Maršál Sovětského svazu

Z Multimediaexpo.cz

Prvních 5 maršálů SSSR jmenovaných 20. listopadu 1935. Zleva: Michail Nikolajevič Tuchačevskij, Semjon Michajlovič Buďonnyj, Kliment Jefremovič Vorošilov, Vasilij Konstantinovič Bljucher a Alexandr Iljič Jegorov

Hodnost Maršál Sovětského svazu, rusky Ма́ршал Сове́тского Сою́за, Maršal Sovjetskogo sojuza byla druhá nejvyšší hodnost Rudé a posléze Sovětské armády a prakticky nejvyšší hodnost, které mohl voják dosáhnout. (Nejvyšší hodnost – generalissimus – byla vytvořena speciálně pro Stalina, který byl také jejím jediným nositelem v celé historii SSSR.) Hodnost maršál SSSR vznikla v roce 1935 a zanikla v roce 1991. Celkem jí dosáhlo 41 lidí. Jejím námořnickým ekvivalentem byla hodnost Admirál flotily Sovětského svazu.

Historie hodnosti

Vojenská hodnost maršál Sovětského svazu byla ustavena rozhodnutím sovětské vlády (tzv. Rada lidových komisařů) 22. září 1935. 20. listopadu bylo do této hodnosti povýšeno 5 mužů: lidový komisař obrany Kliment Vorošilov, náčelník generálního štábu Rudé armády Alexandr Jegorov a tři starší velitelé: Vasilij Bljucher, Semjon Buďonnyj a Michail Tuchačevskij. Tři z nich, Bljucher, Tuchačevskij a Jegorov, byli popraveni během Stalinovy Velké čistky v letech 1938–1939. 7. května 1940 byli jmenováni další tři maršálové: nový lidový komisař obrany Semjon Timošenko, Boris Šapošnikov a Grigorij Kulik. Během druhé světové války byli Timošenko, Buďonnyj a Vorošilov odstraněni z nejvyššího velení pro neúspěšné řízení bojových operací (Vorošilov po Zimní válce, zbylí dva v průběhu Velké vlastenecké války) a Kulik byl dokonce degradován pro neschopnost. Hodnost maršál Sovětského svazu byla během války dána celé řadě vojenských velitelů, kteří si ji zasloužili svými výkony na bojišti (např. Georgij Žukov, Ivan Koněv a Konstantin Rokossovskij). V roce 1943 Stalin povýšil na maršála sám sebe a v roce 1945 přidal stejnou hodnost svému šéfovi policie Berijovi. K těmto politickým maršálům se později ještě připojil v roce 1947 Nikolaj Bulganin. Po válce byl bývalý maršál Kulik popraven během další vlny Stalinových čistek (1950). Po Stalinově smrti jej následoval Berija (ten byl odsouzen za zločiny, jichž se skutečně dopustil). Od roku 1947 dostávali tuto hodnost pouze profesionální vojáci alespoň rámcově odpovídající úrovně (jedinou výjimku představuje sebepovýšení Leonida Brežněva v roce 1976). Jako poslední získal tuto hodnost byl Dmitrij Jazov (1990), který byl o rok později uvězněn pro svou účast na nepovedeném puči proti Michailu Gorbačovovi. Maršál Sergej Achromejev spáchal sebevraždu po rozpadu SSSR. Hodnost byla zrušena (ztratila význam) s rozpuštěním Sovětského svazu v říjnu 1991. Za její nástupnickou hodnost je považována hodnost maršál Ruské federace, kterou v současné době zastavá pouze Igor Sergejev, ruský ministr obrany 1997–2001 a současný bezpečnostní poradce Vladimira Putina. Maršály SSSR lze rozdělit do tří hlavních skupin.

První skupina si svou vysokou reputaci získala během Ruské občanské války. Sem patří všichni maršálové povýšení do konce roku 1940 (včetně politického maršála Vorošilova, jehož zásluhy existovaly ve skutečnosti pouze na papíře). Všichni tito velitelé byli s výjimkou Šapošnikova odstraněni z vedoucích postů pro neschopnost a neúspěchy v boji, nebo byli popraveni za Velké čistky. Za alespoň průměrně schopné velitele z nich bývají považováni Šapošnikov, Tuchačevský, Blücher a částečně Timošenko.
Druhá skupina si hodnost vydobyla během Velké vlastenecké války a její členové zastávali vrcholné velitelské funkce na konci druhé světové války a po ní. Sem patří zejména maršálové Žukov, Vasilijevskij, Koněv, Rokosovskij, Malinovskij, Tolbuchin a Čujkov.
Třetí skupinu tvoří maršálové, kteří hodnost získali během éry Studené války.

Všichni pováleční maršálové byli důstojníky během Velké vlastenecké války, s výjimkou Brežněva, který byl politrukem. Včetně Jazova, který byl na konci války dvacetiletý a velel rotě. Na rozdíl od starších amerických velitelů, žádný sovětský maršál nezískal přímé bojové zkušenosti za Studené války. Tato přetrvávající skupina veteránů druhé světové války v nejvyšším velení je považována za jeden z nejdůležitějších faktorů, který negativně ovlivnil vývoj a akceschopnost Sovětské armády v jejím pozdním období. Ve vojenské hierarchii Sovětského svazu byly zavedeny také jiné maršálské hodnosti, a to Maršál tankového vojska, Maršál dělostřelectva a Maršál letectva v lednu 1943 a Maršál ženijního vojska, Maršál spojovacího vojska, Hlavní maršál letectva, Hlavní maršál tankového vojska, Hlavní maršál dělostřelectva, Hlavní maršál ženijního vojska a Hlavní maršál spojovacího vojska v říjnu 1943.

Seznam maršálů SSSR

Kliment Vorošilov (1881–1969), od listopadu 1935
Michail Tuchačevskij (1893–1937), od listopadu 1935
Alexandr Jegorov (1883–1939), od listopadu 1935
Semjon Buďonnyj (1883–1973), od listopadu 1935
Vasilij Bljucher (1890–1938), od listopadu 1935
Semjon Timošenko (1895–1970), od května 1940
Grigorij Kulik (1890–1950), od května 1940
Boris Michajlovič Šapošnikov (1882–1945), od května 1940
Georgij Žukov (1896–1974), od ledna 1943
Alexandr Vasilevskij (1895–1977), od února 1943
Josif Stalin (1879–1953), od března 1943
Ivan Stěpanovič Koněv (1897–1973), od února 1944
Leonid Govorov (1897–1955), od června 1944
Konstantin Rokossovskij (1896–1968), od června 1944
Rodion Malinovskij (1898–1967), od září 1944
Fjodor Tolbuchin (1894–1949), od září 1944
Kirill Mereckov (1897–1968), od října 1944
Lavrentij Berija (1899–1953), od července 1945
Vasilij Danilovič Sokolovskij (1897–1968), od července 1946
Nikolaj Bulganin (1895–1975), od listopadu 1947
Ivan Bagramjan (1897–1982), od března 1955
Sergej Birjuzov (1904–64), od března 1955
Andrej Grečko (1903–76), od března 1955
Andrej Jerjomenko (1892–1970), od března 1955
Kirill Moskalenko (1902–85), od března 1955
Vasilij Čujkov (1900–82), od března 1955
Matvěj Zacharov (1898–1972), od května 1959
Filipp Golikov (1900–80), od května 1961
Nikolaj Ivanovič Krylov (1903–72), od května 1962
Ivan Jakubovskij (1912–76), od dubna 1967
Pavel Batickij (1910–84), od dubna 1968
Petr Koševoj (1904–76), od dubna 1968
Leonid Brežněv (1906–82), od května 1976
Dmitrij Ustinov (1908–84), od července 1976
Viktor Kulikov (* 1921), od ledna 1977
Nikolaj Ogarkov (1917–94), od ledna 1977
Sergej Leonidovič Sokolov (* 1911), od února 1978
Sergej Fjodorovič Achromejev (1923–91), od března 1983
Semjon Kurkotkin (1917–90), od března 1983
Vasilij Petrov (* 1917), od března 1983
Dmitrij Jazov (* 1924), od dubna 1990

Externí odkazy

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii