Mlynařík dlouhoocasý

Z Multimediaexpo.cz

Mlynařík dlouhoocasý (Aegithalos caudatus) je malý druh pěvce z čeledi mlynaříkovitých (Aegithalidae).

Obsah 1 Popis 2 Rozšíření 3 Chování 3.1 Literatura 4 Reference

Popis

Dorůstá délky 13-15 cm, v rozpětí křídel měří 16-19 cm a váží 6-8 g. Má zavalité tělo a nápadně dlouhý stupňovitý ocas, který měří 6-10 cm.^[1] Svrchu je převážně černý s vínovým zbarvením na hřbetě, spodinu má bílou, šedou nebo narůžovělou, zobák, oči i končetiny tmavé a ocas taktéž černý s výraznými bílými vnějšími okraji. Ve střední Evropě se vyskytuje ve dvou poddruzích: mlynařík dlouhoocasý středoevropský (A. c. europaeus), který má nad okem silný tmavý pruh, a mlynařík dlouhoocasý severoevropský (A. c. caudatus), který má hlavu čistě bílou. Obě pohlaví jsou zbarvena stejně, mladí ptáci mají tmavé opeření po stranách hlavy.^[2] Často se ozývá, nejčastěji vysokým „sri-sri-sri“ nebo „sirr-sirr-sirr“. Zpěv je tichý, nevýrazný.

Rozšíření

Vyskytuje se na rozsáhlém území Eurasie, kde východně zasahuje až po Kamčatku. V Evropě zcela chybí pouze na Islandu, v severní části Skandinávie a Skotských ostrovů, na Baleárech, Sardinii a Krétě. Většina populací je stálých, některé severské však na zimu migrují na krátkou vzdálenost.^[3] Ve střední Evropě žije nejhojněji ve světlých vlhkých listnatých nebo smíšených lesích s hustým podrostem. Zvláště v zimě se pak často vyskytuje také v parcích a zahradách. V České republice hnízdí v počtu 55-110 tisíc párů od nížin po 1400 m n. m.^[2] Jeho početnost na našem území v posledních letech mírně klesá.^[4]

Chování

Mimo hnízdní období žije v menších hejnech až o 30 jedincích, obhajujících vlastní potravní teritorium. V zimě spolu ptáci i hřadují schouleni a těsně přitisknuti k sobě, což jim umožňuje větší odolnost vůči nízkým nočním teplotám. Děje se tak nejčastěji v hustých keřích 1-10 m nad zemí. Je velmi čilý a obratně šplhá i po velmi tenkých větvích. Živí se zejména hmyzem a pavouky, na jaře požírá též mladé pupeny a různé plody, v zimě i semena. Pohlavně dospívá již na konci prvního roku života; je monogamní. Hnízdo staví obě pohlaví u kmenů nebo ve větvích stromů či keřů obvykle ve výšce 1,5-6 m. Jedná se o kompaktní, uzavřenou, kulatou stavbu se silnými stěnami širokou průměrně 9-18 mm a vysokou asi 11-25 cm. Boční vletový otvor, který v průměru měří 30 mm, je téměř vždy umístěn na jeho horní polovině. Je postaveno zejména z mechů, lišejníků a pavučin, ale často i z jiných měkkých materiálů, včetně peří, vlny nebo srsti.^[5][6] V jedné snůšce je pak 8-12 (vzácně i 5-16) světlých, jemně červenohnědě skvrnitých, 14,2 x 11,1 mm velkých vajec, na jejichž 13-14 denní inkubaci se podílí samotná samice, které samec během tohoto období přináší potravu.^[2][6] S výjimkou hnízdícího páru s krmením mláďat často vypomáhá až 8 jiných dospělých mlynaříků. Mláďata hnízdo opouští po 14-18 dnech, ale dalších až 14 dnů jsou ještě krmena mimo něj.^[1] Ve volné přírodě se dožívá obvykle 2-3 let.

Literatura

• Hudec, K. a kol. 1983: Fauna ČSSR. Ptáci 3/2. Academia Praha.
• KHOLOVÁ, Helena (autorka českého překladu). Ptáci. Praha : Euromedia Group, k. s., 2008. ISBN 9788024222356. S. 404.
• BEZZEL, Einhard. Ptáci. Dobřejovice : Rebo Productions CZ, 2003. ISBN 9788072342921. S. 197.

Reference

1. ↑ ^{1,0 1,1} S. Harrap, D. Quinn: Chickadees, Tits, Nuthatches and Treecreepers, Princeton University Press, Princeton/New Jersey 1995. ISBN 0-691-01083-8 (anglicky)
2. ↑ ^{2,0 2,1 2,2} DUNGEL, Jan; HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha : Academia, 2001. ISBN 9788020009272. S. 204.  
3. ↑ VOLKER, Dierschke. Ptáci. Praha : Euromedia Group, k. s., 2009. ISBN 978-80-242-2193-9. S. 72.  
4. ↑ Česká společnost ornitologická – Jednotný program sčítání ptáků
5. ↑ C. Harrison, P. Castell, H. Hoerschelmann: Jungvögel, Eier und Nester der Vögel- Europas, Nordafrikas und des Mittleren Ostens, Aula Verlag, Wiebelsheim 2004, ISBN 3-89104-685-5 (německy)
6. ↑ ^{6,0 6,1} U. N. Glutz von Blotzheim, K. M. Bauer: Handbuch der Vögel Mitteleuropas (HBV). Band 13/I, Passeriformes (4. Teil): Muscicapidae – Paridae, AULA-Verlag 1993/2001, ISBN 3-923527-00-4 (německy)

Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu Aegithalos caudatus

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii