Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!
Fermium
Z Multimediaexpo.cz
Fermium | |
Atomové číslo | 100 |
Relativní atomová hmotnost | (257) amu |
Elektronová konfigurace | [Rn] 5f12 7s2 |
Skupenství | Pevné |
Teplota tání | 1527 °C, (1800 K) |
Elektronegativita (Pauling) | 1,3 |
Registrační číslo CAS | 7440-72-4 |
Ionisační energie Fm→Fm+ | 627 kJ/mol |
Fermium, chemická značka Fm, (lat. Fermium) je dvanáctým členem z řady aktinoidů, osmým transuranem, silně radioaktivní kovový prvek, připravovaný uměle ozařováním jader plutonia. bylo pojmenováno po významném jaderném fyzikovi Enricu Fermim.
Obsah |
Základní fyzikálně-chemické vlastnosti
Fermium je radioaktivní kovový prvek, který doposud nebyl izolován v dostatečně velkém množství, aby bylo možno určit všechny jeho fyzikální konstanty.
Vyzařuje α a γ záření a je silným zdrojem neutronů. Proto je nutno s ním manipulovat za dodržování bezpečnostních opatření pro práci s radioaktivními materiály.
O jeho sloučeninách a jejich chemickém chování je známo velmi málo.
Výskyt, historie přípravy
Fermium se v přírodě nevyskytuje. Je to uměle připravený kovový prvek z řady transuranů.
Jako první identifikoval fermium Albert Ghiorso v lednu roku 1952 na kalifornské univerzitě v Berkeley. Výchozím materiálem byl spad po výbuchu nukleární bomby testované v rámci „Operace Ivy“ v listopadu 1952. Identifikovaným izotopem bylo 255Fm, které vzniklo z jádra 238U postupným pohlcením 17 neutronů a následnými osmi β-rozpady. Tento objev byl utajován až do roku 1955 vzhledem k probíhající studené válce mezi oběma jadernými velmocemi.[1][2]
První umělá syntéza fermia se uskutečnila v roce 1953 v Nobelově fyzikálním institutu ve Stockholmu, bombardováním jader 238U jádry izotopu kyslíku 16O.[3]
- 23892U + 168O → 250100Fm + 4 10n
Je známo celkem 17 izotopů fermia, z nichž nejstabilnější jsou 257Fm s poločasem rozpadu 100,5 dne, 253Fm s poločasem rozpadu 3 dny a 252Fm s poločasem 25,4 hodiny.
Literatura
- Cotton F.A., Wilkinson J.:Anorganická chemie, souborné zpracování pro pokročilé, ACADEMIA, Praha 1973
- N. N. Greenwood - A. Earnshaw, Chemie prvkůII. 1. díl, 1. vydání 1993 ISBN 80-85427-38-9
Externí odkazy a reference
- ↑
- ↑ . Dostupné online.
- ↑
- Periodická soustava a tabulka vlastností prvků [1]
- Chemický vzdělávací portál [2]
- WebElements (anglicky) [3]
- Periodická tabulka prvků [4]
|
Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
---|
Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |