Alois Švehlík

Z Multimediaexpo.cz

Alois Švehlík (* 30. července 1939, Pardubice, † 2. dubna 2025 Praha^[1]) byl český herec a divadelní pedagog.^[2][3]

Obsah [skrýt] 1 Životopis 2 Filmografie 2.1 Film 2.2 Dokumentární 2.3 Televize 3 Rozhlas 4 Divadlo 4.1 Přehled angažmá 4.2 Vybrané divadelní role 4.3 Divadelní pedagog 5 Ocenění 6 Reference 7 Literatura 8 Externí odkazy

Životopis

Narodil se do obchodnické rodiny, v dětství s rodiči často cestoval po trzích. Spolu se svým starším bratrem Jaroslavem už odmala tíhl k divadlu a hrál u Salesiánů. Zároveň ministroval v pardubickém kostele svatého Václava a tady také začal ochotnicky hrát v chrámovém divadelním souboru. Vystudoval střední průmyslovou školu strojní v Chrudimi, maturoval v roce 1958. Po základní vojenské službě krátce pracoval v továrně, kde se seznámil se svou budoucí manželkou. Brzy ho ale definitivně zlákalo divadlo. Pokus dostat se na Divadelní fakultu Akademie múzických umění v Praze (DAMU) byl neúspěšný, ale přesto nastoupil jako elév do Středočeského divadla v Kladně. Postupně prošel oblastními divadly v Mostě, Olomouci a Liberci.

Členem činohry pražského Národního divadla (ND) se stal v roce 1988. Za téměř třicet let se zde představil v dlouhé řadě rolí širokého hereckého rejstříku, např. jako Mlynář a Klásek v Jiráskové Lucerně, Jean ve Strindbergově Slečně Julii, Astrov v Čechovově Strýčku Váňovi, postava označená jako On v Mittererově Návštěvní době, Pemperer v Nestroyově komedii Tajné peníze, tajná láska, Baron di Ripafratta v Goldoniho Mirandolíně. V Millerově Smrti obchodního cestujícího hrál hlavní roli Willyho Lomana, v Gogolově Ženitbě Žvanikina, v O’Neillově Měsíci pro smolaře Phila Hogana, v Mášových Podivných ptácích Aleše Hrdinu, v Tylově Paličově dceři Kolínského, Ibsenova titulního Johna Gabriela Borkmana, hrdého a osamělého muže stále čekajícího na svůj opětovný vzestup. Dále ztvárnil například Pelopa ve Vrchlického a Fibichově melodramu Smrt Hippodamie, Leonata v Shakespearově komedii Mnoho povyku pro nic, Matěje Šumbala ve Stroupežnického Našich furiantech, Millera v Schillerových Úkladech a lásce, Alfreda Doolittla v Shawově Pygmalionu, Maxe ve Stoppardově Rock’n’Rollu, Hraběte z Glostru v Shakespearově Králi Learovi, prof. Špačka v Levínského Dotkni se vesmíru a pokračuj, Generála v Medkově Plukovníku Švecovi nebo Andreje Pjosu v Hordubalovi. V roce 2024 byl uveden do Síně slávy Národního divadla.^[4]

Hostoval i na dalších pražských scénách – v Činoherním klubu, divadelním spolku JEDL, Divadle Viola, Divadle Na Jezerce, Dejvickém divadle nebo Divadle Na zábradlí, kde za výkon v Jandlově hře Z cizoty získal v roce 2005 Cenu Divadelních novin. Za stejnou roli byl nominován i na Cenu Thálie a Cenu Alfréda Radoka. V roce 2021 převzal Thálii za celoživotní mistrovství.^[5]

Od poloviny 70. let se začal objevovat v menších filmových a televizních rolích. Zahrál si např. ve válečných snímcích Sokolovo a Osvobození Prahy, ve filmech Dým bramborové natě, Mladý muž a bílá velryba či Koncert na konci léta. Větší roli ztvárnil v dětské sci-fi Odysseus a hvězdy. V 80. letech získal role v seriálech Dobrá Voda a Bylo nás šest, ve snímku Smrt krásných srnců byl obsazen do role rozvědčíka.

V 90. letech se začal více prosazovat v televizní tvorbě. Jeho filmografie dnes zahrnuje desítky titulů pro film a televizi. Objevil se například v televizní povídce na motivy Karla Čapka Ukradený kaktus, v zajímavé inscenaci Pilát Pontský, onoho dne nebo jako jeden z důstojníků v Černých baronech.

Výrazné uplatnění nachází v dabingu, daboval populární zahraniční krimiseriály jako Profesionálové, Schimanski nebo Dempsey a Makepeacová, kde namluvil policejního šéfa Spikingse. Jeho hlasem z mnoha filmů promlouvají Jack Nicholson, Charles Bronson, Anthony Hopkins, Robert De Niro nebo Burt Lancaster. Jeho hlasem mluví postavy z filmů Starman, Návrat do budoucnosti II, ve Válce Roseových daboval Dannyho DeVita. Je jedním z hrstky herců, kteří cenu za mistrovství v dabingu získali opakovaně. Snad nejlepší výkon podal ale ve filmu Lepší už to nebude, kde namluvil hlavního hrdinu v podání Jacka Nicholsona.

V roce 1999 byl oceněn za nadabování Waltera Lloyda ve filmu Terč, další cenu obdržel za dabing Anthonyho Quinna v roli Bomboliniho ve snímku Tajemství Santa Vittorie. Za dabing Jacka Nicholsona ve filmu Lepší už to nebude získal Cenu Františka Filipovského. V roce 2014 získal Cenu Františka Filipovského za celoživotní mistrovství v dabingu.^[6]

Od roku 2004 vyučoval činoherní herectví na pražské DAMU.

V roce 2006 mu lékaři diagnostikovali rakovinu štítné žlázy, z nemoci se vyléčil. V roce 2013 se mu rakovina vrátila, opět ji úspěšně překonal.

V roce 2010 začal natáčet rodinný seriál Cesty domů.

V prosinci 2011 havaroval nedaleko obce Lštění na Domažlicku poblíž své chaty s 1,35 promile alkoholu v krvi. Při nehodě utrpěl lehčí zranění. V únoru 2012 mu soud na dva roky odebral řidičský průkaz a uložil trest šest měsíců vězení s podmíněným odkladem na rok a půl.^[7]

Jeho starší bratr Jaroslav Švehlík (1930–1973) byl také herec. Jejich sestra byla několik let manželkou herce Vlastimila Vašinky, s nímž se později rozvedla. Jejich syn a tedy synovec Aloise Švehlíka je herec Marcel Vašinka.

Byl ženatý, jeho manželkou byla od roku 1967 ekonomka Florentina Švehlíková, rozená Štěpánová (* 1943), měli tři děti, dvě dcery, Terezu (* 1968) a Andreu (* 1977),^[8] a syna Davida (* 1972), který je rovněž hercem. Jejich zeť je herec Martin Pechlát.^[9]

Se svým synem Davidem hrál Alois Švehlík v divadelních představeních Svatá Jana (1986, Městská divadla pražská – Divadlo ABC), Z cizoty (2004–2007, Divadlo Na zábradlí, tato hra získala Cenu Alfréda Radoka v kategorii divadelní Inscenace roku 2004), Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete (2005–2007, Letní shakespearovské slavnosti) a Král Lear (2011–2013, Národní divadlo, v tomto představení hráli otce a syna). Zahráli si spolu ve filmech … a stoupej do slunce!, Bolero, I ve smrti sami, Operace Silver A a Alois Nebel a v seriálech Letiště – v dílech Nebezpečná známost, Mrtvý muž letí a Holky na krku – a Já, Mattoni, v rozhlase spolu účinkovali v dramatu Loupežníci a spolu s herečkou Danou Černou namluvili v roce 2009 audioknihu U řeky Piedra jsem usedla a plakala od brazilského spisovatele Paula Coelha. V dabingu seriálu Roswell a filmu Můj syn namluvili postavy otce a syna. Dále se v dabingu sešli u filmů Hon na ponorku, Muž proti muži, Generál Eisenhower: Velitel invaze, Ronin a Tajemství Santa Vittorie a seriálu Wallander.

Filmografie

Film

• 1972 – Cena zlata
• 1973 – Větrné moře (Jan Prokopovič Vacek)
• 1974 – Sokolovo (rotmistr Hynek)
• 1974 – Píšťalka pro dva (král Václav IV.)
• 1974 – Hodinky bez vodotrysku
• 1975 – Profesoři za školou (3. Aljaška – Karel)
• 1975 – Osvobození Prahy (velitel továrny)
• 1975 – Město nic neví (poručík VB Tonda)
• 1976 – Odysseus a hvězdy (otec)
• 1976 – Noc klavíristy (kriminalista Kalous)
• 1976 – Muž na radnici (redaktor okresních novin Karel Švehla)
• 1976 – Dým bramborové natě (Kodet)
• 1976 – Dobrý den, město (Adam)
• 1977 – Žena za pultem – díl Anna nastupuje (David – taxikář, Sonin přítel)
• 1977 – Tichý Američan v Praze (Hunter)
• 1977 – Smuteční hudba za padlé hrdiny
• 1978 – Bakaláři – díl / povídka Karafiát (Jirka)
• 1978 – Zastretý farebný svet
• 1978 – Mladý muž a bílá velryba (Líbal)
• 1978 – Melodie bílého klavíru
• 1978 – Malíř Jörg Ratgeb (Jörg Ratgeb)
• 1978 – Hrozba (Pitron)
• 1978 – Etudy do skicáku (studentský film)
• 1979 – Paragraf 224 (Ing. Štěpán Bernát)
• 1979 – Momicheto i zmeyat
• 1979 – Koncert na konci léta (havíř Pohan)
• 1979 – Inženýrská odysea (Jiří Strnad, člen ÚV KSČ)
• 1980 – Romaneto (Stankovský)
• 1980 – Muž přes palubu (Vala)
• 1980 – 30 případů majora Zemana – díl Růže pro Zemana (Kornet)
• 1981 – Okres na severu (Vízner)
• 1981 – Víkend bez rodičů (Lojza, Vavruškův spolubydlící)
• 1981 – Havárie (vyšetřovatel)
• 1981 – Fronta v týlu nepřítele (Vojta)
• 1982 – Od sedmi do čtyř (Martin)
• 1982 – Dlouhá bílá stopa
• 1982 – Dobrá Voda (papaláš Pavlata)
• 1982 – Čtverec mizení (Hovorka)
• 1983 – Tři mušketýři (Athos)
• 1983 – Svatební let
• 1983 – Stříbrný smrček (Václav Zítek)
• 1984 – Všechno nebo nic (Mach)
• 1984 – Sen noci svatojánské (divadelní záznam)
• 1984 – Sanitka (primátor hl. m. Prahy)
• 1984 – Kariéra (Bodlák)
• 1984 – Povídky malostranské: Doktor Kazisvět (Kejřík)
• 1984 – Dlouhý čas naděje
• 1984 – Čas zrání
• 1985 – Výjimečná situace (montér Martínek)
• 1985 – Černá země (horník)
• 1986 – Bylo nás šest (docent Huml)
• 1986 – Zikmund, řečený šelma ryšavá (vévoda Albrecht II. Habsburský)
• 1986 – Trvale jasno
• 1986 – Smrt krásných srnců (rozvědčík)
• 1986 – Pan Pickwick (Weller)
• 1986 – Panoptikum Města pražského – díl Příběh z dovolené (strážmistr)
• 1986 – Kus života
• 1986 – Každý má svůj den
• 1986 – Gottwald (Jaromír Dolanský)
• 1987 – Outsider (novinář)
• 1987 – Nepolepšitelný starý muž (Jan Evangelista Purkyně)
• 1987 – Narozeniny režiséra Z. K.
• 1987 – Karanténa
• 1987 – Hláska
• 1988 – Rodáci (starosta, profesor Jiří Povýšil)
• 1988 – Malé dějiny jedné rodiny (Jiří Kolář)
• 1988 – Čekání na Patrika (Pacák)
• 1988 – Advokát ex offo (JUDr. Daněk)
• 1989 – Morové povětří (Páter Jan Mauritius jezuita)
• 1989 – Divoká srdce
• 1989 – Případ pro zvláštní skupinu – díl Zlaté víkendy (Zdeněk Krásný)
• 1989 – Případy poručíka Haniky (náčelník)
• 1990 – Dobrodružství kriminalistiky – díl První detektivní sbor (továrník Ervin Gladstone)
• 1990 – O nebojácné Bětce (rádce Arnošt)
• 1990 – Dcera národa
• 1990 – Trojlístek – díl Ukradený kaktus (vrchní zahradník Holan)
• 1991 – Pilát Pontský, onoho dne (Rufus)
• 1991 – O těch Martinových dudách (kovář)
• 1991 – Muž, který neměl důvěru
• 1992 – Tři dary lásky
• 1992 – Shapirovy rukopisy (Ginsburg)
• 1992 – Pohádka o prolhaném království (král)
• 1992 – Náhrdelník (doktor Sadowski)
• 1992 – Hříchy pro pátera Knoxe (kaskadér Ota Lux)
• 1992 – Černí baroni (kapitán Honec, provianťák)
• 1993 – Strašidla a spol. (táta)
• 1993 – Mistr Kampanus (Pavel Michna z Vacínova)
• 1993 – Kryštof a Kristina (král, otec Kryštofa)
• 1994 – Princezna ze mlejna (mlynář)
• 1994 – Princezna ze mlejna
• 1994 – Návštěvní doba (divadelní záznam)
• 1995 – Klekání zvoníme
• 1997 – Žena v kleci (kapitán Nechvátal)
• 1997 – Výchova dívek v Čechách (ředitel školy)
• 1997 – Pražský písničkář (von Groeben)
• 1998 – Genij vlasti (Václav Vojtěch Kunert)
• 1999 – Princezna ze mlejna 2 (mlynář)
• 1999 – Pán hradu (Arnulf)
• 1999 – Ošklivá princezna (král Lumír)
• 1999 – Návštěva staré dámy (Alfréd Ill)
• 1999 – Cesta bez průvodce (studentský film) (Marek Brázdil)
• 2000 – Smrt Hippodamie (divadelní záznam)
• 2000 – Pramen života (otec Grétky)
• 2002 – Vyvraždění rodiny Greenů (Heath)
• 2003 – Falešné obvinění (Danton)
• 2003 – Bankrotáři (Čardynin (ruský notorik))
• 2003 – … a stoupej do slunce! (Jan Sedlář)
• 2004 – Pojišťovna štěstí – díl Od začátku (lékař v nemocnici)
• 2004 – I ve smrti sami (Otto Guangel)
• 2004 – Bolero (Kušmic)
• 2005 – 3 plus 1 s Miroslavem Donutilem – povídka Synáček (Hanák)
• 2005 – Oběti: Hadí tanec (Vladimír Borský)
• 2005 – Leasing
• 2005 – Eden – díl Zlatá karta
• 2005 – Černá karta (Belot)
• 2006 – Swingtime (Jiří)
• 2006 – Naši furianti (divadelní záznam) (Matěj Šumbal, sedlák a obecní výbor)
• 2006 – Nadměrné maličkosti: Jubileum (kamarád Václav)
• 2006–2007 – Letiště (Jaroslav Holubec)
• 2007 – Tři životy (hostinský)
• 2007 – Trapasy
• 2007 – Operace Silver A (Kroupa, otec Václava)
• 2008 – Divnovlásky (otec Xénie)
• 2009 – Stínu neutečeš (Viktor)
• 2010 – Hlava – ruce – srdce (plk. Vaverka)
• Od 2010 – Cesty domů (MUDr. Rudolf Bernát)
• 2011 – Alma (Nečas)
• 2011 – Alois Nebel (starý Wachek)
• 2012 – Nejlepší Bakaláři – díl Karafiát
• 2012 – Policajti z centra (šéf 1. oddělení podplukovník Ježek)
• 2013 – Hořící keř (náčelník Horyna)
• 2013 – Madame – díl Chapter I (František Wilda)
• 2016 – Já, Mattoni (Heinrich Mattoni ve třetí fázi)^[10]
• 2017 – Marie Terezie (Filip Ludvík Václav ze Sinzendorfu)
• 2019 – Na střeše (profesor Antonín Rypar)
• 2022 – Mimořádná událost (vojenský pilot Brukner)
• 2023 – Muž, který stál v cestě (Ludvík Svoboda)

Dokumentární

• 2000 – Vzpomínání na Jiřího Sováka
• 2000 – Film o filmu: Princezna ze mlejna 2
• 2010 – Neobyčejné životy: Alois Švehlík
• 2011 – Janinka

Televize

• 1973 Kukačky (TV film) – role: Rudolf Frouza
• V Praze bejvávalo blaze
• 1996 O poklad Anežky České (díl: Zámek Liběchov)
• 1997 O poklad Anežky České (díl: Hrad Zvíkov)
• O poklad Anežky České (díl: Zámek Krásný Dvůr)
• O poklad Anežky České (díl: Zámek Teplice)
• O poklad Anežky České (díl: Zámek Zbraslav)
• 1998 – Bakaláři 1998
• Hvězdný reportér
• 2005 – Ceny Thálie 2004
• 2010 – VIP zprávy
• 2011 – Splněná přání – Srdce pro děti
• 2020 – Modrý kód

Rozhlas

• Hippodameia (2. soudce)
• 1991 – Setkání ve Valladolidu (Lope de Vega)
• 1991 Tři veteráni. Na motivy Jana Wericha napsala Helena Sýkorová. Hráli: Ladislav Mrkvička, Karel Heřmánek, Alois Švehlík, Věra Kubánková, Jitka Molavcová, Yvetta Blanarovičová, Josef Vinklář, Michaela Kuklová, Jiří Lír, Jiří Binek, Antonín Hardt, Dagmar Weinlichová a František Němec. Hudba Miroslav Kořínek. Dramaturgie Eva Košlerová. Režie Karel Weinlich.
• 1992 – Povídky z Hollywoodu (Money)
• 1993 Václava Ledvinková: A pak že nejsou hastrmani. Na motivy pohádky Jana Drdy pro rozhlas napsala Václava Ledvinková. Hudba Tomáš Vránek. Dramaturgie Eva Košlerová. Režie Karel Weinlich. Účinkují: Michal Dlouhý, Jiří Langmajer, Vlastimil Brodský, František Němec, Sylva Sequensová, Alois Švehlík, Antonín Molčík, Pavel Pípal, Ladislav Mrkvička, Tereza Duchková, Václav Neckář, Mirko Musil, Antonín Hardt, Gaston Šubert, Pavel Karbusický a Jiřina Inka Šecová.^[11]
• 1996 – Jenovéfa (hrabě Sylkfríd)
• 1999 – Eugene O'Neill: Tak trochu básník (Cornelius Melody), překlad: Břetislav Hodek, rozhlasová úprava: Marie Říhová, dramaturgie: Jiří Hubička, režie: Lída Engelová.^[12]
• 1999 Dmitrij Sergejevič Merežkovskij: Leonardo da Vinci, desetidílný rozhlasový seriál. Z překladu Anny Teskové připravil dramatizaci Roman Císař, v dramaturgii Jany Paterové režírovala Markéta Jahodová. Osoby a obsazení: Leonardo da Vinci (Viktor Preiss), Giovanni /Antonio/ Boltraffio (Tomáš Petřík), Cipriano Buonaccorsi (Karel Pospíšil), Grillo (Stanislav Fišer), Antonio da Vinci (Rostislav Čtvrtlík), Giorgio Merula (Vladimír Ráž), Strocco (Pavel Pípal), Faustino (Rudolf Kvíz), Girolamo Savonarola (Jiří Zahajský), Cesare da Sesto (Vladimír Dlouhý), Salaino, vl.jm. Gian Giacomo Caprotti (Jan Hrubec), Marco d'Oggione (Zdeněk Hruška), Mona Cassandra (Lenka Krobotová), Zoroastro (Alois Švehlík), dvorní topič (Steva Maršálek) a další. Hudba: Lukáš Matoušek.^[13]
• 2001 – Nevěsta Karla Sabiny (Karel Sabina)
• 2005 – Loupežníci (Schufterle)
• 2007 – Vinnetou – Indiánské léto (Tangua)
• 2007 – Vinnetou – Ve stínu věčných lovišť (Tangua)
• 2007 – Vinnetou – Poslední výstřel (Tangua)
• 2008 – Bratři Čapkové: Adam stvořitel, role ː rétor, režie Dimitrij Dudík.
• 2009 – Xaver (starý režisér)
• 2010 – Století ryb (Caesar)
• 2011 – George Tabori: Jak být šťastný a neuštvat se, Český rozhlas, překlad: Magdalena Štulcová, dramaturgie: Hynek Pekárek, režie: Aleš Vrzák. Hráli: Vypravěč a Starý Cvi (Josef Somr), Mladý Šabtaj Cvi (Kamil Halbich), Iokaste (Eliška Balzerová), Oidipus (Jan Dolanský), Don John (Alois Švehlík) a Amanda Lollypop (Pavla Beretová)^[14]
• 2012 (natočeno v roce 1976) – Věznice parmská (Giletti)^[15]
• 2012 (natočeno v roce 1988) – Omyl je vyloučen (Bertil Mard)^[16]
• 2013 William Shakespeare: Julius Caesar. Přeložil, pro Český rozhlas upravil a režii má Jiří Josek. Dramaturg Hynek Pekárek. Hudba Milan Svoboda. Osoby a obsazení: Trebonius (Michal Pavlata), Decius (Jaromír Meduna), Julius Caesar (Alois Švehlík), Casca (Pavel Nečas), Calpurnia, Caesarova manželka (Apolena Veldová), Marcus Antonius (Igor Bareš), Marcus Brutus (Radek Valenta), Cassius (Ivan Řezáč), Lucius (Martin Sucharda), Porcia, Brutova manželka (Lucie Štěpánková), věštec (Stanislav Oubram), Artemidorus (Ilja Racek), Caesarův sluha (Miroslav Hruška), Antoniův sluha (Michal Slaný) a další. (101 min)^[17]

Divadlo

Přehled angažmá

• 1962–1963 – Západočeské divadlo v Klatovech
• 1963–1964 – Městské divadlo v Mostě
• 1964–1966 – Divadlo Oldřicha Stibora v Olomouci
• 1966–1974 – Divadlo F. X. Šaldy v Liberci
• 1974–1988 – Městská divadla pražská
• 1988–dodnes – Národní divadlo v Praze

Vybrané divadelní role

• Západočeské divadlo Klatovy
  • 1962 – Hrátky s čertem (Hubert / Čerti všech kategorií)
  • 1962 – Půlnoční mše (Ďurko)
  • 1962 – Irkutská historie (Sergej Serjogin)
  • 1963 – Nemá kocour pořád posvícení (Ippolit) – vystupoval v alternaci s Janem Krafkou
  • 1963 – Othello (Benátský mouřenín) (Cassio)
• Městské divadlo v Mostě
  • 1963 – Pohádky Boženy Němcové (Jíra)
  • 1963 – Tři chlapi v chalupě (účetní Kořínek)
  • 1964 – Benátský kupec (Salarino) – vystupoval v alternaci s Stanislavem Oubramem
  • 1964 – Král Václav IV. (Jiří Budkář / posel z Prahy)
  • 1964 – Fyzikové (Adolf-Friedrich)
• Divadlo Oldřicha Stibora v Olomouci
  • 1964 – Smrt obchodního cestujícího (Happy)
  • 1964 – Naši furianti (Václav)
  • 1965 – Revizor (číšník)
  • 1965 – Marija (Safonov)
  • 1965 – Frank V. (Schmalz)
  • 1965 – Červené pantoflíčky (Nels)
  • 1965 – Půjčka za oplátku (Claudio)
  • 1966 – Bláznivá ze Chaillot (zpěvák)
  • 1966 – Krvavá svatba (mládenci)
  • 1966 – Návrat, Kočka na kolejích (druhý mladík)
  • 1998–2000 – Rozmarné léto (Antonín Důra)
• Divadlo F. X. Šaldy v Liberci
  • 1966 – Dantonova smrt (Camille Desmoulins)
  • 1966 – Meteor (Georgen)
  • 1966 – Vítr ve větvích Sasafrasu (Carlos)
  • 1967 – Běsi (Petr Verchovenskij)
  • 1967 – Komedie o umučení a slavném vzkříšení Pána a Spasitele našeho Ježíše Krista (Šimon sedlák, Josef z Arimatije)
  • 1967 – Jak je důležité míti Filipa (Moncrieff)
  • 1967 – Slečna od Maxima (Vévoda)
  • 1968 – Bouře (Ferdinand)
  • 1968 – Sňatková podvodnice (Erno Klapáček)
  • 1968 – Na koho to slovo padne (Pierot)
  • 1968 – Škola pro ženy, Kritika "Školy pro ženy" (Kvapík)
  • 1968 – Karel IV. (Gambacorta, Kralevic Václav)
  • 1969 – Antigona (1. stráž)
  • 1969 – Ptákovina (mladík s dlouhými vlasy)
  • 1969 – Ztížená možnost soustředění (Machulka)
  • 1969 – Cyrano z Bergeracu (1. kadet)
  • 1969 – Pražské frašky – Už mou milou … (Šofér)
  • 1969 – Broučci (Brouček z roští)
  • 1969 – Charleyova teta (Jack Chesney, syn plukovníka Sira Francise Chesneye)
  • 1970 – Návrat domů (Lenny, něco přes třicet)
  • 1970 – Hoře z rozumu (Alexej Štěpanovič Molčalin)
  • 1970 – Ať žije otec národa, aneb Palackého třída 27 (Vilém Srnka, druh šviháka Hynka Trnky)
  • 1970 – Zamore (August)
  • 1971 – Hamlet (Osrik)
  • 1971 – Rosenkrantz a Guildenstern jsou mrtvi (Tragéd)
  • 1971 – Anna proletářka (Toník Krouský, slévač)
  • 1971 – Mína z Barnhelmu (Pavel Werner)
  • 1971 – Hodinový hoteliér (Ríša)
  • 1972 – Dobrý člověk ze S ´Čchuanu (Nezaměstnaný)
  • 1972 – Paní z námoří (Lyngstrand)
  • 1972 – Figarova svatba neboli Bláznivý den (Figaro)
  • 1972 – A co láska? (Milt Manville)
  • 1972 – Dvojhlavý orel (Stanislav (Azrael))
  • 1973 – Don Juan (Ragotin / Pierre) – vystupoval v alternaci s Josefem Němečkem / Jaroslavem Drbohlavem
  • 1973 – Cesta k domovu (Doktor)
  • 1973 – Maryša (Francek) – vystupoval v alternaci s Karlem Pospíšilem
  • 1973 – Optimistická tragédie (první důstojník)
  • 1973 – Král jelenem (Brighella)
  • 1974 – Isabella, tři karavely a podfukář (odsouzený herec / Kryštof Kolumbus)
  • 2002–2004 – Sir v Harwoodově Garderobiérovi a příběhu jeho herce
• Městská divadla pražská (Divadlo ABC)
  • 1975 – Sliby chyby (Chuck) – vystupoval v alternaci s Miroslavem Masopustem
  • 1977 – Dům se sedmi balkóny (Ramón)
  • 1978 – Paní Jenny Treiblová (Mr. Nelson from Liverpool)
  • 1978 – Nový způsob jak splácet staré dluhy (Marrall)
  • 1978 – Hlava XXII (Pacietův bratr)
  • 1986 – Přelet nad hnízdem kukačky (Randle Patrick McMurphy)
  • 1986 – Svatá Jana (Dunois, levoboček orleánský)
• Pražské kulturní středisko
  • Druhý výstřel (Patrik) – vystupoval v alternaci s Marcelem Vašinkou
  • 1975 – Mrtvý přichází na návštěvu (Richard Bredow)
  • 1977 – Úplně bláznivá neděle (Kotvili) – vystupoval v alternaci s Ladislavem Trojanem
  • 1987 – Výslech po italsku (Petr Partingwhite, manžel Nory) – vystupoval v alternaci s Jiřím Samkem
• Městská divadla pražská
  • 1976 – Vosí hnízdo (Ianache Duduleanu)
  • 1976 – Já taky zpívám Ameriku
  • 1980 – Ruy Blas (Don César de Bazan) – vystupoval v alternaci s Ladislavem Frejem
  • 1981 – Lesní panna aneb Cesta do Ameriky (Jakub Závora) – vystupoval v alternaci s Františkem Vicenou
  • 1981 – Rychlokurs dokonalé harmonie aneb Sen o kalokagathii (Václav)
  • 1983 – Den, kdy unesli papeže (Sam Leibowitz)
  • 1984 – Sen noci svatojánské (Klubko)
• Městská divadla pražská (Divadlo Rokoko)
  • 1976 – Urfaust (Valentin)
  • 1980 – Nové mládí starého pána (Fortunato)
  • 1982 – Drobečky z perníku (Lou Tanner)
  • 1983 – Adié, miláčku! (domovník)
  • 1983 – Generální zázrak (Leoš Jerman)
  • 1984 – Mandarínkový pokoj (Roger, Benoit, Alain ad.) – vystupoval v alternaci s Ladislavem Frejem
  • 1985 – Bláznivá ze Chaillot (Hadrář)
  • 1986 – Krvavá svatba (dřevorubec)
  • 1987 – Smutek sluší Elektře (Adam Brant)
• Divadlo Viola
  • 1983 – Dívka s lunou na rameni
• Národní divadlo
  • Návštěvní doba (On)
  • Lidové Pašije (Zpovědník a Šimon Cyrenský)
  • Obsluhoval jsem anglického krále
  • 1987 – Vy jste Jan (J. Lefl z Lažan a na Krakovci) – vystupoval v alternaci s Petrem Kostkou
  • 1988 – Slečna Julie (Jean, sluha)
  • 1989 – Herkules a Augiášův chlív (Kambýsés)
  • 1989 – Ptákoviny podle Aristofana (Prométheus-Prokurátor-Nemakač)
  • 1990 – Zahrada (Vědec) – vystupoval v alternaci s Václavem Knopem
  • 1990 – Ze života hmyzu (2. inženýr-náčelník gener. štábu)
  • 1990 – Strýček Váňa (Astrov)
  • 1990 – Pekař Jan Marhoul (Nikodém)
  • 1991 – Král Lear (vévoda z Albany)
  • 1991 – Návštěvní doba (Na odstavné koleji. Vražednice. Pšenice na dálnici. Člověk už ničemu nerozumí.) (On)
  • 1991 – Bílý muž a Rudá tvář židovský western (Lovec)
  • 1992 – Tajné peníze, tajná láska (Pemperer)
  • 1992 – Mirandolína (Baron di Ripafratty)
  • 1993 – Willy Loman v Millerově Smrti obchodního cestujícího
  • 1993 – Oblak a valčík (Bílek/Jastrzebowski)
  • 1993–1996 – Zpověď dítěte svého věku (Lékař) – vystupoval v alternaci s Josefem Vinklářem
  • 1994 – Dvojí nestálost (Kníže)
  • 1994–1999 – Ženitba (Žvanikin, bývalý poručík...)
  • 1994 – Měsíc pro smolaře (Phil Hogan)
  • 1996–1997 – Podivní ptáci (Aleš Hrdina)
  • 1996–1998 – Doktor Fischer ze Ženevy aneb Večírek s třaskavinou (Alfréd Jones)
  • 1997 – Paličova dcera (Kolínský)
  • 1998–1999 – Bloudění (Gerhard Kvestenberg)
  • 1998–2000 – Pašije aneb Theatrum passionale aneb Zrcadlo umučení a vzkříšení Pána našeho Ježíše Krista (též Opovědník)
  • 1998–2000 – John Gabriel Borkman v Ibsenově Johnu Gabrielu Borkmanovi
  • 1999–2004 – Mnoho povyku pro nic (Leonato)
  • 2000–2001 – Na cestě duchů (Jack)
  • 2000 – Smrt Hippodamie (Pelops)
  • 2000 – Jack v McPhersonově komedii Na cestě duchů
  • 2001–2007 – Lucerna (mlynář)
  • 2001–2007 – Lucerna (Klásek) – vystupoval v alternaci s Bronislavem Poloczekem
  • 2008 – Lucerna (Klásek) – vystupoval v alternaci s Bronislavem Poloczekem
  • 2002 – Markéta Lazarová (Hejtman Pivo)
  • 2002–2014 – Cyrano z Bergeracu (kapitán Carbon de Castel-Jaloux) – vystupuje v alternaci s Františkem Němcem a původně také s Petrem Pelzerem^[18]
  • 2003–2004 – Jako naprostý šílenci (Lance-Pesci)
  • 2003–2005 – Slyšet hlasy (Ives, padesátník)
  • 2004–2006 – Coriolanus (Cominius)
  • Od 2004 – Naši furianti (Petr Dubský, otec Filipa Dubského, výměnkář) – vystupuje v alternaci s Václavem Postráneckým
  • 2004 – Protentokrát zbohatnem
  • 2004 – Naši furianti (Matěj Šumbal, sedlák a obecní výbor) – roli později převzal Igor Bareš^[19]
  • 2006 – Zvony
  • 2007–2008 – Otec (Kopecký)
  • 2007–2008 – Doma (otec)
  • 2007–2011 – Rock´n´roll (Max)
  • Od 2009 – Radúz a Mahulena (Stojmír) – vystupuje v alternaci s Petrem Pelzerem^[20]
  • 2009 – Jan za chrta dán (Sosnomil / Pán na Chlumci a ve Viklekách)
  • Od 2011 – Ohrožené druhy – vystupuje ze záznamu
  • 2011–2012 – Konec masopustu (Cihlář)
  • 2011–2013 – Král Lear (hrabě z Glostru)^[21] – divadelní událost sezony
  • 2012–2014 – Troilus a Kressida (Priamus)
• Národní divadlo (Stavovské divadlo)
  • Idiot (Generál Jepaničin)
  • 2005 – Úklady a láska (Miller)
  • 2005 – Pygmalión (Pan Alfréd Doolittle)
  • 2008–2011 – Don Juan (žebrák)
  • 2010–2011 – Dogville (Chuck)
  • 2010–2013 – Čaj u pana senátora (Sekera)
  • Od 2013 – Zahradní slavnost (Oldřich Pludek) – vystupuje v alternaci s Jiřím Štréblem
  • Od 2013 – Jedenácté přikázání
  • Od 2014 – Othello, benátský mouřenín
• Divadlo Na zábradlí
  • 1999 – Strýček Váňa (Serebrjakov)
  • 2004–2007 – On v Jandlově hře Z cizoty (Cena Divadelních novin a nominován na Cenu Alfréda Radoka a na Cenu Thálie)
  • 2006–2007 – Etty Hillesum "...holka, která neumí plavat..." (Jul)
• Dejvické divadlo
  • 2009–2010 – Hlasy (Ermann)
  • 2000–2003 – Lup (McLeavy)
• Letní shakespearovské slavnosti na Pražském hradě
  • 2005–2007 – Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete (Malvolio)
• Divadlo v Řeznické
  • Od 2008 – Ředitelská lóže
• Divadlo Na Jezerce
  • Od 2008 – Paní plukovníková (Viggo) – vystupuje v alternaci s Jaroslavem Satoranským
• Studio Hrdinů
  • Od 2007 – Humanisti
• Studio Saint Germain
  • 2010 – Leviathan Kostrič
• Divadlo Komedie
  • 2003–2005 – Kanibalové (Strýček)^[22]
  • 2004–2005 – Solingen /Rána z milosti/
  • 2006 – Rána z milosti (Klaudius)
• A Studio Rubín
  • Od 2010 – House of Love, díl 2. - Návrat hezkých hochů – vystupuje ze záznamu
• Lyra Pragensis Praha
  • 1991 – Legenda o svatém Václavu
  • 1993 – Je to růže
  • 1998 – Michel Angelo
  • 2000 – Zlatý scarabeus
• Agentura Harlekýn
  • 1991 – Lituji, že nejsem někým jiným
• Východočeské divadlo Pardubice
  • 1994 – Smrt obchodního cestujícího (Willy Loman)
• Divadlo Josefa Kajetána Tyla v Plzni
  • 1999–2001 – Kiss Me Kate (Harrison Howel) – vystupoval v alternaci s Boříkem Procházkou
• Činoherní studio Ústí nad Labem
  • 2003–2005 – Kanibalové (Strýček)

Divadelní pedagog

• Divadlo DISK
  • 2007–2008 – Bratři (Karamazovi) – pedagogické vedení
  • 2007–2008 – Láska vole – pedagogické vedení

Ocenění

• 1999 – Cena Františka Filipovského za nejlepší mužský herecký výkon v dabingu filmu Lepší už to nebude
• 2004 – Cena Divadelních novin za herecký výkon v roli On v Jandlově hře Z cizoty
• 2007 – Cena Františka Filipovského za nejlepší mužský herecký výkon v dabingu filmu Tajemství Santa Vittorie
• 2014 – Cena Františka Filipovského za celoživotní mistrovství v dabingu
• 2021 – Cena Thálie za celoživotní mistrovství v oboru činohra^[23]

Reference

1. ↑ BURIAN, Jan. Zemřel pan Alois Švehlík. Národní divadlo [online]. 2025-04-02 [cit. 2025-04-02]. Dostupné online.  ( ) 
2. ↑ Alos Švehlík na webu damu.cz.  [cit. 2009-09-20]. Dostupné online.

    

3. ↑ Muž, který se zlomil. Byl jemný a raněný, říká o Aloisi Švehlíkovi kolegyně herečka. Svět Tomáše Koloce | Krajské listy.cz. www.krajskelisty.cz [online].  [cit. 2025-04-04]. Dostupné online.  
4. ↑ Alois Švehlík. archiv.narodni-divadlo.cz [online]. 2021 [cit. 2025-04-02]. Dostupné online.  ( ) 
5. ↑ Profil osoby: Alois Švehlík. Národní divadlo [online]. 2025-04-02 [cit. 2025-04-02]. Dostupné online.  ( ) 
6. ↑ DVOŘÁK, Tomáš. Kdo nejlépe daboval? Oldřich Vlach s Eliškou Balzerovou. Deník.cz, 2014-09-22. Dostupné online [cit. 2023-04-01]. (cs) 
7. ↑ Herec Alois Švehlík dostal podmínku za nehodu v opilosti. iDNES.cz [online]. 2012-02-08 [cit. 2023-04-01]. Dostupné online.  ( ) 
8. ↑ Archivovaná kopie.  [cit. 2013-12-12]. Dostupné online.

    

9. ↑ Inicia sesión o regístrate para verlo. es-la.facebook.com [online].  [cit. 2023-04-01]. Dostupné online.  ( ) 
10. ↑ SPÁČILOVÁ, Mirka. Jiřího Bartošku v seriálu Já, Mattoni, nahradí Alois Švehlík. iDNES.cz [online]. 2015-02-12 [cit. 2015-02-12]. Dostupné online.  
11. ↑ Tvůrčí skupina Drama a literatura. A pak že nejsou hastrmani. Humorná pohádka Jana Drdy o vodnickém čarování a vodnících všeho druhu [online]. Český rozhlas, 2021-06-06, [cit. 2021-06-06]. Dostupné online.  
12. ↑ VENCLOVÁ, Renata. Eugene O´Neill: Tak trochu básník [online]. Český rozhlas, 2016-03-12, [cit. 2016-03-12]. Dostupné online.  
13. ↑ VELÍŠEK, Martin. Dmitrij Sergejevič Merežkovskij: Leonardo da Vinci. Vltava [online]. 2019-07-14 [cit. 2019-07-19]. Dostupné online.  ( ) 
14. ↑ Tvůrčí skupina literárně-dramatické tvorby. George Tabori: Jak být šťastný a neuštvat se [online]. Český rozhlas, 2016-03-08, [cit. 2017-06-17]. Dostupné online.  
15. ↑ Dramatické pořady na ČRo – 11. týden.  [cit. 2014-06-13]. Dostupné online.

     

16. ↑ Dramatické pořady na ČRo – Vltava 20. týden.  [cit. 2014-06-13]. Dostupné online.

     

17. ↑ PEKÁREK, Hynek. William Shakespeare: Julius Caesar [online]. Český rozhlas, [cit. 2016-06-25]. Dostupné online. (cs) 
18. ↑ Cyrano z Bergeracu - Národní divadlo | i-divadlo.cz. www.i-divadlo.cz [online].  [cit. 2023-04-01]. Dostupné online.  
19. ↑ Naši furianti - Národní divadlo | i-divadlo.cz. www.i-divadlo.cz [online].  [cit. 2023-04-01]. Dostupné online.  
20. ↑ Radúz a Mahulena - Národní divadlo | i-divadlo.cz. www.i-divadlo.cz [online].  [cit. 2023-04-01]. Dostupné online.  
21. ↑ Král Lear na stránkách Národního divadla.  [cit. 2014-06-22]. Dostupné online.

     

22. ↑ Do Komedie vtrhli Kanibalové. iDNES.cz [online]. 2003-04-07 [cit. 2023-04-01]. Dostupné online.  ( ) 
23. ↑ Ceny Thálie převzali Janžurová, Švehlík, Kačer či Molavcová. Novinky.cz [online].  [cit. 2021-10-10]. Dostupné online.  

Literatura

• Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN: 80-7008-107-4. S. 66, 266, 305, 327, 540.
• FIKEJZ, Miloš. Český film : herci a herečky. III. díl : S–Ž. 1. vyd. Praha : Libri, 2008. 907 s. ISBN 978-80-7277-353-4. S. 397–399.  
• Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 2, N–Ž. Praha : Kdo je kdo, 1991. 637–1298 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 449–451.  
• Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha : Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 668.  
• Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha : Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 716.  
• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 332.  

Externí odkazy

• Alois Švehlík v archivu Národního divadla
• ČSFD.cz – Alois Švehlík
• FDb.cz – Alois Švehlík
• Kinobox.cz – Alois Švehlík
• IMDb.com – Alois Švehlík (anglicky)

• Alois Švehlík na Dabingforum.cz
• Alois Švehlík na stránkách Národního divadla
• Alois Švehlík na i-divadlo.cz

Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu Alois Švehlík

[zobrazit] Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii