Curium

Z Multimediaexpo.cz

Curium
Atomové číslo	96
Relativní atomová hmotnost	(247) amu
Elektronová konfigurace	[Rn] 5f7 6d1 7s2
Skupenství	Pevné
Teplota tání	1340 °C, (1613 K)
Teplota varu	3110 °C, (3383 K)
Elektronegativita (Pauling)	1,3
Hustota	13,51 g/cm3
Registrační číslo CAS	7440-51-9
Skupenské teplo tání	? 15 kJ/mol
Ionisační energie Cm→Cm+	581 kJ/mol

Curium, chemická značka Cm, (lat. Curium) je osmým členem z řady aktinoidů, čtvrtým transuranem, silně radioaktivní kovový prvek, připravovaný uměle v jaderných reaktorech především z plutonia.

Obsah 1 Základní fyzikálně-chemické vlastnosti 2 Výskyt, výroba, vlastnosti 3 Použití 4 Galerie 5 Literatura 6 Externí odkazy

Základní fyzikálně-chemické vlastnosti

Curium je radioaktivní kovový prvek stříbřitě bílé barvy, která se působením vzdušného kyslíku mění na šedavou. Vyzařuje α a γ záření a je proto nutno s ním manipulovat za dodržování bezpečnostních opatření pro práci s radioaktivními materiály.

Ve sloučeninách se vyskytuje prakticky pouze v mocenství Cm⁺³.

Výskyt, výroba, vlastnosti

Curium se v přírodě nevyskytuje. Je to uměle připravený kovový prvek z řady transuranů.

Curium bylo poprvé připraveno roku 1944 bombardováním ²³⁹Pu částicemi α v cyklotronu jaderné laboratoře kalifornské univerzity v Berkeley. Za jeho objevitele jsou označováni Glenn T. Seaborg, Ralph A. James a Albert Ghiorso, kteří jej pojmenovali po objevitelích radia, manželích Marií a Pierru Curieových.

23994Pu + 42He → 24296Fm + 10n

Chemická identifikace nového prvku (izotopu ²⁴²Cm) byla provedena metalurgickou laboratoří Argonne chicagské university. Ve formě elementárního kovu bylo curium poprvé připraveno v roce 1951.

Je charakterizováno 19 izotopů, z nichž je nejstabilnější jsou ²⁴⁷Cm s poločasem rozpadu 15,6 milionů let a ²⁴⁸Cm s poločasem rozpadu 340 tisíc let. Všechny zbývající radioaktivní izotopy mají poločas rozpadu méně než 30 let a většina z nich dokonce méně než 33 dní.

Všechny izotopy curia jsou radioaktivní. Z biologického hlediska představuje největší riziko schopnost curia akumulovat se v kostní tkáni, kde jeho radioaktivita působí poruchy krvetvorby - brání vytváření červených krvinek.

Použití

Tepelná energie uvolňovaná samovolným rozpadem jader ²⁴²Cm může dosahovat až 120 W/g a činí tak z tohoto izotopu potenciální energetický zdroj v radioizotopovém termoelektrickém generátoru. Bohužel má tento izotop poločas rozpadu pouze 160 dní, což znemožňuje jeho dlouhodobější využití. Izotop ²⁴³Cm vykazuje poločas rozpadu 30 let, ²⁴⁴Cm přibližně 18 let a jejich energetický výkon se pohybuje pouze kolem 1–3 W/g. Navíc jsou všechny uvedené izotopy silným γ-zářiči s vysokým zdravotním rizikem a proto se jejich praktické uplatnění prakticky neprosadilo.

Galerie

Marie Curie (1920)

Pierre Curie (1906)

Marie Curie a Pierre Curie

Literatura

• Cotton F.A., Wilkinson J.:Anorganická chemie, souborné zpracování pro pokročilé, ACADEMIA, Praha 1973
• N. N. Greenwood - A. Earnshaw, Chemie prvků II. 1. díl, 1. vydání 1993 ISBN 80-85427-38-9

Externí odkazy

• Periodická soustava a tabulka vlastností prvků [1]
• Chemický vzdělávací portál [2]
• WebElements (anglicky) [3]
• Periodická tabulka prvků [4]

Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu Curium

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii