Karel Höger

Z Multimediaexpo.cz

Aktuální verze z 5. 10. 2022, 08:26

Karel Höger (* 17. června 1909, Brno-Královo Pole – 4. května 1977, Praha) byl český herec. Byl to velice jemný člověk s mimořádně citlivým hereckým projevem a neobyčejně kultivovanou výslovností.

Život a dílo

Pocházel z velmi skromných poměrů, narodil se jako třinácté dítě v rodině dělníka z královopolské cihelny v Brně. Spolu se svými četnými sourozenci hrál loutkové divadlo, v osmi letech se stal členem brněnského ochotnického spolku. V roce 1928 absolvoval studium na učitelském ústavu a odešel učit do Lomnice u Tišnova. Nicméně začal zde studia na brněnské konzervatoři, po absolutoriu prezenční vojenské služby nemohl získat vhodné učitelské místo, namísto učitelování přijal nabídku od brněnského Zemského divadla na stálé angažmá. Zde hrál až do roku 1940 a vytvořil zde asi 120 různých rolí.

V roce 1940 se odstěhoval do Prahy, neboť přijal nabídku na angažmá v pražském Národním divadle. Po několika drobných filmových roličkách se poprvé objevil ve větší roli společně s Lídou Baarovou ve filmu Za tichých nocí. Za svůj život si zahrál mnoho vážných, tragických postav, několik významných mužů z české národní historie: Mikoláše Alše ve stejnojmenném filmu, Bedřicha Smetanu ve filmu Z mého života nebo postavu českého krále Václava IV. Lucemburského ze známé husitské trilogie), dále též fiktivní postavu ing. Prokopa z filmu natočeného podle Čapkova románu Krakatit. V 60. letech se také etabloval jako úspěšný představitel soudobé filmové kriminalistiky coby kapitán-detektiv Sboru národní bezpečnosti po boku Josefa Beka. Jedna z jeho posledních filmových rolí byla role ve známém komediálním muzikálu Zdeňka Podskalského Noc na Karlštejně, kde si zahrál další historickou postavu, arcibiskupa Arnošta z Pardubic.

V roce 1964 byl jmenován národním umělcem.

Disponoval krásně jemným, měkkým a konejšivě melodickým hlasem s lehkým moravským témbrem, který byl jako stvořený pro rozhlasovou četbu či pro práci v pořadech pro děti. Účinkoval v rozhlasových hrách Pohádka máje (1938), První parta (1938), Stříbrný vítr (1939), Měla jsem tři syny (1947), Válka s mloky (1958), Srpnová neděle (1960), Hodina v rodném městě (1962), Případ Oppenheimer (1962), Tři směrem k tichu (1963, smazáno), Bylo to na váš účet (1964), Jistý den daleké minulosti (1965), Sedm svědků (1967), Ženich pro Marcelu (1969, smazáno, soukromá nahrávka nalezena u autora textu), Skvělé vyhlídky (1971), Pankrác Budecius, kantor (1973), Jitřenka naší slávy (1973), Šarlatové písmeno (1975), Tygr (1975), O kočičce a mistru instalatérském, který se nezalekl (1975), Humelšnábl a boj se smrtí (1976, smazáno), Až delfín promluví (1976), Slabé odpolední slunce (1977, smazáno, zachováno v archivu herce Bohumila Švarce); načetl mnoho knih, mj.: Klapzubova jedenáctka (1953), Veselí občané sichemští (1957), Borovice (1960), Příhody lišky Bystroušky (1963 a 1969), Mistr Kampanus (1967), Osudy dobrého vojáka Švejka (1973), Za smíchem starého Brna (1976), Apokryfy (1955). Nezapomenutelným se stal, mimo jiné, například jeho televizní hlas, jenž propůjčil jičínskému ševci a hodnému loupežníkovi Rumcajsovi, jeho synovi Cipískovi a loupežnické mamce Mance.

Několik nezapomenutelných roli vytvořil i v Československé televizi a rozhlasu, např. v televizním seriálu Byl jednou jeden dům, kde hrál postavu malíře, nebo ve vynikající inscenaci Romeo a Julie na konci listopadu, kde hrál společně s Danou Medřickou. Z dalších TV rolí: Malér (podle Dürrenmatta, 1965), Sám proti městu (1974), Půlpenny (1974). Měl hrát hlavní roli primáře Sovy v seriálu Nemocnice na kraji města, ale uprostřed natáčení bohužel zemřel, takže bylo nutné roli dodatečně přeobsadit slovenským hercem Ladislavem Chudíkem a již natočené části musely být znovu přetočeny. Dva dny před smrtí odešel z angažmá v Národním divadle, neboť byl hrubě nespokojen s tím, jak se divadlo (konkrétně tehdejší ředitel  Přemysl Kočí, který Högra osočoval z hereckého neumětelství) zachovalo při nuceném odchodu jeho herecké kolegyně Vlasty Fabiánové; nakolik tato událost ovlivnila jeho zdraví a uspíšila jeho odchod z tohoto světa, se však lze jen dohadovat.^[1]

Filmografie (výběr)

Film

• Turbina – 1941
• Za tichých nocí – 1941
• Týden v tichém domě – 1947
• Krakatit – 1948 (hlavní role: ing. Prokop)
• Léto – 1948
• Mikoláš Aleš – 1951 (hlavní role: Mikoláš Aleš)
• Nástup – 1952
• Kavárna na hlavní třídě – 1953
• Jan Hus – 1954 (role: král Václav IV.)
• Jan Žižka – 1955 (role: král Václav IV.)
• Z mého života – 1955 (hlavní role: Bedřich Smetana)
• Honzíkova cesta – 1956
• Nezlob, Kristino! – 1956
• Občan Brych – 1958
• 105 % alibi – 1959 (role: kapitán Tůma)
• Ošklivá slečna – 1959
• Srpnová neděle – 1960
• Baron Prášil (epizodní role: Cyrano z Bergeracu)
• Kde alibi nestačí – 1961 (role: kapitán Tůma)
• Kohout plaší smrt – 1961
• Lucie – 1963
• Spanilá jízda – 1963
• Alibi na vodě – 1965 (role: kapitán Tůma)
• Zlatá reneta – 1965
• Nahá pastýřka – 1966
• Dita Saxová – 1967
• Maratón – 1968 (role: generál Rybalko)
• 30 panen a Pythagoras – 1970
• Svatba bez prstýnku – 1972
• Noc na Karlštejně – 1973 (role: arcibiskup Arnošt z Pardubic)
• Sedmého dne večer – 1974 (role: major Tichý)
• Hřiště – 1975

Televize

• Byl jednou jeden dům
• Lístek do památníku
• Romeo a Julie na konci listopadu
• O loupežníku Rumcajsovi

Reference

1. ↑ Hrdinové mlčí i celý život – Lidovky.cz, 13. 3. 2008

Externí odkazy

• Nevyjasněná úmrtí (6/8) – herec Karel Höger – dokument ČT (2000), možnost on-line přehrání
• Karel Höger v archivu Národního divadla (s bohatou fotodokumentací)
• ČSFD.cz – Karel Höger
• Kinobox.cz – Karel Höger
• FDb.cz – Karel Höger
• Kultivovaný herec bez patetických gest
• Supraphon
• IMDb.com – Karel Höger (anglicky)