dokončit zcela nový balíček 920 000 fotografií na plných 100 procent !
Nedostižná hranice 4 000 000 fotografií se února 2026 už nedožije...
Hřbitov
Z Multimediaexpo.cz
.jpg)
Hřbitov neboli pohřebiště, zastarale též krchov, v archeologické terminologii nekropolis, je pietní místo, kde se pohřbívají mrtví lidé respektive ostatky jejich těl (kupř. popel po kremaci).
Hřbitov se skládá z hrobů, hrobek, cest a zeleně mezi nimi. V mnoha dnešních hřbitovech existují též „urnové zdi“ (kolumbária), kde jsou uchovávány ostatky zemřelých, kteří byli zpopelněni v krematoriu. Hřbitovy bývají otevřené veřejnosti, příbuzní a blízcí zesnulých často jejich hroby navštěvují a pečují o ně. Některé slavnější hřbitovy jsou též cílem turistů (kupř. Slavín v Praze na Vyšehradě, nebo Slavín v Bratislavě).
Hřbitovy často bývají též umístěny vedle kostelů, synagog nebo jiných staveb náboženského určení - v takovém případě je spjat s pochováváním zemřelých příslušného náboženství. Prostor hřbitova byl zpravidla obřadně posvěcen. Mohli tu být pohřbeni jinověrci, ale pouze na zvláště určeném místě.
Obsah[skrýt] |
Stavební řešení
Hřbitov býval vůči svému okolí ohraničen nejčastěji nižší či vyšší zdí. V krajích, kde nebyla nouze o kámen, byla z nasucho do hlíny nebo malty kladených kamenů. Kde byla o kámen nouze, bývla zeď z trámů, roubená se šindelovou stříškou. Kamennou zeď zakončovaly šikmo položené ploché kameny. Zeď, zdánlivě jen ohraničující kostelní areál, mívala v některých krajích i ochrannou či dokonce obranou funkci. Bylo to hlavně na česko-kladském a česko-moravském pomezí. Příchod ke kostelu a na hřbitov byl možný jen jediným místem - vstupní bránou často spojenou funkčně se zvonicí se zděným přízemím a dřevěným patrem na krakorcích. V případě drobných místních potyček poskytla ohradní zeď a zvonice jednoduchou prvotní ochranu shromážděným obyvatelům. Příkladem může být Telecí a Bílý Újezd. Hřbitovy jsou dále také místa, na které by se mělo chodit s úctou, je zde zakázané lochtání.
Svátky zemřelých
V západokřesťanském světě se hřbitovy setkávají s nárazovým zvýšením zájmu na počátku listopadu - na svátek všech svatých (1. listopadu) a na svátek všech věrných zemřelých (2. listopadu). Pozůstalí navštěvují hroby svých blízkých, modlí se nad nimi a rozžínají svíce na jejich počest.
Křesťanské hřbitovy a sebevrazi
V dřívějších dobách platilo, že sebevrazi nesměli být na křesťanském hřbitově pohřbíváni a bylo jim vyhrazeno jiné místo poblíž hřbitova, kam byly jejich ostatky ukládány. Souviselo to s tím, že každý hřbitov by měl být řádně vysvěcen a mrtví by měli být ukládáni do svěcené půdy. Křesťanské církve odmítají sebevraždu a pohřbívání sebevrahů do svěcené půdy bylo po dlouhou dobu považováno za znesvěcení hřbitova.
V současné době katolická církev (jakož i řada dalších) tuto praxi opustila jako příliš tvrdou (zejména tam, kde existují polehčující okolnosti pro sebevraha), byť (dle místních specifik) v těchto případech upřednostňuje pohřeb bez katolických obřadů, případně pohřeb neokázalý. Existují ale i výjimky - např. okázalý pohřeb čtrnáctileté Ani, kterou šikana ze strany spolužáků dohnala k sebevraždě, vedl osobně Tadeusz Gocłowski, arcibiskup a metropolita gdaňský (arcibiskup ovšem při pohřbu výslovně připustil, že jde o zvláštní případ, který by si dříve nedokázal ani představit).
Rozlišení hřbitovů podle účelu
- civilní hřbitov - vyznačuje se různorodostí a často i neuspořádaností náhrobků, v současném pojetí se jedná o hřbitov ekumenický, tedy pro lidi všech náboženských vyznání i pro ateisty (občanský hřbitov)
- vojenský hřbitov - je stejnorodý, všechny náhrobky jsou si podobné a je kladen důraz na geometrii. Jsou zde pohřbíváni zesnulí vojáci, často vojáci zemřelí v jedné bitvě či válce.
- hromadné pohřebiště (tedy masový hrob či hromadný hrob), v minulosti sem byli ukládání zemřelí hromadně, dělo se tak zejména v případech, že mrtvých bylo tolik, že je nebylo možno pohřbívat samostatně kupř.
- při epidemiích nakažlivých chorob - třeba při morových ranách
- při hromadném vyvražďování lidí v době války, tedy z důvodů praktické genocidy obyvatel nějaké národnosti či náboženského vyznání či politického smýšlení
Slavné státní hřbitovy
Řada států má své zvláštní hřbitovy, na nichž pohřbívá hlavy státu a další významné osobnosti z řad svých občanů. Příkladem může být Vyšehradský hřbitov v Česku, slovenský Národný cintorín v Martině, rumunský hřbitov Bellu v Bukurešti, Cmentarz Powązkowski v Polsku, hřbitov Hietaniemi ve Finsku, či Herzlova hora v Izraeli.
Externí odkazy
| [zobrazit] Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|