Edison (báseň)

Z Multimediaexpo.cz

Edison je básnická skladba Vítězslava Nezvala. Vznikla na konci října a začátku listopadu 1927 u autorových rodičů v Dalešicích, poprvé vyšla v létě 1928 nákladem R. Škeříka jako pátý svazek edice Plejáda s obálkou a vazbou Obrtelovou zárověň s Nezvalovými a Teigovými Manifesty poetismu, k nimž se tato skladba přiřazuje jako jejich básnický protějšek.

Skladba

Nezval se v této básni zamýšlí nad tím, co zůstane po člověku po jeho smrti a dochází k závěru, že je to jeho dílo. Edison se v této básní podobá „hazardnímu hráči“ a motiv hry a hráče prostupuje celou skladbu. Vynálezce Edisona si vzal za vzor proto, že toho mnoho dokázal. Je to jakási oslava práce. Edisonova postava je zosobnění kladných rysů, které dávají životu potřebné impulsy. Proti tomuto světu je zde protikladem svět hazardních hráčů, kteří jsou nositeli vlastností jako je spekulace a dalších záporů, které vedou k životní prázdnotě. Tyto rozdíly se projevují i v refrénu, kde jsou nejmarkantnější:

„Bylo tu však něco krásného co drtí

odvaha a radost z života i smrti“

Druhý refrén (pro hráče), měl tuto podobu:

„Bylo tu však něco těžkého co drtí

smutek, stesk a úzkost z života i smrti“

Edice

Text Edisona, od prvního otisku značně stabilní, prodělal před prvním uveřejněním určitý vývoj. Dedikace EDISONOVI / jenž stvořil více světel / než Bůh sopek / vynálezci nové epochy / Američanu / hrdinovi XX. století / a všech věků / tuto malou odyseu / básník a Evropan Čech / VÍTĚZSLAV NEZVAL byla připojena dodatečně. Od roku 1930 je Edison součástí Nezvalovy sbírky Básně noci, pětkrát byl však po uveřejnění vydán samostatně knižně i mimo ně - vždy se skladbami Signály času, jednou navíc s Pozoruhodným kouzelníkem a Neznámou ze Seiny.

První z těchto vydání se uskutečnilo za druhé světové války, kdy bylo vydání celého Podivuhodného kouzelníka z cenzurních důvodů nemožné (Edison, báseň o pěti zpěvech s doslovem Signál času, Fr. Borový, Praha, 1940, České básně sv. 44, obálka Fr. Muziky)
druhé v roce Nezvalovy smrti (1958) jako Edison - Pozoruhodný kouzelník - Neznámá ze Seiny, šestý svazek Květů poezie redigovaných v Mladé frontě Fr. Götzem (vazbu navrhla a graficky upravila Sylvie Vodáková, doslov napsal Jiří Hájek)
dva roky po autorově smrti (1960) se Nezval dostal do výběrové reprezentační edice Nesmrtelní v pražském nakladatelství krásné literatury, hudby a umění v podobě jubilejního 50. svazku Edison-Signál času (ilustroval, vazbu a předsádky navrhl Josef Šíma, graficky upravil Václav Rein, edičně připravil Vladimír Justl, doslov napsal Jiří Taufer)
v roce 1969 vyšel Edison jako 3000. kniha nakladatelství Československý spisovatel (s jinými kresbami Josefa Šímy, v typografii Oldřicha Hlavsy)
jako Edison (na obálce a v tiráži) a Edison-Signál času (na patitulním listě, klasický titulní list v knize není) byly Nezvalovy edisonovské skladby vydány „pro žáky středních škol“ nakladatelstvím Československý spisovatel, Praha, 1982 (obálku, vazbu a grafickou úpravu navrhl Rostislav Vaněk, doslov Básník a vynálezce i ediční poznámku napsal Milan Blahynka)

Podle autorova vlastního výroku je to „stavbou přísná sonáta“. Jedná se o pětidílnou skladbu, která je protkána celou sítí nejrůznějších refrénů, ozvěn, variací a její eufonie je plně významová.

Ukázka

Naše životy jsou těšivé jak sníh

jednou v noci sedě nad kupou svých knih

uviděl jsem náhle v pachu novin tona

sníh a velkou podobiznu Edisona

bylo po půlnoci v pozdním únoru

zastihl jsem sama sebe v hovoru

jako bych se býval opil starým vínem

hovořil jsem se svým nepřítomným stínem

Jako refrén zněl tu stále jeden tón

šel jsem po špičkách až k dveřím na balkón

přede mnou se chvělo moře světel v dáli

pod ním lidé ve svých lůžkách dávno spali

avšak noc se chvěla jako prérie

pod údery hvězdné artilerie

naslouchal jsem mlčky odbíjení z věží

pozoruje stíny v dálce na nábřeží

stíny sebevrahů pro něž není lék

stíny starých pouličních nevěstek

stíny aut jež porážely stíny pěší

stíny chudáků jež bloudí bez přístřeší

stíny hrbatých na rohu ulice

stíny plné rudých vředů příjice

stíny zabitých jež budou bloudit navždy

kolem stínů svědomí a stínů vraždy

zakuklené stíny v šatech vojáků

stíny láskou přemožených pijáků

stíny světců kteří básníky se stali

stíny těch kdož vždycky marně milovali

lkavé stíny meteorů padlých žen

křehké stíny cizoložných princezen

bylo tu však něco krásného co drtí

zapomnění na stesk života i smrti

Statistiky

první oddíl má 65 veršů, druhý 68, třetí 85, čtvrtý 111, pátý 85
zeměpisné názvy umístěné v této skladbě: most Legií, Vltava, hradčanský dóm, Košíře, Kanada, Michigan, Detroit, Jáva, New York, Broadway, Velká Praha, Pensylvánie, Menlopark, Balmoral, Řím, via Appia, Brazílie, Japonsko, Havana, Amazonka
osoby: Edison, Darwin, Barker, Newton, svatý Pavel, Beethoven, Nero, Kolombus, Kristus, Mac Gowan

Zhudebnění

Báseň byla zhudebněna jazzovým hudebníkem Janem Spáleným.

Reference

Doslov a ediční poznámka Milana Blahynky z vydání Edisona v Československém spisovateli, Praha 1982.
ediční zpráva Milana Blahynky z vydání Básní noci, Mladá fronta 1999, Praha, ISBN 80-204-0830-4

Externí odkazy

Celý text básně

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii