Sokolov

Z Multimediaexpo.cz

Sokolov (do roku 1948 Falknov nad Ohří, německy Falkenau an der Eger) je okresní město v západních Čechách, v Karlovarském kraji. Leží při soutoku řek Ohře a Svatavy uprostřed sokolovské pánve, v nadmořské výšce 401 metrů. Město má okolo 24 500 obyvatel^[1]. Jeho ráz je ovlivněn těžbou hnědého uhlí a s tím souvisejícím průmyslem.

Obsah 1 Historie 1.1 Pověst o vzniku Sokolova 2 Památky 2.1 Sokolovský zámek 2.2 Kašna se sokolníkem 2.3 Historická radnice 2.4 Hornický dům 2.5 Kostel sv. Jakuba Většího 2.6 Kapucínský klášter s kostelem sv. Antonína Paduánského 3 Doprava 4 Průmysl a těžba 4.1 Těžba uhlí 4.2 Strojírenství 5 Ekologie 6 Kultura, sport a rekreace 6.1 Rekreace 6.2 Kultura 6.3 Sport 7 Části města 8 Partnerská města 9 Reference 10 Externí odkazy

Historie

Nejstarší písemná zmínka o Sokolově pochází z 13.dubna 1279. V ní je připomínán šlechtický rod Nothaftů. Poměrně úrodnou půdu kolem řeky Ohře již celá staletí zemědělsky obdělávali Slované, kteří tu založili řadu osad. Německou kolonizaci vzrostl počet osad a poddaných, rozšířila se plocha obdělávané plochy, rozvinula se těžba rud a podstatně se zvýšily i příjmy panovníka, šlechty a klášterů. Noví kolonisté převládli i ve staroslovanských vsích, po nichž zůstala jako jediné svědectví jejich původu jen jména přizpůsobena jazyku nových osadníků (Bukovany - Buckwa, Březová - Prosau, Citice - Zieditz, Dasnice - Dasnitz atd.). O nothaftovském rytířském sídle panovaly donedávna dohady. Archeologický průzkum v letech 1993-1994 však prokázal, že v místech dnešního zámku stával již ve 13. století kamenný hrádek. Zatím zjištěné skutečnosti dovolují usuzovat na význačnější postavení původního sokolovského hrádku, něž se doposud předpokládalo. V sousedství šlechtického hrádku se postupně vytvořilo malé poddanské město, jehož význam začal výrazně růst až do 19. století. Prvními obyvateli Sokolova tedy byli němečtí kolonisté. Z kolonizační osady výhodně položené při soutoku řek pomalu vyrůstalo malé městečko. V Sokolově své doby byli i nejznámější vychovatelé a učitelé - působili zde při výchově čtyř synů hraběte Františka Antonína Nostice (1725–1794) historik a jazykovědec Josef Dobrovský (1753–1829) a historik a národní buditel František Martin Pelcl (1734–1801).

Pověst o vzniku Sokolova

Jméno Sokolov, tenkrát ovšem ve své původní podobě Valkenowe, se poprvé objevuje v jedné listině roku 1279, jak již bylo zmíněno. Bylo to v době křížových výprav. Někde na horní Ohři žil rytíř, a ten se zúčastnil tažení proti Turkům, kteří tenkrát znesnadňovali věřícím přístup k Ježíšovu hrobu ve Svaté zemi. Když se pak po létech vrátil do své vlasti, našel místo své tvrze jen spáleniště a zarostlý hrob své ženy, a tak odešel z míst, která mu připomínala ztrátu nejbližších. Šel po řece a na soutoku Ohře a Svatavy si postavil chýši. Do této oblasti jezdili často hradní páni na lov se cvičenými sokoly. Rytíř, který prošel těžkými boji, byl i dobrým ranhojičem, a tak byl vyhledáván obyvateli okolí. Brzy vznikla kolem poustevníkova srubu osada, kde cvičili lovčí sokoly, a jíž bylo dáno jméno po sokolech - Sokolov (obraz sokola později přešel do městského znaku).

Památky

Sokolovský zámek

Zámek je situován uprostřed města, nedaleko Starého náměstí. S největší pravděpodobností na jeho místě ve 13. století stála vodní tvrz. Za dob Šliků byla tvrz ve druhé polovině 15. stol. přestavěna na hrad se čtyřmi věžemi. Po bitvě na Bílé hoře bylo panství prodáno Nosticům. V roce 1648 byl hrad zničen Švédy. Protože hrad byl prakticky zničen rozhodl se jeho tehdejší majitel Jan Hartvik Nostic pro přestavbu na své sídlo. V průběhu dalších válek byl zámek opět poškozen, proto jej na počátku 19. stol nechal hrabě Bedřich Nostic opravit, tentokrát v klasicistním stylu. Nosticové vlastnili zámek do roku 1945. Poslední generální oprava byla provedena v letech 1993 – 1994. V zámku sídlí od roku 2003 Krajské muzeum Sokolov a Městská knihovna Sokolov. Muzeum je specializované na hornictví a návazné výroby. Prostory zámku jsou dále využívány pro konání svateb a menších hudebních představení.

Kašna se sokolníkem

Pověst o vzniku Sokolova ztvárnil jakýsi chebský sochař (měšťan, který údajně založil Sokolí dvůr, z něhož povstal Sokolov) v postavě sokolníka na městské kašně. Tato kamenná kašna byla instalována v roce 1717, ale pravděpodobně je staršího původu. Bazén kašny je zdoben psaníčky. Sokolník na kašně se psem u nohou a sokolem na ruce je podle pověsti zakladatelem města - rytíř Sebastián. Kašna připomíná chmelařskou tradici na Sokolovsku - kolem sloupu, na kterém je umístěna socha, se pnou chmelové ratolesti. V době, kdy byla kašna postavena, se totiž na Sokolovsku rodil znamenitý chmel.

Historická radnice

Renesanční budova na Starém náměstí byla postavena okolo roku 1540 a přestavěna do dnešní podoby po požáru ve 30. letech 17. století. Průčelí této budovy je situováno vchodem na náměstí a je zachován goticko-renesanční vstupní portál. V nadpraží je dochován chybný městský znak (sokol sedí místo na trojvrší na větvi pařezu). Svému účelu sloužila radnice až do poloviny 20. století později se stala sídlem generálního ředitelství Sokolovské uhelné a.s., která ji v roce 1995 zrekonstruovala.

Hornický dům

Hornický dům byl postaven v letech 1923 - 1924 podle návrhu architekta Rudolfa Welse. Stavba byla financována z tzv. uhelného fondu (fond pro sociální péči hornickou). Hornický dům se stal důležitým střediskem společenského, politického a kulturního života. V průčelí je reliéf pojmenovaný „Jeden den ze života horníka“ od karlovarského sochaře Wilhelma Srba-Schlossbauera. Reliéf má osm částí: „Rozloučení“, „Cesta do práce“, „Fasování nástrojů a fárání“, „Práce ve štole“ (2 obrazy), „Vyfárání a vracení nástrojů“, „Cesta domů“ a „Po celodenní námaze“. V letech 1969 - 1970 byl Hornický dům rekonstruován, fasáda obložena bílými mramorovými deskami, byla vyměněna okna a upravena střecha. V roce 2006 byly desky sundány a budova se opticky vrátila do původní podoby. Při této příležitosti byla v září 2006 na nově zrekonstruované budově odhalena pamětní deska architekta Rudolfa Welse . V současné době je Hornický dům sídlem Městského domu kultury a Sokolovského infocentra.

Kostel sv. Jakuba Většího

Tento původně farní kostel byl založen ve 13. století. Původní starý kostel (pravděpodobně jednoduchá a prostá stavba) byl zničen saským vojskem a následně obnoven v renesančním stylu, poté byl znovu přestavěn ve stylu barokním za Jana Hartvika Nostice (budovatele zámku a kláštera v Sokolově). V roce 1672 byl kostel původně děkanský povýšen na arciděkanský. Barokní chrám je jednolodní s věží, která byla stavěna jako nucené práce, jež vykonávali za trest nevolníci. Je zastřešena barokní bání s lucernou. Vnitřní zařízení kostela je většinou barokní. Při poslední rekonstrukci byly obnoveny fasády v původní barokní barvě.

Kapucínský klášter s kostelem sv. Antonína Paduánského

Klášter byl vystavěn na popud majitele panství Jana Hartvika Nostice, a to v letech 1663 - 1667 a působil rekatolizačně. Podobně jako další církevní instituce severozápadních Čech bránil pronikání protestantismu z nedalekého Saska. Klášter je tvořen budovami konventu a čtvercovým rajským dvorem s kruhovou studnou. Dominantou areálu je klášterní kostel sv. Antonína Paduánského. Objekt přežil období rušení klášterů za vlády Josefa II. a byl v provozu až do roku 1950, kdy byl zlikvidován Státní bezpečností a následně sem byly umístěny jednotky Československé armády. V roce 1999 byla zahájena rekonstrukce Nosticovské hrobky pod klášterním kostelem a hrobka byla znovu slavnostně vysvěcena 20. 12. 1999. V současné době je zrekonstruován a využíván jako koncertní síň. Uvažovalo se také nad využitím části prostor coby pivovaru či lihovaru.

Doprava

Sokolov dlouhodobě trpí nedostatkem parkovacích míst a to zvláště v oblasti sídlišť. Městská autobusová doprava v Sokolově je provozována na 6 linkách. Zahrnuje i několik sousedních obcí a je zařazena v systému IDOK. Jezdí zde autobusy typu Irisbus Citelis 12M, Karosa B 731 a další.

Průmysl a těžba

Sokolovsko vynikalo svým přírodním surovinovým bohatstvím. Již ve středověku byla využívána hojná ložiska vzácných a užitkových rud (šlo převážně o cínové rudy). V současnosti je nejrozšířenější těžba hnědého uhlí v Sokolovské pánvi.

Těžba uhlí

Hnědé uhlí bylo nejprve těženo hlubinným dobýváním v oblastech nejvyšší kvality sloje, později se přešlo na těžbu lomovým způsobem. V 80. letech klesá objem těžby. Nyní hospodaří se zásobami uhlí i dalších nerostů v Sokolovské pánvi jediný subjekt Sokolovská uhelná. Využití uhlí: nejprve jako převažující zdroj tepla, později jako surovina pro výrobu ušlechtilých paliv, energií a chemických surovin.

Zaniklé obce v důsledku těžby v okrese Sokolov: Alberov (Albernhof), Bukovany (Buckwa), Čistá - obec (Lauterbach Dorf), Dolní Rozmyšl (Deutschbundesort), Dvory (Maierhöfen), Habartov (Habersbirk), Horní Rychnov (Ober-Reichenau), Jehličná (Grasseth), Kytlice (Kitlitzdorf), Lesík (Waldl), Lipnice (Littmitz), Lísková (Haselbach), Lvov (Löwenhof), Mýtina (Hau), Na Rovince (Boden), Nové Sedlo (Neusattl), Podhoří (Hunschgrün), Smolnice (Pechgrün), Stará Chodovská (Stelzengrün), Tisová (Theißau, také Theussau nebo Thessau), Týn (Thein), V Úžlabí (Kahr), Vítkov (Wudingrün), Vřesová (Doglasgrün)^[2].

Strojírenství

V Sokolově se nachází společnost Sokolovské strojírny, založená roku 1931.

Ekologie

Od konce 50. let bylo na Sokolovsku dokončeno celkem téměř 3 tisíce ha rekultivací na plochách v oblastech bývalých dolů a především na plochách vnějších výsypek. V roce 2005 bylo navrhnuto celkem dalších 1 868 ha rekultivací. U některých zbytkových jam (lomy Boden, Medard – Libík, Michal, Jiří a Družba) byl zvolen jiný způsob rekultivace - zavodňování těchto území. Tímto způsobem vzniklo nedaleko Sokolova jezero Michal využívané pro rekreační účely lidmi ze širokého okolí.

Kultura, sport a rekreace

Sokolov a jeho okolí má stále pověst především průmyslového a důlního města. Ale to se možná brzy změní. Na místě dolů totiž začínají vznikat jezera.

Rekreace

Například zmíněné jezero Michal je vyloženo fólií, na jeho dně i pláži leží zlatý písek a nic nenasvědčuje tomu, že tu ještě nedávno stály těžební bagry. Další důl, který právě prochází rekultivací, je Medard(Medard). Projekt obnovy zdejší krajiny se dotkne více než 4000 ha. Samotné jezero, jež zde vznikne, má mít téměř 500 hektarů. Ve zveřejněných urbanistických studiích se objevuje vysokoškolský areál, hotelový komplex, letiště ultralehkých letadel, motokrosový areál i botanická zahrada^[3]. Využití těchto rekultivovaných prostor se může stát základem pro budoucí obraz Sokolovska jako cíle pro dovolenou a turistické pobyty.

Kultura

V Sokolově nechybí ani divadelní scéna. Městské divadlo Sokolov bylo vyprojektováno do prostoru bývalého kina „Svět“ v prostorách Hornického domu. Dále můžeme navštívit kino Alfa, kde se každoročně koná Sokolovský filmový seminář. Dalším kulturním místem je také hornické Krajské muzeum Sokolov.

Sport

Pro veřejnost je zde k dispozici Sokolovský bazén a nedaleko města nově otevřené 18jamkové golfové hřiště na výsypce Silvestr v Dolním Rychnově. Golfové hřiště je součástí rozlehlého sportovně rekreačního areálu, který se rozkládá v blízkosti koupaliště Michal. Vedle hřiště vznikne i zoopark a lesopark. Provoz hřiště byl oficiálně zahájen koncem září 2006. V Sokolově působí druhá fotbalová liga - FK Sokolov a druhá liga hokeje - HC Baník Sokolov

Části města

• Sokolov
• Hrušková
• Novina
• Vítkov

Partnerská města

• Saalfeld, Německo
• Schwandorf, Německo

Reference

1. ↑ Stránky Českého statistického úřadu - údaje k 31. 12. 2007
2. ↑ Krajské muzeum Sokolov - stránka věnovaná zaniklým obcím
3. ↑ Urbanistická studie jezera Medard - stránky MÚ Sokolov

Externí odkazy

• Oficiální stránky města
• Meteostanice Sokolov - Předpověď počasí a mnoho užitečných informací

Flickr.com nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu Sokolov

Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu Sokolov

Město Sokolov
Hrušková • Novina • Sokolov • Vítkov

Města a obce okresu Sokolov

Březová • Bublava • Bukovany • Citice • Dasnice • Dolní Nivy • Dolní Rychnov • Habartov • Horní Slavkov • Chlum Svaté Maří • Chodov • Jindřichovice • Josefov • Kaceřov • Krajková • Královské Poříčí • Kraslice • Krásno • Kynšperk nad Ohří • Libavské Údolí • Loket • Lomnice • Nová Ves • Nové Sedlo • Oloví • Přebuz • Rotava • Rovná • Sokolov • Staré Sedlo • Stříbrná • Svatava • Šabina • Šindelová • Tatrovice • Těšovice • Vintířov • Vřesová

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii