The final launch of the Allmultimedia.org will take place on February 24, 2026
(shortly after the 2026 Winter Olympics).
Borovice blatka
Z Multimediaexpo.cz
Borovice blatka (Pinus uncinata subsp. uliginosa , resp. Pinus rotundata) je středoevropský endemit, který společně s borovicí lesní (Pinus sylvestris) vytváří unikátní rašelinné lesy. V České republice se přirozeně vyskytuje na Třeboňsku a na šumavských rašeliništích (viz např. Rašeliniště Kapličky), na Moravě na Rejvízu v Hrubém Jeseníku.
Obsah |
Synonyma
• Pinus rotundata Link. • Pinus hartenbergiensis Liebich • Pinus mugo var. uncinata Fenaroli • Pinus montana var. uncinata Pilg. • Pinus mugo subsp. rotundata (Link) Janchen & H. Neumayer • Pinus mugo subsp. uncinata var. rotundata (Link) Domin • Pinus uliginosa Neumann ex Wimm. • Pinus uncinata var. rotundata (Link) Antoine
Systematické členění
O taxonomické zařazení borovice blatky se vedou spory: bývá označována jako poddruh borovice zobanité (Pinus uncinata), nebo jako samostatný druh (Pinus rotundata). Někteří dokonce oba poddruhy, borovici pyrenejskou a blatku, považují za poddruhy druhu Pinus mugo Turra. V moderní literatuře převládá označení blatky jako poddruh borovice zobanité. Systematické členění pojímající blatku jako poddruh borovice zobanité: Pinus uncinata Ramond ex DC., 1805 – borovice zobanitá U této borovice se rozlišují se dvě subspecie: 1) Pinus uncinata subsp. uncinata Rajone, 1805 – borovice pyrenejská 2) Pinus uncinata subsp. uliginosa (Neumann ex Wimm.) Businský – borovice blatka (b. bažinná)
Rozšíření
Tento poddruh (resp. druh) vykazuje nejmenší areál rozšíření a největší ekologickou specializaci v rámci agregátu P. mugo. Vyskytuje se jen v prostoru podél severního úpatí a dále na sever od masívu Alp, s těžištěm v jihozápadních a jižních Čechách. Nejzápadnější výskyt je v pohoří Schwarzwald v jihozápadním Německu, nejseverněji ve střední části Krušných hor (Božídarské rašeliniště) a v polském Kladsku. Na východě Hrubý Jeseník (Rejvíz). Jde o poddruh specializovaný na rašeliniště zejména přechodového typu. Polykormní jedinci, vyskytující se hojně na rašeliništích v jihozápadních Čechách, patří k mezidruhovým křížencům tohoto druhu s P. mugo.
Vzhled
Vzhledem je velice podobná borovici lesní, s níž navíc snadno vytváří křížence (stejně jako s klečí (Pinus mugo), takže najít porost čistých blatek je leckdy obtížné i v místech jejich přirozeného a teoreticky hojného výskytu. Druh je považován za kriticky ohrožený vzhledem k úbytku přirozených stanovišť a nebezpečně rozsáhlému rozřeďování jeho genomu křížením. Pokud není ovlivněna mezidruhovou hybridizací, je to v dospělosti strom střední výšky (12–20 m), monokormní, vzpřímený, s kuželovitou a kompaktní korunou. Šišky jsou 2,7–5,4 cm dlouhé, kuželovité až vejčité, slabě zygomorfní. Pupek (umbo) má krátký se slabě zahnutým ostnem. Na rozdíl od borovice lesní a jejích kříženců, u kterých je stopka koneletů (jednoletých šištic) ohnutá, mají její konelety přímou stopku.
Využití
S ohledem na to, že se jedná o ohroženou populaci, je většina nalezišť tohoto taxonu u nás chráněna. V poslední době bývá pro svůj kompaktní habitus hojně využívána v okrasných zahradách a parkových výsadbách.
Literatura
BUSINSKÝ, R. 2004. Komentovaný světový klíč rodu Pinus L. – Závěrečná zpráva „Výzkum a hodnocení genofondu dřevin z aspektu sadovnického použití“, Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, Průhonice. Květena ČSR, díl 1 (S. Hejný, B. Slavík (Eds.) 1988. – Praha: Academia, s. 289–308. – ISBN 80-200-0643-5 PILÁT, A. 1964. Jehličnaté stromy a keře našich zahrad a parků. – Nakladatelství ČSAV, Praha. POKORNÝ, J. 1963. Jehličnany lesů a parků. – SZN, Praha.
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |