Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!
V tiskové zprávě k 18. narozeninám brzy najdete nové a zásadní informace.
Infinitiv
Z Multimediaexpo.cz
Infinitiv (poněkud zastarale neurčitek) je neurčitý způsob slovesa, který se nečasuje, tj. nevyjadřuje osobu, číslo, způsob a čas. Často se pokládá za základní (reprezentativní) tvar slovesa, který je uváděn ve slovnících. Některé jazyky, jako např. arabština, bulharština, makedonština a moderní řečtina, infinitiv nemají, a musejí ho tedy vyjadřovat opisně. Infinitiv sice většinu mluvnických kategorií nevyjadřuje (odtud jeho název), má však schopnost vyjadřovat např. slovesný rod - infinitiv aktivní (např. vidět) x pasivní (být viděn) nebo vid (psát x napsat). V některých jazycích existují infinitivy pro různé časy, např. v angličtině infinitiv minulý, který se používá pro děj, který začal nebo proběhl před jiným dějem.
Obsah |
Použití infinitivu
Infinitivy mají v různých jazycích různé využití. Mohou to být:
- tvoření složených časů a způsobů - např. budoucí čas v češtině nebo němčině (budu dělat, resp. ich werde machen / ich werde gemacht haben);
- krácení větných konstrukcí, nahrazení vedlejší věty (např. Viděl jsem ho psát dopis místo Viděl jsem, jak píše dopis). V češtině je toto využití méně běžné než např. v angličtině;
- po způsobových a neplnovýznamových slovesech (chci to udělat, umím plavat);
- citační forma slovesa (lemma), používaná ve slovnících.
V češtině
V češtině se infinitiv tvoří koncovkou –t (dělat, moct, říct), případně –ti. Tvary na –ti (u sloves jako nésti, dělati se tvoří přidáním –i) jsou však dnes považovány za knižní. Koncovka –t je pozůstatkem praslovanského supina, tedy tvaru, který se tvořil pouze od nedokonavých sloves a zprvu se používal jen po slovesech pohybu. V pozdější době bylo supinum nahrazeno infinitivem, jeho pozůstatkem jsou dubletní tvary k původním infinitivním tvarům - ke tvarům se zakončením –ti (–i) přibyly tvary zakončené na -t, které v průběhu 20. století zcela převládly i v psaném jazyce.
V jiných jazycích
Ostatní slovanské jazyky
Infinitiv v ruštině končí na -ť (ть), kterému obvykle předchází samohláska; některá slovesa změnila ť na č' (чь), např. *могть → мочь (moci). Méně často též -ti (ти), např. идти (jít). V polštině končí infinitiv na -ć (odpovídá v češtině ť) a na -c (wlec, móc). Ve slovenštině končí infinitiv na -ť. V bulharštině a makedonštině infinitiv není a vyjadřuje se opisně pomocí částice да a slovesa v přítomném čase (např. bulh. искаш да купиш = chceš koupit). Ve slovnících se udává 1. osoba jednotného čísla přítomného času. V srbštině sice infinitiv oficiálně existuje, ale přestává se používat.
Angličtina
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |