The English encyclopedia Allmultimedia.org will be launched in two phases.
The final launch of the Allmultimedia.org will take place on February 24, 2026
(shortly after the 2026 Winter Olympics).

Liberálně demokratická strana

Z Multimediaexpo.cz

Liberálně demokratická strana byla politická strana zaregistrovaná v lednu 1990 hlásící se i svým názvem k liberalismu. Liberálně demokratická strana byla zrušena dobrovolným rozpuštěním v roce 1992. Část členů s likvidací nesouhlasila, ale strana jako taková fakticky zanikla.

Vývoj

Kořeny Liberálně demokratické strany je třeba hledat již před rokem 1989 v Demokratické iniciativě, resp. v Československé demokratické iniciativě. Demokratická iniciativa vznikla v roce 1987. U jejího zrodu stáli odpůrci komunistického režimu z řad disentu, kteří současně nebyli spokojeni s vývojem protikomunistické opozice, zejména s povahou Charty 77. Trnem v oku jim byla snaha o apolitičnost, snaha přetrvávající u části politických elit dodnes, snaha, nacházející své asi nejvýstižnější vyjádření v pojmenování „nepolitická politika“. Zakladateli Demokratické iniciativy byli někteří „realisté“ z řad disentu. Tak zvaní „realisté“ totiž nesouhlasili s odmítáním politiky „coby nástroje společenských změn“ a představovali – coby skupina – nelevicově orientovanou část disentu. Mezi hlavní představitele se řadí Emanuel Mandler, Bohumil Doležal a Karel Štindl.

Jejich postoj se pochopitelně odrazil v aktivitách Demokratické iniciativy, která již krátce po svém založení adresovala komunistickému parlamentu výzvu k demokratizaci a pluralizaci společnosti. S ohledem na legislativní rámec tehdejšího státu pochopitelně Demokratická iniciativa postrádala možnost fungovaní coby politická strana. Jelikož ale v říjnu 1988 vydala programové prohlášení, lze ji považovat za kvazistranu. Ještě předtím – v září 1989 – změnila Demokratická iniciativa svůj název na Československou demokratickou iniciativu.

11. listopadu 1989 (tedy 6 dní před slavným „revolučním“ střetem na Národní třídě) se pak Československá demokratická iniciativa sama prohlásila politickou stranou a požádala o registraci přímo ministra vnit-ra ČSSR, tedy mimo zákonem určenou právní cestu.

Podle zprávy ČTK z 2. prosince 1989 měla Československá demokratická iniciativa 2000 členů, „převážně “ dělníků a intelektuálů. Takový údaj ale vypovídá spíše o napětí tehdejších dní než o straně samé. Ostatně kvas doby je patrný i na tom, že ministerstvo nakonec stranu zaregistrovalo v lednu 1990, a to již pod názvem Liberálně demokratická strana.

Následující vývoj strany se nesl ve znamení hledání místa na slunci české stranické scény prvních „polistopadových“ let. Strana se pochopitelně musela vyrovnat s existencí Občanského fóra, pod jehož křídly se představitelé strany dostali ve volbách 1990 do parlamentu. Osobní ambice vedoucích představitelů strany však zapříčinili, že se strana s OF rozešla krátce po parlamentních volbách. Nevhodnost takového postupu se ukázala na velmi špatných výsledcích komunálních voleb v témže roce. Neschopnost vedení změnit svou strategii „odměnilo“ členstvo strany v listopadu 1991 změnou předsednictva. Do čela strany nastoupila Viktorie Hradská. Ta představovala tu část strany, která již delší dobu aktivně usilovala o spojení s Občanskou demokratickou aliancí (ODA). To se uskutečnilo na počátku roku 1992. Liberálně demokratická strana byla zrušena dobrovolným rozpuštěním s likvidací. Část členů s likvidací nesouhlasila, ale strana jako taková fakticky zanikla.

Analýza

Liberálně demokratická strana je historicky prvním stranickým subjektem hlásícím se po pádu komunismu k liberalismu. Je však již sama vynikajícím příkladem toho, jaké trendy bude mít další vývoj liberální části stranického spektra. Její krátký život (polistopadový) je poznamenán nenaplněnými osobními ambicemi vůdců a třenicemi mezi nimi. Rozkol, který integrační snaha části strany způsobila, je znamením nedostatečné reflexe vlastních kapacit a také perspektiv v rámci celé politické scény. Jakkoli by asi pohled odpůrců Hradské z řad původních představitelů strany byl jiný, obecné hodnocení příčin neúspěchu strany zní z různých pramenů takřka jednotným hlasem: přecenění vlastní role, konfliktní individualismus, neochota ke kompromisu.

Externí odkazy