Bazilika svatého Prokopa

Z Multimediaexpo.cz

Bazilika svatého Prokopa je románsko-gotický křesťanský kostel v Třebíči. Byla vybudována na místě původní mariánské^[1] kaple při benediktinském klášteře přibližně v letech 1240 až 1280. Jako součást objektu „kláštera s kostelem sv. Prokopa“ se stala roku 2002 národní kulturní památkou^[2] a o rok později se společně s židovskou čtvrtí dostala na Seznam světového dědictví UNESCO.^[3]

Původním patrociniem baziliky bylo Nanebevzetí Panny Marie. Svatý Prokop se stal patronem baziliky v roce, kdy se připomínalo pětisté výročí jeho svatořečení, tedy roku 1704; v tomto roce nechal Jan Karel hrabě z Valdštejna zřídit z presbytáře baziliky zámeckou kapli sv. Prokopa.^[4][5]

Svým účelem je bazilika svatého Prokopa farním kostelem farnosti Třebíč-zámek; jejím je též vlastnictvím.

Obsah 1 Historie 2 Budova 2.1 Členění interiéru 2.2 Chór 2.3 Opatská kaple a jižní kaple 2.4 Okna 2.5 Velká apsida 2.6 Exteriér 2.7 Severní předsíň 2.8 Krypta 3 Význam 4 Fotogalerie 5 Literatura 6 Reference 7 Externí odkazy

Historie

Historie baziliky svatého Prokopa je těsně spjata s historií třebíčského benediktinského kláštera. Předchůdkyní baziliky byla kaple svatého Benedikta, která vznikla v roce 1104 a byla vysvěcena pražským biskupem Heřmanem. O pět let později už měl klášter vlastní kostel. Ten vysvětil roku 1109 biskup Jan II. a jeho patrociniem bylo Nanebevzetí Panny Marie. V kryptě tohoto kostela byl roku 1112 pochován kníže Litold Znojemský a roku 1115 i Oldřich Brněnský^[6], zakladatelé kláštera.

Klášter bohatl a nabýval na významu. Asi v polovině 13. století byl přebudován v pevnost, klášterní hrad.^[7] Tato přestavba byla započata zhruba kolem roku 1240, hotova byla kolem roku 1260. Přestavba sice znamenala zánik původních románských objektů kláštera, avšak zároveň dala vzniknout dnešní bazilice. Ta se ve svém půdorysu a architektonické výstavbě dochovala dodnes.

Budova

Členění interiéru

Bazilika svatého Prokopa má tři lodi, na západě se tyčí dvě věže. Předsíně jsou dvě: severní je vnější, jižní je vnitřní. Příčná loď je poněkud potlačena. Hlavní loď je nejširší a má šest klenebních polí, dvě boční lodi mají devět klenebních polí; přitom jedno klenební pole hlavní lodi je dvojnásobného rozměru klenebního pole boční lodi. Chrám na délku měří 65,7 m, na šířku pak 20,2 m.^[8]

Hlavní loď je vyšší než boční lodi a od nich obou ji dělí šest pilířů, střídavě silnějších a slabších, vytvářející lomené oblouky. Síťová klenba hlavní lodi pochází až z doby barokní. Původní klenba měla být kopulová, téhož osmidílného typu jako v chóru a západní předsíni. Během stavby se však stavitelé rozhodli pro šestidílnou žebrovou klenbu s pasy. Na slabší pilíře jsou připojeny pilastrové přípory zakončené hlavicí s barokními plastikami českých světců. Výběhu původní žebrové klenby zakončují jednoduché konzoly. Původní klenbu hlavní lodi zřejmě poškodily boje s korvínovskými obléhateli roku 1468. Poškozená byla snesena (1679) a posléze ji nechal nahradit novou – barokní – obnovovatel kostela, architekt František Maxmilian Kaňka.

Chór

Do chóru přechází hlavní loď vítězným obloukem. Na jeho nárožích obrácených do lodi jsou pískovcové kvádry zdobené reliéfním křížovým květem. Jde pravděpodobně o součást bočních vchodů do lektoria.^[9] Latinský nápis na vítězném oblouku znamená: „K poctě Boží a Panny Marie obnovil ze znesvěcených ruin Jan Josef Svaté říše římské hrabě z Valdštejna“^[10], letopočet 1730; tento nápis je připomínkou celkové obnovy kostela provedenou Františkem Maxmilianem Kaňkou v letech 1726–1733.

Chór má dvě velká čtvercová klenební pole; sama klenba je zde kopulová, osmidílná, s žebry klínového vyžlabeného profilu. Pak následuje apsida tvaru pěti stran osmiúhelníka, zaklenutá osmidílnou klenbou s žebry obloukového profilu.

Opatská kaple a jižní kaple

Obě boční lodi na východě zakončovaly kaple oddělené zdí. Tato kaple se dochovala jen v lodi severní: jde o kapli opatskou, mající rozsah jednoho samostatného klenebního pole (komora) a tří klenebních polí s křížovou klenbou a půlválcovou apsidou s konchou. Severní kaple byla pravděpodobně zničena roku 1468, když Třebíč a baziliku dobývala vojska krále Matyáše Korvína; obnovena byla společně s vchodem do krypty až v roce 1956; dnes slouží jako sakristie. Obě boční lodi zaklenuje pravidelná křížová žebrová klenba s pasy.

Z vnější strany obvodní zdi jižní boční lodi je zachován původní jižní portál do kostela z bývalé křížové chodby; jeho plastická úprava zobrazuje rostlinné motivy.

Opatská kaple je významná tím, že se v ní dochovaly staré nástěnné malby biblické tematiky. Nákladná restaurace byla skončena roku 1999.

Okna

Do vnitřku kostela proudí světlo z každé strany hlavní lodi šesti lomenými horními okny. Tentýž počet oken mají i boční lodi. Třístěnná velká apsida hlavní lodi je zdobena třemi kruhovými okny. Z nich je nejcennější okno prostřední, růžicové, svým ztvárněním (avšak nikoli velikostí) podobné tomu v katedrále Notre-Dame v Remeši.^[11] Zajímavostí je, že všechna tato okna byla až do roku 1871 zazděna, současně s odkrytím těchto oken dostala obě boční okna jednoduchou plaménkovou kružbu.

Velká apsida

Vnitřkem velké apsidy obíhá lichá arkáda. Skládá se z třiatřiceti pískovcových sloupků držících lomené obloučky arkád. Talířovité patky a hlavice jsou zdobeny. Na římsu pak shora navazuje okenní patro. V úhlech polygonálního závěru apsidy jsou sloupky nesoucí na hlavicích přípory klenby. Nad trojicí kruhových oken je tzv. trpasličí, triforiová galerie, tedy nízký arkádový ochoz. Její prostor obíhající apsidu ze všech pěti stran oddělují od vnitřku chóru okna s malovanými skly, osazená roku 2007. Ke vstupních točitým schodům se přichází na stranách apsidy v místech, kde se stýká s přilehlým čtvercovým polem chóru. Tento přístup byl dlouhou dobu zazděn a nevědělo se, kde vůbec je.^[12]

V apsidě jsou dva vstupní portály: první vede do opatské kaple (nápis na tympanonu udává letopočet předpokládaného data stavby baziliky, rozuměj však stavby původního klášterního kostela), druhý do jižní kaple (na tympanonu je nápis o obnově apsidy v 19. století).

Nápis na oblouku nad apsidou znamená: „Pod ochranou narození svaté a Boží rodičky Panny Marie.“

Dnešní pseudogotický oltář je zasvěcen sv. Vojtěchu a jeho autory jsou Jan Kastner, Štěpán Zálešák a Viktor Förster. V bazilice byl umístěn roku 1935 na doporučení architekta Kamila Hilberta.

Hraběcí oratoř na jižní straně kněžiště pochází z druhé poloviny 19. století a je přístupná ze zámku.

Exteriér

Vnějšek baziliky odpovídá jejímu vnitřnímu členění. Kolem celé lodi i s chórem obíhá římsa, na apsidách a chóru se zubořezem a obloučkovým vlysem. Boční průčelí hlavní lodi zdobí jen hladké lisény. Trpasličí galerie apsidy se ven otevírá po všech pěti stranách vždy pěti půlkruhově zakončenými arkádami. Nad touto částí je ještě stěna s menšími kruhovými okénky.

Západní průčelí, dnes barokní, bylo při obléhání kláštera těžce poškozeno. Původně mělo pravděpodobně povahu westwerku, tj. západní obranné části s hranolovými postranními věžemi. Dnešní věže zčásti pojaly věže staré.^[13]

Severní předsíň

Na severní straně baziliky upoutá pozornost předsíň na obdélníkovém půdorysu. Zaklenutá je jedním klenebním polem se sedmidílnou žebrovou klenbou. Její objem drží čtyři rohové a tři opěrné pilíře uprostřed bočních stěn mezi oblouky vchodu. Ven se otvírá dvěma půlkruhovými arkádami. Mezi těmito arkádami stojí silný opěrný pilíř. Zeď nad arkádami zdobí dvojokna, půlkruhově zakončená, uprostřed se sloupkem, shodná s trpasličí galerií. Vnitřní stranou této předsíně se vchází do kostela. Portál vchodu je bohatě zdoben: střídá se v něm sedm hladkých žulových sloupků s trojbokými pískovcovými hranoly ústupků, bohatě zdobených ornamentální rostlinnou dekorací. Sloupy ukončují pískovcové talířové patky a bobulové hlavice. Rostlinná a figurální výzdoba má vyjadřovat chvalozpěv na Tvůrce.^[14] Čtyři postavy nahoře na obou částech portálu jsou patrně čtyři evangelisté, vedle nich z každé strany ostění vlastního pravoúhlého vstupu jsou pravděpodobně zobrazeny postavy opatů.

Když byl počátkem 15. století po zániku kláštera zřízen v bazilice pivovar, v severní předsíni bývala várna. Později byla přestavěna k obytným účelům, naposledy k ubytování kaplana. Předsíň byla uvolněna a s portálem obnovena až v druhé polovině 19. století, jak dodnes dokládá zlatými písmeny nápis na kamenné desce nad vchodem: „Z dlouhověkého zpustošení zachránil a opravil Vincenc hrabě Waldstein-Wartenberg r. 1862.“^[15]

Pro portál severní předsíně se též užívá jména Brána rajská. Jeho autorem je taktéž Msgre. František Doležel.^[16]

Krypta

Pod chórem hlavní lodi je krypta zasahující i do přilehlých částí bočních lodí. I ona má polygonální apsidu. Krypta je klenuta v pravidelných čtvercových polích křížovou klenbou s klínovými žulovými žebry s široce rozepjatými oblouky. Osmiboké pilíře trojlodí krypty ukončují hlavice s rostlinnými motivy. Jeden z klenebních pilířů byl vybourán v době, když bazilika sloužila světskému hospodaření, a nahrazen prostým válcovým sloupem. Krypta byla přístupná z kostela i z kláštera.

Žulová dlažba pochází z doby obnovy baziliky z 30. let. Z roku 1936 též pochází kamenný oltář vytesaný z kamene od Trnavy pro zařízení Božího hrobu.^[17]

Význam

Mimořádná architektonická hodnota baziliky svatého Prokopa tkví v tom, že v sobě spojuje principy dvou slohových období: románského a gotického. Není to přitom stavba přechodní: prvky gotické nepřekrývají prvky románské. Přestože stavitelé chrámu vycházeli z románské koncepce, byli již seznámeni s gotickými prvky a pracovali s nimi; příkladem budiž masivní gotická žebra krypty. Přitom vnějšek velké apsidy je s výjimkou několika detailů takřka zcela románský.^[18]

Zajímavostí, která vynikla až poté, co byly zdi zbaveny omítek a ponechána jim jejich surová kamenná podoba, jsou značky kameníků na některých kvádrech. Vnitřní omítky byly odstraněny na popud dalšího obnovovatele kostela, architekta Kamila Hilberta. Za obnovou vůbec ale stál tehdejší třebíčský děkan a farář zámecké farnosti František Borgiáš Doležel.

Další zajímavostí může být, že ke stavbě baziliky převážně posloužila místní hrubozrnná šedá žula, jen místy – kde byl důraz na detaily – doplněná oslavanským pískovcem.^[19]

Fotogalerie

Literatura

• BARTUŠEK, Antonín. Umělecké památky Třebíče. 1. vyd. Brno : Blok, 1969. 176 s.
• DOLEŽEL, František Borgiáš. Basilika sv. Prokopa v Třebíči. In Čeněk Sameš. Třebíč – město a okres. Brno : Národohospodářská propagace ČR, 1935.
• JOURA, Jiří. Procházky starou Třebíčí podruhé. 1. vyd. Třebíč : Amaprint Kerndl, 2006. 202 s. ISBN 80-239-7412-2.

Reference

1. ↑ Doležal, l. c., str. 55.
2. ↑ Nařízení vlády č. 337/2002 Sb., o prohlášení a zrušení prohlášení některých kulturních památek za národní kulturní památky.
3. ↑ Jewish Quarter and St Procopius' Basilica in Třebíč
4. ↑ Doležal, l. c., str. 58.
5. ↑ Bartušek, l. c., str. 71.
6. ↑ Bartušek, l. c., str. 12–13.
7. ↑ Bartušek, l. c., str. 13: „nedobytný klášterní hrad, schopný hájit zájmy panovníků i církve na západní Moravě; stal se zároveň důstojným ústředím moravské provincie benediktinské řehole.“
8. ↑ Joura, l. c., str. 129.
9. ↑ Bartušek, l. c. str. 15: „Boční otvory tohoto lektoria byly zaklenuty půlkruhově, jeho zadní stěna se nedochovala. Lektorium vzniklo spojením s chórovým zábradlím, jež oddělovalo kněžský nebo později i mnišský chór od lodi; vyvinulo se během 13.–16. století v nízkou architektonickou stěnu, která měla zpravidla ve středu vedlejší oltář s lícem do lodi, po bocích oltáře vchody do chóru, nahoře pak byla po stěnách vyvýšená místa, odkud se četla epištola a evangelium při slavným bohoslužbách u hlavního oltáře v mnišském chóru.“
10. ↑ Překlad podle Joury, l. c., str. 137.
11. ↑ Joura, l. c., str. 125.
12. ↑ Joura, l. c., str. 138.
13. ↑ Bartušek, l. c., str. 34.
14. ↑ Bartušek, l. c., str. 34: „…v řeči abstraktního symbolismu v ideové gradaci [jsou] od středu k okrajům portálu postupně rozvedeny verše chvalozpěvu tří mládenců z pece ohnivé proroka Daniela, obsahující výzvu jednotlivým druhům stvoření k chvále Tvůrce.“ Joura, l. c., str. 135 uvádí, že výklad uvedeným chvalozpěvem dosud není zcela hodnověrně doložen.
15. ↑ Joura, l. c., str. 134–135.
16. ↑ Joura, l. c., 135 Doležela cituje: „Když mají portál v Předklášteří u Tišnova Porta Coeli–Bránu nebes, tak my v bazilice na Podklášteří máme Porta Paradisi–Bránu rajskou.“
17. ↑ Joura, l. c., str. 141.
18. ↑ Bartušek, l. c., str. 35: „s výjimkou plastických detailů, jako jsou bobulové hlavičky sloupků středního okna a sloupky vnější galerie.“
19. ↑ Joura, l. c., str. 140.

Externí odkazy

• Zámek a bazilika v Třebíči
• Bazilika svatého Prokopa v Třebíči (UNESCO)
• Třebíč byla zapsána na seznam dědictví UNESCO

Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu Bazilika svatého Prokopa

České památky na seznamu světového dědictví UNESCO

Historické centrum Českého Krumlova • historické centrum Prahy a zámecký park Průhonice • historické centrum Telče • kostel svatého Jana Nepomuckého na Zelené hoře • historické centrum Kutné Hory s kostelem svaté Barbory a chrámem Nanebevzetí Panny Marie v Sedlci • Lednicko-valtický areál • Arcibiskupský zámek a zahrady v Kroměříži • Holašovice • zámek Litomyšl • sloup Nejsvětější Trojice v Olomouci • Vila Tugendhat • židovská čtvrť, hřbitov a bazilika svatého Prokopa v Třebíči

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii