Označování domů

Z Multimediaexpo.cz

Informace v tomto článku nemají dostatečný globální rozměr.   Prosíme, vylepšete článek tak, aby obsahoval minimum lokální či povrchní rétoriky.

Domovní čísla na adrese: Humpolecká 1942, Praha 4 (2021)

Čísla na budově Hasičské stanice číslo 6, U krčské vodárny, Praha 4 (2021)

V domě U tří housliček v Nerudově ulici v Praze žili známí houslaři Leonard Pradter a rod Edlingerů, na jejich paměť bylo znamení přidáno kolem roku 1700.

Označování domů je určeno zejména k navigaci návštěvníků a poštovních služeb a k evidenci domů veřejnou správou. V současné době se domy označují především číslováním.

Historické způsoby označování

Původně se domy a usedlosti pojmenovávaly jménem rodu, rodiny nebo osoby, které v nich bydlely. Na malých vesnicích nebo v místech s řídkým osídlením mnohde tento způsob v neformálním styku funguje dodnes jako nejefektivnější. Později se ve městech začala užívat domovní jména podle domovních znamení, snadno pojmenovatelného a zapamatovatelného sochařského nebo malířského prvku zpravidla nad vchodem domu, například vyobrazení zvířete, rostliny nebo předmětu. Jiným způsobem označování byly vývěsní štíty, označující profesi majitele domu. Později bylo zavedeno číslování. Zajímavá místní tradice je dochována v Malenicích v jižních Čechách nedaleko Volyně. Místní starousedlíci domy dodnes nazývají podle jmen majitelů, avšak nikoliv podle nynějších majitelů, ale podle prvního soupisu z 50. let 17. století. Při pojmenování ulic v dubnu 2005 se toto označování promítlo do několika názvů ulic (K Jiřičkum).

Popisná a evidenční čísla

Číslování domů bylo uzákoněno v době vlády Marie Terezie v únoru 1770 a ve většině obcí proběhlo od podzimu 1770 do roku 1771. Zpočátku nemělo charakter trvalého označení, ale pořadového čísla v konkrétním soupise, třebaže dům byl číslem až do dalšího přečíslování „popsán“ křídou na vrata či dveře. Číslování se provádělo s pomocí vojska v přirozeném sledu tak, jak lze obec postupně projít, obvykle po směru chodu hodinových ručiček. Začínalo obvykle nejdůležitější, zpravidla veřejnou budovou (panské sídlo, fara, rychta, nejbohatší usedlost). U obcí ležících podél silnice číslování obvykle začínalo prvním domem po pravé straně vesnice ze strany, kterou přijíždí vrchnost, po opačné straně se pak vracelo. Domovní čísla bývala napsána na dřevěné, plechové, popř. keramické tabulce, vytažena v omítce nebo provedena štukem. Ve vesnicích většinou od té doby číslování již nebylo měněno, takže okruh čísel z roku 1770 i sled čísel přidělených po roce 1770 poskytuje dobrou informaci o postupu vývoje obce. Ve městech byly většinou budovy od té doby několikrát přečíslovány. První vlna přečíslování proběhla v letech 1805–1815. Každá budova se označuje buď číslem popisným, jde-li o stavbu trvalého charakteru, nebo číslem evidenčním, jde-li o stavbu dočasného nebo rekreačního charakteru. Číslo přiděluje obec rozhodnutím, tabulku s číslem je povinen umístit na své náklady vlastník budovy. Čísla se přidělují postupně v rámci katastrálního území, ale v některých případech se významným budovám (například školám) vyhrazují snadno zapamatovatelná kulatá čísla. Kostely, kaple a neobývané věže se již od dob Marie Terezie nečíslují. Pokud se v adrese uvádí zároveň popisné i orientační číslo, bývá zvykem uvádět je oddělená lomítkem, přičemž popisné se zpravidla (ale zdaleka ne vždy) uvádí jako první. Existuje však mnoho způsobů psaní adresy (např. v občanských průkazech se v minulosti orientační číslo uvádělo u názvu ulice a popisné číslo u názvu obce nebo místní části; obvyklé je také uvádět pouze jedno z těchto čísel).

Orientační čísla

Obvyklé evropské schéma přidělování orientačních čísel

Systém číslování označovaný podle podkovy (Hufeisennummerierung) nebo oběhu hodinových ručiček (clockwise) se používal zejména v Prusku

Orientační roli zpočátku plnila popisná čísla. Také proto byly ve městech domy v 18. a 19. století i několikrát přečíslovány. Podle císařského výnosu z 23. března 1857 měl být zaveden systém číslování podle ulic, který odpovídá dnešním orientačním číslům. V Praze i v Brně byl realizován asi o deset let později. Zavedením pozemkových knih roku 1884 se popisná čísla stabilizovala a orientační byla užívána ve městech souběžně. Zákon č. 266/1920 Sb. se zmiňuje o případné nutnosti přečíslování celého místa, ale také uvádí, že „v městech a v rozsáhlejších obcích může býti vedle toho číslováno podle ulic a náměstí“. Druhy číslování nejsou žádnými termíny odlišeny. Zhruba z poloviny 20. století je doloženo, že se orientačním číslům někdy říkalo nová čísla. Orientační čísla nejsou celostátně povinná. Používají se většinou ve městech a mají označovat pořadí budovy v rámci ulice nebo náměstí. Pokud se použijí v části obce, která ještě není plně zastavěná, vzniká problém, vznikne-li nová budova mezi dvěma již očíslovanými. K rozlišení může být číslo doplněno jedním písmenem české abecedy bez diakritických znamének. Orientační čísla se obvykle přidělují ve směru od středu obce k okrajům, případně od začátku ulice k jejímu konci, lze-li takovéto směry určit, lichá vlevo a sudá vpravo. Na náměstích a v některých městech i na nábřežích čísla následují po jedné, sudá i lichá dohromady. V některých typech plánů měst jsou, zvláště u dlouhých ulic, uváděna orientační čísla alespoň některých domů.

Brno

Zásady pro číslování brněnských domů podle ulic stanovil již 24. května 1867 výnos moravského místodržitelství:

1. Každá pojmenovaná ulice bude mít své vlastní číslování, a to liché na levé straně a sudé na pravé straně.
2. Středem této orientace se v Brně stává toliko Velké náměstí (dnes nám. Svobody) a začátky ulic (nutné ke stanovení oněch obou stran) jsou (pomyslně, či vzdušnou čarou) blíže onomu stanovenému středu.
3. Číslování náměstí začíná na jeho severní straně a postupuje dokola ve směru hodinových ručiček v souvislé číselné řadě.
4. Rohové budovy nesou příslušné číslo domu ulic z obou stran.

Když začaly být (v roce 1932 v ulici Tábor) stavěny obytné bloky kolmé k ulicím, používala se rozlišovací písmena za číslem orientačním k odlišení jednotlivých domů (vchodů, sekcí) v rámci bloku. Tato praxe setrvala i ve 40. a 50. letech.

Praha

V Praze se pro směr číslování upřednostňují směry určené proudem Vltavy (tj. od jihu k severu) a směrem od Vltavy (podle některých zdrojů od západu k východu), ale tyto zásady nebyly uplatňovány všude. Budovám po levé straně ve směru číslování přidělují lichá čísla a budovám po pravé straně sudá čísla. Na náměstích se čísla přidělují obvykle postupně po obvodu náměstí po směru hodinových ručiček. Dotýká-li se pozemek budovy více ulic, přiděluje se budově obvykle orientační číslo zvlášť pro každou z těchto ulic, ale na budově se vyznačuje pouze číslo příslušející k té ulici, kde má budova hlavní vchod. Orientační čísla podle nejbližší ulice se většinou přidělují i těm budovám, které nestojí přímo u ulice, ale z ulice k nim vede přístup (například dvorem, bezejmennou účelovou komunikací atd.). Rozlišovací písmena k číslu orientačnímu se používají takřka výhradně k očíslování nových budov v dosavadních prolukách nebo jinak nově vestavěných, případně budov dodatečně rozdělených. V některých čtvrtích, například v Šeberově a Hrnčířích, orientační čísla přidělena nejsou.

Další města a vesnice

Zatímco v mnoha menších českých městech, zejména v okrajových oblastech, se orientační čísla nepoužívají, v okolí Prahy používají orientační čísla také leckteré vesnice. Nově byla orientační čísla, současně s pojmenováním ulic, zavedena například v roce 2009 v Úněticích.^[1] Orientační čísla se přidělují například v těchto městech a vesnicích: Břeclav, Česká Lípa, České Budějovice, Český Těšín, Děčín, Havířov, Hodonín, Hradec Králové, Cheb, Chomutov, Jablonec nad Nisou, Jihlava, Karlovy Vary, Karviná, Krnov, Kroměříž, Liberec, Litoměřice, Mladá Boleslav, Most, Nový Jičín, Olomouc, Opava, Ostrava, Písek, Plzeň, Prostějov, Přerov, Šumperk, Tábor, Teplice, Třebíč, Únětice, Ústí nad Labem, Valašské Meziříčí, Znojmo, Žďár nad Sázavou. Naopak v těchto městech se orientační čísla nepřidělují (v závorce je uveden počet obyvatel v tisících): Pardubice (91), Kladno (72), Frýdek-Místek (60), Třinec (38), Příbram (35), Orlová (33), Trutnov (32), Kolín (31), Vsetín (28), Litvínov (28), Uherské Hradiště (26), Havlíčkův Brod (24), Sokolov (25), Chrudim (24), Strakonice (24).

Prudník v Polsku (2016)

Jiné systémy číslování

V USA, Kanadě a Novém Zélandě je obvyklé udávat polohu domu údajem o vzdálenosti (v metrech nebo stopách) od počátku ulice, úseku nebo kvadrantu.

Způsob označování

Tabulky s čísly se umisťují viditelně. Číslo orientační má být podle vyhlášky ministerstva vnitra umístěno vždy pod číslem popisným. Označení popisných, orientačních a evidenčních čísel se podle vyhlášky má barevně lišit. Celostátně nejsou barvy stanoveny, jednotnou podobu pro své území mají podle Zákona o obcích (§ 32 odst. 1) stanovit obecní úřady (v přenesené působnosti státní správy, tedy nařízením, nikoliv vyhláškou).

Praha

V Praze se popisná čísla označují bílými číslicemi na červené tabulce a orientační čísla bílými na modré; evidenční čísla rekreačních staveb jsou černá na žluté tabulce, nouzových staveb zelená. Do roku 2000 městská vyhláška č. 1/1960 Sb. HMP, Řád pro jednotné označování veřejných prostranství a číslování domů na území Ústředního národního výboru hlavního města Prahy, ze dne 3. ledna 1960, předepisovala barvu i velikost tabulek, jejich textový obsah a smaltované provedení. Od 12. listopadu 2000 (dnem voleb do krajských zastupitelstev) barevné rozlišení a provedení čísel není stanoveno žádným předpisem a město Praha na rozdíl od všech ostatních obcí v ČR už ani nemá kompetenci je stanovit. Zákon o hlavním městě Praze v části týkající se číslování domů (§ 14) totiž pražskému magistrátu ani jiným orgánům města tuto pravomoc nedává. Provedení tabulky a uvedení či neuvedení dalších údajů na tabulce tak záleží na libovůli majitelů domů a místních zvyklostech. Národní listy z 20. března 1886 ocenily, že na Smíchově (tehdy nepatřícím k Praze) tabulka s číslem domu obsahuje i název ulice. Pravděpodobně v letech 1960–1980 to bylo požadovaným standardem na tabulkách s orientačními čísly v celé Praze, později tento zvyk zanikl. Na tabulkách s popisnými čísly se však název katastrálního území a jednoho z deseti městských obvodů uvádí zpravidla nadále, i když od roku 1980 to rovněž není předepsáno. Na mnoha místech zůstaly dosud tabulky s označením obvodu podle členění na 16 obvodů před rokem 1960. Nové členění na samosprávné městské části a 22 správních obvodů se na tabulkách nevyznačuje.

• 1770–1771 první číslování
• 1805 přečíslování, plechové tabulky s bílými čísly na červeném pozadí

Praha-Hlubočepy, ulice K Dalejím, historická vyznačení čísla popisného	Označení z období mezi lety 1949 a 1960	Označení z doby mezi lety 1923 a 1949, orientační číslo novější
Označení v omítce, Praha-Malá Strana	Označení z nezjištěné doby	Praha-Malá Strana, č. p. 331

Brno

Domovní značení v Brně

V Brně jsou popisná čísla bílá na černém podkladě, orientační jsou červená nebo modrá na bílém podkladě, evidenční zelená na bílém podkladě. V tabulce s popisným nebo evidenčním číslem je zde vždy uveden i název příslušného katastrálního území, v tabulce s orientačním číslem název ulice.

• Výnosem z 19. července 1770 byla plošně zrušena domovní znamení a zavedena čísla domů (534 čísel), číslování probíhalo postupně do roku 1775, adresář vyšel tiskem v roce 1779.
• K 9. dubnu 1806 bylo v celém Brně provedeno přečíslování domů.
• K 24. květnu 1867 byly pojmenovány ulice a zavedeno nové číslování domů po ulicích podle císařského výnosu z roku 1857. Číslování z roku 1806 bylo ponecháno jako tzv. čísla popisná.

Ostrava

Domovní značení v Ostravě

V Ostravě jsou čísla popisná bílá na modrém podkladě, evidenční bílá na červeném podkladě a orientační červená na bílém podkladě. V tabulce s domovním číslem (tj. popisným, nebo evidenčním) je zde uveden i název příslušného katastrálního území.

Tábor

• 1770 – první číslování
• 1785 – tzv. josefinské číslování
• 1804 – tzv. staré číslování
• 1880 – tzv. nové číslování, sjednoceno ve Městě a Předměstí (platí dosud)

Varnsdorf

• 1771 – první číslování
• 1870 – přečíslování po povýšení na město

Hradec Králové

Městská vyhláška č. 8/1993 o označování domů orientačními čísly byla zrušena vyhláškou města č. 7/2000, zřejmě bez náhrady.

Historie právní úpravy

• 6. února (1. října?) 1770 nařízení Marie Terezie o očíslování domů
• 23. března 1857, císařské nařízení o zavedení nového systému pojmenovávání ulic a číslování domů uličními čísly
• Zákon č. 266/1920 Sb., o názvech měst, obcí, osad a ulic, jakož i označování obcí místními tabulkami a číslování domů (na Lexdata)
• Vyhláška č. 97/1961 Sb., o názvech obcí, označování ulic a číslování domů
• Zákon 128/2000 Sb., o obcích, § 31–33
• Zákon 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, § 14
• Vyhláška č. 326/2000 Sb., o způsobu označování ulic a ostatních veřejných prostranství názvy, o způsobu použití a umístění čísel k označení budov, o náležitostech ohlášení o přečíslování budov a o postupu a oznamování přidělení čísel a dokladech potřebných k přidělení čísel, ve znění vyhlášky č. 193/2001 Sb.

Související články

• Označování ulic
• Domovní znamení

Reference

1. ↑ Zápis č. 02/2009 z řádného zasedání zastupitelstva obce Únětice, dne 23. 4. 2009 (bod 11, jednomyslně schváleno objednání tabulek orientačních čísel ve standardní modré barvě

Externí odkazy

• Adresy v České republice, vyhledávání na webu Ministerstva vnitra
• Vyhledávání budov (Katastr nemovitostí, ČÚZK)
• Bohuslav Veverka: Dvě století čísel popisných (Uhříněveský zpravodaj, 12/2005, str. 19–20; PDF)
• V. Frolec: Číslování domů, domové číslo (Encyklopedie lidové architektury)
• Jiří Škabrada: Lidové stavby. Architektura českého venkova. Argo, Praha, 1999
• Petr Skála: Čísla, podle kterých se orientujeme (Zeměměřič 9+10/1998)
• Brno. Několik důležitých dat k členění města a pojmenování ulic
• Rudolf Čouka: Vývoj Liboše ve XX. století (zmínka o tereziánském systému číslování)
• Proměny číslování domů (Tábor)
• Obecně závazná vyhláška města Řevnice č. 5/1996 O číslování domů a značení ulic
• Milena Flodrová: Proč mají domy čísla? (Brno business 1/2004)