Dědické právo

Z Multimediaexpo.cz

Dědické právo může být chápáno jako právní odvětví, resp. pododvětví občanského práva, tedy jako objektivní právo, nebo jako subjektivní právo konkrétního subjektu práva na pozůstalost.

Obsah [skrýt] 1 Objektivní právo 2 Subjektivní právo 3 Promlčení dědického práva 4 Literatura 5 Reference 6 Externí odkazy

Objektivní právo

Právní úpravu dědění v České republice v současné době upravuje občanský zákoník ve své třetí části, hlavě třetí. Současné české dědické právo je založeno na těchto zásadách:

• Dědické právo vzniká smrtí zůstavitele.
• Právním důvodem dědění může být dědická smlouva, zákon, závěť nebo jejich kombinace.
• Dědic má právo dědictví odmítnout.
• Dědictví, které nenabyl žádný dědic, nabude stát jako dědic na základě právní fikce.
• Přechod práv a závazků děděním má charakter univerzální sukcese.
• O dědictví se vede civilní soudní řízení, nabytí dědictví nebo jeho vypořádání potvrzuje soud (princip ingerence státu při nabývání dědictví).
• Při dědění se použije hmotné i procesní právo platné v době úmrtí zůstavitele.

Subjektivní právo

Subjektivním dědickým právem, tj. právem dědit se rozumí oprávnění konkrétní osoby získat dědictví po určitém zůstaviteli nebo její poměrnou část, založené na předpokladech dědění, jimiž jsou:

• smrt zůstavitele předchází smrti dědice^[1]
• existence pozůstalosti
• dědický titul – zákon nebo závěť (popř. dědická smlouva)
• způsobilý dědic (tj. absence důvodů pro dědickou nezpůsobilost)

Promlčení dědického práva

Dědické právo se podle současné české právní úpravy nepromlčuje, protože dědictví se nabývá smrtí zůstavitele, takže již tím okamžikem přejde vlastnické právo k věcem náležejícím do pozůstalosti na zůstavitelovy dědice, o čemž je však rozhodováno až následně (zpětně s účinky ke dni úmrtí zůstavitele).

Promlčení však podléhá právo oprávněného dědice na vydání majetkového prospěchu od nepravého dědice.

Literatura

• DVOŘÁK, Jan; ŠVESTKA, Jiří; ZUKLÍNOVÁ, Michaela, a kol. Občanské právo hmotné 4. Dědické právo. 1. vyd. Praha : Wolters Kluwer, 2019. 196 s. ISBN 978-80-7478-939-7.  
• FIALA, Roman; DRÁPAL, Ljubomír, a kol. Občanský zákoník IV. Dědické právo (§ 1475–1720). Komentář. Praha : C. H. Beck, 2015. 648 s. (Velké komentáře.) ISBN 978-80-7400-570-1.  
• CHALUPA, Ivan; REITERMAN, David; MUZIKÁŘ, Martin. Dědické právo. Základy soukromého práva IX. 1. vyd. Praha : C. H. Beck, 2017. 166 s. ISBN 978-80-7400-684-5.  
• SVOBODA, Jiří; KLIČKA, Ondřej. Dědické právo v praxi. 1. vyd. Praha : C. H. Beck, 2014. 377 s. ISBN 978-80-7400-266-3.  
• ŠEŠINA, Martin; MUZIKÁŘ, Ladislav; DOBIÁŠ, Petr. Dědické právo. 1. vyd. Praha : Leges, 2019. 882 s. ISBN 978-80-7502-345-2.  

Reference

1. ↑ § 1479 občanského zákoníku: „kdo zemře před zůstavitelem, nebo současně s ním, nedědí“

Externí odkazy

[zobrazit] Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii