Germánské jazyky

Z Multimediaexpo.cz

Verze z 15. 3. 2011, 08:34 (zobrazit zdroj) Sysop (diskuse | příspěvky) m (Nahrazení textu) ← Porovnání se starší verzí

Aktuální verze z 20. 4. 2014, 10:13 (zobrazit zdroj) Sysop (diskuse | příspěvky) m (1 revizi)

---

Aktuální verze z 20. 4. 2014, 10:13

Germánské jazyky jsou jednou z větví jazyků indoevropských. Mluví jimi přes 450 miliónů osob a jsou i zeměpisně jedny z nejrozšířenějších.

Obsah 1 Historie 2 Kritéria 3 Rozdělení 4 Literatura 5 Související články

Historie

Lingvisté se domnívají, že se větev germánských jazyků začala osamostatňovat již kolem roku 2000 př. n. l.. Nejsou však žádné důkazy o tom, zdali někdy existoval germánský prajazyk, z něhož se postupem času odčlenily jednotlivé germánské jazyky, jak to známe u románských jazyků, jejichž původní jazyk latina je nám dobře známá, což též platí o způsobu a historických okolnostech vývoje jednotlivých románských jazyků. Někteří vědci dokonce popírají existenci germánského prajazyka. Vycházejí spíš z toho, že se některé jazyky sblížily a navzájem se ovlivňovaly.

Nejstarším souvislým germánským textem a zároveň jediným dokladem východogermánského jazyka jsou fragmenty gótského překladu Bible, pořízené biskupem Wulfilou ve 4. století.

Kritéria

Nejdůležitější kritéria vzniku germánských jazyků jsou tato:

1. ustálení přízvuku na první slabice;
2. první posouvání hlásek:
   • p, t, k > f, þ, χ
   • b, d, g > p, t, k
   • bh, dh, gh > b, d, g;
3. Přestavba gramatiky:
   • redukce původních osmi pádů na čtyři;
   • vznik „slabých“ adjektivních tvarů zakončujících na -n (např. něm.: dem schönen Mädchen '[tomu] hezkému děvčeti');
   • zánik většiny slovesných časů, mimo přítomný čas a minulý čas;
   • vznik slabých sloves s dentální příponou, např.:
     • angl. ask-ed,
     • něm. frag-t-e,
     • švéd.: fråga-d-e.

Rozdělení

Germánské jazyky dělíme následovně:

• západogermánské jazyky
  • hornoněmecké jazyky
    • němčina
    • středoněmčina
      • západní středoněmčina
        • falčtina
        • lucemburština
        • pensylvánská němčina
      • východní středoněmčina
    • hornoněmčina
      • alemánština
      • rakousko-bavorština
      • severohornoněmčina
      • jidiš
    • vilamovština
  • dolnoněmecko-dolnofrancké jazyky
    • dolnofrancké jazyky
      • nizozemština
      • afrikánština
    • dolnoněmčina
  • anglofríské jazyky
    • anglické jazyky
      • angličtina
      • skotština
      • yolština
    • fríština
• severogermánské jazyky (skandinávské jazyky)
  • východní severogermánské jazyky
    • švédština
    • dánština
    • starogotlandština
  • západní severogermánské jazyky
    • norština
    • faerština
    • islandština
    • nornština - mrtvý jazyk
• východogermánské jazyky
  • burgundština
  • gótština
  • krymská gótština
  • vandalština

Literatura

• Haugen, Einar: Die skandinavischen Sprachen. Hamburg 1984, ISBN 3-87118-551-5
• Hutterer, Claus-Jürgen: Die germanischen Sprachen. VMA-Verlag, Wiesbaden 4. vyd. 2002, ISBN 3-928127-57-8
• Schmidt, Wilhelm: Geschichte der deutschen Sprache. Stuttgart/ Leipzig 6. vyd. 1993, ISBN 3-7776-0501-8
• Wessén, Elias: Die nordischen Sprachen. Berlin 1968

Související články

• Seznam jazyků
• Seznam písem

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii