V sobotu 2. listopadu proběhla mohutná oslava naší plnoletosti !!
Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!
V tiskové zprávě k 18. narozeninám brzy najdete nové a zásadní informace.

Jan Berwid-Buquoy

Z Multimediaexpo.cz

Verze z 19. 8. 2012, 14:55; Sysop (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Jan Nepomuk Albert Berwid-Buquoy z Ellgutu (narozen jako Jan Kopecký; * 26. března 1946 Praha) je českým a německým politologem, historikem, publicistou a překladatelem. Od roku 2000 je prezidentem Českého Institutu Mezinárodního setkání (ČIMS), sídlícím v barokním zámku v Táboře-Měšicích. Do roku 1975 používal jméno Kopecký.

  • Otec: Jan Kopecký (1924 - 1971), výtvarník, Praha. V letech 1941-44 politickým vězněm koncentračního tábora Hradišťko-Krhanice.
  • Matka: Věra Marie Fleurentine Berwidová-Buquoyová, *1926 - (křtěná 13.01.1926 v Liberci: Bervida von Buquoy - Bervidová z Buquoyů), provozní vedoucí v hotelové gastronomii (škola společného stravování, Praha - Záp. Berlín - Londýn - Paříž).


Obsah

Životopis

Dětství

Dětství do svých deseti let trávil převážně v Rozkoši u Kutné Hory u svého dědečka, Adolfa Bervidy z Buquoyů. V nedalekém Miletíně chodil do místní jednotřídky. Po komunistickém převratu se musel totiž Adolf vystěhovat se svojí sudetoněmeckou manželkou (rozenou Grimmovou) z Prahy, coby „nežádoucí reakcionář“, a ani malý Jan nesměl v Praze chodit do školy. Důvodem nebyl ani tak feudální původ a německá národnost manželky, nýbrž emigrace Adolfova bratra, leteckého odborníka Ing. Jana Bervidy, do USA. Teprve po odsouzení stalinismu v roce 1956 se desetiletý Jan vrátil do Prahy, a nastoupil do páté třídy na Starém Městě v Masné ulici 13. Povinnou školní docházku ukončil roku 1960. Již v té době za podpory třídního učitele, Jiřího Zahradníčka, psal samizdatové rodokapsy. Za tisk a rozšiřování brakové literatury byli i s třídním učitelem posléze zatčeni a předvedeni na okrsek VB. Protože nešlo o politickou literaturu, aféra skončila pouze nadáváním a vyhrůžkami. Jednalo se o tři sešity: „V ráji bubinčáků“, „Když se rozplynul kouř“ a „Volání prérie“. V době komunismu byla cenzura všudypřítomná a byla podporována pouze literatura vyhovující oficiálním parametrům budovatelského socialistického realismu.

Mládí

Protože jako „feudál“ nebyl přijat na lesní průmyslovku (s dodatkem: „mimo jiné je autorem méněcenné brakové literatury“), začal se roku 1960 učit v podniku Lucerna-Barrandov kuchařem. V té době se stal volným spolupracovníkem satirického časopisu Dikobraz a pod vedením redaktora Dr. Eduarda Littmana napsal řadu aforismů, anekdot a mikropovídek. V roce 1961 byl vyznamenán („čestné uznání“) vedením Dikobrazu jako nejmladší spolupracovník časopisu (bylo mu teprve 14 let) od jeho založení v roce 1945. V roce 1963 získal „čestné uznání“ od náměstka Ministerstva vnitřního obchodu jako 2. nejlepší učeň kuchař v Praze. V té době se stal současně korespondentem zahraničního vysílání československého rozhlasu (pod vedením Dr. Jarmily Pippichové). Jeho „Pražské mikroreportáže“ jsou překládány a vysílány ve francouzštině a italštině. V letech 1963 – 1968 napsal celkem 22 mikroreportáží. V letech 1963 – 1966 studoval večerně na Střední škole pro pracující v Praze – Libni, kde byl jeho třídním učitelem a vzorem odvážný básník Zdeněk Janík. V roce 1966 odmaturoval. V letech 1966 – 1968 studoval práva na Karlově univerzitě v Praze. V roce 1967 byl několik týdnů v Severním Irsku. Po návratu do ČSSR předložil redakci „Mladá Fronta“ 60 stránek reportáží pod názvem Severoirské zápisky. Rukopis byl zkonfiskován a zakázán. Hlavním důvodem bylo, že autor označil republikánskou ilegální armádu IRA za zločineckou organizaci (nikoli za „revoluční pokrokovou sílu“, jak bylo tehdy v ČSSR zvykem), která v širokých vrstvách obyvatelstva Severního Irska nemá takřka žádnou podporu. Dále tvrdil, že tzv. Irští revolucionáři byli pouze nezodpovědní dobrodruzi, kteří odtržením Irska od Velké Británie a vytvořením Irské republiky uvrhli obyvatelstvo do nepředstavitelné bídy a zastavili pokrok v této zemi na několik desítek let. Taková tvrzení byla v tehdejší ČSSR nepřípustné.

V emigraci

Po srpnu 1968 (konec Pražského jara, okupace silami Varšavské smlouvy) emigruje do Vídně. V říjnu téhož roku začíná se studiem sociologie a ekonomie na Univerzitě ve Vídni. Současně se stává volným spolupracovníkem vysílače Svobodná Evropa (RFE), pobočka Vídeň, pod vedením redaktora Tibora Zlochy. Mimo jiné přispívá i do emigrantského týdeníku Vídeňské svobodné listy pod vedením šéfredaktora Josefa Jonáše. Z vyplacených honorářů si financuje studium a pobyt ve Vídni. 1970 odchází ke svým příbuzným do Západního Berlína, kde studuje na Berlínské Svobodné univerzitě (německy Freie Universität Berlin) politické vědy. V roce 1973 píše svojí diplomovou práci „Die Aufgabe der Arbeiterschaft in den Krisen des kommunistischen Systems in der DDR 1953 und Polen 1956“ (Úloha dělnictva v krizích komunistických systémů - NDR 1953 a Polsko 1956). Poté práci obhajuje a získává akademický titul „Diplom-Politologe“ (Dipl-Pol.), obdoba českého magistr. V letech 1970 – 1975 je volným spolupracovníkem a překladatelem západoberlínského amerického vysílače Radio In American Sector (RIAS), ale v roce 1975, pro neshody ve vyplácení výše honorářů, odchází do západoberlínského vysílače SFB (Radio Svobodný Berlín) a pod vedením redaktora Erharda Jacoba se stává volným dopisovatelem redakce Ost-West-Journal. V SFB zůstává až do března 1990, kdy je redakce po pádu Berlínské zdi rozpuštěna. Erhard Jacob odchází do penze a Jan Berwid-Buquoy se stává docentem politických věd. Přednáší externě na univerzitách a vysokých školách v Německu, Rakousku, Švýcarsku a Lucembursku. Hostuje krátce i v Londýně, Paříži, Praze a Bratislavě.

Návrat do vlasti

V roce 1997 získal za 1 Kč barokní zámek Tábor-Měšice po svých předcích. Zámek byl ve velmi zuboženém stavu. Vložil 10 milionů korun do základní rekonstrukce (střecha, okna, omítka) a v roce 2000 založil s osmi nadšenci Český Institut Mezinárodního Setkání (ČIMS). Institut spolupracuje s Konrad-Adenauer-Stiftung (Nadace Konrada Adenauera) v Praze a Berlíně. S Nadací Ludwiga Erharda v Bonnu a Evropským parlamentem v Bruselu. Je členem ODS[1].

Literární dílo

Coby autor se zabývá výhradně literaturou faktu a doposud publikoval převážně v němčině. Názvy německých děl jsou v závorkách uváděny v češtině:

  • Das Attentat auf den Stellvertretenden Reichsprotektor, Reinhard Heydrich, in den Publikationen der tschechischen Autoren. Offene Fragen (Atentát na zastupujícícho protektora, Reinharda Heydricha, v publikacích českých autorů. Otevřené otázky),

, vydavatelství Bohemia, Mnichov 1981.

  • Eishockey für jederman. Eine Sportart zwischen Vorurteilen und Wirklichkeit (Lední hokej pro každého. Sportovní odvětví mezi předsudky a skutečností). Stručné dějiny německého hokeje. Spoluautor, reprezentant SRN Lorenz Funk, ISBN 3-924933-00-6 BI-HI Verlag, Západní Berlín 1984.
  • Berliner Eishockey-Nachrichten"' (Dokumentační sbírka o západoberlínském hokejovém dění), vydáno na žádost Západoberlínského senátu pro tělovýchovu a sport, ISBN 3-924933-03-0, BI-HI Verlag, Západní Berlín 1985.
  • Das unbekannte Land Tschechoslowakei. Politische Feuilletons für jedemann (Neznámá země Československo. Politické fejetony pro každého), ISBN 3-924933-01-4, BI-HI Verlag, Západní Berlín 1986.
  • Schloss Rosenberg. Eine historisch-politische Betrachtung (Zámek Rožmberk. Historicko-politický náhled), spoluautor Eduard Bažant, ISBN 3-924933-04-9, BI-HI Verlag, Západní Berlín 1987.
  • Die Abenteuer des gar nicht so braven Humoristen Jaroslav Hašek (Osudy vůbec ne hodného humoristy Jaroslav Haška), 4. vydání, ISBN 80-238-9401-3, nakladatelství Herbia s.r.o., České Budějovice 2002. 4. vydání této knihy vyšlo za podpory Česko-německého fondu budoucnosti.
  • Otec německého hospodářského zázraku Ludwig Erhard, ISBN 80-238-8885-4, nakladatelství HERBIA s.r.o, České Budějovice 2002, 1. vydání této knihy vyšlo za podpory nadace Ludwiga Erharda.
  • Der Vater des deutschen Wirtschaftswunders - Ludwig Erhard, ISBN 3-924933-06-5, BI-HI Verlag, Berlín - České Budějovice 2004. Jedná se o překlad a vydání v němčině výše uvedeného titulu.
  • Integration und Separation der Sudetendeutschen in der ČSR (1918 - 1920). Theorien der Nationalismen (Integrace a separace sudetských Němců v ČSR (1918 - 1920). Teorie nacionalizmů), ISBN 3-924933-08-1 (SRN) a ISBN 80-239-4433-9 (ČR), nakladatelství Herbia s.r.o., České Budějovice 2005. Disertace. Získává akademický titul Dr.rer.pol. (Doktor politických věd) na FU Berlin (lektoři: Prof.Dr. Bernd Rabehl a Prof.Dr. Helmut Wagner).
  • Otec německého hospodářského zázraku Ludwig Erhard, nakladatelství Professional Publishing, 2. rozšířené vydání, ISBN 80-86946-13-4, vyšlo za podpory Nadace Konrada Adenauera (Konrad-Adenauer-Stiftung), Praha 2006.
  • Konrad Adenauer - Člověk a politik, dvojjazyčná publikace (čeština, němčina) v jednom svazku, spoluautor Paul B. Wink, ISBN 3-937731-97-0, Konrad-Adenauer-Stiftung e.V., Berlín 2005.

Díla, jejichž tématem je Jan Berwid-Buquoy

  • Dunajevskij, Alexander: „Idu za Gašekom“ (Po stopách Haška), kapitoly „Bomba Bervida-Bukvoja“ a „Podlinnik ili falšivka“ (Podvrh aneb falzifikát), nakladatelství Sovetskaja Rossija, Moskva 1983
  • Zdeněk Herl-Stolt: „Český Institut Mezinárodního Setkání (ČIMS) a jeho prezident Dr.Dr. Jan Berwid-Buquoy“ (Dokumentace. Sbírka cca 200 novinových článků o Berwidovi-Buquoyovi a ČIMSu v letech 2000 - 2005 v masmédiích - Česko, Rakousko a Německo), ISBN 978-80-239-8967-0, nakladatelství HERBIA s.r.o., České Budějovice 2007.

Další zmínky o Janu Berwid-Buquoy

  • Académie de la Paix: „Compte rendu des travaux“ (Seznam činných účastníků), heslo Jan Berwid-Buquoy, Nice, Francie 1995.
  • Deutsche Nationalbibliothek: „Deutsche Bibliographie“ (Německá národní knihovna. Seznamy autorů a jejich děl, na celém světě, vycházejících v němčině), heslo Jan Berwid-Buquoy, Frankfurt nad Mohanem 1985/86, 1987/88, 1989/90, 2005/06.
  • Herolds-Ausschuß: „Deutsche Wappenrole“ (Německá erbovní rula), Band 51, ISBN 3-7686-8047-9, seznamy erbovních rodů a popis jejich znaků, viz heslo Jan Berwid, číslo erbovní ruly: 9086/89, Neustadt an der Aisch 1989.
  • New page 300: „Who is Who v České republice“, Google (Service online 2006), heslo doc. dr. Jan Berwid-Buquoy.
  • Pejskar, Jožka: „Poslední pocta“, heslo Jan Bervida a Jan Berwid-Buquoy, US Congres Library, Maryland, USA 1989.
  • Schellmann, Brigitte: „Who's Who In German“ (Kdo je kdo v němčině), ISBN 3-931230-09-0, heslo Jan Nepomuk Albert BERWID-BUQUOY, Berlín 2000.
  • Schellmann, Hans-Joachim: „Who's Who In Germany“ (Kdo je kdo v Německu), ISBN 3-85413-005-8, heslo Jan Nepomuk BERWID-BUQUOY, nakladatelství IBP Intercontinental Book and Publishing, 5. vydání, Vídeň-Paříž-Montreal 1986.

Reference

  1. ↑ http://aktualne.centrum.cz/domaci/politika/clanek.phtml?id=519834

Externí odkazy


Citováno z „http://ww2000w.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Jan_Berwid-Buquoy“