Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!
V tiskové zprávě k 18. narozeninám brzy najdete nové a zásadní informace.
Kostel svatého Jana Nepomuckého (Žďár nad Sázavou)
Z Multimediaexpo.cz
 |
Poutní kostel Svatého Jana Nepomuckého na Zelené hoře u města Žďár nad Sázavou patří mezi nejvýznamnější stavby barokního stavitele Jana Blažeje Santiniho-Aichela. Tento vrcholný Santiniho výtvor byl roku 1994 zařazen na seznamu světových kulturních a přírodních památek UNESCO.
Obsah |
Historie
Kostel byl postaven ve slohu barokní gotiky. Stavba poutního kostela probíhala v letech 1719–1722 na náklad opata zdejšího cisterciáckého kláštera Václava Vejmluvy. Smyslem stavby bylo především oslavit Jana Nepomuckého, jako mocného patrona a světce. V době vzniku stál na travnatém vršku, který Václav Vejmluva pojmenoval Zelená hora (dříve se nazýval Černý les nebo Strmá hora) podle vrchu u Nepomuku, ze kterého Jan Nepomucký pocházel a sním i první žďárští mniši. Do nedávné doby byla stavba obklopena vysokým borovým lesem, který však byl odstraněn, aby bylo na kostel tak jako původně vidět i z velké dálky.
Popis
Centrální stavba kostela i ambitů je jednotně projektovanou a budovanou stavbou. Tvarosloví stavby je velmi minimalistické a nesmírně účinné. Spojuje barokní a gotické prvky, čímž jasně odkazuje k době, v níž žil, působil a byl umučen Jan Nepomucký. Jeho konstrukce kostela vychází z geometrie kruhu, přičemž mnohonásobně opakuje číslo pět jako odkaz na pět hvězd Jana Nepomuckého, které se podle legendy objevily nad tělem mrtvého světce. Dobře tak ukazuje způsob, kterým Santini obvykle konstruuje své stavby prakticky pouze za použití kružítka, přičemž buduje celou stavbu pomocí úseků kružnic, jejichž poloměrem jsou zpravidla násobky základního modulu stavby. Používá přitom určitých číslic, které mají ikonografický význam. V jeho stavbách se proto často objevují čísla tři, pět, sedm, dvanáct atp. Na zelené hoře je to vedle čísla pět ještě číslo tři, které je poukazem na Boží trojici a potom ve formě hvězd číslo šest, které je zase odkazem mariánským, mj. protože Nepomuk byl chápán i jako obzvláštní ctitel Panny Marie. Po obvodu kostela se tak střídá pět hrotitých kaplí s trojúhelníkovým půdorysem a pět kaplí oválných. Celý kostel přitom svou konstrukcí připomene řez chórem gotické katedrály a jeho opěrným systémem. Centralita kostela pak buduje vertikálu, jako určitý symbolický poukaz. Tato vertikála totiž nutně táhne pohled návštěvníků vzhůru k nebi.
Ve vnitřním prostoru kostela jsou oválné obvodové kaple spojeny s ústředním válcovým prostorem užšími lomenými oblouky. Ústřední prostor je zaklenut kopulí s lunetami, která je nesena deseti pilíři. V prvním patře jsou tribuny odpovídající přízemním kaplím a ve druhém patře je vedena kolem paty klenby desetidílná galerie. Štuková dekorace se omezuje na motivy protínajících se a přesekávaných žeber připomínajících gotické síťové klenby. Tak jako na jiných stavbách, použil i zde Santini k budování prostoru světla. Vychází přitom z barokní interpretace světla, jako symbolu Boží přítomnosti. Hovoříme proto o „sakrálním světle“. Světelné poměry interiéru kostela působí zvláštní paradox. Zatímco centrální prostor kostela je osvětlen pouze zprostředkovaně, jsou boční „ochozové“ části kostela hojně zality světlem. Toto světlo proniká do centrálního prostoru kostela lomenými oblouky umístěnými v místech, kde by správně měly být umístěny nosné pilíře. Tento paradox, ještě podtržený štukovou výzdobou která vytváří paradoxní vztah mezi stěnou a klenbou na této stěně spočívající má na návštěvníky působit dojmem, že stěna je pouhou skořápkou a stavba je vlastně budována a nesena světlem. Celý chrám pak je vlastně chápán také jako jakýsi relikviář, v němž je uložena relikvie jazyka svatého Jana Nepomuckého.
Hlavní oltář na východní straně je umístěn do vysoké arkády. Vrchol oltáře sahá až k zábradlí galerie druhého patra. Řezby pěti andělů na hlavním oltáři (které svým počtem opět poukazují k Janu nepomuckému) a čtyři evangelisté jsou prací chrudimského sochaře Jana Pavla Čechpauera z let 1725–1727. Tři z andělů na hlavním oltáři nesou kouli (nebeskou klenbu) ozdobenou (opět) pěti hvězdami. Na kouli stojí postava sv. Jana Nepomuckého. Tato plastika je dílem Řehoře Thenyho. Jeho prací jsou i reliéfy na nosítkách pro poutní stříbrnou sochu sv. Jana Nepomuckého z roku 1729 od pražského zlatníka J. Diesbacha, která se žel po roce 1784 ztratila. Volba sochařů, kteří mají blízko k dílně Matyáše Bernarda Brauna (Thény byl Braunovým tovaryšem) zde nebyla náhodná, neboť Santini mnohokrát spolupracoval na svých realizacích právě s Braunem, jehož sochařský jazyk mu zjevně velmi vyhovoval.
Kolem kostela byl pak vybudován na půdoryse složeném z deseti úseků kružnic prstenec ambitů, který je pročleněn pěti pětiúhelnými kaplemi a pěti branami. Střechy kaplí původně vrcholily pěti pylony, které opět poukazovaly na význam světla a symbolizovaly věčnost. Tyto ambity s kaplemi sloužily pro poutnické modlitby i pro ochranu poutníků před nepřízní počasí. Nejen samotný kostel, ale i tento prstenec ambitů svým architektonickým řešením jasně dokládá Santiniho obrovskou architektonickou a tvůrčí potenci.
Na konci osmnáctého století areál vyhořel a reálně hrozilo jeho zničení. Naštěstí se podařilo péčí místních obyvatel areál zastřešit a tím byl zachráněn pro budoucí generace. U kostela se od 19. století rozkládá hřbitov, na kterém se již nepohřbívá a je v posledních letech stěhován tak, aby vnitřní prostor ambitů získal původní barokní podobu.
Fotogalerie
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Literatura
- Kolektiv autorů. Kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře. Příprava vydání Martina Veselá, Jolana Šanderová, Martina Vítková. Telč : Národní památkový ústav - územní odborné pracoviště v Telči, 2009. 248 s. ISBN 978-80-904240-0-5.
- ČERNÝ, Jiří. Poutní místa jihozápadní Moravy : milostné obrazy, sochy a místa zvláštní zbožnosti. Pelhřimov : Nová tiskárna Pelhřimov, 2005. ISBN 80-86559-15-7.
- HORYNA, Mojmír. J. B. Santini-Aichel – Život a dílo. Praha : Karolinum, 1998. ISBN 80-7184-664-3. s. 338-349.
- SEDLÁK, Jan. Jan Blažej Santini – setkání baroku s gotikou. Praha : Vyšehrad, 1987. s. 146-157.
- KALISTA, Zdeněk. Česká barokní gotika a její žďárské ohnisko. Brno : Blok, 1970. 222 s.
Externí odkazy
|
|
 České památky na seznamu světového dědictví UNESCO
|
|---|
|
Historické centrum Českého Krumlova • historické centrum Prahy a zámecký park Průhonice • historické centrum Telče • kostel svatého Jana Nepomuckého na Zelené hoře • historické centrum Kutné Hory s kostelem svaté Barbory a chrámem Nanebevzetí Panny Marie v Sedlci • Lednicko-valtický areál • Arcibiskupský zámek a zahrady v Kroměříži • Holašovice • zámek Litomyšl • sloup Nejsvětější Trojice v Olomouci • Vila Tugendhat • židovská čtvrť, hřbitov a bazilika svatého Prokopa v Třebíči |
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |