku u 13. gardového a 55. střeleckého sboru a rozvinout ofenzívu na Mekenzjevské hory a východní břeh Severního zálivu s cílem zatlačit německé uskupení k moři a zničit.
Ve dnech 19. a 23. dubna se vojska frontu dvakrát pokusila prolomit hlavní obrannou linii sevastopolského opevnění, ale přes malá lokální vítězství to skončilo neúspěchem. Bylo nutné nové přeskupení a příprava vojsk, zásobování municí a pohonnými hmotami.
Dne 3. května byl odvolán generál wehrmachtu Erwin Jaenecke, který nevěřil v možnost úspěšné obrany města. Generální útok na Sevastopol naplánovalo sovětské velení na 5. května.
Dne 5. května začal útok na opevnění města. Celá 2. gardová armáda přešla do ofenzivy, což přinutilo nepřítele převést k Sevastopolu vojska z jiných směrů.
Dne 7. května v 10:30 za mohutné podpory veškerého letectva frontu zahájila sovětská vojska generální útok na sevastopolské opevnění. Vojska hlavní úderné skupiny frontu prolomila nepřátelskou obranu na 9kilometrovém úseku a v průběhu prudkých bojů se zmocnila Sapunského vrchu. Dne 9. května vojska frontu ze severu, východu a jihovýchodu pronikla do Sevastopolu a osvobodila město.
Zbytky německé 17. armády, pronásledované 19. tankovým sborem, ustoupily k starobylému městu a mysu Chersonésos, kde byly definitivně poraženy. Na mysu bylo zajato 21 tisíc vojáků a důstojníků nepřítele, ukořistěno velké množství techniky a zbraní. Německo-rumunské velení použilo k evakuaci obrany námořní konvoje a dopravní letadla. Dne 8. května dorazil do Sevastopolu konvoj Patria z rumunské Konstance. Konvoj tvořily transportéry Totila a Teia, konvoj doprovázely rumunské torpédoborce Ferdinand a Marasesti. Během evakuace byly 10. května 1944 oba německé transporty potopeny sovětským letectvem. Díky tomu zahynulo několik tisíc lidí.
Ztráty německých a rumunských vojáků při evakuaci po moři se odhadují na přibližně 42 000 mužů (zhruba 37 000 německých vojáků a 5 000 rumunských).
Galerie sovětské operace
 |
 |
.jpg) |
 |
 |
YouTube
| The Desperate Battle for the Crimea of 1944 200,000 Germans Left to Fate |
| The Liberation of Crimea (1944) |
Externí odkazy
|
| [zobrazit] Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|