Viggo Mortensen (* 20. října 1958, New York, USA) je americký herec, hudebník a fotograf.
Herectví bylo dlouho na vedlejší koleji. Viggo se sice občas dostal k nějakému štěku, přičemž z několika filmů jeho mikroroličku vystřihli, ale on se tím nijak netrápil. Sám řekl: „Věděl jsem, že se hereckou práci teprve učím. Bral jsem ji jako příjemné zpestření a nic jsem od ní nečekal“. V roce 1993 vydal první knihu Ten Last Night, která dobře reprezentovala jeho všestranný talent. Jednalo se o sbírku poezie doplněnou vlastními ilustracemi a fotografiemi. Dosud vyšly čtyři další, stejně namíchané svazky a také tři cédéčka s jazzovou hudbou, což jednoznačně ukazuje, jak intenzivně se Viggo umělecké tvorbě věnuje. Rok co rok přidává po knize či CD. Na otázku, kde na to všechno nachází čas, lakonicky odpověděl: „Nemám televizi“.
„Viggo není herec, který maluje a píše, Viggo je umělec, který hraje“, řekl režisér Philip Ridley a dlouho to vypadalo, že to tak zůstane. Herectví jako koníček pro zpestření. Přestože jeho první filmová role byla malá, podařilo se mu ji získat ve velmi úspěšném kriminálním dramatu s Harrisonem Fordem, Svědek (původním názvem Witness, z roku 1985). Dalšími vedlejšími rolemi se prodíral po několik následujících let. Viggo pokračoval dál v hereckém řemesle, chvilku hostoval i v televizi, například v televizním seriálu Miami Vice. V roce 1987 se setkal s Christine „Exene“ Cervenkou, hlavní zpěvačkou punkové skupiny X. Brzy po svatbě se jim narodil syn, Henry Blake Mortensen (* 28. ledna 1988). Pár se přesunul na několik let do Idaha. V roce 1997 se ale rozvedli a přestěhovali se zpět do Los Angeles, kde se společně starali o Henryho.
Významnou roli získal v dramatu a režijním debutu Seana Penna Indiánský posel (původním názvem The Indian Runner, z roku 1991), kde si zahrál vietnamského veterána po boku Davida Morseho. O dva roky později si zahrál s hereckou legendou Al Pacinem v kriminálním dramatu Carlitova cesta (Carlito's Way). S dalšími hereckými osobnostmi Genem Hackmanem a Denzelem Washingtonem hrál v thrilleru Krvavý příliv (Crimson Tide, z roku 1995). Stejný rok si ještě zahrál Lucifera ve filmu Boží armáda (The Prophecy).
Výraznější průlom ve Viggově herecké kariéře znamenalo drama Portrét dámy (původním názvemThe Portrait of a Lady, z roku 1996) s Nicole Kidman a Johnem Malkovichem, kde se Viggo objevil ve vedlejší roli nápadníka Nicole Kidman. S další hollywoodskou celebritou Demi Moore si zahrál v roce 1997 v akčním vojenském filmu G. I. Jane. Jen o rok později získal významnou roli v thrilleru Dokonalá vražda (A Perfect Murder) spolu s Michaelem Douglasem a Gwyneth Paltrow. Ve filmu ztvárnil milence Gwyneth, který je vydíraný jejím manželem Douglasem, aby ji zabil. V roce 1999 si zahrál hlavní mužskou roli v romantickém filmu Procházka po měsíci (A Walk on the Moon). O rok později se objevil se Sandrou Bullock ve filmu 28 dní (28 Days). Název filmu je podle osmadvacetidenní odvykací kúry v léčebně pro pacienty závislé na alkoholu a drogách, kde se Gwen (Sandra Bullock) snaží odvyknout pití alkoholu.
Největší průlom v jeho kariéře nastal, když získal roli Aragorna místo herce Stuarta Townsenda (jenž byl z natáčení odvolán) v trilogii J.R.R. Tolkiena Pán prstenů. Celá trilogie se natáčela na Novém Zélandu 18 měsíců. První díl Pán prstenů: Společenstvo Prstenu (The Lord of the Rings: The Fellowship of the Ring) byl uveden do kin v roce 2001. Film se ihned stal absolutní jedničkou, která trhala rekordy nejen v návštěvnosti, ale i tržbách. Spolu s Elijahem Woodem (Frodo), Ianem McKellenem (čaroděj Gandalf), Liv Tyler (elfka Arwen) a Orlando Bloomem (Legolas Greenleaf) se stali středem zájmu všech světových médií. Druhý díl Pán prstenů: Dvě věže (The Lord of the Rings: The Two Towers) byl uveden do kina o rok později a kopíroval úspěchy prvního dílu. Třetí pokračování Pán prstenů: Návrat krále (The Lord of the Rings: The Return of the King) o rok později zabodovalo taktéž a opět vydobylo první místa v žebříčcích návštěvnosti i tržeb. Film získal 11 Oscarů a miliony fanoušků po celém světě. Na podzim 2005 byl uveden do amerických kin film Historie násilí (History of Violence), kde Viggo ztvárnil hlavní roli a získal hlavní cenu na filmovém festivalu v Cannes.
Díky své mezinárodní výchově a cestování mluví plynule anglicky, španělsky a dánsky, má znalosti francouzštiny, italštiny, švédštiny a norštiny. Pracoval také jako překladatel pro švédský hokejový tým během zimní olympiády v roce 1980.
