The English encyclopedia Allmultimedia.org will be launched in two phases.
The final launch of the Allmultimedia.org will take place on February 24, 2026
(shortly after the 2026 Winter Olympics).

Československé opevnění

Z Multimediaexpo.cz

Pěchotní srub K-S 14 u Prostřední Lipky v roce 1938
Lehký objekt vzor 36 na jižní Moravě
Lehký objekt vzor 37 na vrchu Bouřný v Lužických horách
Pěchotní srub N-S 82 Březinka na Náchodsku

Československé opevnění byla soustava pevností a pevnůstek různých typů, budovaná v letech 1935–1938 na československých hranicích s Německem a Maďarskem, rozdělená do jednotlivých úseků ŽSV (Ženijního skupinového velitelství).

Opevnění se skládalo z objektů lehkého opevnění vz. 36 a vz. 37 (tzv. řopíků), objektů těžkého opevnění a z dělostřeleckých tvrzí. Mezi jednotlivými těžkými objekty se rozkládaly překážky proti útočné vozbě a pěchotě. Pro účely výstavby a koordinace výstavby bylo zřízeno ředitelství opevňovacích prací a rada pro opevňování.

Stavba byla financována ze zvýšených výdajů na obranu, byl to následek ohrožení země ze strany nacistické Třetí říše a dalších sousedů. Odhad celkově profinancované částky byl na necelých 10 miliard 900 milionů korun Kčs[1]. Opevnění se nepodařilo zcela dokončit včas ani na celých česko-německých hranicích, anšlus Rakouska pak tuto hranici rozšířil o další dlouhý úsek, který byl opevněním chráněn jen málo (do bezprostředního ohrožení republiky a zahájení mnichovských jednání zde vznikl pouze nedokončený pás lehkého opevnění a šest pěchotních srubů). Po podepsání Mnichovské dohody a odstoupení pohraničí připadla většina opevnění Německu, zbylé úseky pak již většinou nebyly k použití. Dodnes se stavby zachovaly v různém stavu: většina chátrá, některé však byly restaurovány a proměnily se v muzea (např. dělostřelecké tvrze Bouda Hanička, Stachelberg či srub N-S 82 Březinka), jiné jsou užívány armádou ČR a vstup do nich je zakázaný (např. Adam).

Obsah

Lehké opevnění

Lehké opevnění se skládalo ze dvou základních druhů bunkrů - LO vz. 36 a LO vz. 37. U lehkého opevnění vz. 36 se jednalo o okopírovanou pevnůstku z francouzské Maginotovy linie. Tento vzor však měl nedostatečné chránění a značné nevýhody, tak se českoslovenští projektanti rozhodli o vytvoření vlastního, ryze českého vzoru. Tím se stal vz. 37. Ve své době nejdokonalejší lehké opevnění. Z plánovaných 15 463[2] objektů lehkého opevnění se podařilo stavebně dokončit necelých 10 000.[3]

Těžké opevnění

Toto opevnění mělo být budováno na úseku hranice s Německem v prostoru Krkonoše-Bohumín. Cílem bylo zabránit nepříteli rozdělit republiku útokem ze severu na jih a zkrácení frontové linie. Systém opevnění umožnil účinou obranu severních hranic republiky s relativně nízkým počtem vojáků, tak že ostatní jednotky mohly být využity v místě předpokládaného hlavního úderu nepřítele. V této oblasti mělo být vybudováno 1 276[4] samostatných pěchotních srubů. Do roku 1938 jich však bylo vybudováno 262.[5] Těžké opevnění na rozdíl od opevnění lehkého, mělo postup nepřítele na delší dobu zastavit a v případě boje se počítalo s jeho samostatným odporem po delší dobu. Mělo být bojeschopné prakticky kdykoliv po svém dokončení, vybavení a vyzbrojení, počítalo se s trvalým osazením stálou osádkou. Proto disponovalo rozsáhlými týlovými prostory a složitým technickým zařízením, které mělo usnadnit dlouhodobý odpor.

U objektů těžkého opevnění, souhrnně označovaných názvem „srub“, je možné rozdělit jednotlivé typy do skupin z více hledisek. Například dle výzbroje a účelu jsou to sruby pěchotní, dělostřelecké, vchodové, minometné apod. Podle stavebního řešení a počtu střeleckých místností se objekty dělí na jednostranné a oboustranné (pravé, levé a výjimečně pro čelní palbu). Sruby, patřící do sestavy tvrze, jsou tvrzové, ostatní jsou samostatné (izolované). Objekty čs. Opevnění se stavěly v šesti stupních odolnosti, lišily se tloušťkami stěn a stropů. První dva stupně označované arabskými číslicemi 1 a 2 (odtud název „arab“, nebo též objekt malého typu) měly slabší stěny a některá konstrukční zjednodušení. Další stupně se označovaly římskými číslicemi I až IV (odtud označení „říman“, nebo objekt velkého typu).

Dělostřelecké tvrze

Jednalo se o, podzemními chodbami propojené, objekty těžké opevnění, které se skládaly z pěchotních a dělostřeleckých srubů. V celém prostoru, severních hranic, Krkonoše-Bohumín mělo být vystavěno 16 dělostřeleckých tvrzí.[6] Na některých místech byla později stavba tvrzí (zejména z finančních důvodů) zrušena a tvrze měly být nahrazeny izolovanými dělostřeleckými sruby a/nebo minometnými sruby.

  • Orel - stavba odložena
  • Smolkov - stavba dokončena, vojenský sklad, nepřístupná
  • Šibenice - stavba rozestavěna, nepřístupná
  • Gudrich - stavba nezahájena
  • Milotický vrch - stavba zrušena a nahrazena dvěma IDS (do roku 1938 nepostaveny)
  • Orlík - stavba nezahájena
  • Kronfelzov - stavba zrušena a nahrazena jedním IDS (do roku 1938 nepostaven)
  • Horka - stavba dokončena, přístupná veřejnosti (dříve nesprávně nazývána Hůrka)
  • Bouda - stavba dokončena, přístupná veřejnosti
  • Adam - stavba téměř dokončena, vojenský sklad, nepřístupná
  • Bartošovice - stavba zrušena a nahrazena pevností Hanička
  • Hanička - stavba dokončena, přístupná veřejnosti
  • Skutina - stavba rozestavěna, přístupná veřejnosti
  • Dobrošov - stavba rozestavěna, přístupná veřejnosti
  • Jírova Hora - stavba nezahájena
  • Poustka - stavba nezahájena
  • Babí (Stachelberg) - stavba rozestavěna, přístupná veřejnosti

Související články

Externí odkazy



Chybná citace Nalezena značka <ref> bez příslušné značky <references/>.
Citováno z „http://ww2000w.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/%C4%8Ceskoslovensk%C3%A9_opevn%C4%9Bn%C3%AD“