V sobotu 2. listopadu proběhla mohutná oslava naší plnoletosti !!
Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!

Deflace

Z Multimediaexpo.cz

Míra inflace ve světě (2006)

Deflace je absolutní meziroční pokles cenové hladiny v hospodářství. Obvykle se měří indexem spotřebitelských cen. Opakem deflace je inflace.

Na rozdíl od inflace k deflaci dochází velmi zřídka; většinou ve velmi vyspělých zemích a pouze v krátkých časových obdobích. Během krátkodobé deflace nemusí docházet v ekonomice k nepříznivým jevům. Během deflace spotřebitelé za zboží a služby platí méně, avšak pro výrobce a prodejce se jedná o nevýhodnou pozici - podstatně nižším inkasem za poskytované výrobky a služby.

K deflaci dochází, když ve světové či specificky orientované národní ekonomice je příliš mnoho konkrétního zboží či služeb a dojde k absenci peněz, které mohou být využity pro nákup tohoto zboží či služeb. Ke krátkodobé deflaci může dojít také poklesem cen dovozu (tzv. dovezená deflace). Ke vzniku deflace přispívá také regulace - jednak snížením tempa změny regulovaných cen v příslušném odvětví (dáno administrativně), příp. ukončením regulace v příslušném odvětví a připuštěním konkurence (tlačí výrazně na snížení cen).

Pokud krátkodobá deflace trvá příliš dlouho, může se rozvinout až v deflační spirálu či deflační past. Průběh je pak následující - klesají ceny, což vede ke snížení tržeb a příp. zisků podnikatelské sféry, která tak musí snižovat náklady. Ovšem snížení nákladů vede k růstu nezaměstnanosti (propouštění lidské síly) nebo ke snížení mzdy zaměstnanců. Oba tyto faktory - růst nezaměstnanosti i pokles mzdy pak sníží poptávku domácnosti po zboží a službách, což tlačí na trhu opět ke snižování cen atd. ve spirále ve stále rychlejším tempu.

Deflační past v reálné ekonomice navyšuje nejistotu při ekonomickém rozhodování a přímo ovlivňuje alokaci dalšího kapitálu (zejména investice). Postupně dochází k narušení distribučních a logistických procesů, ekonomický potenciál je vyšší než využívaná část a řada výrobních kapacit se stává nadbytečnými. V peněžní ekonomice pak klesají ceny aktiv s prudkým dopadem na akciové trhy. Nevytváří se peněžní zásoba a úvěrová emise bank je velmi nízká.

Obsah

Alternativní pohled na deflaci

Rakouská ekonomická škola na deflaci hledí odlišným způsobem. Deflace totiž nemůže mít zdaleka tak negativní důsledky, jak se dnes běžně tvrdí, protože ještě před počátkem dvacátého století byla zcela běžným jevem. A přesto tehdy západní země zažívaly dlouhé období hospodářského růstu. Důvod, proč tomu tak dnes není, je třeba hledat v odlišných měnových standardech. Jakékoliv komoditní peníze, například zlatý standard, neumožňují prakticky inflační měnovou politiku, protože jediným způsobem, jak zvyšovat množství peněz v oběhu je relativně náročná těžba měnového kovu. Jakmile však byla přetržena vazba mezi komoditou a penězi, když se pouhý papír stal měnou, neexistují už žádná taková omezení monetární expanzi. Je možné vyrobit přesně tolik peněz, kolik si autority přejí.

Zatímco keynesiánci obvykle takovou produkci peněz doporučovali, monetaristé již byli mnohem opatrnější, hovořili o nízké a stabilní inflaci. V rakouském pojetí je inflace pouhým přerozdělováním a jde o vždy negativní jev, který způsobuje hospodářský cyklus. Kritickou otázkou, kterou každá z těchto škol řeší odlišně, je správné množství peněz. Kdokoliv postaví mezi jejich objem a bohatství rovnítko, musí doporučovat nezřízenou expanzi, to je Keynesův případ. Milton Friedman se klonil na stranu názoru, že je třeba zvyšovat měnovou zásobu pokud možno stejně rychle, jako roste HDP, díky tomu je zaručena stabilita cenové hladiny. A konečně Ludwig von Mises byl zastáncem tvrzení, že každé množství peněz je stejně dobré jako libovolné jiné, pokud se příliš nemění. Různí ekonomové tudíž dávají na tutéž otázku odlišné odpovědi, na jediné se dosud celá profese neshodla.

Dosti přesně platí následující poučka. Téměř všichni ti, kdo pracují pro vládu, centrální banky a komerční bankovní domy, inflaci obhajují. Její odpůrci spíše nikoliv. Laik, pokud se chce správně zorientovat, by si měl uvědomit, že inflace dlužníkům pomáhá v dobách konjunktury (a ničí je v okamžiku recese), zatímco vždy ochuzuje věřitele.

Související články

Literatura

Externí odkazy