Volenice (okres Strakonice)

Z Multimediaexpo.cz

Aktuální verze z 14. 1. 2022, 14:53

Kostel svatého Petra a Pavla ve Volenicích

Kaple v Tažovicích

Obec Volenice se nachází v okrese Strakonice, kraj Jihočeský.

• Ke dni 28. 8. 2006 zde žilo 562 obyvatel.
• Ke dni 1. 1. 2021 zde žilo 554 obyvatel.

Geografie

Obec se nachází v nadmořské výšce 468 m. n. m.

Geografické prostředí se vyznačuje tím, že se zde sbíhají první výběžky Šumavského podhůří nad Pootavským alem. Geografická poloha zde podmínila vznik velmi členitého reliéfu s hlubokými údolími vodních toků (jedná se pouze o malé potoky, přítoky Otavy).
Geologický podklad tvoří magmatizované ruly, které pochází z nejstarší části Českého masivu. V okolí Volenic vystupuje granodiorit – světle šedá hlubinná magmatická hornina. V severovýchodní části území, blíže k řece Otavě, je horninový podklad překryt čtvrtohorními říčními písky a štěrkopísky. V území severozápadních Volenic se vyskytují naváté sprašné hlíny. Půdy na těchto matečných podkladech jsou středně těžké, písčitohlinité a hlinité, hluboké a středně hluboké a snadno zpracovatelné. Podle typové klasifikace jde o půdy podzolové- kambizemě nižších poloh.

Podnební charakteristika

• průměrná roční teplota vzduchu : 7° C
• průměrná teplota vzduchu v lednu : -2, -3° C
• průměrná teplota vzduchu v červenci : 17° C
• roční úhrn srážek : 600-650 mm
• průměrná maximální výška sněhu : 30-50 cm
• dny se sněhovou přikrývkou : 50-69

Rostlinstvo a živočišstvo

Na území Volenicka se nachází pouze typická hercynská květena a dubovo-bukové lesy. Ze zvířat se zde vyskytují všechny středoevropské druhy, které žijí na polích, v malých listnatých a smíšených lesech (velké lesní komplexy bychom zde hledali marně).

Části obce

• Volenice
• Ohrazenice
• Tažovice
• Tažovická Lhota
• Vojnice

Historie

Nejstarší období

Podle knihy archeologa Dubského bylo území, kde se obec nachází, osídleno již v mladší době slovanské. Starší osídlení dokládá i nález ze 16. dubna 1924, kdy tehdejší starosta Šiška nalezl v prastaré studánce na louce v trati U Dubu dvě historické nádobky. První nádobka je miska vyrobená z hnědočervené hlíny, vysoká 7,3 cm, na výduti zdobená řádkou vrypů. Druhá nádobka je štíhlá láhev se zúženým hrdlem z hrubé šedé hlíny, vysoká 10,5 cm , nepravidelně formovaná. Nádoby také mohou pocházet z doby stěhování národů nebo ze 13. století. Obě byly darovány muzeu v Českých Budějovicích.

Středověk

První písemná zpráva o obci pochází z roku 1227. V této době obec s významným poutním kostelem patřila klášteru sv. Jiří v Praze a historická listina dokazuje, že mu musela platit desátek. Předpokládá se však, že vesnice vznikla v 10. století a podle profesora Antonína Profouse pochází název z osobního jména Volen - ves lidí Volenových. Později ves drželi různí šlechtici:

• Sezem a Protiva z Frymburka (před rokem 1384)
• Stach z Bubna, Václav Racek z Bubna a Werlýchové z Bubna
• Jiří z Poděbrad (roku 1456 koupil za 250 kop českých)
• Vilém z Rožmberka (roku 1463 je mu obec zastavena králem) a jeho potomci Švihovští sídlící na Rabí
• Kocové z Dobrše (od roku 1532)

18. a 19. století

Panský dvůr zde existoval až do roku 1786. Tehdy byl zrušen a jeho pozemky rozděleny. Ve druhé polovině 19. století zanikly feudální vztahy definitivně a obec byla přičleněna k politickému okresu Strakonice, kam patří dodnes.

20. století

První světová válka

Z vesnických mužů bylo do rakousko-uherského vojska povoláno 140 vojáků, z nichž jich 21 zemřelo a dnes je připomíná památník na návsi.

Meziválečné období

V roce 1920 byla poprvé otevřena veřejná knihovna. Roku 1922 byl odhalen památník obětem I. světové války. V roce 1926 si místní učitel ve výslužbě Karel Hajský koupil první rozhlasový přijímač. V roce 1927 se o Vánocích rozsvítila první elektrická žárovka ve Volenicích. Dne 23. července 1930 byl založen volenický SOKOL a prvním jeho starostou se stal Josef Staněk. V roce 1935 už v obci fungovalo dvacet tři rozhlasových přijímačů a roku 1936 si četnická stanice pořídila první telefon, druhým majitelem telefonu se stal obchod Josefa Diviše.

Druhá světová válka

V kronice obce Volenice jsou zapsány zprávy o tom, že 18. ledna 1943 bylo sedm volenických Židů odvezeno do koncentračního tábora v Terezíně. Další záznam ukazuje, že 8. dubna 1944 byli gestapem zatčeni voleničtí občané Tomáš Strejc a Václav Sýkora.

Poslední důležitou událostí II. světové války se stala cesta vlaku, který vezl vězně z Osvětimi – Transportu smrti. Před stanicí Katovice byl vlak 20. dubna 1945 napaden americkými stíhacími letouny (tzv. hloubkaři). Polští vězni v předpokladu, že se jedná o polské Katowice, využili zmatku a uprchli spolu s vězni jiných národností do lesů u Katovic. Cestou byli pronásledováni příslušníky SS, kteří transport doprovázeli, a u Novosedel jich bylo sedm zastřeleno (další čtyři u Katovic). Zastřelení vězni (mezi nimi byl i jeden Čech) byli pohřbeni na místním hřbitově a zbylí uprchlíci byli ukrýváni na půdách statků, kde je voleničtí občané živili. Po čase byla mrtvá těla exhumována a převezena do Prahy, ve Volenicích je jejich památka každoročně připomínána.

V roce 1945 bylo ve Volenicích ubytováno celkem 150 amerických vojáků.

Roku 1946 se konaly volby do národního shromáždění: vyhráli komunisté se 198 hlasy, lidovci získali 97 hlasů, sociální demokraté 29 a národní socialisté 46. Dne 28. srpna 1947 proběhlo historicky první hlášení místního rozhlasu. V roce 1950 se z Volenic do Katovic přestěhovala četnická stanice a roku 1969 proběhlo první promítání kina ve Volenicích. Roku 1972 vlastnili voleničtí obyvatelé už 20 automobilů, 28 motorek, požární zbrojnici a koupaliště.
V roce 1983 byl dokončen vodojem Na Vinici a 1989 také čistička odpadních vod.

Pamětihodnosti

Kostel svatého Petra a Pavla ve Volenicích

Kostel svatého Petra a Pavla

Pozdně románský kostel sv. Petra a Pavla byl vystavěn strakonickou hutí v letech 1230 - 1240. V důsledku četných požárů byl pozměňován do dalších uměleckých směrů: gotického, renesančního a barokního. Z doby románské je zdivo hlavní lodi a kamenný portál v kobce na jižní straně. Románský kostel měl po stěnách freskové obrazy, jejichž zbytky jsou uloženy na půdě kostela. Také měl rovný strop z dřevěných trámů, avšak byl vyšší než jeho gotická přestavba. Ta pochází z roku 1577 a vytvořil jí architekt Tomáš Červený z Mendrisia. Tehdy byl přestavěn také presbytář, klenba hlavní lodi a celá loď vedlejší. Okna kostela však nejsou gotická, byla při opravě zrománštěna. Nynější klenba nás zaujme svými kruhovými a elipsovými ornamenty. Dále je zdobena vypouklými žebry, mezi nimiž jsou propleteny kruhy a elipsy. Žebra tvoří nad lodí dvě křížové klenby, které jsou ozdobeny na osmi průsečnících maskami fantastického šklebícího se obličeje. V západním svorníku je vytesán znak paní Kocové, ve východním zlaté kolo pánů Koců (v kostele se totiž nachází i jejich rodinná hrobka). V roce 1715 byla přistavěna barokní věž. V roce 1909 byl kostel kompletně opraven podle návrhů Kamila Hilberta.

Uvnitř kostela se nachází hlavní renesančně-barokní oltář a čtyři vedlejší oltáře. Na hlavním oltáři jsou umístěny tři pozdně gotické sochy: uprostřed Madona, po stranách zlacené sochy sv. Petra a Pavla. Obrazy na vedlejších oltářích pocházejí z 19. století a znázorňují svaté mučedníky. Nejvýše nad kulatým okénkem sedí socha Boha Otce třímající žezlo, držící zeměkouli a hledící na Rodičku Boží s Ježíškem, nad níž je stříbrná holubička – symbol Ducha Svatého. Při kopání hrobky rodu Koců byly nalezeny dva obrovské zuby, pokládané za lidské. První je 6,5 cm dlouhý a 3 cm široký, druhý je 5 cm dlouhý a 2,5 cm široký. Oba jsou dnes zabudovány nad vchodem do hlavní lodi. V kostele můžeme nalézt také tradiční varhany z roku 1650 věnované Lidmilou Kateřinou Kocovou. V roce 1652 byl vysvěcen první zvon Svatý Petr , v roce 1666 Svatý Pavel a roku 1871 Svatý Jan. V dubnu roku 1942 byly dva zvony odvezeny pro válečné účely. Z tohoto důvodu Voleničtí v roce 1974 zakoupili zvony nové : Petr a Pavel ( vysvěceny 6. července 1975) a Marie ( vysvěcen 17. října 1976). V kostele se také nacházejí historické věžní hodiny uvedené do chodu v roce 1906 farářem, panem Františkem Bláhovcem.

Volenický kostel je dodnes významným poutním místem a každoročně 29. června se zde koná pouť.

Fara

K samotné budově kostela patří také Volenická fara. První záznamy o ní pochází z roku 1344. V roce [1730] už k Volenické faře patřilo celkem 1760 lidí. V roce 1760 byla při požáru zničena původní budova, farní kronika a nejstarší farní matrika. Ještě téhož roku byla opravena do původního stavu. V roce 1919 byla farnost povýšena na děkanství.

Mezi ostatní památkově chráněné objekty patří usedlosti čp. 7, 9 a 18 v lidovém baroku. Dále společný hrob obětí transportu smrti ze druhé světové války. Další objekty památkového zájmu jsou budova čp. 89, dále boží muka při cestě k Tažovicům, kamenný kříž u silnice do Štěchovic a sloup sv. Vavřince na návsi.

Škola

První škola ve Volenicích vznikla ve 14. století při kostele sv. Petra a Pavla. První školní budovu dal vystavět Jan Markvart Koc z Dobrše v roce 1635. Jednalo o budovu dřevěnou, krytou šindelem. Na konci 18. století byl jako škola pronajat sál hostince Františka Benady. Takto byl využíván do roku 1809, kdy byla postavena obecná škola u kostela čp. 3. Do roku 1818 byla jednotřídní, dalších 60 let dvojtřídka a 14. března 1878 byla slavnostně otevřena třetí třída pro celkem 336 dětí z Volenic a okolí. V roce 1924 chodilo do této školy 403 žáků, z nichž 376 bylo římsko-katolického vyznání, 21 se hlásilo k Československé církvi husitské, 2 byli Židé a 4 ateisté.
Na jaře roku 1926 začaly stavební práce a 5. února 1927 byla otevřena měšťanská škola čp. 112, obecná škola zůstala v čp. 3. Náklady na novou stavbu dosáhly výše 350 000 Kč. V roce 1985 byly zahájeny projekční práce architekty Františkem Cíchou a Ludvíkem Králem a v říjnu 1991 byla budova čp. 112 rozšířena, veškerá výuka se přesunula tam a obecná škola v čp. 3 byla zrušena.

Rodáci

Hromádka Jan (18.12.1886 Volenice – 25.1.1968 České Budějovice)
Jan Hromádka je jedním z významných českých geografů. Otec byl Tomáš Hromádka, matka Rozálie, rozená Pelešková. Manželka Miloslava, rozená Rejmanová.
Studoval na učitelském ústavu v Příbrami (do 1906), na Karlově univerzitě v Praze a na univerzitě v Bratislavě. Roku 1928 získal titul PhDr., 1930 docent a 1939 se stal univerzitním profesorem. Jeho vědecké prvotiny se zabývaly geomorfologickým vývojem Slovenska. Rozpracoval a načrtl všeobecný vývoj forem reliéfu a také navrhl jejich třídění podle vzniku. Je autorem všeobecného zeměpisu Slovenska, zeměpisných příruček o ČSSR, učebnice Ilustrovaný zeměpis všech dílů světa, Československého vojenského atlasu, Slovníku československé společnosti zeměpisné a časopisu Lidé a země. Budováním kateder geografické společnosti položil základy rozvoje slova geografie a vychoval první slovenské geografy, kteří rozvinuli jeho dílo.

V letech 1945-1946 byl děkanem Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, dále byl členem Slovenské učené společnosti, České národní badatelské rady, první předseda Slovenské zeměpisné společnosti a čestný člen České zeměpisné společnosti. Roku 1946 se stal držitelem Slovenské národní ceny a byl vyznamenán jugoslávským Řádem sv. Sávu a roku 1965 získal zlatou medaili VŠE.
Dnes nám ho připomíná pamětní deska vedle vchodu do obecního úřadu.

Hospodářství

• Zemědělství – V roce 1906 byl otevřen hospodářský kurz pro zemědělský dorost. V roce 1929 se k družstvu dobrovolně připojila část rolníků. 20.1.1949 byl ustanoven případný výbor jednotného zemědělského družstva. Předsedou se stal pan František Masopust.

První JZD vlastnilo 35,5 ha půdy a bylo v něm zaměstnáno 25 lidí.Mnoho lidí odmítlo do družstva vstoupit a následně byly tito lidé perzekuováni. V roce 1953 již vlastnilo 70 kusů dobytka, 180 ha půdy a mělo 30 členů. V roce 1973 se JZD Volenice rozrostlo sloučením s JZD Vojnice. V roce 1980 už mělo družstvo 282 členů a vlastnilo 1686 ha půdy. Při posledním sloučení 11.12.1986 s okolními družstvy vlastnilo JZD 2962 ha. V roce 1976 získala dojička krav Růžena Kompitová státní vyznamenání za vynikající práci.

Při sčítání lidu bylo k 1.3.1950 napočítáno v obci 92 zemědělských podniků, 47 ovcí, 72 koz, 1498 slepic, 96 husí. 29 kachen, 4 krůty, 61 koní, 483 krav, 257 vepřů a 35 včelstev.
Na Volenicku se dnes pěstují brambory, pšenice, ječmen, žito a řepka olejka. Pole zde dnes převažují nad kulturními lesy.

• Průmysl – Ve volenickém okolí byly v 19. století prováděny pokusy o těžbu grafitu z grafických rul. Zbytky hornických prací jsou dnes patrné v oblastech „Na Americe“ a „Na Vinicích“, kde těžba probíhala ještě v roce 1881. Práce však byly z ekonomických důvodů zastaveny. Ke skutečné těžbě grafitu došlo jen na Kněží hoře u Katovic v r. 1913 – 1922.
• Služby– Ve Volenicích se nachází zdravotní oddělení pro dospělé, oddělení pro děti a zubní oddělení. Od roku 1997 je zdravotnické zařízení přestěhováno z čp. 111 do čp. 41, do zrekonstruované budovy bývalé mateřské školy.
  

Pošta byla zřízena v roce 1872. Prvním poštmistrem byl Jan Benada. První pošta se nacházela v č.p. 43. V pamětní síni Obecního úřadu Volenice jsou zachovány lyže z 20. let 20. století, na nichž poštmistr v zimě objížděl Volenice a přilehlé obce, aby doručil zásilky.
V roce 1922 bylo v obci osm obchodů, čtyři hostince, dva řezníci, tři kováři, mlýn, dva pekaři a cihelna.

Externí odkazy