V sobotu 2. listopadu proběhla mohutná oslava naší plnoletosti !!
Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!

Tchaj-wan (ostrov)

Z Multimediaexpo.cz


Satelitní snímek Tchaj-wanu (NASA).

Tchaj-wan (též Formosa, TZ: 臺灣, ZZ: 台湾, hanyu pinyin Táiwān, tongyong pinyin Táiwan, Wade-Giles T'ai-wan, tchajwansky Tâi-oân) je ostrov v jihovýchodní Asii, jenž je spolu s několika dalšími menšími ostrovy součástí Čínské republiky, kterou však většina států světa jako nezávislou oficiálně neuznává, protože diplomatické styky s ní netoleruje Čínská lidová republika. Čínská republika, většinou nazývaná Taiwan, je dnes ovšem de facto nezávislý demokratický stát. Většina území ostrova tvoří spolu s Peskadorskými ostrovy čínskou provincii Tchaj-wan. Název dle některých historiků je odvozen od pojmenování oblasti dnešního Tchaj-nanu domorodým kmenem Siraya.[1] Fonetický přepis se postupně začal používat pro pojmenování celého ostrova. Portugalci, kteří Tchaj-wan objevili pro Evropu, mu dali jméno Ilha Formosa, což znamená Krásný ostrov; pojmenování Formosa se částečně udrželo dodnes.

Obsah

Geografie

Západní část ostrova je plochá a navazuje na mělké dno Tchajwanského průlivu. Zde se soustřeďuje drtivá většina osídlení a infrastruktury. Střední a východní část ostrova vyplňují až 3 952 m vysoké hory, táhnoucí se převážně v severojižním směru. Vznikají od třetihor tektonickými posuny i doprovodnou sopečnou činností, způsobenou nasouváním filipínské oceánské desky pod jihočínskou. Tchaj-wan je 4. nejvyšší ostrov na světě (po Nové Guineji, Kalimantanu a Havaji) Tchajwanská pohoří se dělí na následující celky:

Historie

První důkazy o lidském osidlení na ostrově Tchaj-wan se datují před 40 000 lety, počátek neolitického osídlení, snad předky dnešních domorodých kmenů, se datuje před 6 000 lety. Domorodé jazyky jsou řazeny mezi austronéské jazyky blízké jazykům obyvatel dnešních Filipín, Indonésie či Nové Guineje a Polynésie. Příslušníci těchto jazykových skupin jsou rovněž považováni za původní obyvatele ostrova. Taiwan je také považován za nástupiště migračních vln, které v období počínaje před 4 000 lety osidlily ostrovy Tichého a Indického oceánu. Čínští zemědělci a obchodníci se na ostrově začali usazovat od doby mongolské okupace ve 13. století a ostrov se postupně stal okrajovou součástí čínské říše. Mezi 13. a 16. stol. sporadicky navštěvovali ostrov Tchai-wan čínští rybáři či piráti. V r. 1544 jej Portugalci pojmenovali Ilha Formosa. V první polovině 17. století se Tchaj-wan stal předmětem koloniálního soupeření mezi Nizozemskem a Španělskem, v téže době proběhla další velká vlna čínského přistěhovalectví z přilehlých pevninských provincií. Holanďané založili r. 1624 kolonii s hlavním městem Zeelandia na místě dnešního Tainanu. Pracovní síly dováželi z Fu-ťienu. Španělé okupovali v letech 1626–1642 severní výběžek ostrova v místech dnešního Keelongu a Tanshui. V roce 1662 Čeng Čcheng-kung (Koxinga), který ve jménu svržené dynastie Ming bojoval proti nové mandžuské dynastii Čching, porazil Holanďany a donutil je k odchodu. Tchaj-wan se tak na dvě desetiletí stal poslední baštou protimandžuského odporu. Koxinga založil na Tchaj-wanu Království Tungning, jeho následníky byli jeho syn a vnuk. Po Čchengově smrti však roku 1683 Čchingové ostrov obsadili a po následující dvě století zůstal součástí Číny. Po prohrané válce s Japonskem musela čchingská Čína roku 1895 Šimonoseckým mírem mimo jiné postoupit Tchaj-wan Japonsku. Obyvatelé Tchaj-wanu, než by se nechali odevzdat do japonského područí, se za této situace pokusili prohlásit nezávislost jako tzv. Tchajwanský demokratický stát (druhá republika v dějinách Asie). Tento pokus však po několika měsících ukončila okupace Taiwanu Japonskem. Následující desetiletí pod japonskou vládou byla charakterizována jak výrazným hospodářským rozvojem, tak potlačováním čínské identity a snahami o japanizaci obyvatelstva. Následující desetiletí pod japonskou vládou byla charakterizována jak výrazným hospodářským rozvojem a industrializací (železnice, školy, kanalizace atd. – taiwanská architektura v období 1895–1945), tak potlačováním čínské identity, krutým zacházením s příslušníky domorodých kmenů a snahami o japanizaci obyvatelstva. V roce 1935 započal proces včlenění ostrova do Japonského císařství jako plnoprávné provincie. Na Postupimské konferenci bylo s přihlédnutím k závěrům z konference v Káhiře (1943) rozhodnuto, že Tchaj-wan bude znovu přičleněn k Číně. Ostrované, jejichž země byla hospodářsky podstatně vyspělejší než většina pevninské Číny, se však ani nyní nedočkali většího podílu na správě svých záležitostí. Čínská republika sice vytvořila místní vládu a úřady, ale obsazovala je výhradně lidmi z pevniny. Bezohledná byla také hospodářská politika Čínské republiky vůči Taiwanu. Napětí vyvrcholilo protikuomintangským povstáním, které v Tchaj-peji propuklo 28. února 1947. To bylo krvavě potlačeno během tzv. Masakru 228 (kolem 10 000 obětí) a nad ostrovem byl vyhlášen výjimečný stav, který přetrval až do roku 1987. Od konce roku 1948 probíhal v souvislosti s obratem v čínské občanské válce masový příliv uprchlíků z pevninské Číny na ostrov. V roce 1949 se na ostrov uchýlily zbytky Čankajškovy armády, která na pevnině prohrála občanskou válku s komunisty. Změněná vojenskopolitická situace ve východní Asii, kdy se v souvislosti s korejskou válkou na obranu Tchaj-wanu začaly angažovat USA, však po roce 1950 zabránila obsazení ostrova armádou ČLR. Tchaj-wan si tak udržel nezávislost na komunistech až dodnes. Do začátku devadesátých let však i na Tchaj-wanu vládl totalitní režim, pro změnu krajně pravicový. Poté následovala postupná demokratizace.

Doprava

Vzhledem k přírodním podmínkám je západní část ostrova hustě zalidněná a protkaná hustou silniční sítí. Páteř silniční dopravy zde tvoří dvě souběžné dálnice č. 1 a 3 propojující sever a jih ostrova. Střední část ostrova vyplňují vysoká pohoří, která dosahují téměř čtyřtisícových výšek a na východním pobřeží spadají prudkými srázy rovnou do vod Tichého oceánu. Komunikací, které překonávají tento přírodní val, je jen velmi málo, jsou inženýrsky velmi náročné (a turisticky atraktivní), často s množstvím tunelů a serpentin v horských stěnách. Bohužel kvůli zemětřesením a tajfunům zde dochází k častým sesuvům půdy, kvůli kterým je třeba horské silnice neustále opravovat. Hlavní tahy, spojující západ a východ ostrova, jsou tři:

Sever a jih ostrova spojuje vysokorychlostní železnice TAIWAN HIGH SPEED RAIL. Kopíruje západní pobřeží. Využívá soupravy 700T dodané z Japonska (Schinkansen). Maximální rychlost je 300km/h. Vybudováno bylo 8 stanic. Z Taipei na severu do Kaoshingu na jihu trvá cesta 90 minut.

Související články

Reference

  1. ↑ National Palace Museum Exhibition: The Origin of Taiwan [online]. . Dostupné online.  

Externí odkazy

Tchajpejská hospodářská a kulturní kancelář v Praze
Česká ekonomická a kulturní kancelář Taipei
Souhrnná teritoriální informace Tchaj-wan (Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR)
Praktické informace o Tchaj-wanu
Aktuální informace o Tchaj-wanu, Hong Kongu a Číně
Teaching English and Living in Taiwan - rozcestník s praktickými informacemi, aktuální informace o hrozících tajfunech


Citováno z „http://ww2000w.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Tchaj-wan_(ostrov)“