Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!
SMS Goeben
Z Multimediaexpo.cz
m (1 revizi) |
(+ Výrazné vylepšení) |
||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
| - | [[Soubor:Bundesarchiv Bild 134-D0004, Großer Kreuzer | + | [[Soubor:Bundesarchiv Bild 134-D0004, Großer Kreuzer Goeben.jpg|thumb|240px|SMS Goeben (1911 / 1912)]] |
| - | '''SMS Goeben''' byl [[bitevní křižník]] [[třída Moltke|třídy ''Moltke'']] německé [[Kaiserliche Marine]] a později i [[Turecké námořnictvo|tureckého námořnictva | + | '''SMS Goeben''' byl [[bitevní křižník]] [[třída Moltke|třídy ''Moltke'']] německé [[Kaiserliche Marine]] a později i [[Turecké námořnictvo|tureckého námořnictva]]. |
| - | + | * Pojmenován byl po pruském generálovi Augustu Karlu von Goeben (1816–1880). Poté byla přejmenována na '''''Yavuz Sultan Selim'''''. | |
| + | * V roce [[1930]] došlo k vypuštění slova ''Sultan'', loď tedy nesla jméno '''''Yavuz Selim'''''. | ||
| + | * Roku [[1936]] došlo k poslední změně, kdy byl bitevní křižník překřtěn na '''TGC ''Yavuz'''''. | ||
| + | == Stavba == | ||
== Válečná léta == | == Válečná léta == | ||
=== Rok 1914 === | === Rok 1914 === | ||
: ''Podívejte se také na:'' [[Pronásledování křižníků Goeben a Breslau]] | : ''Podívejte se také na:'' [[Pronásledování křižníků Goeben a Breslau]] | ||
| - | Vypuknutí [[první světová válka|první světové války]] zastihlo ''Goeben'' ve Středozemním moři, kde tvořil součást ''Mittelmeer-Division'' spolu s lehkým křižníkem [[SMS Breslau|SMS ''Breslau'']] pod velením kontradmirála [[Wilhelm Souchon|Wilhelma Souchona]]. [[2. srpna]] [[1914]] dorazila eskadra do [[Messina|Messiny]] a zrána [[4. srpna]] ostřeloval ''Goeben'' francouzský přístav v [[Alžírsko|Alžíru]] [[Philippeville]]. Na zpáteční cestě do Messiny byl v 10.35 spatřen britskými bitevními křižníky [[HMS Indefatigable|HMS ''Indefatigable'']] a [[HMS Indomitable (1907)|HMS ''Indomitable'']], k nimž se ještě připojil lehký křižník [[HMS Dublin (1912)|HMS ''Dublin'']]. Jelikož [[Spojené království|Velká Británie]] ještě nebyla ve válečném stavu s Německem (britské ultimátum mělo vypršet až ve 23.00 toho dne), nemohly lodě proti ''Goebenu'' nic podniknout. Ten jim tak kolem čtvrté hodiny odpolední zmizel z dohledu. Druhý den ráno úspěšně dorazil do Messiny, kde doplnil uhlí. Pod hrozbou italské internace však již [[6. srpna]] vyrazil spolu s ''Breslau'' znovu na otevřené moře. Depeše, kterou dostal o den dříve, určovala za cíl cesty turecký [[Cařihrad]]. Aby zmátl hlídkující britský lehký křižník [[HMS Gloucester (1909)|HMS ''Gloucester'']] nabral prvotně severní kurz kolem italské pevniny na [[Jadran]]. Ve 22.45 však změnil směr na jihovýchodní a [[7. srpna]] obeplouval čecký mys [[Matapan]]. V [[Egejské moře|Egejském moři]] se pak skryl mezi [[Kykladské ostrovy|Kykladskými ostrovy]], přičemž ''Breslau'' byl vyslán, aby vyhledal zásobovací lodě. [[9. srpna]] se ''Goeben'' znovu setkal s ''Breslau'' a nově i s německým parníkem ''Bogadir'', z něhož doplnil uhlí, u ostrova [[Denusa]]. Příští ráno vyrazily spolu k [[Dardanely|Dardanelské úžině]], kam dorazily v půl jedenácté večer. [[16. srpna]] pak slavnostně vpluly do Cařihradu, kde formálně vstoupily do tureckého námořnictva. ''Goeben'' byl přejmenován na ''Yavuz Sultan Selim'', posádka však zůstala nezměněna a navíc byl admirál Souchon jmenován vrchním velitelem turecké floty<ref>{{Citace monografie | jméno = Jaroslav | příjmení = | + | Vypuknutí [[první světová válka|první světové války]] zastihlo ''Goeben'' ve Středozemním moři, kde tvořil součást ''Mittelmeer-Division'' spolu s lehkým křižníkem [[SMS Breslau|SMS ''Breslau'']] pod velením kontradmirála [[Wilhelm Souchon|Wilhelma Souchona]]. [[2. srpna]] [[1914]] dorazila eskadra do [[Messina|Messiny]] a zrána [[4. srpna]] ostřeloval ''Goeben'' francouzský přístav v [[Alžírsko|Alžíru]] [[Philippeville]]. Na zpáteční cestě do Messiny byl v 10.35 spatřen britskými bitevními křižníky [[HMS Indefatigable|HMS ''Indefatigable'']] a [[HMS Indomitable (1907)|HMS ''Indomitable'']], k nimž se ještě připojil lehký křižník [[HMS Dublin (1912)|HMS ''Dublin'']]. Jelikož [[Spojené království|Velká Británie]] ještě nebyla ve válečném stavu s Německem (britské ultimátum mělo vypršet až ve 23.00 toho dne), nemohly lodě proti ''Goebenu'' nic podniknout. Ten jim tak kolem čtvrté hodiny odpolední zmizel z dohledu. Druhý den ráno úspěšně dorazil do Messiny, kde doplnil uhlí. Pod hrozbou italské internace však již [[6. srpna]] vyrazil spolu s ''Breslau'' znovu na otevřené moře. Depeše, kterou dostal o den dříve, určovala za cíl cesty turecký [[Cařihrad]]. Aby zmátl hlídkující britský lehký křižník [[HMS Gloucester (1909)|HMS ''Gloucester'']] nabral prvotně severní kurz kolem italské pevniny na [[Jadran]]. Ve 22.45 však změnil směr na jihovýchodní a [[7. srpna]] obeplouval čecký mys [[Matapan]]. V [[Egejské moře|Egejském moři]] se pak skryl mezi [[Kykladské ostrovy|Kykladskými ostrovy]], přičemž ''Breslau'' byl vyslán, aby vyhledal zásobovací lodě. [[9. srpna]] se ''Goeben'' znovu setkal s ''Breslau'' a nově i s německým parníkem ''Bogadir'', z něhož doplnil uhlí, u ostrova [[Denusa]]. Příští ráno vyrazily spolu k [[Dardanely|Dardanelské úžině]], kam dorazily v půl jedenácté večer. [[16. srpna]] pak slavnostně vpluly do Cařihradu, kde formálně vstoupily do tureckého námořnictva. ''Goeben'' byl přejmenován na ''Yavuz Sultan Selim'', posádka však zůstala nezměněna a navíc byl admirál Souchon jmenován vrchním velitelem turecké floty<ref>{{Citace monografie | jméno = Jaroslav | příjmení = Hrbek | titul = Velká válka na moři, 1. díl. Rok 1914 | vydavatel = Libri | rok = 2001 | místo = Praha | stránky = 71-74}}</ref>. |
V druhé polovině října se ''Goeben'' podílel na napadení ruské [[Černomořská flota|Černomořské floty]]. [[Útok na Černomořské loďstvo (1914)|Útok na Černomořské loďstvo]] měl pomoci zatáhnout Osmanskou říši do války proti Dohodě. [[29. října]] v 6.30 ráno ''Goeben'', společně s tureckými torpédoborci ''[[Tasoz]]'' a ''[[Samsun (torpédoborec)|Samsun]]'', zahájil ostřelování hlavní ruské námořní základny na [[Černé moře|Černém moři]] — [[Sevastopol]]u. Po 17 minutové kanonádě se chystala eskadra k odplutí, když narazila na minonosku [[Prut (minonoska)|''Prut'']] s doprovodem 3 torpédoborců - ''[[Živučij]]'', ''[[Žarkij]]'' a ''[[Lejtěnant Puščin]]''. V následující potyčce zasáhl ''Goeben'' ''Lejtěnanta Puščina'' dvěma granáty, načež se všichni tři torpédoborce daly na ústup. Pozornost Němců se přemístila na minonosku ''Prut''. Její posádka, věda že proti bitevnímu křižníku nemá šanci, sama potopila svou loď. Kolem deváté dopoledne pak nabraly turecké lodě kurz ke své základně v [[Bospor]]u.<ref>Hrbek, 1. díl, s. 133-134</ref> | V druhé polovině října se ''Goeben'' podílel na napadení ruské [[Černomořská flota|Černomořské floty]]. [[Útok na Černomořské loďstvo (1914)|Útok na Černomořské loďstvo]] měl pomoci zatáhnout Osmanskou říši do války proti Dohodě. [[29. října]] v 6.30 ráno ''Goeben'', společně s tureckými torpédoborci ''[[Tasoz]]'' a ''[[Samsun (torpédoborec)|Samsun]]'', zahájil ostřelování hlavní ruské námořní základny na [[Černé moře|Černém moři]] — [[Sevastopol]]u. Po 17 minutové kanonádě se chystala eskadra k odplutí, když narazila na minonosku [[Prut (minonoska)|''Prut'']] s doprovodem 3 torpédoborců - ''[[Živučij]]'', ''[[Žarkij]]'' a ''[[Lejtěnant Puščin]]''. V následující potyčce zasáhl ''Goeben'' ''Lejtěnanta Puščina'' dvěma granáty, načež se všichni tři torpédoborce daly na ústup. Pozornost Němců se přemístila na minonosku ''Prut''. Její posádka, věda že proti bitevnímu křižníku nemá šanci, sama potopila svou loď. Kolem deváté dopoledne pak nabraly turecké lodě kurz ke své základně v [[Bospor]]u.<ref>Hrbek, 1. díl, s. 133-134</ref> | ||
| Řádka 16: | Řádka 19: | ||
== Rok 1915 == | == Rok 1915 == | ||
| - | V dubnu 1915 se ''Goeben'' účastnil výpadu tureckého námořnictva na Oděsu. Spolu s křižníkem ''Breslau'' tvořil zajišťovací skupinu hlavních sil. Z Bosporu vypluly [[1. dubna]] na místo určení. Zde se jim podařilo zneškodnit dvě ruské obchodní lodě převážející cukr. [[3. dubna]] spatřily obě německé lodě hlavní jádro ruského loďstva a obrátily se zpět k cestě do Bosporu. Kolem třetí hodiny zmizely pronásledujícím řadovým lodím, avšak stále je sledoval křižník ''Pamjať Merkurija'' s početným doprovodem torpédoborců. Navečer se torpédoborce pokusily provést torpédový útok, povedlo se to ale jen torpédoborci ''[[Gněvnyj]]''. Obě jeho torpéda cíl minula, ale admirál Souchon raději nechal zvýšit rychlost a tím se odpoutal od ruských lodí<ref>{{Citace monografie | jméno = Jaroslav | příjmení = | + | V dubnu 1915 se ''Goeben'' účastnil výpadu tureckého námořnictva na Oděsu. Spolu s křižníkem ''Breslau'' tvořil zajišťovací skupinu hlavních sil. Z Bosporu vypluly [[1. dubna]] na místo určení. Zde se jim podařilo zneškodnit dvě ruské obchodní lodě převážející cukr. [[3. dubna]] spatřily obě německé lodě hlavní jádro ruského loďstva a obrátily se zpět k cestě do Bosporu. Kolem třetí hodiny zmizely pronásledujícím řadovým lodím, avšak stále je sledoval křižník ''Pamjať Merkurija'' s početným doprovodem torpédoborců. Navečer se torpédoborce pokusily provést torpédový útok, povedlo se to ale jen torpédoborci ''[[Gněvnyj]]''. Obě jeho torpéda cíl minula, ale admirál Souchon raději nechal zvýšit rychlost a tím se odpoutal od ruských lodí<ref>{{Citace monografie | jméno = Jaroslav | příjmení = Hrbek | titul = Velká válka na moři, 2. díl. Rok 1915 | vydavatel = Libri | rok = 2001 | místo = Praha | stránky = 118-119}}</ref>. |
[[11. května]] se ''Goeben'' opět střetl s ruskými řadovými loděmi, tentokráte poblíž Bosporu. Palba byla zahájena v 7.50 ze vzdálenosti 17 kilometrů současně ''Goebenem'' a ''Jevstafijem''. Německý bitevní křižník obdržel tři zásahy, z nichž jeden vyřadil jedno dělo ráže 150 mm. V 8.12 proto zastavil palbu a pokusil se odlákat ruskou flotu od Bosporu. Rusové ''Goeben'' pronásledovali několik hodin, než se jim okolo 14.30 ztratil z dohledu a vrátil se na základnu<ref>Hrbek, 2. díl, s. 120-121</ref>. | [[11. května]] se ''Goeben'' opět střetl s ruskými řadovými loděmi, tentokráte poblíž Bosporu. Palba byla zahájena v 7.50 ze vzdálenosti 17 kilometrů současně ''Goebenem'' a ''Jevstafijem''. Německý bitevní křižník obdržel tři zásahy, z nichž jeden vyřadil jedno dělo ráže 150 mm. V 8.12 proto zastavil palbu a pokusil se odlákat ruskou flotu od Bosporu. Rusové ''Goeben'' pronásledovali několik hodin, než se jim okolo 14.30 ztratil z dohledu a vrátil se na základnu<ref>Hrbek, 2. díl, s. 120-121</ref>. | ||
| Řádka 23: | Řádka 26: | ||
== Rok 1917 == | == Rok 1917 == | ||
| - | Kvůli akutnímu nedostatku uhlí u tureckého námořnictva ''Goeben'' tento rok nepodnikl žádnou bojovou akci, dokonce ani nevyplul na moře<ref>{{Citace monografie | jméno = Jaroslav | příjmení = | + | Kvůli akutnímu nedostatku uhlí u tureckého námořnictva ''Goeben'' tento rok nepodnikl žádnou bojovou akci, dokonce ani nevyplul na moře<ref>{{Citace monografie | jméno = Jaroslav | příjmení = Hrbek | titul = Velká válka na moři, 4. díl. Rok 1917 | vydavatel = Libri | rok = 2002 | místo = Praha | stránky = 161}}</ref>. |
== Rok 1918 == | == Rok 1918 == | ||
| - | [[19. ledna]] vyplul ''Goeben'' v čele tureckého svazu (spolu s ním lehký křižník ''Breslau'' a torpédoborce ''Basra'', ''Numuneihamiyet'', ''Samsun'' a ''Muavenetimilliye'') z Cařihradu. Cílem byl výpad do Egejského moře, potopení hlídkujících torpédoborců a monitorů kotvících v zátoce Kusu na [[Imbros]]u. Poté mělo být na tomto ostrově ostřelováno letiště. Nakonec se měl ''Goeben'' vydat k ostrovu [[Lemnos]] a tam ostřelovat lodě v zátoce Mudros. Ráno [[20. ledna]] vyplul svaz z Dardanelské úžiny, avšak již v 6.10 narazil ''Goeben'' na minu. Výbuch nezpůsobil vážnější škody, proto obě německé lodě pokračovaly k ostrovu Imbros, zatímco turecké torpédoborce zůstaly u ústí Dardanel, aby je chránily před ponorkovou aktivitou. ''Goeben'' prvně zničil radiostanici a dvě obchodní lodě u mysu Kefalo, poté přenesl palbu na britské monitory [[HMS Raglan|HMS ''Raglan'']] a [[HMS M 28|HMS ''M 28'']]. Po jejich potopení šla ke dnu ještě jedna obchodní loď. Jelikož na Imbrosu již nezbývaly žádné cíle, obě německé lodě zamířily k ostrovu Lemnos. V 8.31 však narazil ''Breslau'' na miny a stal se neovladatelným. ''Goeben'' se jej pokusil vzít do vleku, sám ale v 8.55 najel na minu. ''Breslau'' se nepodařilo zachránit, proto se viceadmirál [[Hubert von Rebeur-Paschwitz]] (velitel svazu, velící z ''Goebenu'') rozhodl s ''Goebenem'' vrátit na základnu. V 9.48 opět narazil na minu, opět se to obešlo bez vážných škod. Trable bitevního křižníku ale neskončily, neboť v 11.32 najel při ústí Dardanel na mělčinu. Loď byla odlehčena, avšak po dobu sedmi dní se ji nepodařilo vyprostit. Mezitím britské letouny svrhly na ''Goeben'' více než 180 pum, které ale dobře pancéřovaný křižník nemohly ohrozit. [[26. ledna]] byl konečně uvolněn a vrátil se na základnu.<ref>HRBEK, Jaroslav. Velká válka na moři, 1. díl. Rok 1914. Praha : Libri, 2001. s. 71-74.</ref> | + | [[19. leden|19. ledna]] vyplul ''Goeben'' v čele tureckého svazu (spolu s ním lehký křižník ''Breslau'' a torpédoborce ''Basra'', ''Numuneihamiyet'', ''Samsun'' a ''Muavenetimilliye'') z Cařihradu. Cílem byl výpad do Egejského moře, potopení hlídkujících torpédoborců a monitorů kotvících v zátoce Kusu na [[Imbros]]u. Poté mělo být na tomto ostrově ostřelováno letiště. Nakonec se měl ''Goeben'' vydat k ostrovu [[Lemnos]] a tam ostřelovat lodě v zátoce Mudros. Ráno [[20. ledna]] vyplul svaz z Dardanelské úžiny, avšak již v 6.10 narazil ''Goeben'' na minu. Výbuch nezpůsobil vážnější škody, proto obě německé lodě pokračovaly k ostrovu Imbros, zatímco turecké torpédoborce zůstaly u ústí Dardanel, aby je chránily před ponorkovou aktivitou. ''Goeben'' prvně zničil radiostanici a dvě obchodní lodě u mysu Kefalo, poté přenesl palbu na britské monitory [[HMS Raglan|HMS ''Raglan'']] a [[HMS M 28|HMS ''M 28'']]. Po jejich potopení šla ke dnu ještě jedna obchodní loď. Jelikož na Imbrosu již nezbývaly žádné cíle, obě německé lodě zamířily k ostrovu Lemnos. V 8.31 však narazil ''Breslau'' na miny a stal se neovladatelným. ''Goeben'' se jej pokusil vzít do vleku, sám ale v 8.55 najel na minu. ''Breslau'' se nepodařilo zachránit, proto se viceadmirál [[Hubert von Rebeur-Paschwitz]] (velitel svazu, velící z ''Goebenu'') rozhodl s ''Goebenem'' vrátit na základnu. V 9.48 opět narazil na minu, opět se to obešlo bez vážných škod. Trable bitevního křižníku ale neskončily, neboť v 11.32 najel při ústí Dardanel na mělčinu. Loď byla odlehčena, avšak po dobu sedmi dní se ji nepodařilo vyprostit. Mezitím britské letouny svrhly na ''Goeben'' více než 180 pum, které ale dobře pancéřovaný křižník nemohly ohrozit. [[26. ledna]] byl konečně uvolněn a vrátil se na základnu.<ref>HRBEK, Jaroslav. Velká válka na moři, 1. díl. Rok 1914. Praha : Libri, 2001. s. 71-74.</ref> |
Po vyhlášení příměří mezi [[Trojdohoda|Dohodou]] a Tureckem [[1. listopadu]] bylo ''Goebenu'', který byl oficiálně tureckou lodí, zakázáno odplout, a tak viceadmirál Rebeur-Paschwitz [[2. listopadu]] stáhl svou admirálskou vlajku a předal křižník tureckému kontradmirálu Arisovi. Teprve tím se stal ''Goeben'' fakticky tureckou lodí.<ref>Hrbek, 5. díl, s. 87</ref> | Po vyhlášení příměří mezi [[Trojdohoda|Dohodou]] a Tureckem [[1. listopadu]] bylo ''Goebenu'', který byl oficiálně tureckou lodí, zakázáno odplout, a tak viceadmirál Rebeur-Paschwitz [[2. listopadu]] stáhl svou admirálskou vlajku a předal křižník tureckému kontradmirálu Arisovi. Teprve tím se stal ''Goeben'' fakticky tureckou lodí.<ref>Hrbek, 5. díl, s. 87</ref> | ||
Aktuální verze z 13. 5. 2017, 12:19
SMS Goeben byl bitevní křižník třídy Moltke německé Kaiserliche Marine a později i tureckého námořnictva.
- Pojmenován byl po pruském generálovi Augustu Karlu von Goeben (1816–1880). Poté byla přejmenována na Yavuz Sultan Selim.
- V roce 1930 došlo k vypuštění slova Sultan, loď tedy nesla jméno Yavuz Selim.
- Roku 1936 došlo k poslední změně, kdy byl bitevní křižník překřtěn na TGC Yavuz.
Obsah |
Stavba
Válečná léta
Rok 1914
- Podívejte se také na: Pronásledování křižníků Goeben a Breslau
Vypuknutí první světové války zastihlo Goeben ve Středozemním moři, kde tvořil součást Mittelmeer-Division spolu s lehkým křižníkem SMS Breslau pod velením kontradmirála Wilhelma Souchona. 2. srpna 1914 dorazila eskadra do Messiny a zrána 4. srpna ostřeloval Goeben francouzský přístav v Alžíru Philippeville. Na zpáteční cestě do Messiny byl v 10.35 spatřen britskými bitevními křižníky HMS Indefatigable a HMS Indomitable, k nimž se ještě připojil lehký křižník HMS Dublin. Jelikož Velká Británie ještě nebyla ve válečném stavu s Německem (britské ultimátum mělo vypršet až ve 23.00 toho dne), nemohly lodě proti Goebenu nic podniknout. Ten jim tak kolem čtvrté hodiny odpolední zmizel z dohledu. Druhý den ráno úspěšně dorazil do Messiny, kde doplnil uhlí. Pod hrozbou italské internace však již 6. srpna vyrazil spolu s Breslau znovu na otevřené moře. Depeše, kterou dostal o den dříve, určovala za cíl cesty turecký Cařihrad. Aby zmátl hlídkující britský lehký křižník HMS Gloucester nabral prvotně severní kurz kolem italské pevniny na Jadran. Ve 22.45 však změnil směr na jihovýchodní a 7. srpna obeplouval čecký mys Matapan. V Egejském moři se pak skryl mezi Kykladskými ostrovy, přičemž Breslau byl vyslán, aby vyhledal zásobovací lodě. 9. srpna se Goeben znovu setkal s Breslau a nově i s německým parníkem Bogadir, z něhož doplnil uhlí, u ostrova Denusa. Příští ráno vyrazily spolu k Dardanelské úžině, kam dorazily v půl jedenácté večer. 16. srpna pak slavnostně vpluly do Cařihradu, kde formálně vstoupily do tureckého námořnictva. Goeben byl přejmenován na Yavuz Sultan Selim, posádka však zůstala nezměněna a navíc byl admirál Souchon jmenován vrchním velitelem turecké floty[1].
V druhé polovině října se Goeben podílel na napadení ruské Černomořské floty. Útok na Černomořské loďstvo měl pomoci zatáhnout Osmanskou říši do války proti Dohodě. 29. října v 6.30 ráno Goeben, společně s tureckými torpédoborci Tasoz a Samsun, zahájil ostřelování hlavní ruské námořní základny na Černém moři — Sevastopolu. Po 17 minutové kanonádě se chystala eskadra k odplutí, když narazila na minonosku Prut s doprovodem 3 torpédoborců - Živučij, Žarkij a Lejtěnant Puščin. V následující potyčce zasáhl Goeben Lejtěnanta Puščina dvěma granáty, načež se všichni tři torpédoborce daly na ústup. Pozornost Němců se přemístila na minonosku Prut. Její posádka, věda že proti bitevnímu křižníku nemá šanci, sama potopila svou loď. Kolem deváté dopoledne pak nabraly turecké lodě kurz ke své základně v Bosporu.[2]
18. listopadu se Goeben střetl u mysu Saryč s jádrem Černomořské floty. Ruský svaz se skládal z řadových lodí Jevstafij, Joann Zlatoust, Pantělemjon, Tri Svjatitělja a Rostislav s doprovodem torpédoborců, jako přezvědná stráž působily tři křížníky — Pamjať Merkurija, Almaz a Kagul. Ke střetu došlo krátce po 12 hodině. Ruský svaz provedl obrat doleva a zahájil palbu. Kvůli mlze se však bitva omezila na přestřelku mezi Goebenem a Jevstafijem. Ve 12.35 se Goeben odpoutal a zmizel v mlze. Byl zasažen třema granáty ráže 305 mm a 11 menších ráží. Zemřelo 115 námořníků, dalších 59 jich bylo zraněno. Škody na lodi však nebyly vážné a ta mohla pokračovat v normálním provozu. Zato Jevstafij udržel vážnější škody, které ho udržely několik měsíců mimo službu. Byl zasažen čtyřmi projektily ráže 280 mm, padlo 33 námořníků a 25 jich bylo raněno[3].
10. prosince ostřeloval Goeben spolu s dělovým člunem Peykisevket přístav Batumi. 25. prosince pak vyplul k přístavu Zonguldak, ke kterému mířila ruská flota. Ke střetu nakonec nedošlo, ale při zpáteční cestě byl Goeben 26. prosince těžce poškozen výbuchem miny u ústí Bosporu[4].
Rok 1915
V dubnu 1915 se Goeben účastnil výpadu tureckého námořnictva na Oděsu. Spolu s křižníkem Breslau tvořil zajišťovací skupinu hlavních sil. Z Bosporu vypluly 1. dubna na místo určení. Zde se jim podařilo zneškodnit dvě ruské obchodní lodě převážející cukr. 3. dubna spatřily obě německé lodě hlavní jádro ruského loďstva a obrátily se zpět k cestě do Bosporu. Kolem třetí hodiny zmizely pronásledujícím řadovým lodím, avšak stále je sledoval křižník Pamjať Merkurija s početným doprovodem torpédoborců. Navečer se torpédoborce pokusily provést torpédový útok, povedlo se to ale jen torpédoborci Gněvnyj. Obě jeho torpéda cíl minula, ale admirál Souchon raději nechal zvýšit rychlost a tím se odpoutal od ruských lodí[5].
11. května se Goeben opět střetl s ruskými řadovými loděmi, tentokráte poblíž Bosporu. Palba byla zahájena v 7.50 ze vzdálenosti 17 kilometrů současně Goebenem a Jevstafijem. Německý bitevní křižník obdržel tři zásahy, z nichž jeden vyřadil jedno dělo ráže 150 mm. V 8.12 proto zastavil palbu a pokusil se odlákat ruskou flotu od Bosporu. Rusové Goeben pronásledovali několik hodin, než se jim okolo 14.30 ztratil z dohledu a vrátil se na základnu[6].
V podzimních měsících byl pak nasazován k ochraně tureckých konvojů s uhlím, které byly neustále napadány menšími jednotkami ruského loďstva[7].Při jedné této eskortní plavbě byl Goeben 14. listopadu napaden ponorkou Morž, která po něm vypálila dvě torpéda. Křižník obě torpéda vymanévroval, avšak po tomto incidentu přestal být využíván k doprovodu konvojů[8].
Rok 1917
Kvůli akutnímu nedostatku uhlí u tureckého námořnictva Goeben tento rok nepodnikl žádnou bojovou akci, dokonce ani nevyplul na moře[9].
Rok 1918
19. ledna vyplul Goeben v čele tureckého svazu (spolu s ním lehký křižník Breslau a torpédoborce Basra, Numuneihamiyet, Samsun a Muavenetimilliye) z Cařihradu. Cílem byl výpad do Egejského moře, potopení hlídkujících torpédoborců a monitorů kotvících v zátoce Kusu na Imbrosu. Poté mělo být na tomto ostrově ostřelováno letiště. Nakonec se měl Goeben vydat k ostrovu Lemnos a tam ostřelovat lodě v zátoce Mudros. Ráno 20. ledna vyplul svaz z Dardanelské úžiny, avšak již v 6.10 narazil Goeben na minu. Výbuch nezpůsobil vážnější škody, proto obě německé lodě pokračovaly k ostrovu Imbros, zatímco turecké torpédoborce zůstaly u ústí Dardanel, aby je chránily před ponorkovou aktivitou. Goeben prvně zničil radiostanici a dvě obchodní lodě u mysu Kefalo, poté přenesl palbu na britské monitory HMS Raglan a HMS M 28. Po jejich potopení šla ke dnu ještě jedna obchodní loď. Jelikož na Imbrosu již nezbývaly žádné cíle, obě německé lodě zamířily k ostrovu Lemnos. V 8.31 však narazil Breslau na miny a stal se neovladatelným. Goeben se jej pokusil vzít do vleku, sám ale v 8.55 najel na minu. Breslau se nepodařilo zachránit, proto se viceadmirál Hubert von Rebeur-Paschwitz (velitel svazu, velící z Goebenu) rozhodl s Goebenem vrátit na základnu. V 9.48 opět narazil na minu, opět se to obešlo bez vážných škod. Trable bitevního křižníku ale neskončily, neboť v 11.32 najel při ústí Dardanel na mělčinu. Loď byla odlehčena, avšak po dobu sedmi dní se ji nepodařilo vyprostit. Mezitím britské letouny svrhly na Goeben více než 180 pum, které ale dobře pancéřovaný křižník nemohly ohrozit. 26. ledna byl konečně uvolněn a vrátil se na základnu.[10]
Po vyhlášení příměří mezi Dohodou a Tureckem 1. listopadu bylo Goebenu, který byl oficiálně tureckou lodí, zakázáno odplout, a tak viceadmirál Rebeur-Paschwitz 2. listopadu stáhl svou admirálskou vlajku a předal křižník tureckému kontradmirálu Arisovi. Teprve tím se stal Goeben fakticky tureckou lodí.[11]
_battlecruiser_Istambul_April_1946_-_cropped.jpg)
Služba v tureckém námořnictvu
Reference
- ↑ HRBEK, Jaroslav. Velká válka na moři, 1. díl. Rok 1914. Praha : Libri, 2001. S. 71-74.
- ↑ Hrbek, 1. díl, s. 133-134
- ↑ Hrbek, 1. díl, s. 135-137
- ↑ Hrbek, 1. díl, s. 137-138
- ↑ HRBEK, Jaroslav. Velká válka na moři, 2. díl. Rok 1915. Praha : Libri, 2001. S. 118-119.
- ↑ Hrbek, 2. díl, s. 120-121
- ↑ Hrbek, 2. díl, s. 124
- ↑ Hrbek, 2. díl, s. 126
- ↑ HRBEK, Jaroslav. Velká válka na moři, 4. díl. Rok 1917. Praha : Libri, 2002. S. 161.
- ↑ HRBEK, Jaroslav. Velká válka na moři, 1. díl. Rok 1914. Praha : Libri, 2001. s. 71-74.
- ↑ Hrbek, 5. díl, s. 87
|
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |