Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!
Prášily
Z Multimediaexpo.cz
.JPG)
Prášily jsou malá obec v okrese Klatovy, 11 km jihozápadně od Hartmanic. Počet obyvatel v obci v roce 2003 byl 139 a katastrální výměra 116,79 km2. Celý katastr obce se nachází na území Národního parku Šumava.
Tato horská ves (původní název Gattermayerova huť) vznikla při sklárně v polovině 18. století. Prášily se rozprostíraly na svahu hor Ždánidla, Poledník a Formberg na obou březích Prášilského potoka. Místní sklářské hutě se specializovaly na výrobu zrcadlového skla a jejich provoz skončil roku 1824. Areál sklárny pak sloužil jako výrobna ručního papíru, která v roce 1933 vyhořela (ruční papír, který se zde vyráběl, byl dodáván pro prezidentskou kancelář). Významné středisko rekreace a turistiky z období 1. republiky po odsunutí německého obyvatelstva a začlenění do vojenského výcvikového prostoru Dobrá Voda takřka zaniklo. V období komunistické vlády byla obec pro veřejnost uzavřena, počet obyvatel klesl až k 50. Z místních částí tak zůstalo zachováno jen samotné sídlo Prášily, ostatní místní části zanikly.
V 90. letech 20. století byl vojenský prostor zrušen a oblast byla opět zpřístupněna. Dnes jsou Prášily významným centrem zimní a letní turistiky. Turistické trasy odtud vedou hlavně k jezeru Laka, Prášilskému jezeru a na Poledník (1315 m) s rozhlednou.
Obsah |
Historie
Vznik obce
V roce 1739 existovaly první obytné domky kolem sklářské hutě. Roku 1763 koupil sklárnu Hrabě Kinský a ves dostala název Stubenbach. Panství v této oblasti vlastnil rod Lobkoviců. Počátkem 19. století přešlo Prášilské panství do majetku knížete Schwarzenberka. Roku 1803 byl vystaven kostel sv.Prokopa. V 1.čtvrtině 19.století upravil J. K. Eggerth sklárnu na výrobu ručního papíru (závod byl zničen r. 1933 požárem).
Začátek 20. století
Počátkem 20. století začaly být dřevěné stavby nahrazovány zděnou výstavbou, postavena byla pošta s telegrafem, dva hostince a studentská noclehárna, četnická stanice, inspektorát, oddělení finanční stráže, státní polesí, obecná škola, trojtřídní česká škola a čtyřtřídní škola německá, pila a papírna, která patřila k nejstarším v Čechách. Zřízena byla i lékařská ordinace. Bývalý Schwarzenberský pivovar byl roku 1928 přestavěn na chatu KČT (Klub českých turistů), kam bylo již zavedeno elektrické světlo. Roku 1936 vystavěli členové KČT na Prášilském potoce koupaliště. Od roku 1938 se v Prášilech uvádí elektrické osvětlení z malé elektrárničky a primitivní vodovod rozvedený z bystřiny. Tehdy, v roce 1938, zde žilo 1022 obyvatel ve 161 domech. Většina obyvatel se živila jako dřevaři nebo drobní řemeslníci. V obci byly registrovány dva německé a dva české spolky. K Prášilům náležely i mnohé samoty a osady v blízkém i vzdáleném okolí, které dnes můžeme v terénu identifikovat jen s přesnou znalostí lokalizace: Dolní a Horní Steindlberg, Gsenget, Horní Huť, Formberg, Liščí Díra, Grunbergrova Huť, Neubrunn, Seeberg, Seckerberg, Sonnberg (Slunečná), Gruberg…
2. světová válka
Po skončení druhé světové války bylo mírné a většinou bezkonfliktní německé obyvatelstvo městečka a přilehlých obcí vysídleno a do kraje přišlo několik dobrodruhů v rámci dosídlování pohraničí. Jen někteří přišli pracovat. Mnozí přijeli krást a loupit, aby s lehce nabytým majetkem opět odešli do vnitrozemí. V městečku tehdy zůstalo pár hajných a několik lesních dělníků.
Rok 1948
Záhy po komunistickém puči v roce 1948 vyrostly podél celé hranice mohutné zátarasy a znemožnily lidem pohyb v okolních lesích. Současně poloopuštěné území zabralo vojsko a odřízlo obyvatele od kontaktu s Československem. Na okolních stráních se rozprostřely dráhy pro obrněné transportéry a tankové střelnice. Okolní vesnice posloužily jako vhodné dělostřelecké terče a postupně byly srovnány se zemí. Stejným způsobem se zmenšovalo i samotné městečko Prášily. Ke konci 80. let došlo k demolici a přestavbě kostela sv. Prokopa na kulturní dům. Zachován zůstal pouze hřbitov s ulámanými kříži.
Současnost
Dnes z někdejšího městečka zbylo sotva 25 domků. Celých čtyřicet let sem nikdo nesměl, mnozí lidé se odstěhovali, ale někteří přece jen vydrželi. Obývají ubohé torzo vesnice, která měla ještě za první republiky podobný zvuk jako třeba Špindlerův Mlýn. Obec nemá školu ani kostel. Škola je v 15 km vzdálených Hartmanicích, kam jezdí dvakrát denně autobus. Pokud probíhalo vojenské cvičení (to bylo velmi často), děti se do školy nedostaly třeba několik dní a lidé neměli ani základní potraviny a byli tedy odkázáni třeba na samozásobitelství. Ani místní občané nemohli chodit za hraniční zátaras a ti, co za „dráty“ pracovali, tam mohli jen s ozbrojeným doprovodem po důkladném prověření. Dá se tak říci, že lidem zde se druhá světová válka protáhla o celých 45 let. Bývalé střelnice dnes zarůstají náletovými dřevinami, neboť k zemědělskému hospodaření se nehodí – vstup na tyto pozemky je životu nebezpečný. Dodnes v řadě míst najdeme cedule upozorňující na možnou přítomnost nevybuchlé munice. Náklady na odstranění munice z celého prostoru se odhadují na 15 až 30 miliard Kč. V roce 2005 společnost Šumava BUS s. r. o. zahájila pravidelnou autobusovou dopravu do těchto zapomenutých končin. Autobus jezdí čtyřikrát denně včetně víkendů ze Železné Rudy přes Prášily a Hartmanice do Sušice, kde navazuje na vlaky. Již od roku 2002 sem jezdí letní autobusy Národního parku Šumava, které vozí turisty – tato doprava je ovšem omezena jen na červenec a srpen.
Části obce
- Prášily
- Nová Hůrka
Galerie
.JPG) "Cukrárna Pampeliška" |
.JPG) Penzion "Brücknerův dům" |
.JPG) Dětský koutek "Indiáncká vesnička" |
.JPG) Památník vesnic zničených jednotkami ČSLA v 50-tých letech minulého století |
.JPG) "Vystavené práce jsou dílem studentů SUPŠ Sv. Anežky České v Českém Krumlově" |
.JPG) Plaketa popisující historii místního zaniklého pivovaru |
Související články
|
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |