The final launch of the Allmultimedia.org will take place on February 24, 2026
(shortly after the 2026 Winter Olympics).
Ferdinand Marcos
Z Multimediaexpo.cz
Ferdinand Emmanuel Edralin Marcos (* 11. září 1917 v Sarratu - 28. září 1989 v Honolulu) byl filipínský politik a právník. President Filipínské republiky v letech 1965-1985.
Studia a politický vzestup
Marcos vystudoval právo a latinu na Filipínské universitě. V r. 1939 byl obviněn z vraždy protivníka svého tchána, která se stala šest let předtím; odvolal se k Nejvyššímu filipínskému soudu a byl zproštěn viny v r. 1940. Jako právník začal pracovat v Manile. Během 2. světové války se stal důstojníkem ve filipínské armádě. Později tvrdil, že sehrál důležitou roli ve filipínském odbojovém hnutí, což přispělo do značné míry k jeho úspěšné politické dráze – jak se ukázalo po jeho smrti, ve skutečnosti se v aktivitách proti Japoncům v letech 1942-1945 angažoval jen velmi málo.
Vláda
V roce 1965 Marcos, který si získal značnou prestiž jako asistent v Roxasově Liberální straně, kandidoval ve volbách na presidenta proti zástupci Nacionální strany, Macapagalovi. Po zvolení dokázal během svého prvního mandátního období výrazně zlepšit situaci v zemědělství, průmyslu i vzdělání. Coby přesvědčený antikomunista dal poslat vojenské posily pro jihovietnamský režim. V roce 1969 byl znovu zvolen presidentem. Marcos začínal jako demokratický vládce, postupně se však jeho režim stával stále více autoritářským, až se v r. 1972 změnil ve tvrdou diktaturu (mj. zavedl stanné právo, které pak zrušil až po devíti letech, na začátku r. 1981). To vedlo k zesílení guerillového komunistického hnutí a posílilo muslimské separatistické tendence. Během druhého období musel také čelit studentským revoltám.
Díky stannému právu se mohl vypořádat bez velkých formalit se svými politickými protivníky, které dal většinou uvěznit a mezi nimiž byl i Benigno Aquino. V r. 1973 Marcos vyhlásil novou Ústavu, podle níž měl nadále vykonávat současně funkci presidenta i předsedy vlády. V roce 1981 byl při dalších presidentských volbách (po 12 letech) znovu zvolen, zrušil stanné právo a přistoupil k ústavní reformě. Oposice proti jeho režimu však sílila, zejména od r. 1983, po zavraždění B. Aquina, který se po třech letech vracel z amerického exilu. Vdova po Aquinovi, Corazón Aquinová, ho ve volbách v r. 1986 porazila, a třebaže Marcos odmítal její vítězství uznat, podpora vojska, jíž se těšila Aquinová, jakož i masové lidové protesty ho donutily utéci i s nejbližšími spolupracovníky do exilu na Havaji, kde mu umožnil asyl tehdejší americký president Reagan – údajně i s 24 kufry plnými zlatých cihel a šperků.
Poslední roky Marcosovy vlády se vyznačovaly značnou korupcí, hospodářskou stagnací a propastnými rozdíly v životní úrovni filipínských obyvatel. Filipíny dodnes splácejí dluhy, které jeho vláda zanechala. Marcosova žena Imelda Marcosová proslula po celém světě extrémním utrácením za šaty, boty a šperky.
|
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |