V sobotu 2. listopadu proběhla mohutná oslava naší plnoletosti !!
Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!

Kaskádové pohoří

Z Multimediaexpo.cz

Mapa pohoří s hlavními vulkanickými vrcholy.

Kaskádové pohoří (anglicky Cascade Range); zkráceně Cascades je hlavní horské pásmo na západě Severní Ameriky, které se vypíná nad územím mezi Britskou Kolumbií a severní Kalifornií. Patří do něj jak nevulkanické vrchy, na severu známe jako Severní Kaskády, tak vulkanické štíty Vysokých Kaskád. Malá část pohoří ležící v Britské Kolumbii se nazývá Kanadské Kaskády nebo Kaskádové hory (druhý termín je často používán i obyvateli Washingtonu). Kaskádové pohoří je části vulkanického řetězu zvaného Ohnivý kruh. Všechny historicky známe sopečné erupce v pevninské části USA kromě Aljašky se odehrály v tomto pohoří. Dvě nejnedávnější se odehrály na Lassen Peaku mezi lety 1914 a 1921 a obrosvká erupce Mount St. Helens, kde se nevelké erupce odehrávají častěji (naposledy v roce 2006), v roce 1980.

Obsah

Geografie

Kaskádové pohoří se rozpíná mezi horami Lassen Peak v severní Kalifornii a Mount Lytton v Kanadě, nedaleko jihovýchodně od soutoku řek Fraser a Thompson. Nejvyšší sopky jsou zvané Vysoké Kaskády a obvykle převyšují své okolí o sto procent. Nejvyšší vrcholky, jako například Mount Rainier jsou viditelné až 160 kilometrů daleko.

Severní část pohoří, na sever od hory Mount Rainier je v USA známa jako Severní Kaskády, v Kanadě jako Kaskádové hory. Celkově je tato část pohoří drsnější a má specifický, strmější reliéf. Průsmyky dosahují největší výšky jednoho kilometru. Severní část Severních Kaskád je ale méně ledovcová a spíše připomíná náhorní plošinu. Kvůli blízkosti k Tichému oceánu a převládajícím západním větrům jsou zdejší srážky velice bohaté, především na západních svazích. Mount Baker, kde napadne 3 800 mm srážek ročně, dokonce zaznamenala v roce 1999 rekord, když zde napadlo nejvíce sněhu v jedné zimě. Není ani nezvyklé, že na některých místech napadne až 5 500 mm sněhu, jako třeba u jezera Lake Helen, které leží na úpatí Lassen Peaku a je jedním z nejzasněženějších míst na světě. Většina Vysokých Kaskád je sněhově bílá po celý rok. Západní svahy nejčastěji zarůstá douglaska, jedlovec západní a alnus rubra, na sušších východních svazích žijí borovice těžká a ve vyšších nadmořských výškách také larix occidentalis. Kvůli srážkovému stínu napadne na východní svahy ročně pouze 200 mm srážek. Na východ od Kaskád se nacházejí aridní stepi, které byly vytvořeny před šestnácti miliony lety proudy výlevného čediče. Tyto horniny nyní tvoří východní část Washingtonu, Oregonu, severní část Kalifornie a západní část Idaha, která je zvaná Columbijská náhorní plošina. Roklina řeky Columbie je nyní jediným hlavním zlomem v pohoří.

Historie

Sopečná činnost vulkánů Kaskádového pohoří za posledních 4000 let.

Původní obyvatelé obývali oblast Kaskádového pohoří po tisíce let a vytvořili tak i různé legendy a mýty. Podle některých z těchto příběhů sloužily hory Mount Baker, Mount Jefferson a Mount Shasta jako perfektní úkryt před velkými záplavami. Jiné příběhy, jako například „Příběh o mostu Bohů“, zobrazují hory jako Mount Hood či Mount Adams jako božské válečníky, kteří spolu bojovali a házeli na sebe kameny či oheň. Mount St. Helens, která ještě v té době vypadala pěkně, byla nádhernou pannou, o kterou tyto dvě hory mezi sebou bojovaly. Jeden z příběhů o Mount Baker vypráví, že hora byla kdysi ve sňatku s Mount Rainier a žila v její blízkosti. Poté co se rozvedly prý Mount Baker utekla na sever. Původní obyvatelé také vymysleli mnoho vlastních názvů pro tyto hory, nejznámější pro bělochy je nejspíš Tahoma označující Mount Rainier. Legendy o Mount Rainier vyprávějí také o skrytých slujích se spícími obry. Ostatní sopky ve Washingtonu prý obývají různá strašidla a kalifornská Mount Shasta je prý domovem obyvatel ztracené Lemurie, mimozemšťanů či elfů. Z evropanů prozkoumal pohoří jako první kapitán George Vancouver, který pojmenoval několik štítů. Později prošla pohořím expedice Lewise a Clarka, využila přitom řeku Columbia. Pro původní obyvatele Ameriky jsou nevyčerpatelnou studnicí pověr a mýtů, taktéž jsou údajně domovem jednoho z mýtických zvířat - Bigfoota. Na jaře 1792 se do oblasti Pugetova zálivu dostal britský cestovatel George Vancouver a začal dávat anglická jména vysokým horám, které viděl. Mount Baker byla pojmenována po jednom z Vancouverových poručíků, Mount St. Helens po slavném diplomatovi, Mount Hood po admirálovi Samueli Hoodovi a Mount Rainier po admirálovi Peteru Rainierovi. Vancouver ale nepojmenoval pohoří, ve kterém se vrcholy vztyčovaly. Poté vzkvetl námořní obchod v oblasti a vrcholky hor se staly známějšími, především mezi britskými a americkými námořníky. V roce 1805 přešla přes pohoří po řece Columbii, která byla dlouho jedinou cestou jak pohoří překonat, expedice Lewise a Clarka. Obchod na dolním toku Columbie před expedicí neexistoval, významně se o něj ale zasloužil David Thompson ze společnosti Hudson Bay Company a také jeho kolega Simon Fraser. Osadníci a obchodníci, kteří expedici následovali, tak museli překonat už pouze jednu překážku - Kaskádové peřeje v roklině řeky Columbie, které jsou nyní skryty pod Bonnevillovou přehradou. Před dlouhou dobou se pohoří říkalo „hory u kaskád“, později pouze „Kaskády“. Jméno „Kaskádové pohoří“ jako první použil skotský botanik David Douglas. Na zpáteční cestě Lewise a Clarka zahlédla jejich skupina bílý vrcholek, který pojmenovali po Thomasi Jeffersonovi, který expedici sponzoroval, Mount Jefferson. V roce 1814 se Alexander Ross, obchodník s kožešinou pro Hudson Bay Company, pokusil najít cestu přes pohoří a tak je mezi pevností Fort Okanogan prozkoumal a překonal. V jeho reportáži o cestě ale není jasně zřetelné, kudy vlastně putoval. Pravděpodobně následoval dolní tok řeky Methow až do hor, kde se Kaskádovým průsmykem dostal k řece Skagit. Stal se prvním Evropanem, který prozkoumal okolí řek Methow a nejspíš také Stehekin. Kvůli obtížnosti překročení pohoří a malému množství bobrů, které zde žilo, se obchodní společnosti už mockrát po Rossovi neodhodlali vypravit přes hory expedici. Průzkum a osídlení oblasti Evropany a Američany bylo zrychleno postavením jedné ze základen Hudson Bay Company, Fort Vancouver, která leží nedaleko dnešního Portlandu. Odtud putovaly skupiny lovců kožešin do Kaskádového pohoří za účelem lovení bobrů a dalších zvířat s kožešinou. Siskiyouská stezka byla příkladem cesty, která jim pomohla prozkoumat jižní Kaskády ve dvacátých a třicátých letech devatenáctého století, čímž se zaměstnanci Hudson Bay Company stali prvními nedomorodými lidmi, kteří do těchto částí světa putovali. V roce 1846 probíhala debata o hranici mezi USA a Kanadou v oblasti, která byla nakonec stanovena na 49. rovnoběžku, čímž protínala Kaskádové pohoří jen kousek severně od Mount Baker. Trasa Hudson Bay Company, zvaná York Factory Express, která zásobovala především, ale nejen kožešinou továrnu York Factory, následovala řeky Okanogan a Columbia okolo východních hranic pohoří. Průsmyky v horách bývaly využívány pouze zřídka. Výjimkou je ale Nacheský průsmyk, který byl používán při nahánění dobytka nebo koní do pevnosti Fort Nisqually. Hudson Bay Company používala také Yakimský průsmyk. Americké osídlení západního pobřeží začalo až ve čtyřicátých letech devatenáctého století, čemuž přispěla nejprve Oregonská stezka a později také železnice. I přesto, že pohoří nyní protíná železnice i několik důležitých dálnic a fungoval zde výrazný dřevoprůmysl, zachovalo si pohoří kouzlo alpínské divočiny. Většina severní části pohoří, od hory Mount Rainier na sever, je chráněna národními, státními i provinčními parky. Kanadská strana pohoří má také svou historii, která zahrnuje zlatou horečku ve Fraserově kaňonu mezi lety 1858 a 1860 a s ní spojovanou, slavnou Caribooskou stezku i další stezky založené společností Hudson Bay Company ze západního pobřeží do vnitrozemí. Jižní koridor železnice Canadian Pacific Railway protínal pohoří skrz průsmyky a údolí řeky Coquihally po jedné z nejstrmějších a nejzasněženějších cest jihozápadní Kanady. Nedaleko města Hope v Britské Kolumbii leží tunely v provinčním parku Coquihallský kaňon, které byly dříve částí železnice Kettle Valley Railway a nyní jsou společně s kaňonem populární turistickou atrakcí. Kaňon využívá také Coquihallská dálnice, která byla postavena z fundů pro Expo 86, které se konalo ve Vancouveru a nyní je hlavní spojkou mezi vnitrozemím a pobřežím Pacifiku v Kanadě. Dříve proudila doprava především skrz Fraserův kaňon nebo Allisonův průsmyk, kudy vede dálnice Crowsnest Highway.

Křižovatka Barlowovy stezky s oregonskou silnicí č. 35.

Barlowova stezka byla první cestou přes pohoří v roce 1845, kdy sloužila jako přípojka k Oregonské stezce. Dříve museli osadníci překonávat nebezpečné peřeje na řece Columbii. Barlowova stezka nejprve opustila řeku Columbii v Hood Riveru, pak obešla jižní stranu Mount Hood v Government Campu a nakonec skončila v Oregon City. Na stezce se dokonce platilo mýtné, které činilo pět dolarů za vůz, i přesto se ale stala velice úspěšnou. Dále pomáhala osadníkům vyhnout se peřejím na Columbii také Appleagatova stezka. Ta nejprve používala Kalifornskou stezku až do severní Nevady, kde zabočila západně do severní Kalifornie, odkud pokračovala na severozápad až do oregonského Ashlandu. Dále mohla být z Ahslandu na sever, do Willamettské nížiny, použita Siskiyouská stezka. S výjimkou erupce severokalifornského Lassen Peaku v roce 1915 bylo pohoří klidné celé století. Až v květnu 1980 si získala pozornost celého světa svou obrovskou erupcí Mount St. Helens. Výzkumy pak dokázaly, že pohoří se může stát dvakrát tak sopečně aktivním, než mezi lety 1800 a 1857, kdy se zde odehrálo osm erupcí. Od roku 1980 ale žádná erupce ještě neproběhla. I tak byla zavedena preventivní opatření, například na Mount Rainier, které varuje před lahary. Kaskádové pohoří je podle FBI místem, kam D. B. Cooper vyskočil z ukradeného Boeingu 727 v roce 1971. Osud jednoho z nejodvážnějších zločinců americké historie je doposud neznámý. Oficiální stanovisko FBI praví, že Cooper skok nepřežil, přestože stále probíhá vyšetřování v oblasti.

Využití pro člověka

Půda pod pohořím je pro zemědělství celkově dobrá, především západně (po směru větru) od velkých sopek a to proto, že vulkanické horniny jsou bohaté na minerály, jako například draslík, které se navíc snadno rozkládají. Svůj podíl na kvalitě mají také lahary a sníh s ledem, které skladují vodu. Zasněžené hory, jako například Mount Hood, jsou v zimě využívány jako lyžařská letoviska. Voda, kterou tyto sněhy a ledy zadržují, je pak odplavena do vodních nádrží, kde je po nějaké době přemeněna její energie na elektřinu a poté se využívá pro zavlažování zemědělských ploch.

Údolí řeky Baker.

Díky hojnosti rychlých potoků se na velkém množství západně proudících řek vystavěly přehrady s vodními elektrárnami. Jedna z nich, Rossova přehrada, která přehrazuje řeku Skagit, vytváří Rossovo jezero, které protíná hranici s Kanadou až o tři kilometry jihovýchodně od města Hope. Na úpatí hory Mount Baker jsou přehrady na řece Baker, která tak vytváří vodní nádrž Lake Shannon a Bakerovo jezero. K tomu je zde další, velké množství geotermální energie, kterou mohou Kaskády vyprodukovat. USGS se tímto faktem zabývá. V oregonském městě Klamath Falls už pro tuto energii ale využití našli, zdejší domy jsou vytápěny parou z blízké sopky. Nejvyšší teplota, která kdy byla v pohoří naměřena je 265 °C, 937 metrů pod dnem kaldery sopky Newberry.

Sopky

Sopky jižně od řeky Fraser jsou částí Kaskádových sopek, které patří do Kaskádového pohoří. Následující seznam je od severu k jihu.

Severní Kaskády

  • Coquihalla Mountain (jižní Britská Kolumbie) - nejvyšší bod pohoří Bedded Range
  • Mount Baker (nedaleko hranic USA s Kanadou) - nejvyšší bod severního Washingtonu. Stále aktivní vulkán, pára proudící z jeho kráteru je viditelná poměrně často. Jedná se o jedno z nejzasněženějších míst světa, rekord zde byl zaznamenán v roce 1999.
  • Glacier Peak (severní Washington) - poměrně nepřístupný vrchol, v ironii s jeho jménem není jeho ledovcový obal až na vrchu. Vulkán je překvapivě malý, těží z toho, že vznikl na vrcholu nevulkanického hřebenu.
Soubor:Cascade Range map.png
Mapa důležitých sopek Kaskádového pohoří.

Vysoké Kaskády

  • Mount Rainier (jihovýchodně od Tacomy) - nejvyšší hora Kaskádového pohoří. Severně od ní neexistuje žádný větší vrchol až k hranici Aljašky s Kanadou.
  • Mount St. Helens (jižní Washington) - vybuchla v roce 1980, vymýtila všechny lesy na sever od ni, severní část jejího vrcholu explodovala a byla zničena.
  • Mount Adams (východně od Mount St. Helens) - druhá nejvyšší hora Washingtonu a třetí nejvyšší v Kaskádovém pohoří.
  • Mount Hood (severní Oregon) - nejvyšší bod Oregonu a dost možná nejčastěji zdolávaný vrchol Kaskádového pohoří.
  • Mount Jefferson (středoseverní Oregon) - druhý nejvyšší bod Oregonu.
  • Three Fingered Jack (středoseverní Oregon) - vysoce erodovaný vulkán z pleistocénu.
  • Mount Washington (mezi průsmyky Santiam a McKenzie) - vysoce erodovaná štítová sopka.
  • Three Sisters (nedaleko města Bend) - jižní sestra je nejvyšší a nejmladší, prostřední má pyramidovitější tvar a je více erodovaná, severní je nejstarší s drolícím se vrcholkem.
  • Broken Top (jihvýchodně od jižní ze Three Sisters) - vysoce erodovaná nečinná sopka.
  • Newberry Volcano (nedaleko Broken Topu) - izolovaná kaldera se dvěma sopečnými jezery. Proudy lávy mohou dosáhnout až k městu Bend.
  • Mount Bachelor (nedaleko Three Sisters) - mladý štítový stratovulkán, nyní je zde lyžařské středisko.
  • Diamond Peak (nedaleko Willamettského průsmyku) - vulkán z čedičového andezitu.
  • Mount Bailey (jižně od Mount Mazama)
  • Mount Thielsen (východně od Mount Bailey) - vysoce erodovaná sopka se špičatým vrcholem.
  • Mount Mazama (jižní Oregon) - známá pro své Kráterové jezero, které je kalderou, která vznikla velkou erupcí zničující celý vrchol před zhruba sedmi tisíci lety. Před výbuchem měla hora odhadem 3 350 metrů.
  • Mount Scott (jižní Oregon) - jihovýchodně od Kráterového jezera, je nejvyšším bodem národního parku Kráterové jezero.
  • Mount McLoughlin (nedaleko Klamath Falls) - vypadá symetricky v odrazu od vody Horního Klamathského jezera.
  • Medicine Lake Volcano (severní Kalifornie) - štítová sopka s největším sopečným obsahem v Kaskádovém pohoří.
  • Mount Shasta (severní Kalifornie) - druhý nejvyšší bod pohoří. Viditelný až z 225 km vzdálené Sacramentské nížiny.
  • Lassen Peak (jižně od Mount Shasta) - nejjižnější sopka pohoří, také viditelná ze Sacramentské nížiny. Je nejnižším vrcholem Kaskád.

Chráněná území

V Kaskádovém pohoří se nachází čtyři národní parky, jedna národní malebná oblast a mnoho národních památek, divočin či lesů. Chrání se tím různé ledovce, sopky, geotermální zdroje, řeky, jezera a lesy.

Národní parky

Roklina řeky Columbie, zvaná Columbia River Gorge, která protíná pohoří na hranici Washingtonu s Oregonem.

Národní malebné oblasti

Národní památky

Mount Baker.
Mount Rainier.
Mount St. Helens.
Mount Hood.

Národní lesy a divočiny

Mount Shasta.
Medvěd baribal, specifický obyvatel Kaskádového pohoří.

Ekologie

Kaskádové pohoří obývá široké spektrum fauny a flory. Jižní část Kaskád patří do oblasti vysoké biologické diverzity, která je nazývaná Kalifornskou Floristickou Provincií. V pohoří se nachází četné druhy stromů, křovin, i dalších rostlin a také velké množství savců, ptáků, obojživelníků a plazů.

Externí odkazy


Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Kaskádové pohoří
Citováno z „http://ww2000w.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Kask%C3%A1dov%C3%A9_poho%C5%99%C3%AD“