Rallye Dakar

Z Multimediaexpo.cz

Saharská poušť: vražedná kombinace sucha, tepla a prašného písku

Rallye Paříž-Dakar nebo jinak také Dakarská Rallye a zkráceně pouze Dakar je každoroční závod off-road vozidel a motocyklů. Soutěž je organizována A.S.O. - Amaury Sport Organisation. Závodu se mohou zúčastňovat závodníci jak z řad profesionálů, tak i z řad amatérů, kteří běžně tvoří kolem 80% zúčastněných. I když oficiální název zní Rallye, jedná se spíš o vytrvalostní závod v terénu, kde se více používají upravené terénní speciály než klasické soutěžní vozy používané v závodech rallye. Většina měřených úseků vede těžkým terénem. Převážně se sestávají z průjezdů písečnými dunami, blátem, travnatými pláněmi a skalních úseků. Délka etap se pohybuje od několika desítek kilometrů do stovek kilometrů denně.

Historie a trasa

Závod byl poprvé odstartován roku 1979, 2 roky poté, co se v poušti při dálkovém pouštním závodě Abidjan-Nice ztratil a 3 dny bloudil motocyklový závodník Thierry Sabine, po této zkušenosti se rozhodl, že uspořádá dálkový závod napříč Afrikou. Založil T.S.O. - Thierry Sabine Organisation a 1. ledna 1979 se poprvé startovalo. Původně vedl závod z Paříže ve Francii do Dakaru v Senegalu s přerušením při převozu přes Středozemní moře. Politická situace a další faktory však způsobily, že se trasa včetně startu a cíle časem měnila. Jen čtyřikrát však nebyl cílovým městem Dakar. Do roku 1994 trasa začínala v Paříži. Kvůli stížnostem starosty Paříže byl cíl přesunut z Avenue des Champs-Élysées do EuroDisneylandu. To také způsobilo, že organizátoři naplánovali v následujících letech Rallye do různých míst. V roce 2008 byl závod kvůli hrozbě teroristických útoků zrušen. Od roku 2009 se jezdí v Jižní Americe, konkrétně v Argentině a Chile.

Mapa států, kterými kdy trasa soutěže probíhala. Oranžové jsou státy z neobvyklé trasy v roce 1992

Seznam tras rallye

• 1979 - 1980: Paříž - Dakar
• 1981 - 1988: Paříž - Alžír - Dakar
• 1989: Paříž - Tunis - Dakar
• 1990 - 1991: Paříž - Tripolis - Dakar
• 1992: Paříž - Kapské Město
• 1993: Paříž - Dakar
• 1994: Paříž - Dakar - Paříž
• 1995 - 1996: Granada - Dakar
• 1997: Dakar - Agadez - Dakar
• 1998: Paříž - Granada - Dakar
• 1999: Granada - Dakar
• 2000: Dakar - Káhira
• 2001: Paříž - Dakar
• 2002: Arras - Dakar
• 2003: Marseilles - Šarm as Šajch
• 2004: Clermont-Ferrand - Dakar
• 2005: Barcelona - Dakar
• 2006 - 2007: Lisabon - Dakar
• 2008: zrušena
• 2009: Buenos Aires (Argentina) - Valparaiso (Chile) - Buenos Aires
• 2010: Buenos Aires - Antofagasta (Chile) - Buenos Aires
• 2011: Buenos Aires - Antofagasta (Chile) - Buenos Aires

V posledních ročnících vedla trasa rallye v Africe přes Maroko, Západní Saharu a po pastvinách a pouštích v Mauritánii. Etapy probíhající skrz Atar a přes písečné duny a kaňony v mauritánské oblasti Adrar jsou nejvíce dobrodružné ze všech maratónských závodů . Hubert Auriol vyhrál v roce 1992 Dakar v kategorii automobilů po předchozím vítězství v závodu kategorie motocyklů a stal se prvním řidičem, který vyhrál závod na dvou i na čtyřech kolech. Jedním z nejúspěšnějších závodníků v kategorii kamionů se stal Karel Loprais, kterému se díky jeho 6 zlatým, 4 stříbrným a jedné bronzové medaili přezdívá „Monsieur Dakar“.

Vozidla a kategorie

Ruská jednička v kategorii kamionů - Kamaz

Závodní automobil kategorie kamionů značky Renault

Kamion Mercedes-Benz Unimog u500 na Rallye v roce 2006

Tři základní soutěžní kategorie Dakarské rallye jsou motocykly, automobily (v rozsahu od bugin po malé náklaďáky) a velké kamiony. Mnoho výrobců automobilů využívá drsné prostředí rallye jako testovací plochy k testování svých vozidel a také k demonstraci jejich odolnosti a spolehlivosti, i když sériové vozy jsou většinou velmi upravené. Původně v rallye dominovaly evropské užitkové vozy jako jsou Land Rover, Range Rover, Mercedes-Benz třídy G později nahrazeny typem Mercedes-Benz ML, Pinzgauer a japonské Toyoty Land Cruiser. Ostatní výrobci přistoupili s těžce upravenými běžnými vozidly, jako je Rolls-Royce, Citroën a dokonce i Porsche. Například v roce 2002 obsahovala kategorie automobilů vozy značek Mitsubishi (Pajero/Montero), Nissan a Hyundai. Mercedes, Range Rover a sportovně upravené BMW se také zúčastnili, ale neobjevili se na vedoucích místech. Jean - Louis Schlesser postavil pro závod řadu vlastních dune buggy vozidel a několikrát s nimi závod vyhrál. Nákladní vozy (T4 „Kamiony“ nebo „Nákladní“) obsahují výrobce Tatra, LIAZ (nyní Tedom Truck), Kamaz, MAN, DAF, GINAF, IVECO, Renault Kerax, a Mercedes-Benz Unimog. V 80. letech vyústila silná rivalita mezi DAFem a vedoucím Mercedesem ke stavbám vozů s dvěma motory a více jak 1000 hp (750 kW). Později zvýšily úroveň závodu vozy Tatra, Perlini a Kamaz. KTM je nejpopulárnější a současně vedoucí motocykl. V současnosti jsou hlavními soupeři v kategorii vozidel Volkswagen, Mitsubishi a Nissan a v kategorii motocyklů jsou to Yamaha a KTM. Po roce 2000 bylo obnoveno soupeření v kategorii kamionů mezi výrobci DAF, Tatra, Mercedes-Benz a Kamaz.

Nehody

V roce 1982 se syn britské premiérky Margaret Thatcherové společně s jeho francouzským spolujezdcem Charlotte Verney a jejich mechanikem ztratili, a byli po šest dnů pohřešováni. 9. ledna se trio oddělilo od konvoje vozidel po zastavení k provedení opravy porouchané řídící tyče. 12. ledna byli prohlášeni za pohřešované. Po rozsáhlém pátrání byl spatřen pátracím letounem C-130 Hercules Alžírské armády jejich bílý Peugeot 504 přibližně 50 km od trasy. Tatcher, Verney a mechanik byli nezraněni. V roce 1986 zemřel při rallye organizátor a zakladatel této rallye Thierry Sabine po tragické havárii vrtulníku. Během závodu v roce 1988 zahynulo šest lidí. Tři účastníci závodu a tři domácí obyvatelé. Při jedné nehodě zahynula malijská dívka, Baye Sibi, kterou srazil jeden ze závodníků, zatímco přecházela přes cestu. Vozidlo filmového štábu usmrtilo matku s dcerou v Mauritánii poslední den závodu. Účastníci závodu dánský navigátor z týmu DAF, nezávislý francouzský řidič a francouzský motocyklista zemřeli při třech jiných nehodách. Závodníkům bylo také vyčítáno, že rozpoutali požár, který způsobil paniku ve vlaku jedoucím mezi Dakarem a Bamako, kde bylo zabito více lidí. V pondělí 10. ledna 2005 zemřel ve své vlasti v Alicante, španělský motocyklista José Manuel Pérez po nehodě, která se stala předešlý týden ve čtvrtek v průběhu 7. etapy. Druhý motocyklista během 2 dnů, Ital Fabricio Meoni, zahynul 11.ledna, během 11. etapy si při havárii na 184. kilometru zlomil vaz. Dvojnásobný vítěz soutěže (2001 a 2002), byl 11. motocyklista a 45. závodník, kteří zemřeli v celkové historii závodu. 13. ledna byla sražena pětiletá senegalská dívka pod kola servisního vozu při jízdě na hlavní silnici, což celkově zvýšilo počet mrtvých na 5. 9. ledna 2006 zemřel 41 letý australský řidič motocyklu KTM Andy Caldecott na 250 km při vjezdu do 9. etapy mezi Nouakchott a Kiffa si při nehodě zlomil vaz, pouze pár kilometrů od místa, kde předešlý rok zahynul F. Meoni. Byla to Andyho třetí účast v závodu. Vyhrál třetí etapu závodu v roce 2006 mezi Nadorem a Er Rachidiou pouze několik dní před svou smrtí. 13. ledna zemřel desetiletý chlapec, který byl sražen projíždějícím vozem Lotyše Marise Saukanse při přecházení tratě, zatímco 14. ledna byl zabit dvanáctiletý chlapec projíždějícím podpůrným vozem.

Kritika

Závod se stal předmětem kritiky z několika důvodů, hlavně pro dopady závodu na obyvatele zemí přes které vede. Rallye je kritizována za to, že vede přes sporná, neosídlená území západní Sahary bez formálního projednání s hnutím Polisario, které rozhodnutím reprezentuje obyvatele Sahrawi. Po závodu začaly otázky ohledně formálního povolení od hnutí Polisario, od roku 2000 však směřují k tomu, že by to neměl být problém. Po závodě v roce 1988, kdy byli v jeho průběhu zabiti 3 afričtí obyvatelé, PANA, tisková agentura se základnou v Dakaru napsal, že tato úmrtí byla „bezvýznamná pro průběh závodu“. Vatikánské noviny L'Osservatore Romano nazvaly závod „Vulgární přehlídka síly a bohatství v místech, kde lidé stále umírají hladem a žízní.“ Během roku 2002 protestovala na startu ve francouzském Arrasu francouzská politická strana The Greens (Strana zelených) svým prohlášením, a označila závod jako „Kolonialismus, který je třeba vymýtit.“ Někteří místní obyvatelé kolem trasy závodu uvedli, že vidí omezené příležitosti zisku ze závodu, protože účastníci závodu utratí nějaké peníze za zboží a služby v místních ubytovacích kapacitách. Závodníci vytvářejí mohutná množství prachu na tratích a jsou obviňováni z toho, že srážejí a zabíjejí dobytek, a navíc někdy také obyvatele.

Seznam vítězů

Reprezentace

• Kamiony - Aleš Loprais
• Motocykly - David Pabiška
• Quad - Josef Macháček

Externí odkazy

• (anglicky)(francouzsky)(španělsky)(německy)Oficiální stránky závodu