Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!
Jaroměřice nad Rokytnou
Z Multimediaexpo.cz
Jaroměřice nad Rokytnou (2. pád do Jaroměřic, 6. pád v Jaroměřicích; něm. Jarmeritz) jsou město ležící v Jaroměřické kotlině Jevišovické pahorkatiny na úpatí Českomoravské vrchoviny asi 13 km od Třebíče.
- Ke dni 1. 1. 2021 zde žilo 4 140 obyvatel.
Město je bohaté svým kulturním dědictvím, a to zejm. tamním barokním zámkem s kostelem svaté Markéty a působením Františka V. Míči a Otokara Březiny. Od roku 1999 je známo konáním Mezinárodního hudebního festivalu Petra Dvorského.[1]
Obsah |
Etymologie
O původu Jaroměřic je první (1730) česky zpívaná opera, jejíž hudbu zkomponoval František V. Míča a verši opatřil Antonín Ferdinand Dubravius (Dúbrava). Částečně nám dává nahlédnout, co se tehdy tradovalo o původu města.
- Nejdříve byl na místě dnešních Jaroměřic les a v něm byl jednou na lovu kníže. Poblíž studánky v místě Dolního náměstí se mu podařilo skolit krásného jelena šestnácteráka. Místo se knížeti zalíbilo, a kázal tedy místo vymýtit a zjara rozměřit pro budoucí město a menší hrad. A od jarního měření získalo město své jméno. Jelen pak je po staletí ve znaku města.[2]
Vědecky[3] se však jméno Jaroměřice vykládá jako „ves lidí Jaromírových“.
Vesnická památková zóna Boňov |
Dějiny v datech
- 250 000 př. n. l. – první doklady osídlení (sekáč valounu z rohovce nalezený na kopci Žabík);
- paleolit – lidé dnešního typu na Hradisku na jihozápadě Jaroměřic;
- neolit (6000 až 4000 př. n. l.) – doložena kultura s lineární keramikou, kultura s vypíchanou keramikou a kultura s moravskou malovanou keramikou;
- eneolit (4000 až 2000 př. n. l.) – doba měděná; kultura nálevkovitých pohárů a kultura zvoncovitých pohárů;
- doba bronzová (2000 až 750 př. n. l.) – kultura popelnicových polí je doložena jen okrajově;
- starší doba železná (doba halštatská, asi 750 př. n. l. až 400 př. n. l.) – horákovská kultura;
- mladší doba železná (asi 400 př. n. l. až 0) – laténská kultura Keltů;
- 2. století – na Jaroměřicku doloženi Germáni;
- 10. století – Slované ze Znojemska postoupili k Jaroměřicím;
- 1131 – tradiční rok založení obce (heraldická pověst); Jaroměřice zeměpanským statkem;
- 1325 – první písemná zmínka: král Jan Lucemburský daroval patronát jaroměřického farního kostela cisterciáckému klášteru v Sedlci. Světským držitelem Jaroměřic byl Rajmund z Lichtemburka, pán Bítova;
- 1498 – král Vladislav Jagellonský daroval Jaroměřice lénem Václavu z Ludanic;
- 1522 – jaroměřické panství koupil Jan z Pernštejna;
- 1534 – novým vlastníkem rod Meziříčských z Lomnice;
- 1613 – Jaroměřice koupil Jiří Rechenberk ze Želetic;
- 1623 – začátek vlády Questenberků: Jaroměřice jako konfiskát kupuje Gerhard z Questenberka;
- 1661 – vlády se ujímá Jan Antonín z Questenberka;
- 1686 – majitelem třetí z Questenberků: Jan Adam z Questenberku, za něhož vyvrcholila barokní přestavba Jaroměřic;
- 1752 – Jaroměřice převzali Kounicové;
- 1848 – zrušeno poddanství, vrchnost ztratila vládu nad svým lidem, lidé už nemuseli odvádět vrchnosti poplatky z půdy, na níž hospodařili, ta se stala jejich majetkem;
- 1871 – Jaroměřice napojeny na železnici;
- 1897 – jaroměřický velkostatek – po vleklých dědických sporech – přiřkl rakouský nejvyšší soud Rudolfu Kristiánu z Vrbna a Bruntálu; 1927 jeho majetek zdědila jeho manželka Elvíra, původem bavorská princezna;
- 1899 – nová, reprezentativní budova školy;
- 1901 – v Jaroměřicích začíná působit Otokar Březina;
- 1928 – návštěva prezidenta republiky T. G. Masaryka;
- 1929 – skonal Otokar Březina;
- 1933 – nová budova radnice;[4]
- 1936 – návštěva prezidenta republiky Edvarda Beneše;
- 1939 – slavnost dvoustého výročí vysvěcení chrámu kostela sv. Markéty za účasti brněnského biskupa ThDr. Josefa Kupky;
- 1943 – velkostatek koupily říšské dráhy pro svou Reichsbahnschule (školu). Po druhé světové válce byl zkonfiskován;
- 1944 – na jaroměřické radnici proces s třemi boňovskými protinacistickými odbojáři;
- 8. května 1945 – německá armáda opustila město a v něm je vystřídala sovětská vojska (14.15 na náměstí);
- 1947 – návštěva prezidenta republiky Edvarda Beneše;
- 28. února 1948 – faktické řízení správy města přebírá akční výbor; během března je obměněn národní výbor i jeho rada;
- září 1950 – ustaveno jednotné zemědělské družstvo; 1962 sloučeno se stáním statkem;
- 1955 – Masarykovo náměstí přejmenováno na Náměstí Míru;
- 26. srpna 1968 – intervenční bulharská armáda projíždí Jaroměřicemi ve směru na Moravské Budějovice;
- 1980 – slavnostní otevření hotelu Opera;
- 80. léta – Jaroměřice se stávají střediskovým městem: k městu jsou připojovány okolní obce;
- 1984 – otevřen obchodní dům Rokytná;
- 1987 – otevřeno velkoryse řešené autobusové nádraží;
- 1990 – obnoveno obecní zřízení;
- 1996 – předseda poslanecké sněmovny udělil Jaroměřicím znak a prapor;
- 1999 – první ročník Mezinárodních hudební slavností Petra Dvorského; téhož roku ustaven Mikroregion Rokytná;
- 2000 – čistička odpadních vod;
- 2001 – otevřen dům s pečovatelskou službou.
Geografie
Jaroměřice nad Rokytnou se rozkládají v Jaroměřické kotlině. Tu na severu uzavírá výčapský hřbet, součást klučovské hrásti, jíž vede rozvodí mezi řekami Jihlavou a Rokytnou. Podloží Jaroměřic tvoří žuly a ruly. Převažujícím půdním typem jsou kyselé hnědé půdy. Kvalitnější hnědozemě jsou v údolí Rokytky a v údolí Štěpánovického potoka. Do východní poloviny Jaroměřicka (a Jaroměřic) zasahuje třebíčský masív se svými žulosyenity (durbachity; jde o horniny bohaté na draslík a hořčík, dále rubidium, baryum, chrom a nikl, relativně též na uran a thorium), s žílami aplitů a pegmatitů. V kamenolomě Královec u Příštpa nacházíme nažloutlé středně zrnité horniny bohaté křemenem – biotitické až muskoviticko-biotitické granity. Na Žabíku se nacházejí křemence, tzv. sluňáky.[5] Řeka Rokytná dělí Jaroměřice nad Rokytnou na dvě části – severní a jižní. V parku státního zámku Jaroměřice nad Rokytnou vytvořili lidé dvě její slepá ramena, dnes patrná jen při vyšším stavu vody. Přímo u Jaroměřic přijímá Rokytná vody potoka Rokytky (jinak též zvaného Jaroměřička) a Štěpánovického potoka. U Jaroměřic se pro vodáky začíná splavný úsek řeky (km 73,2).
Členění a samospráva
Město Jaroměřice nad Rokytnou má sedm místních částí:
- Boňov s 99 obyvateli;
- Jaroměřice nad Rokytnou s 3 129 obyvateli;
- Ohrazenice s 229 obyvateli;
- Popovice se 143 obyvateli;
- Příložany s 213 obyvateli;
- Ratibořice s 220 obyvateli;
- Vacenovice se 73 obyvateli.
Dne 24. listopadu 1990 se od Jaroměřic oddělila trojice obcí: Blatnice, Bohušice a Lesůňky. Od 1. ledna 1993 Příštpo. Jaroměřické zastupitelstvo města využilo možnosti dané mu obecním zřízením a v místních částech zřídilo osadní výbory. V letech 2006-2010 působil jako starosta Karel Nedvědický, od roku 2010 tuto funkci zastává Jaroslav Soukup.
Obyvatelstvo
Demografie
Podle sčítání lidu v roce 2001 žilo v Jaroměřicích 4106 obyvatel. Jak dokládá tabulka, počet obyvatel Jaroměřic nepostihují žádné velké výkyvy.
Rok | 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Počet obyvatel | 3891 | 4017 | 4154 | 4568 | 4801 | 4857 | 4785 | 4123 | 4340 | 4136 | 4064 | 3982 | 4106 |
Zatímco počet obyvatel ostatních místních částí Jaroměřic klesá nebo stagnuje, počet obyvatel místní části Jaroměřice nad Rokytnou se v posledních dvaceti letech mírně zvyšuje.
Rok | 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Počet obyvatel | 2277 | 2331 | 2437 | 2781 | 3047 | 2981 | 2988 | 2668 | 2906 | 2834 | 2889 | 2965 | 3129 |
Náboženství
Podle sčítání lidu 2001 převažovali lidé věřící (1870) nad lidmi bez vyznání (1469). Z věřících se nejvíce lidí hlásí k římskokatolické církvi (1775); ti společně se souvěrci z přifařených okolních obcí vytváří Římskokatolickou farnost Jaroměřice nad Rokytnou. Církev československá husitská byla zastoupena 10 věřícími, Českobratrská církev evangelická 24 věřícími. Náboženská společnost Svědků Jehovových pak 15 lidmi.
Památky a zajímavosti
- státní zámek Jaroměřice nad Rokytnou
- kaple svatého Josefa
- barokní přestavba špitálu a kaple svaté Kateřiny
- kostel sv. Markéty
- sýpky bývalé Ústřední vojenské zásobárny
- někdejší klášter servitů
- zbytky ambitu komplexu jaroměřické loretánské kaple
- sloup Nejsvětější Trojice
Doprava
Silnice
Jaroměřicemi procházejí tyto silnice:
- II/152 od Myslibořic do Moravských Budějovic
- II/360 od Třebíče a Výčap
- II/361 z Jaroměřic na Příštpo a Jevišovice
- III/15228 na Bohušice
- III/36078 na Popovice
- III/4014 na Ratibořice
- III/15231 na Ohrazenice
Železnice
Jaroměřice jsou ve své části Popovicích napojeny na železniční trať č. 241 Okříšky–Znojmo; jsou rychlíkovou stanicí.[p 1] Ještě v 80. letech bylo v provozu autobusové spojení z Náměstí Míru a Tyršovy ulice (od sokolovny) na nádraží a zpět, a to ke každému vlaku.
Lidé
Reference
- ↑ Mezinárodní hudební festival Petra Dvorského
- ↑ KRČÁL, J. O Jaroměřicích nad Rokytnou. In O životě a umění : Listy z jaroměřické kroniky 1700–1752. Jaroměřice nad Rokytnou : Místní osvětová beseda v Jaroměřicích nad Rokytnou ve spolupráci s Musejním spolkem v Brně; 1974, s. 11.
- ↑ JIČÍNSKÝ, P., NOVÁČEK, O., SUCHARDA, J. Malé dějiny Jaroměřic nad Rokytnou. PhDr. Jan Sucharda – JAS Hrotovice, 2002. Strana 10.
- ↑ Zprávy památkové péče II. (1938), str. 61: „radnice, vzniklá přestavbou měšťanských domů asi v druhé polovině 19. stol. (…), byla r. 1931 zbořena bez vědomí památkového úřadu a nahrazena novostavbou pochybenou v proporcích“.
- ↑ Moravskobudějovicko. Jemnicko. Ed. Vladimír Nekunda, Jan Janák, Pavel Michna. Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 1997. Vlastivěda moravská (65. svazek) 846 s. ISBN 80-85048-75-2.
- ↑ 6,0 6,1 Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Příprava vydání Balcar, Vladimír; Havel, Radek; Křídlo, Josef; Pavlíková, Marie; Růžková, Jiřina; Šanda, Robert; Škrabal, Josef. Svazek 1. Praha : Český statistický úřad, 2006. (760 s.) ISBN 80-250-1311-1. S. 586–587.
Poznámky
- ↑ Od jízdního řádu 2006/2007 již rychlík Znojmo–Praha není uveden.
Literatura
- Moravskobudějovicko. Jemnicko. Ed. Vladimír Nekunda, Jan Janák, Pavel Michna. Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 1997. Vlastivěda moravská (65. svazek) 846 s. ISBN 80-85048-75-2.
- JIČÍNSKÝ, P., NOVÁČEK, O., SUCHARDA, J. Malé dějiny Jaroměřic nad Rokytnou. PhDr. Jan Sucharda – JAS Hrotovice, 2002. 192 s.
- O životě a umění : Listy z jaroměřické kroniky 1700-1752. Sborník prací. Uspoř. Alois Plichta. 1. vyd. Jaroměřice nad Rokytnou : Osv. beseda Měst. NV, 1974. 456 s.
Související články
Externí odkazy
|
Město Jaroměřice nad Rokytnou |
---|
Boňov • Jaroměřice nad Rokytnou • Ohrazenice • Popovice • Příložany • Ratibořice • Vacenovice |
Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
---|
Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |