V sobotu 2. listopadu proběhla mohutná oslava naší plnoletosti !!
Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!

David Černý

Z Multimediaexpo.cz

Soubor:DavidCerny89.JPG
David Černý v roce 2007

David Černý (* 15. prosince 1967, Praha) je český umělec, který je znám především jako tvůrce různých kontroverzních a provokativních plastik. V letech 1988–1996 vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze a je laureátem Ceny Jindřicha Chalupeckého, grantu Nadace Pollocka Krasnera a ceny na bienále v Kortrijku.

Obsah

Díla

Quo vadis

Prvním Černého dílem, které vzbudilo větší veřejnou pozornost, se stala plastika trabantu na nohách, symbolizující hromadný exodus východních Němců přes velvyslanectví západního Německa v Praze v létě a na podzim 1989. V roce 1990 byla umístěna na Staroměstské náměstí v Praze.[1] Originál dostalo Fórum pro soudobé dějiny v Lipsku. Bronzový odlitek je od podzimu roku 2001 umístěn na zahradě německého velvyslanectví na pražské Malé Straně.

Růžový tank, jenž je dnes umístěn v Lešanském vojenském muzeu

Růžový tank

Hlavní článek: Tank číslo 23 David Černý 28. dubna 1991 se svým kamarádem natřeli růžovou barvou známý pražský tank IS-2 č. 23, což tehdy vyvolalo skandál.[2] Roku 2008 Černý na Smíchov krátce umístil pouze torzo růžového tanku s bílým invazním pruhem. V době války v Jižní Osetii tak reagoval na ruskou zahraniční politiku.[3]

Soubor:Cerný hanging statue.JPG
Socha Sigmunda Freuda visícího za jednu ruku.

Viselec

Jako Viselec nebo Zavěšený muž je označována socha Sigmunda Freuda o výšce 220 cm visícího za jednu ruku na střeše v Husově ulici v Praze. Socha pochází z roku 1997. V roce 1999 Viselec shlížel ze stockholmského Muzea moderního umění na výstavu výtvarného umění z bývalých komunistických zemí Evropy. V létě 2007 visela socha Sigmunda Freuda v Chicagu. V roce 2007 socha způsobila poplach u hasičů i policie v michiganském městě Grand Rapids poblíž arény Van Andel. Lidé si Freuda spletli se sebevrahem.[4]

„ ...Socha zobrazuje potřeby člověka vědomě rozhodovat o tom, zda žít, nebo to vzdát... “
Socha svatého Václava jedoucího na mrtvém koni v pasáži pražského Paláce Lucerna.

Kůň

Mezi jeho známá díla patří také žertovná plastika „Kůň“ z roku 1999, představující svatého Václava sedícího na břiše svého mrtvého koně. Původně byla umístěna na dolním konci Václavského náměstí, v současné době je instalována v pasáži paláce Lucerna v Praze na Novém Městě. Tato socha byla instalována za podpory Dagmar Havlové, švagrové Václava Havla a majitelky Lucerny, jež uzavřela s umělcem dohodu, podle níž má dílo viset v Pasáži Lucerna do té doby, dokud nebude v zemích Koruny české obnovena konstituční monarchie.[5]

Soubor:Miminka Davida Černého.jpg
Jedno z miminek na Žižkovském televizním vysílači v Mahlerových sadech.

Miminka Babies

Hlavní článek: Miminka Babies

Mezi jeho další známá díla patří například „Miminka Babies“, černé laminátové sochy 10 miminek umístěné na Žižkovském vysílači.[6] Nejprve byla na věž instalována dočasně v rámci projektu Praha Evropské město kultury 2000. Koncem roku byla sejmuta, avšak pro velký úspěch byla roku 2001 upevněna na věž na trvalo.[7][8] Reakce však nebyly jen pozitivní, servr VirtualTourist.com ocenil v roce 2009 Žižkovský vysílač jako druhou nejošklivější stavbou světa a batolata Davida Černého jsou v popisu výslovně zmíněny takto: Je už sama o sobě dost ošklivá, ale malé lezoucí děti od výtvarníka Davida Černého ji z ostudy proměnily v něco, z čeho se vám opravdu zatočí hlava.[9] Tři bronzová miminka stejného vzhledu jsou instalována na Kampě.[8]

Futura – Brown-nosing

V Praze na Smíchově v galerii Futura v Holečkově ulici je trvale umístěno sousoší z roku 2003. Jedná se o torza nahých dolních částí těl dvou sehnutých mužských postav o výšce 520 cm. Po žebříku je možno vylézt k otvoru v zadní části těl, otvory lze sledovat videosmyčku, na níž se Václav Klaus a Milan Knížák spokojeně krmí kaší.[10]

Návrh pomníku na Klárově

V roce 2004 byl Černý spolu s Ivanem Theimerem, Vladimírem Preclíkem, Michalem Gabrielem a Jaroslavem Rónou osloven, aby navrhl pomník druhému odboji na pražském Klárově. Černého projekt vyhrál, ale proti realizaci se postavil Český svaz bojovníků za svobodu kvůli Černého mediálním výrokům směřujícím proti českým komunistům i nacionalistům. Pomník byl nakonec postaven podle návrhu, jehož autorem je sochař Vladimír Preclík.[11]

Čurající fontána na Malé Straně

Čůrající postavy

Na dvoře Hergertovy cihelny na pražské Malé Straně je umístěno od roku 2004 dílo nazývané Čůrající postavy nebo Čurající fontána Davida Černého. Dvě bronzové mužské postavy o výšce 210 cm jsou ovládány elektronickým zařízením, které umožňuje natáčet boky a zvedat penis tak, že proud vody na hladinu jezírka ve tvaru České republiky píše písmena. Standardně opakované citáty lze přerušit textem zaslaným pomocí SMS.[10]

„Hostina obrů“, autobusová zastávka „Sokolská u zdi“ v Liberci

Hostina obrů

1. července 2005 bylo odhaleno na liberecké autobusové zastávce „Sokolská u zdi“ dílo „Hostina obrů“, které je tvořeno bronzovým zastávkovým přístřeškem v podobě stolu, na jehož desce jsou například liberecké párky, masožravá rostlina, propíchnutá lidská hlava, půllitr a žejdlík. Investorem díla byla Spacium o. p. s. společně s dalšími subjekty.[12][13]

Metalmorphosis

Obří kovová hlava o výšce 7 metrů a hmotnosti 13 tun s pohybujícími se částmi je od roku 2007 umístěna u sídla společnosti American Asset ve městě Charlotte v Severní Karolíně. Z úst sochy stříká voda do bazénku. Slavnostnímu odhalení byl přítomen český ministr zahraničí Karel Schwarzenberg a kapela The Plastic People of the Universe.[14]

Entropa

Hlavní článek: Entropa

Pod Černého vedením vznikala instalace, která měla v bruselské budově Rady EU reprezentovat Českou republiku po dobu jejího předsednictví od ledna do června 2009. V instalaci vysoké 16 metrů v podobě skládačky je každý stát Evropské unie reprezentován určitým stereotypem, který podle Černého o něm mají zažitý ostatní obyvatelé Evropy. Česko má podobu zlatem lemovaného displeje s výroky Václava Klause. Na projektu podle Černého údajně spolupracovalo celkem 27 výtvarníků (jejichž existenci nakonec sám vyvrátil[15] - ve skutečnosti se na plastice podíleli také jeho tři asistenti, Tomáš Pospiszyl, Viktor Frešo a Krištof Kintera.) a již v počátku ho provázely kontroverzní reakce.[16] Proti zpodobnění Bulharska protestovalo tamější ministerstvo zahraničí.

„ Groteskní nadsázka a mystifikace patří ke znakům české kultury a vytváření falešných identit je jednou ze strategií současného umění “

Penisová fontána

V polovině října 2009 potvrdil investor muntifunkčního Copa centra budovaného u stanice metra Národní třída, že v neveřejném výběrovém řízení bylo jím navržená penisová fontána vybrána k umístění na dvoraně nové budovy. Fontána má mít podobu asi 30 bronzových poloztopořených různě tlustých penisů, které budou střídavě chrlit vodu, kolem středního osmnáctimetrového penisu. Plastika má být podle Černého především komentářem k situaci a současnému obsazení českého parlamentu. Na penisech mají být zabudovány displeje, na nichž se budou objevovat jména podle aktuálního politického dění. S investorským subjektem je spojen podnikatel Sebastian Pawlowski, který je spojován i s Černého fontánou čúrajících postav na dvoře Hergertovy cihelny v Praze.[17]

Neuskutečněné návrhy

David Černý navrhoval umístit sochu obřího onanisty na Národní divadlo.[18]

Jiné kontroverze

Za prototyp Čecha označil Černý nepromíchanou, nezajímavou a lehce zknedlíkovanou hmotu, která je nasáklá pivem. Za tyto výroky na něj podal student L. Bátora trestní oznámení pro hanobení rasy, národa a přesvědčení, ale policie věc odložila jako věc, která nenaplňuje skutkovou podstatu trestného činu.[18]

Vzdělání

Ceny a granty

Dílo

Samostatné výstavy

Skupinové výstavy

  • 1989 - Listopad 89 (Galerie Mánes, Praha)
  • 1989 - Neoúchvatní (undergroundová výstava umění, Praha)
  • 1989 - Úsměv, škleb a grimasa (Palác kultury, Praha)
  • 1990 - Česká alternativa (Galerie Ministerstva kultury ULUV, Praha)
  • 1990 - Staroměstské dvorky: Quo Vadis (výstava v exteriéru města, Praha)
  • 1991 - Festival světla (festival avantgardního umění, Pod Stalinem, Praha)
  • 1991 - Sarkfabrik (mezinárodní výstava mladých umělců, Vídeň)
  • 1992 - Edge 92 (Mezinárodní bienále výtvarného umění a performancí, Madrid - Londýn)
  • 1993 - Europe without Walls (Manchester)
  • 1994 - 22. bienále Sao Paulo, Sao Paulo, Brazílie
  • 1994 - 600 SIAF, Mezinárodní festival umění, Soul
  • 1994 - Impermanent Places, Seven Installations from Prague, The World Financial Center, New York
  • 1994 - You Must Remember This (Ronald Feldman Fine Arts, New York)
  • 1994 - Young Artist from Prague (Kunstmuseum, Düsseldorf)
  • 1996 - Artcircolo 95, Zámek Mělník
  • 1996 - Beyond Belief, Museum of Contemporary Arts, Chicago
  • 1996 - Dresden Technische Museum, The Thing Bettwen
  • 1996 - Inst of Contemp.Art, Philadelphia, USA
  • 1996 - Landesgalerie Linz, Objekt:Video, Rakousko
  • 1996 - Orbis Fictus, Nová média v současném umění, Národní galerie, Valdštejnská jízdárna, Praha
  • 1996 - P.S.1 94-95 Studio artists, The clocktower, New York
  • 1996 - Respekt, Richterova vila, Praha
  • 1996 - Whitney Museum Independent Study Program, New York
  • 2000 - České kulturní centrum, Berlín
  • 2000 - Galerie Jiří Švestka, Praha
  • 2000 - 99 CZ, Praha
  • 2000 - After the Wall, Muderna Muset Stockholm, Berlín, Budapešť
  • 2000 - Ateliér veškerého sochařství, Richterova vila, Praha
  • 2000 - Czechische vogels, Kunstthalle Dresden
  • 2000 - Český betlém, Autostadt Volksburg
  • 2000 - Chalupeckého cena, Národní galerie v Praze
  • 2000 - Joslyn Memorial Art Museum, Omaha, Nebraska
  • 2000 - Konec světa, Národní galerie v Praze
  • 2000 - SCCA Kyjev, Ukrajina
  • 2000 - Umění ve veřejném prostoru, Veletržní palác, Praha
  • 2000 - Zvětšení, Moravská galerie v Brně
  • 2001 - A Sense of Wellbeing, Karlovy Vary
  • 2001 - Chromosome gallery, Berlín
  • 2002 - Between Dresden and Prague, Italská ambasáda Praha
  • 2002 - Politikum, Praha

