Jan Palach

Z Multimediaexpo.cz

Verze z 24. 6. 2014, 14:00

Informace uvedené v tomto článku je potřeba ověřit.   Prosíme, pomozte vylepšit tento článek doplněním věrohodných zdrojů.

Jan Palach (* 11. srpna 1948, Praha – 19. ledna 1969, Praha) byl studentem historie a politické ekonomie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, který na protest proti potlačování svobod po okupaci Československa armádami států Varšavské smlouvy v čele se Sovětským svazem spáchal 16. ledna 1969 sebevraždu sebeupálením v horní části Václavského náměstí v Praze. Na následky rozsáhlých popálenin tři dny poté zemřel na Klinice popálenin FNKV a LFH UK v Praze. Jeho ošetřujícími lékařkami byly prof. MUDr. Radana Königová, CSc. a doc. MUDr. Jaroslava Moserová, DrSc.

Životopis

Jan Palach vystudoval gymnázium v Mělníku. Na Filozofickou fakultu ho, jako syna živnostníka v roce 1966 nevzali, i když uspěl při přijímacích zkouškách. Začal proto studovat na Vysoké škole ekonomické. V roce 1968 svůj pokus dostat se na Filozofickou fakultu zopakoval, tentokrát úspěšně. Na podzim se účastnil mnohých protestních akcí proti okupaci, včetně studentské stávky. Protože však neviděl žádný významný pokrok, pravděpodobně začal uvažovat o radikálnější akci.

Rodný dům Jana Palacha ve Všetatech

V lednu 2009 byla zveřejněna skutečnost, že historici objevili dokument, podle kterého Palach v lednu 1969 chtěl, aby studenti obsadili budovu rozhlasu. Jan Palach svůj návrh odeslal 10 dnů před svou sebevraždou v dopisu adresovaném tehdejšímu studentskému vůdci Lubomíru Holečkovi (jeho smrt během normalizace, přejetím osobním automobilem na tramvajové zastávce na Invalidovně se podařilo dokonale utajit).^[1] Dokument objevil Petr Blažek, který se pokusil sestavit co nejpřesnější rekonstrukci událostí, které předcházely Palachovu sebeupálení, samotný čin i následné události včetně vyšetřování příslušníky Veřejné bezpečnosti.^[2] O svém posledním činu se ovšem před jeho vykonáním nikomu nezmínil. Pohřeb Jana Palacha dne 25. ledna 1969 se stal velkým protestem proti pokračující okupaci. Po vzoru Jana Palacha se upálil 20. ledna 1969 na pomníku T. G. Masaryka v Plzni Josef Hlavatý. Zemřel 25. ledna 1969. Přesně měsíc po pohřbu Jana Palacha – 25. února 1969 – se na Václavském náměstí upálil osmnáctiletý student šumperské železniční průmyslovky Jan Zajíc. V dubnu 1969 je následoval v Jihlavě Evžen Plocek. Ačkoliv tyto protestní sebevraždy hluboce otřásly veřejným míněním, neměly větší vliv na politickou situaci v tehdejším Československu. Jan Palach byl pohřben na Olšanských hřbitovech. Roku 1973 byly jeho ostatky, bez souhlasu pozůstalých, zpopelněny a popel uložen v rodných Všetatech. Převoz proběhl tajně a narychlo. Prázdný hrob byl však hojně navštěvován i nadále. V roce 1990 se urna s popelem vrátila na Olšanské hřbitovy.

Odkazy ve společnosti

Památník Jana Palacha v Mělníku v Jungmannových sadech naproti bývalému gymnáziu, kde Jan Palach maturoval

Pomník Jana Palacha a Jana Zajíce v dlažbě před Národním muzeem

V tzv. Palachově týdnu, od 16. ledna do 22. ledna 1989, probíhaly v Praze protestní akce zaměřené proti komunistickému režimu. Již v slunečnou neděli 15. ledna 1989 byl u pomníku Sv. Václava zatčen a uvězněn Václav Havel. Krásné a teplé počasí umožňovalo v následujících dnech kropit nás demonstranty vodními děly. Jednalo se tak o předstupeň listopadových událostí. Od roku 1989 existuje ve Všetatech nezisková organizace Společnost Jana Palacha, která pořádá každoroční pietní akce. Ta vznikla obnovením stejnojmenné společnosti, spontánně založené hned po pohřbu (s cílem vybudovat Janu Palachovi pomník). Základní škola ve Všetatech, kterou Jan Palach navštěvoval, po něm byla pojmenována. Ve škole se rovněž nachází Palachova busta a pamětní expozice. Po Janu Palachovi je pojmenována také planetka (1834) Palach, kterou 22. srpna 1969 objevil astronom Luboš Kohoutek na hvězdárně Bergedorf. Jméno Jana Palacha nese od ledna 1990 gymnázium v Mělníce, kde Jan Palach v roce 1966 maturoval, a také gymnázia v Praze. Jeho jménem jsou pojmenována také náměstí v Praze, Římě a Lucemburku.^[3][4]

Další protestní sebevraždy

V prvních měsících roku 1969 došlo k vlně sebevražedných pokusů mladých lidí, kteří následovali Jana Palacha. Tato dějinná událost je unikátní v celosvětovém měřítku. Po Palachovi se do konce dubna 1969 pokusilo o sebevraždu 26 lidí, z toho 7 zemřelo.^[5] Nejznámější z nich je Jan Zajíc. Ani on, ani nikdo z dalších lidí, kteří se počátkem roku 1969 upálili, se ale s Janem Palachem takřka jistě neznali a nebyli členy žádné organizované skupiny. Jména dalších jsou Evžen Plocek, Josef Hlavatý, Miroslav Malinka, Blanka Nacházelová a Michal Lefčík, který se upálil v Košicích 11. dubna 1969. S výjimkou Josefa Hlavatého se ale informace o jejich činech na celostátní úrovni omezila jen na několikařádkovou zmínku v černé kronice Rudého práva. Jan Palach sám si nepřál další mrtvé, jak dokazují písemné poznámky a výpověď jeho spolužáka Luboše Holečka (poté záhy tragicky zesnulého na nástupním ostrůvku tramvaje v Praze 8 - Karlíně) o rozhovoru s Janem Palachem v nemocnici:^[6]

(Jan Palach nebyl v době údajného vyřčení výše uvedeného citátu, v době návštěvy jeho přítelkyně, dle nemocničního personálu schopen jakékoliv komunikace, přesto však existuje magnetofonový záznam Palachova hlasu.) Před Janem Palachem, už v září 1968, provedl stejný čin v Polsku Ryszard Siwiec za přítomnosti sta tisíc lidí včetně vedení polské komunistické strany. Jeho protest byl všemi oficiálními médii zamlčen a dodnes je málo známý. V návaznosti na Palachovu smrt se 20. ledna 1969 v Budapešti v zahradě Národního muzea polil benzínem a zapálil Bauer Sándor, šestnáctiletý student průmyslovky; zemřel v nemocnici po třech dnech. V dubnu téhož roku se pokusil upálit lotyšský student Elijahu Rips, který čin zejména díky rychlé pomoci kolemjdoucích přežil.

Odkazy v kultuře

• Palachovu posmrtnou masku odlil sochař Olbram Zoubek
• Kniha Slunce v úplňku spisovatelky Lenky Procházkové je románové zpracování posledního půl roku života Jana Palacha.
• Hudební klip k písni Club Foot skupiny Kasabian je věnován Janu Palachovi.
• Píseň Ticho Bohdana Mikoláška je věnována smrti Jana Palacha.
• Písně Dědicům Palachovým, Marat ve vaně, Atlantis Karla Kryla
• Píseň Primavera di Praga (Pražské jaro) italského zpěváka Francesca Gucciniho upomíná i na Palachovu smrt veršem: „Jan Hus znovu na hranici hořel“.
• Píseň Mourir dans tes bras italského zpěváka Salvatore Adamo upomíná na čin Jana Palacha.
• Hudební cyklus Plamenný meč (hudba Jan Bedřich, slova Jaroslava Nohelová) od českého operního pěvce Hynka Maxy, který vznikl z jeho osobní iniciativy, je téměř okamžitou hudební reakcí na Palachovu smrt.

Reference

1. ↑ Lidovky.cz: Jan Palach chtěl, aby studenti obsadili rozhlas
2. ↑ Jan Palach chtěl před upálením obsadit pražský rozhlas, Aktuálně.cz, 9.1.2009
3. ↑ Připomínáme si 40. výročí sebeupálení Jana Palacha 16.1.2009
4. ↑ V Římě na památku Jana Palacha rozsvítí Koloseum, 19.1.2009
5. ↑ Vzpomínková stránka k třicátému výročí smrti Jana Palacha na webu Českého rozhlasu
6. ↑ Záznam odvysílaný v rozhlasové reportáži ke třicátému výročí Palachovy smrti

Související články

• Invaze do Československa
• Evžen Plocek
• Jan Zajíc
• Ryszard Siwiec
• Francisco Herranz
• Romas Kalanta
• Vytautas Vičiulis
• Josef Hlavatý

Externí odkazy

• Jan Palach, Jan Zajíc, Evžen Plocek na stránkách ČRo 7
• Jan Hlaváč: Bydlel jsem s Palachem
• Jan Palach na serveru Totalita.cz
• Rosie Johnston: Document sheds new light on Jan Palach’s suicide forty years on, ČRo 7, 12. ledna 2009 (anglicky)
• Videozáznam ze slavnostního odhalení památníku Jana Palacha, Mělnický deník
• Jiří Lederer: Jan Palach, Zpráva o životě, činu a smrti českého studenta. Novinář, Praha 1990.
• Petr Blažek, Patrik Eichler, Jakub Jareš a kol.: Jan Palach ’69. Praha, FF UK - Togga - ÚSTR 2009.