Dunaj

Z Multimediaexpo.cz

Dunaj (německy: Donau, slovensky: Dunaj, slovinsky: Donava, maďarsky: Duna, chorvatsky Dunav, srbsky Дунав, bulharsky Дунав, rumunsky Dunărea, ukrajinsky Дунай) je po Volze druhá nejdelší řeka v Evropě, která protéká nebo tvoří státní hranici celkem 10 zemí (Německo, Rakousko, Slovensko, Maďarsko, Chorvatsko, Srbsko, Bulharsko, Rumunsko, Moldavsko, Ukrajina). Délka toku činí 2 857 km (s Bregem 2888 km). Rozloha povodí je 801 463 km² a zasahuje do 19 evropských států.

Název

Název Dunaj (a příbuzné tvary v jiných jazycích) pochází z latinského jména římského boha Danubia. Toto slovo může být keltského, skytského nebo sarmatského původu. Dunaj byl označován také jako Tonach, později také Donaw. Starým jménem (zejména) dolního Dunaje bylo latinské Hister, Ister, pocházející z řeckého Ἴστρος (Ístros). Řeckou podobu zmiňuje Hésiodos ve své Theogonii, označuje jím syna Ókeána a Téthydy (Theogonia 339).

Průběh toku

Pramení ve Schwarzwaldu na jihozápadě Německa a ústí mohutnou deltou do Černého moře.

Pramen Dunaje

Už staří Římané znali řeku, která z velké části tvořila severní hranici jejich impéria, pod latinským názvem Danubius. Podle legendy vyslal římský vojevůdce své vojáky hledat pramen řeky. Ti narazili na úpatí Schwarzwaldu v místech, kde dnes leží město Donaueschingen, na silný minerální pramen, který zde sice do řeky vyvěrá, ale není to její počátek. Vojákům se nechtělo prodírat černými lesy ke skutečnému prameni a označili toto místo za pramen Dunaje. Toto pojetí se vžilo a i dnes nese řeka své jméno až od města Donaueschingen, kde je dokonce zřídlo obezděné jako její symbolický pramen. Ve skutečnosti vzniká Dunaj soutokem potoků Breg a Brigach, které se rovněž setkávají na území města. Delší z nich je Breg. Jeho pramen je sice v mapách označen jen jako Bregquelle („pramen Bregu“), ale informační tabulky v okolí ho nazývají Donauquelle („pramen Dunaje“) – místní hoteliéři se pochopitelně nechtějí nechat připravit o atrakci, kterou jim nadělila sama příroda. Pramen se nachází pouhých 100 m od hlavního evropského rozvodí mezi Dunajem a Rýnem. Nadmořská výška pramene je 1078 m.

Propadání Dunaje

Nedaleko za soutokem obou zdrojnic Brigachu a Bregu prochází Dunaj jižní částí krasového pohoří Švábská Jura, nazývané také Švábská Alba. V oblasti mezi obcí Immendingen a městem Fridigen dochází k propadání Dunaje. Dunaj zde prosakuje do podzemních jeskynních systémů a vyvěrá asi 12 kilometrů jižněji u města Aach, kde tvoří stejnojmennou řeku Aach. Řeka Aach pak ústí do Bodamského jezera. Dochází tak k paradoxu, kdy vody předurčené k odtoku do Černého moře mění svůj směr a tečou namísto toho do Severního moře.

Horní tok Dunaje

Na horním toku je Dunaj typickou horskou řekou. Protéká územím Schwarzwaldu, Švábskobavorskou pahorkatinou a zúžením mezi Alpami a Českým masívem. Úzké a hluboké říční údolí má vysoké a prudké břehy. Šířka koryta nad Ulmem dosahuje 20 až 100 m níže roste na 350 m ve Vídni. Rychlost toku se pohybuje od 1 do 2,8 m/s. Místy je koryto obehnáno napřimovacími a protipovodňovými hrázemi.

Střední tok Dunaje

Střední tok začíná u Vídně a končí v soutěsce Železná vrata. Řeka zde protéká Středodunajskou rovinou. Říční údolí je široké 5 až 20 km a často zaplavované. Koryto je členité, rozvětvené a rychlost toku se pohybuje od 0,3 do 1,1 m/s. Místy řeka překonává oddělené hřbety a údolí vytváří průrvy (Maďarská vrata, Vyšehradský průchod, Železná vrata, Kazaně). Na těchto místech dosahuje šířka údolí 0,6 až 1,5 km, přičemž šířka toku se zužuje až na 150 m. Také se zde tok značně prohlubuje na 15 až 20 m (v soutěsce Kazaně až na 70 m) a rychlost toku se zvětšuje na 2,2 až 4,7 m/s. V důsledku regulačních prací bylo koryto napřímeno v úsecích s meandry, mnohé průtoky byly odděleny a kolem koryta byly postaveny ochranné hráze.

Dolní tok Dunaje

Na dolním toku teče jako rovinná řeka Dolnodunajskou rovinou. Zaplavované údolí je široké 7 až 20 km a řeka se v něm rozvětvuje na mnohá ramena a průtoky. Šířka toku místy dosahuje 1 až 2 km, hloubka je průměrně 5 až 7 m a rychlost toku 0,5 až 1 m/s. V deltě (rozloha 3500 km²) se řeka dělí na tři hlavní ramena (Kilijské, Sulinské, Georgievské).

Přítoky

Dunaj přijímá více než 300 přítoků, z nichž na 34 je možná vodní doprava. Nejvýznamnější zachycuje tabulka.

Trasa Dunaje

Povodí Dunaje

Vodní režim

Řeka má složitý vodní režim, ve kterém jsou výrazné tři fáze. Na jaře je nejvyšší vodní stav, v létě a na podzim dochází k nárazovým povodním a na konci podzimu a v zimě je vodní stav nejnižší. Hladina začíná stoupat v únoru až dubnu a na horním a středním toku se udržuje vysoká do května zatímco na dolním až do června. Celý vzestup hladiny se skládá ze dvou vln. První je způsobena táním sněhu v rovinách a druhá smíšená dešti a táním sněhu na horách. Nerovnoměrnost tání sněhu a srážek v různých částech povodí způsobují prudké kolísání hladiny. Když povodňové vlny z hlavních přítoků (Dráva, Tisa, Sáva) přijdou ve stejný čas, vytvoří se na Dunaji mohutná vlna, která může způsobit povodně. Ve druhé polovině léta hladina klesá, což je však přerušováno náhlými vzestupy při deštích. V říjnu a v listopadu deště způsobují podzimní povodně. V případě, že je teplá zima může setrvat vysoký vodní stav a vzestupy hladiny mohou být způsobeny také ledovými zátarasy, což může vést až k vylití řeky z břehů a zatopení pobřežní roviny. Když je zima studená tak má řeka nejnižší vodní stav.

Roční amplituda kolísání úrovně hladiny činí u Reni v deltě 4,5 až 5,5 m a v Budapešti 6 až 8 m. Průměrný roční průtok činí v Řezně 420 m³/s, ve Vídni 1900 m³/s a v ústí 6430 m³/s. Průměrně tak odvede za rok 203 km³ vody. Nejvyšší průtok na dolním toku je 20 000 m³/s a nejmenší 1800 m³/s. Do moře odnáší přibližně 120 Mt nánosů a rozpuštěných minerálních látek za rok. Zamrzá pouze v přiměřeně chladných zimách a to přibližně na 1,5 měsíce.

Využití

Doprava

Dunaj už odedávna hrál důležitou roli v dopravě mezi střední a jihovýchodní Evropou. Je jednou z nejvýznamnější vodních cest na kontinentě, ačkoliv jeho hospodářské využití brzdí relativně nízké soustředění průmyslové výroby na jeho březích (v porovnání se západoevropskými toky). Splavný je od Ulmu, resp. od Řezna pro větší lodě. Od Brăily jej mohou využívat i námořní lodě. V deltě je vodní doprava vedena Sulinským ramenem. V nákladní dopravě převažují rudné i nerudné suroviny a také šrot. Dále to jsou cement, uhlí, ropa a její produkty. V posledních letech stoupá i přeprava kontejnerů. Na řece se nachází více než 100 přístavů. Největší jsou Reni, Ismail, Budapešť, Linec, Bělehrad.

Energetika

Největší vodní elektrárna na řece je vybudována v soutěsce Železná vrata na hranicích Rumunska a Srbska. Další velká (Gabčíkovo) vznikla na Slovensku. V Rakousku bylo vybudováno několik vodních elektráren. V současné době není ve stavbě žádné vodní dílo, které by dunajský veletok přehradilo, od některých projektů bylo po roce 1990 upuštěno, například od elektrárny v Nagymárosi v Maďarsku.

Z přítoků jsou nejvíce využívány Váh, Dráva, Tisa, Iskar, Argeş, na kterých se nacházejí jak jednotlivé přehrady, tak i složité kaskády.

Ostatní

Voda z řeky se využívá na zavlažování suchých oblastí zvláště v Bulharsku, Rumunsku, Maďarsku a Srbsku. Také se využívá na zásobování měst a průmyslových center vodou.

Průměrný výlov ryb představuje 550 až 650 tisíc tun, z čehož převážná část připadá na dolní tok. V deltě roste na ploše 3000 km² skřípinec jezerní, který se využívá na výrobu celulózy.

Státy, kterými Dunaj protéká

Dunaj protéká deseti státy.

• Německo (země Bádensko-Württembersko, Bavorsko)
• Rakousko (země Horní Rakousko, Dolní Rakousko, Vídeň)
• Slovensko (Bratislavský, Trnavský, Nitranský kraj)
• Maďarsko (župy Győr-Moson-Sopron, Komárom-Esztergom, Pest, Bács-Kiskun)
• Chorvatsko (Osijecko-baranjská, Vukovarsko-sremská župa)
• Srbsko (autonomní oblast Vojvodina)
• Rumunsko (župy Caraş-Severin, Mehedinţi, Dolj, Olt, Teleorman, Giurgiu, Călăraşi, Ialomiţa, Constanţa, Brăila, Galaţi, Tulcea)
• Bulharsko (Vidinská, Montanská, Vračanská, Plevenská, Velikotarnovská, Rusenská, Silisterská oblast)
• Moldavsko
• Ukrajina (Oděská oblast)

Čtyři z nich mají přístup jen k jednomu břehu řeky – jsou to Chorvatsko, Bulharsko, Moldavsko a Ukrajina. 37% délky toku (1  070,9 km) tvoří zároveň státní hranice Německo/Rakousko, Slovensko/Maďarsko, Chorvatsko/Srbsko, Srbsko/Rumunsko, Rumunsko/Bulharsko, Rumunsko/Moldavsko a Rumunsko/Ukrajina.

Délka břehu na území příslušného státu- od pramene k ústí

Pravý břeh		Říční kilometr	Levý břeh
Země	Délka břehu v km		Délka břehu v km	Země
Německo	658,6	2888,77	687,0	Německo
		2230,20
Rakousko	357,5
		2201,77
			321,5	Rakousko
		1880,26
			172,1	Slovensko
		1872,70
Slovensko	22,5
		1850,20
Maďarsko	417,2
		1708,20
			275,2	Maďarsko
		1433,00
Chorvatsko	137,5		358,0	Srbsko
		1295,50
Srbsko	449,9
		1075,00
			940,9	Rumunsko
		845,65
Bulharsko	471,6
		374,10
Rumunsko	374,1
		134,14
			0,6	Moldavsko
		133,57
			53,9	Ukrajina
		79,63
			79,6	Rumunsko
		0,00

Významná města

• Německo: Ulm, Ingolstadt, Řezno, Deggendorf, Pasov
• Rakousko: Linec, Mauthausen, Enns, Grein, Melk, Dürnstein, Krems, Tulln, Vídeň
• Slovensko: Bratislava, Komárno
• Maďarsko: Ostřihom, Vác, Budapešť, Baja, Moháč
• Chorvatsko: Vukovar, Ilok
• Srbsko: Bezdan, Sombor, Novi Sad, Bělehrad, Smederevo, Donji Milanovac, Kladovo
• Rumunsko: Moldova Veche, Orşova, Drobeta-Turnu Severin, Giurgiu, Brăila, Galaţi, Tulcea
• Bulharsko: Vidin, Svistov, Ruse, Silistra
• Ukrajina: Reni, Izmajil

Právní režim

Dunaj je mezinárodní řeka a pravidla jejího používání stanoví mezinárodní dohody. Celkem nastaly tři etapy regulace problémů s používáním řeky. Nejprve to bylo období dvoustranných dohod (1774-1856), poté období mnohostranných dohod s účastí nedunajských vlád (1856-1945) a nakonec demokratický status řeky po druhé světové válce.

Důležitý význam měla Küçük-kaynarcká mírová dohoda mezi Ruskem a Tureckem z roku 1774, na základě níž dosáhlo Rusko práva plavby po dolním toku Dunaje. Na základě dalších dohod z let 1812, 1826 a 1829 získalo Rusko plnou kontrolu nad všemi třemi základními rameny dunajské delty a nad plavbou po dolním toku řeky. Anglo-rakouská a rusko-rakouská dohoda z let 1838 a 1840 navrhla princip svobodné dopravy po řece.

Etapa regulace systémem mnohostranných dohod začala po Krymské válce. Na základě Pařížské smlouvy (1856) byla založena Evropská dunajská komise, která se skládala z Rakouska, Ruska a řady nedunajských zemí (Francie, Velká Británie, Prusko, Sardínie, Turecko). Prakticky se tato dohoda stala prostředkem nadvlády nedunajských zemí nad řekou a existovala do 1.světové války. Komise měla svou vlajku, administrativu, flotilu, policii, soud a mohla zakázat podunajským státům stavbu přístavních a hydrotechnických zařízení. Po skončení 1. světové války byla ujednána v srpnu 1920 dohoda v Paříži za účasti převážně nedunajských zemí. Poté byly 23. července 1921 přijaty konvence a závěrečný protokol o režimu plavby. Pro tok řeky od ústí do Ulmem byla znovu ustanovena Evropská dunajská komise (Francie, Velká Británie, Itálie, Rumunsko). Pro tok mezi Brăilou a Ulmem a síť říčních cest, jež byly stanoveny mezinárodními byla ustavena Mezinárodní dunajská komise s účastí dunajských (Německo, Rakousko, Maďarsko, Československo, Jugoslávie, Rumunsko) i nedunajských (Velká Británie, Itálie, Francie) zemí. Tyto komise měly široké pravomoce, které nebyly vždy v souladu podunajských zemí. Mezinárodní dunajskou komisi opustilo v roce 1936 Německo a po zabrání Německem také Rakousko (1938) a Československo (1938-39).

Po 2. světové válce se otázka Dunaje projednávala na Postupimské konferenci, na shromáždění ministrů zahraničních věcí a na Pařížské konferenci v roce 1946. Nový status plavby byl vypracován na Bělehradské konferenci v roce 1948 za účasti podunajských (Sovětský svaz, Rumunsko, Bulharsko, Československo, Maďarsko, Jugoslávie) i nepodunajských (USA, Velká Británie, Francie) zemí. Rakousko mělo poradní hlas. Nová konvence o plavbě byla podepsána 18. srpna 1948 a vstoupila v platnost 11. května 1949. Nedunajské země ji odmítly podepsat. Byla založena nová Dunajská komise, která se skládala ze zástupců podunajských zemí.

Fotogalerie

Dunaj u Nového Sadu	Pramen Dunaje (potok Breg) na hoře Brend u Furtwangenu	Dunaj v Pasově	Dunaj ve Wachau
Dunaj v Bratislavě	Dunaj u Visegrádu	Západ slunce nad Dunajem při pohledu ze smederevské pevnosti	Tabula Traiana v soutěsce Železná vrata
Pelikáni v dunajské deltě

Související články

• Delta Dunaje
• Kanál Dunaj-Odra-Labe
• Kanál Dunaj-Černé moře
• Propadání Dunaje
• Průplav Rýn-Mohan-Dunaj

Poznámky

Externí odkazy