Realizace a permanentní instalace

Performance a skupinové akce

Film

Divadlo

Reference

  1. ↑ Černý, David, encyklopedie Co je co
  2. ↑ více autorů. Růžový tank [online]. Praha : Centrum pro současné umění Praha, [cit. 2008-04-05]. Dostupné online.  
  3. ↑ ZÁHORKOVÁ, Jana. Černý vrátil Praze růžový tank, tentokrát s okupačním pruhem [online]. 21. srpna 2008, [cit. 2009-01-18]. Dostupné online.  
  4. ↑ Černého viselec zburcoval v USA policii a hasiče, 5. 12. 2007, Aktuálně.cz
  5. ↑ více autorů. Kůň [online]. Praha : Centrum pro současné umění Praha, [cit. 2008-04-05]. Dostupné online.  
  6. ↑ více autorů. Miminka na věži [online]. Praha : Centrum pro současné umění Praha, [cit. 2008-04-05]. Dostupné online.  
  7. ↑ Miminka babies, Žižkovská televizní věž – Aktuality
  8. ↑ 8,0 8,1 Michaela Poláková: Miminka Babies lezou po vysílači už osm let, Lidovky.cz, 7. 10. 2008
  9. ↑ http://aktualne.centrum.cz/zpravy/kuriozity/clanek.phtml?id=653572
  10. ↑ 10,0 10,1 Pomníky a sochy, PIS (Pražská informační služba)
  11. ↑ V Praze na Klárově byl odhalen pomník obětem druhého odboje [online]. 2006-5-25, [cit. 2009-01-18]. Dostupné online.  
  12. ↑ David Černý: hostina obrů na zastávce v Liberci je prostřena, ProCulture, Spacium o. p. s., 11. 7. 2005
  13. ↑ David Černý odhalí bronzovou hostinu obrů, e-architekt, 24. 6. 2005
  14. ↑ Michal Pavec: Výtvarník Černý sestrojil Američanům unikátní hlavu, Aktuálně.cz, 22. 9. 2007
  15. ↑ Výtvarník Černý se omluvil za plastiku, podle vlády nedodržel zadání, idnes.cz, 13. 1. 2009, ČTK, pje (Pavla Jeřábková)
  16. ↑ Klausovy výroky ve zlatém rámu reprezentují ČR ve skládačce Evropy Davida Černého [online]. 2009-1-10, [cit. 2009-01-11]. Dostupné online.  
  17. ↑ David Černý věnuje politikům fontánu z penisů, idnes.cz, 14. 10. 2009, tt (Tereza Spáčilová), ČTK
  18. ↑ 18,0 18,1 MACHÁČEK, David. Urážka českého národa není trestný čin. Altermedia.info [online]. 2003-11-33 [cit. 2008-04-05]. Dostupné online.  
  19. ↑ Laureáti pro roky 1990-2007, Cena Jindřicha Chalupeckého

Další články

Externí odkazy

články
  • HOY, Hilda. Poles ban bad-boy Czech sculptor. The Prague Post [online]. 2006-10-04 [cit. 2008-04-05]. Dostupné online.  
  • Petr Volf: Potížista. Rozhovor s Davidem Černým. Reflex (neznámý ročník a číslo). (on line)
Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
David Černý
Citováno z „http://ww2000w.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/David_%C4%8Cern%C3%BD“