V sobotu 2. listopadu proběhla mohutná oslava naší plnoletosti !!
Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!
V tiskové zprávě k 18. narozeninám brzy najdete nové a zásadní informace.

Strom

Z Multimediaexpo.cz

Nejvyšší strom světa: Sekvoj vždyzelená
Habr obecný v Průhonickém parku (2017)
Borovice pinie (2002)
Ovocné stromy se pěstují pro plody (např. hruška)
Dřevo je velmi důležitou surovinou

Strom (arbor) je růstová forma vyšších rostlin. Prýt (nadzemní část) stromu se skládá ze zdřevnatělé nevětvené spodní části - kmene, který se v určité výšce nad zemí dělí na jednotlivé větve (na rozdíl od keře, kde k větvení dochází již u země, nebo těsně nad zemí). Horní část stromu, kde dochází k větvení, se nazývá koruna.

Přesnou definici pojmu strom (nebo keř) není možné vymezit kvůli velké diverzitě rostlin. Někdy je proto výhodnější používat termín stromovitá forma.

Různý způsob větvení dává každému druhu charakteristický tvar. Tento tvar může být dále ovlivněn prostředím, ve kterém strom roste (zda roste osamoceně nebo uvnitř porostu – lesa).

Obsah

Vnitřní stavba kmene

Na povrchu stromu je kůra, která může mít různou podobu, od tenké několikamilimetrové, až po rozbrázděnou mnohavrstevnou kůru, která se postupně odlupuje. Takto rozbrázděná kůra se nazývá borka. Pod kůrou se nachází lýko, které je v podstatě jedinou živou částí kmene. Lýkem prochází sítkovice, které rozvádí organické látky po celé rostlině. Největší část kmene je vyplněna dřevem, což je v podstatě mrtvá hmota cév, skládající se z celulózy a ligninu. Mezi lýkem a dřevní částí se nalézá kambium, které se významně podílí na růstu kmene.

Růst stromu

Strom roste do délky běžným prodlužovacím růstem. Jeho zvláštností je růst do šířky. Při něm dochází k sekundárnímu tloustnutí. Při sekundárním tloustnutí se uplatňují dva druhy pletiv, sekundárních meristémů – kambium a felogén.

Kambium se zakládá jako prstenec meristématických buněk, které se nacházejí jak v cévních svazcích (tzv. fascikulární kambium - odděluje vnější lýkovou a vnitřní dřevní část cévního svazku), tak mimo ně (interfascikulární kambium). Tloustnutí se děje tak, že fascikulární kambium produkuje směrem ven lýko (sekundární floém) a směrem do centra kmene dřevo (sekundární xylém). Tato produkce se děje především na jaře (v dřevní části vznikají řidší cévy o větším průměru – světlejší zbarvení), o něco pomaleji pak v létě (hustší cévy o menším průměru – tmavší zbarvení), na podzim a v zimě ustává, čímž se vytváří charakteristické útvary, tzv. letokruhy.

Felogén se nachází na povrchu lýkové části a také produkuje buňky ven i dovnitř. Směrem ven jde o buňky korku (felému), směrem dovnitř pak buňky felodermu, které obsahují chloroplasty. Buňky nad felogénem postupně odumírají, neboť vznikající korek jim zamezí v přístupu živin (které se k nim ze sítkovic a cév nedostanou).

Zařazení v rostlinné taxonomii

Mezi stromy jsou v současné době takřka výhradně pouze rostliny krytosemenné dvouděložné (Magnoliopsida) a nahosemenné (zde jde výhradně o dřeviny) – jinany (Gingkoopsida, jediný druh) a jehličnany (Pinopsida). Stromové formy vytváří i třída cykasů (Cycadopsida), která dominovala ve druhohorách a v současné době je její druhové spektrum výrazně omezeno.

Jednoděložné rostliny (Liliopsida) druhotného tloustnutí schopné nejsou, dřevnatění u palem je projevem primárního tloustnutí. Stromy jsou obecně více zastoupeny mezi tropickými druhy a mezi vývojově primitivnějšími čeleděmi.

Stromové formy vytvářely v minulosti i četní zástupci výtrusných rostlin – plavuně, přesličky, kapradiny. Z jejich zuhelnatělých kmenů vzniklo černé uhlí. Do současnosti přežilo jen několik rodů stromových kapradin, např. rody Cyathea nebo Dicksonia.

Metabolismus

Stromy s ohledem na své velké rozměry mají rovněž poměrně intenzivní metabolismus. Např. průměrně vzrostlý stoletý soliterní strom za jeden letní den vyprodukuje při fotosyntéze asi 1000 litrů kyslíku (člověk za stejné období spotřebuje při dýchání asi 300 litrů). Díky potřebě chlazení tentýž strom odpaří za den přes 100 litrů vody, což odpovídá energii asi 70 kWh (která se promění ve vodní páru místo v teplo – lze tedy říct, že funguje stejně účinně jako klimatizační jednotka o výkonu 3 až 5 kW).

Význam

Ekologická funkce

Stromy jsou dominantní růstovou formou většiny přírodních ekosystémů. Například v ČR by přirozená vegetace bez vlivu člověka byla tvořena z 99 % lesními porosty. Množství stromů na planetě Zemi bylo prudce sníženo člověkem především kvůli zemědělství a využití dřeva pro průmysl a na palivo. Ekologická výhoda získávání obživy ze stromů spočívá mj. v tom, že půda není narušována každoroční opakovanou orbou, že se lze u mnoha druhů obejít i bez chemizace a v okolí stromů může existovat původní flóra a fauna. Je třeba tyto způsoby obživy preferovat.

Stromy mají výrazný vliv především na:

  • propustnost slunečního záření, v porostech se stromovým patrem je podíl dopadajícího záření oproti nezastíněným porostům snížena cca na 1/10 (v tropickém deštném pralese až na 1/50)
  • bilanci uhlíku v přírodě (ten se akumuluje v jejich dřevě)
  • koloběh vody (výpar ze stromů výrazně posiluje podíl vody procházející malým koloběhem vody oproti velkému koloběhu)
  • fyzikálně-chemické vlastnosti půdy, tedy např.:
    • vylučování cizorodých látek – alelopatie
    • spad listů či jehlic – ovlivnění pH, rychlosti dekompozice
    • růst kořenů – vyčerpání živin či vody (tzv. biologické meliorace, hojně využívané v lesnictví)
  • biologické vlastnosti půdy, tedy např.:
    • zachování bohatství půdní flóry
    • zachování bohatství půdní fauny (ve srovnání např. s půdou využívanou na pěstování zeleniny, obilnin a obilovin)
  • celkový vliv na faunu a flóru v okolí

Relativní ekologická výhoda získávání obživy ze stromů určitého druhu pěstovaných jednotlivě nebo v malých skupinkách mezi původní vegetací a v okolí lidských sídel spočívá zejména v tom, že půda není narušována každoroční opakovanou orbou, že se lze u některých druhů obejít i s minimem chemizace a v okolí stromů může existovat původní nebo odlišná, ale relativně pestrá flóra a fauna. Pokud si své stromy v blízkosti svého obydlí pěstují a sklizeň z nich a její zpracování zejména pro svou potřebu zajišťují malopěstitelé, odpadá také zátěž životního prostředí z dopravy a průmyslového zpracování. Je třeba tyto způsoby obživy preferovat, třebaže jsou z úzkého průmyslového hlediska málo efektivní. Je třeba tyto způsoby obživy preferovat. Naopak pěstování stromů na velkých monokulturních plantážích, zejména když je likvidován původní cenný biotop (např. tropický prales), působí značné ekologické škody. (Viz Palma olejná.)

Kulturní a estetický význam

Stromy mají díky své dlouhověkosti a velikosti odedávna význam jako duchovní symboly, kulturní památky i jako orientační body. Řada primitivních náboženství využívá v nějaké míře stromy. Odedávna se stromy vysazují podél významných stezek, na rozcestích, u drobných sakrálních staveb (kapličky, křížky, kostelíky). Již od středověku byly zakládány parky, v nichž byly vysazovány různé původní i nepůvodní druhy stromů, včetně speciálně vyšlechtěných kultivarů. Stromy (především duby) na hrázích rybníků pomáhají zpevňovat svými kořeny těleso hráze. Liniové výsadby stromů se často využívají k pohledovému oddělení různých částí kulturní krajiny, ale také se podílejí na omezení hluku a znečištění. V rovné krajině pak plní funkci jako větrolamy.

Ochrana stromů

Vlastník pozemku smí pokácet strom, jehož obvod nepřesahuje 80 cm. U větších stromů musí žádat o povolení obecní úřad. Výjimkou je situace, kdy strom je prokazatelně zcela uschlý, ohrožuje životy či zdraví lidí či ohrožuje majetek. V takovém případě lze strom pokácet ihned, ovšem je nutné strom před pokácením zdokumentovat a do 15 dnů pokácení ohlásit obecnímu úřadu, který může případně rozhodnout o jeho neoprávněnosti.

Významné stromy může obecní úřad vyhlásit za památný strom, takto je možno vyhlásit i celou alej či stromořadí. Nelesní zeleň se často stává součástí územních systémů ekologické stability (především biokoridorů), popřípadě významných krajinných prvků.

Ochrana lesních stromů je zajištěna především pomocí lesního zákona. Navíc každý les je ze zákona o ochraně přírody a krajiny významným krajinným prvkem.

Další informace

Stáří

Stromy jsou z hlediska životní formy fanerofyty, tj. nepříznivé období (zimu) přežívají pomocí pupenů uložených vysoko nad povrchem země. Stromy jsou rostliny vytrvalé a zpravidla velice dlouhověké, většina druhů stromů je schopna se dožít několika set let.

Rekordmanem je borovice osinatá (Pinus aristata), jejíž stáří bylo stanoveno až na 4767 let. V českých zemích je nejvíce dlouhověkým druhem tis červený (Taxus baccata), který se může dožít i přes 1000 let. Naopak krátkověké jsou některé druhy pionýrských dřevin, např. bříza bělokorá (Betula pendula) se jen málokdy dožije přes 70 let.

Rozměry

Stromy se někdy člení podle dosahované výšky na podkategorie:

  • stromek (arbor parva) do 7 m
  • nízký strom (arbor nana) 8–15 m
  • středně vysoký strom (arbor mediocris) 16–25 m
  • vysoký strom (arbor alta) 26–50 m
  • velmi vysoký strom (arbor altissima) nad 50 m

Výška stromů se pohybuje od několika centimetrů po více než 100 metrů. Nejvyšším stromem je sekvoj vždyzelená (Sequoia sempervirens) „Stratosphere Giant“ v Kalifornii s výškou 112 m.

Strom s největším objemem je sekvojovec obrovský (Sequoiadendron giganteum) – "General Sherman Tree" v Národním parku Sequoia v USA, který dosahuje objemu 1473,4 m³, výšky 83,8 m, jeho průměr u země je přes 11 m a průměr hlavní větve je 2,1 m.

Strom, který dosáhl největšího známého obvodu kmene na světě je tisovec, zvaný Montezumův cypřiš nebo El Gigante v Mexiku (Taxodium mucronatum) s obvodem kmene 57,9 m. Nejmenší známý kvetoucí strom je asi jedinec druhu Monanthes polyphylla, který je vysoký 1,8 cm [1].

Nejvyšším českým stromem byl Král smrků v Boubínském pralese. Tento strom měl před svým pádem v r. 1970 výšku 57,2 m a objem téměř 30 m³. Krále smrků z Boubína již přerostl tzv. Těptínský smrk, rostoucí v nadmořské výšce 350 m v údolí Kamenického potoka u Těptína (východně od Prahy). V r. 2003 měřil 58 m s obvodem 515 cm. Tento smrk byl bohužel vyvrácen vichřicí, pravděpodobně při bouřce dne 25.6. 2008, jako jediný ze skupiny tzv. těptínských smrků.

Stromem s největším objemem v Čechách by mohl být topol černý v Lochovicích, který měl obvod 15,7 m. Někdy na začátku 19. století byl vyvrácen vichřicí.

Stromem s největším obvodem v Čechách byla Tatrovická lípa, která měla obvod 16,5 m a byla srostlicí 10 kmenů vyrůstajících ze společné báze, nejspíš kolem původního kmene. V současnosti má ale obvod 1122 cm, jelikož byla částečně rozlámána při vichřici. Stromem s druhým největším obvodem v Čechách byl již zmíněný topol černý v Lochovicích, který měl obvod 15,7 m, který je nejspíš největším dosaženým obvodem u topolu v Evropě. V současnosti není na světě znám topol o větším obvodu, než měl tento. Ze stromů s obvyklou formou vzrůstu měl tento topol největší obvod v Čechách.

Literatura

  • NĚMEC, Jan a kolektiv. Památné stromy v Čechách na Moravě a Slezsku. Praha : Olympia, 2003. 224 s. ISBN 80-7033-781-8.

Související články

Reference

  1. ↑ http://zpravy.idnes.cz/zajimavosti.asp?r=zajimavosti&c=A050916_105131_zajimavosti_miz

Externí odkazy


Flickr.com nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Strom
Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Strom
Citováno z „http://ww2000w.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Strom“