Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!
V tiskové zprávě k 18. narozeninám brzy najdete nové a zásadní informace.
Hloubětín
Z Multimediaexpo.cz
Hloubětín je pražská čtvrť a katastrální území v pražském městském obvodu Praha 9. Převážná část Hloubětína spadá do městské části Praha 14. Část západně od Průmyslového polookruhu (například Vozovna Hloubětín, Tesla Hloubětín, Hořejší rybník na Rokytce a zástavba kolem Jahodnické ulice), s výjimkou bloku u ulice Na obrátce patří do městské části Praha 9. Do městské části Praha 10 patří jen nepatrný pruh neobydlené a nezastavěné země mezi objektem Perlitu a Konstruktivy a železniční spojkou Malešice–Jahodnice západně od Průmyslové ulice.
Obsah |
Historie
Hloubětín je poprvé zmiňován v roce 1207, kdy náležel řádu německých rytířů. Od roku 1335 patřil křižovníkům s červenou hvězdou a, i když byl v dobách husitských a v letech 1618–1620 na čas křižovníkům zabaven, byl jim opět navrácen. V roce 1900 byl Hloubětín (Hloupětín) s 1875 obyvateli, se zámkem, výrobou umělých hnojiv, laku a fermeže, a s pískovnami vsí karlínského okresu. V roce 1922, kdy byl připojen k Praze jako součást Prahy IX, měl cca 3300 obyvatel. V roce 1949 bylo k.ú. Hloubětín začleněno do správního obvodu Praha 9 (s Prosekem, Hrdlořezy, Vysočany a s částí Libně). V roce 1960 zůstal Hloubětín v obvodu Praha 9 a v roce 1990 se stal součástí městské části Praha 9. V roce 1994 se část k.ú. Hloubětín stala součástí nové městské části Praha 14.
Významná data
- 1207 – první písemná zmínka
- 1257 – stavba gotického kostela sv. Jiří
- 1733 – zřízena škola
- 1873 – stavba vily dr. Linhardta, pozdějšího „hloubětínského zámečku“
- 1882 – zprovozněna železniční zastávka Praha-Hloubětín na trati do Kolína (zrušena 1976)
- 1907 – změna jména na přání obyvatel na dnešní podobu Hloubětín
- 1922 – připojení k Praze
- 1931 – prodloužení tramvajové tratě na území Hloubětína
- 1976 – otevření plaveckého bazénu
- 1994 – vznik městské části Praha 14, jejíž součástí se staly 2/3 území Hloubětína (cca 97 % obyvatel)
- 1999 – otevření stanice metra Hloubětín
- 2005 – zprovozněn první babybox v České republice
Vývoj počtu obyvatel
Počet obyvatel Hloubětína podle sčítání obyvatel.[1][2]
| rok | 1850 | 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| počet obyvatel | 393 | 655 | 833 | 1362 | 1875 | 3 266 | 3 219 | 7 312 | 7 047 | 7 006 | 11 088 | 9 100 | 11 471 | 10 704 |
Etymologie
K roku 1207 doložen tvar „Lupatin“, 1233 - „Glupetin“, 1253 - „Hlupetin“, do roku 1907 - Hloupětín[3] (úřední podoba), od roku 1907 - Hloubětín (úřední úpravou). Původně Hlúpatín = "Hlúpatův dvůr" - od osobního jména Hlúpata[3] s významem „hlupák“.
Přírodní podmínky
Hloubětín leží na východním okraji Pražské kotliny asi 9 km od centra Prahy. Severní část katastru se rozkládá na planině přiléhající ke Kbelskému letišti. Střední část se od západu svažuje k potoku Rokytka, poté zvolna stoupá východním směrem. Jižní část katastru je oddělena zalesněným hřebenem, za nímž leží kolonie Za Horou, přiléhající k zástavbě katastru Kyje. Nadmořská výška se pohybuje v rozmezí 205 – 290 m n. m.
Na území Hloubětína leží dvě maloplošná chráněná území, přírodní památky Cihelna v Bažantnici a Pražský zlom a jedna větší vodní plocha, Hořejší rybník.
Současnost
Zástavba je různorodá. Jádro bývalé obce je kolem návsi u Staré hospody (č.p. 1) a kostela sv. Jiří. Na severním svahu hřebenu leží místní část Chaloupky s rodinnými domky. Podobný charakter má i zástavba podél ulice Kbelská. V okolí stanice metra Hloubětín a Poděbradské ulice leží sídliště Hloubětín (postaveno v letech 1961-65) s 6-12podlažními domy. Zástavbu v lokalitě Za Horou tvoří rodinné domy. Z nových projektů bytové výstavby lze uvést Kejřův mlýn, v severozápadní části katastru vzniká nová obytná čtvrť podél toku Rokytky.
Na bývalém Vetiškově náměstí je k dispozici supermarket a řada obchodů a služeb, lékárna. Nedaleko je zdravotnické zařízení. Další soukromé ordinace jsou jinde v Hloubětíně, včetně kliniky GynCentrum, kde byl zprovozněn první babybox v České republice. Sídlí zde mateřské a základní školy, zvláštní škola, střední odborné učiliště a soukromé gymnázium. Sportovní vyžití nabízí mj. krytý a venkovní plavecký bazén a stadion Slavoje Hloubětín.
V části patřící do MČ Praha 9 sídlí průmyslové podniky a firmy, známou je Tesla (dříve pobočka Tesla Hloubětín). Nachází se zde tramvajová vozovna Hloubětín.
Dopravní spojení
Automobilem
Územím prochází významné radiální komunikace, Kolbenova, Poděbradská (jen osobní doprava) a Českobrodská. V roce 2010 se předpokládá zprovoznění Vysočanské radiály, která má převzít tranzitní dopravu z R10 (směr Mladá Boleslav) a D11 (směr Hradec Králové). Hloubětínem prochází také významná tangenciální komunikace, tzv. Průmyslový polookruh plnící funkci dosud neexistující východní části městského okruhu.
Městskou hromadnou dopravou
Metrem linky B do stanice Hloubětín, tramvajovými linkami 3 a 19, autobusovými linkami 110 a 273.
Vlakem
Bez přímého spojení, nejbližší nádraží, odkud lze pokračovat MHD jsou Praha-Libeň, Praha-Vysočany a Praha-Kyje. Předpokládá se vybudování zastávky Rajská zahrada v blízkosti stejnojmenné stanice metra pro umožnění přestupu z příměstské na městskou hromadnou dopravu. V letech 1882–1976 byla na kolínské železniční trati zastávka Praha-Hloubětín.
Sousední katastry a obvody
- Městská část Praha 14
- katastrální území Kyje
- Městská část Praha 9
- Městská část Praha 19
- katastrální území Kbely
Literatura
- ŠITTLER, Eduard; PODLAHA, Antonín. Soupis památek historických a uměleckých v politickém okresu Karlínském. Praha : Archeologická komise při České Akademii císaře Františka Josefa pro vědy..., 1901. Dostupné online. - kapitola Hloubětín (Hloupětín), s. 182-185.
- ŠMÍD, Jaroslav, a kol. Praha 14 v zrcadle času. Praha : Městský úřad Městské části Praha 14, 1998. ISBN 80-238-3204-2.
Souřadnice
Reference
- ↑ Retrospektivní lexikon obcí ČSSR 1850-1970, 1. díl, Svazek 1, SEVT Praha 1978
- ↑ Lexikon hl. m. Prahy 1997 a 2001, ČSÚ, 1997 a 2001
- ↑ 3,0 3,1 ŠMILAUER, Vladimír. Úvod do toponomastiky. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1966.
Související stránky
Externí odkazy
|
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |