Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!
V tiskové zprávě k 18. narozeninám brzy najdete nové a zásadní informace.
Vejcovod
Z Multimediaexpo.cz
Vejcovod (latinsky: tuba uterina či oviductus, řecky: salpinx /Falloppii/) je úzká, ohebná trubice začínající v děložním rohu a ústící nálevkovitě do břišní dutiny, v blízkosti vaječníku. Vejcovody jsou dva, každý spojuje s dělohou jeden vaječník. Úkolem vejcovodů je, jak už napovídá jejich jméno, dopravit vajíčko po ovulaci do dělohy.[1] Ve vejcovodu také dochází k oplození vajíčka.
Vejcovody ženy jsou uložené v pánevní dutině, u samic některých savců mohou zasahovat až do podbřišku. Jsou zavěšeny na duplikatuře pobřišnice, zůstávají tak stále rozepjaty mezi dělohou a vaječníky.
Vejcovod ženy je 10–12 cm dlouhý a 0,5 cm široký.[2] Délka vejcovodu v podstatě záleží na velikosti samice, vejcovody kopytníků mohou být až 20 cm dlouhé.
Obsah |
Popis
Vejcovod se skládá ze tří částí:
- Nálevka (infundibulum)
- Rozšířený úsek (ampulla)
- Zúžený úsek (istmus)
Nálevka se otevírá do břišní dutiny. Její okraje jsou opatřeny třásněmi (fimbriae), které přisedají na povrch vaječníku. Při ovulaci se z vaječníku uvolní vajíčko, třásně ho zachytí a přesunou do vejcovodu. Rozšířený úsek vejcovodu je nejdelší část vejcovodu. V ampule vajíčko čeká na spermie a dochází zde k vlastnímu oplození. Zúžený úsek je krátký úsek vejcovodu před jeho vyústěním do dělohy. Stěna vejcovodu je tvořena hladkou svalovinou, uvnitř se nachází vysoká sliznice, která zvláště v ampule tvoří podélné, členitě větvené řasy. Epitelové buňky vystýlající vejcovod jsou dvojího druhu: řasinkové buňky a sekreční buňky. Řasinkové buňky jsou opatřené řasinkami, které neustále kmitají směrem k děloze a tak posouvají vajíčko nebo zygotu. Sekreční buňky vylučují látky, které vyživují vajíčko nebo zygotu a umožňují kapacitaci spermií, proces, kdy spermie „nabírají sílu“ k samotnému oplození. Při nedostatečné činnosti řasinek nebo při neprůchodnosti vejcovodů se jednak nemusí vajíčko vůbec dostat do dělohy a místo odchodu dělohou a pochvou se vstřebá, což může být ženou vnímáno i dost bolestivě, jednak může dojít k zahnízdění oplodněného vajíčka do sliznice vejcovodu, tedy mimo dělohu. Mimoděložní těhotenství může vést k až prasknutí vejcovodu a k život ohrožujícímu krvácení do dutiny břišní.
Sterilizace
Mechanické přerušení vejcovodů, takzvané podvázání, bylo a je používáno také jako definitivní antikoncepční metoda pomocí drobné operace. V současnosti jde o diskutovanou problematiku vzhledem k možným zneužitím neinformovanosti žen v českých nemocnicích, především za totality. Mechanické přerušení vejcovodů mohou způsobit srůsty po zánětlivých procesech, po nastydnutích a podobně. Podvázání operatérem ani srůsty nevylučují možnost mimoděložního těhotenství, ale také je dále možné oplodnění ženy „ze zkumavky“ pomocí vlastního vajíčka.
Odkazy
Reference
- ↑ ROZTOČIL, Aleš a kolektiv. Moderní porodnictví. Praha : Grada, 2008. 408 s. Dostupné online. ISBN 978-80-247-1941-2. S. 34.
- ↑ ROB, Lukáš; MARTAN, Alois; CITTERBART, Karel a kolektiv. Gynekologie. 2. vyd. Praha : Galen, 2008. ISBN 978-80-7262-501-7. S. 4.
Literatura
- ROB, Lukáš; MARTAN, Alois; CITTERBART, Karel a kolektiv. Gynekologie. 2. vyd. Praha : Galen, 2008. 319 s. ISBN 978-80-7262-501-7.
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |