Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!
V tiskové zprávě k 18. narozeninám brzy najdete nové a zásadní informace.
Poříčí (Trutnov)
Z Multimediaexpo.cz
Poříčí je místní část města Trutnova.
Obsah |
Historie Poříčí
Poříčí byla původně slovanská osada. Poprvé se připomíná roku 1260 v listině pražského biskupa Jana III. z Dražic. V roce 1542 potvrzuje listina Ferdinanda I. Habsburského vesnici Poříčí za majetek města Trutnova a od roku 1599 je součástí trutnovského panství. Spolu s Trutnovem obec trpěla za třicetileté války. V roce 1680 bylo Poříčí postiženo morovou nákazou. Během slezských válek v 18. století obcí procházela vojska. Poříčští občané se zapojili i do nevolnického povstání roku 1775. 20. března přitáhli v nočních hodinách do blízkých Voletin, aby zvěstovali svobodu. Za prusko-rakouské války roku 1866 v obci pruští vojáci nelítostně řádili. V roce 1897 postihla Poříčí jiná katastrofa - velká povodeň. Roku 1897 se začalo se stavbou novogotického kostela sv. Petra a sv. Pavla. Dokončen byl roku 1903. Po Mnichovu se Poříčí ocitlo v zabraném území a v areálu zdejší opuštěné Haasovy přádelny byl vybudován koncentrační tábor Poříčí. V roce 1947 bylo Poříčí sloučeno s Trutnovem. V dobách budování socialismu bylo Poříčí přeměněno na průmyslové předměstí Trutnova, bohužel na úkor bydlení. Kromě velkého nákladového nádraží se spoustou vleček zde vznikla řada továren a skladů. Kvůli výstavbě nové elektrárny EPO II zmizela část Poříčí, byla přesunuta silnice a dokonce i koryto řeky. Dalším velkým zásahem bylo rozšiřování továrny na zpracování kožešin KARA, kvůli kterému kromě několika bloků domů padl i zdejší kulturní dům. Nakonec už k rozšíření ani nedošlo. Kvůli projektu obchodního střediska byla zase zlikvidována celá jedna strana náměstí, aniž by byla zahájena výstavba. Po roce 1989 se v éře osamostatňování obcí chtělo odpojit i Poříčí. Proběhlo dokonce i referendum, kde se nadpoloviční většina zdejších obyvatel vyslovila pro odtržení od Trutnova. Ale kvůli ekonomické, dopravní a správní provázanosti ministerstvo rozdělení Trutnova zamítlo. Celá desetiletí Poříčí trpělo vysokou prašností a hlučností, které se však ekonomickým útlumem zdejších továren a nádraží stalo snesitelnějším. Bohužel těžké šrámy na kdysi zkvétajícím městečku se budou odstraňovat ještě dlouho.
Textilní výroba
Do trutnovské historie textilní výroby se zapsalo Poříčí nejstarším plátenickým podnikem. Majitelem zdejšího Běličského dvora byl v 50. letech 18. století trutnovský obchodník s plátnem Adam Wágner. V 70. letech patřilo poříčské bělidlo pražskému bankéři Zehenderovi, řiditeli Španělské obchodní společnosti sídlící na čas přímo v Poříčí. Roku 1845 se zdejší bělidlo stalo majetkem bratří Walzlových, jejichž přádelna stejně jako Haasova továrna poznamenala život poříčského dělnického lidu.
Železnice
Železnice dorazila do Poříčí 1. srpna 1868, kdy byla zahájena doprava mezi Malými Svatoňovicemi a Královcem. Poříčská železniční stanice byla až do vybudování trati přímo do Trutnova v roce 1870 označována jako Trutnov. Poté došlo k přejmenování stanice na Poříčí a v roce 1919 na Poříčí u Trutnova. Od připojení obce k Trutnovu v roce 1947 nese stanice označení Trutnov-Poříčí. Při výstavbě nové tepelné elektrárny EPO II (elektrárna Poříčí) a její vlečky v 50. letech 20. století bylo vybudováno pár stovek metrů od stanice Trutnov-Poříčí v místě původní zástávky Poříčí u Trutnova druhé poříčské nádraží. Protože se nachází uprostřed mezi třemi trutnovskými nádražími na jedné trati, dostalo název Trutnov střed. Toto, účelem hlavně nákladové nádraží brzy zastínilo původní stanici Trutnov-Poříčí, hlavně kvůli jeho odlehlosti. V těsné blízkosti stanice Trutnov-Poříčí se ještě nachází železniční zastávka "Trutnov zastávka" avšak na jiné trati. Další velkou železniční zajímavostí je zdejší poříčský dvoupatrový viadukt. V roce 1868 byl vybudován první most, vysoko přes údolí Petříkovického potoka pro trať z Jaroměře do Královce. Před rokem 1908, když se budovala jiná trať z Trutnova do Teplic nad Metují, bylo nutné opět překlenout údolí, ale naopak nízko nad terénem. Díky výšce stávajícího mostu mohlo být využito stejného místa a trati se zde kříží pod sebou, každá po samostatném mostě. Jedna vysoko nad údolím, druhá zase tak nízko, že jí nemohou podjíždět kamiony a vyšší autobusy, směřující po silnici II/301 do Adršpašských skal.
Externí odkazy
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |