Geografie Švédska

Z Multimediaexpo.cz

Geografie Švédska
Rakousko
Světadíl	Evropa
Region	Severní Evropa, Skandinávie
Souřadnice
Rozloha	449 964 km² (54. na světě) – souš: 91,33 % – voda: 8,67 %
Délka pobřeží	3218 km
Hranice	2233 km – Norsko: 1619 km – Finsko: 614 km
Nejvyšší bod	2103 m (Kebnekaise)
Nejnižší bod	-2.4 m (Hammarsjon u Kristianstadu)
Nejdelší řeka	Torne (522 km)
Největší jezero	Vänern

Tento článek popisuje geografické poměry ve Švédsku.

Obsah 1 Poloha a rozloha 2 Ostrovy 3 Povrch 4 Geologie 5 Podnebí 5.1 Teplota 5.2 Srážky 6 Vodstvo 6.1 Jezera 6.2 Řeky 7 Vegetace a fauna 8 Ochrana přírody 9 Externí odkazy

Poloha a rozloha

Švédsko se nachází na Skandinávském poloostrově v severní Evropě. Leží západně od Baltského moře a Botnického zálivu. V západní části odděluje Švédsko od Norska Skandinávské pohoří.

Rozloha země činí 449 964 km², Švédsko je 54. největší zemí světa, 5. v Evropě a největší v severní Evropě.

Ostrovy

Související informace můžete najít také v článku: Ostrovy Švédska}}

Největšími ostrovy jsou Gotland a Öland.

Povrch

Z geomorfologického hlediska lze území Švédska rozdělit na pět základních jednotek:

• Skandy - na území Švédska dosahují největších výšek na severu Kebnekaise a Sarek
• Plošiny Norrlandu - východní a jihovýchodní podhůří Skand s rozlehlými lesy a velkými zásobami rud
• Botnické nížiny
• Nížiny Svealandu se zvlněnými hřebeny ledovcového původu a většinou z více než 90 tisíc švédských jezer.
• Jihošvédská vysočina v Götalandu s maximální výškou 378 m (vrch Tomtabacken), zahrnuje kamenité vrchoviny Smålandu a roviny Skåne

Geologie

Z geologického hlediska je území Švédska tvořeno dvěma základními jednotkami: Baltským štítem a Skandinávským pohořím. Baltský štít je nejstarší částí evropské pevniny a je složen z prahorních a starohorních hornin. Jedná se o soubory silně metamorfovaných hornin prostoupených hlubinnými vyvřelinami. Zastoupeny jsou ruly, granulity, migmatity, svory, žuly, granodiority, gabra, místy i křemence, vápence, pískovce. Od prvohor až do současnosti zůstal baltský štít trvale souší.

Skandinávské pohoří bylo vyvrásněno uprostřed prvohor kaledonským vrásněním jako součást mohutné horské soustavy, jejíž součástí byly rovněž pohoří na britských ostrovech. Pohoří má velmi pestrou stavbu tvořenou horninami z mladších starohor a starších prvohor. Nejvyšší švédské vrcholy Kebnekaise a Sarek jsou z amfibolitů.^[1]

Podnebí

Přes severní polohu má Švédsko převážně mírné podnebí. Horské pásmo Skandinávského pohoří tvoří výrazné klimatické rozhraní, které odděluje Švédsko od typického oceánského podnebí na západě. Asi 15 % území Švédska leží za Severním polárním kruhem. V horách severního Švédska převládá subarktické podnebí. Severně od polárního kruhu v určité letní dny slunce vůbec nezapadá, v zimě naopak vůbec nevychází.

Značné rozpětí zeměpisné šířky (55-69° s. š.) a výšková členitost způsobují, že podnebí je v rámci Švédska velmi rozmanité. Podle Köppenovy klasifikace podnebí patří Švédsko ke čtyřem klimatickým oblastem:

1. mírně teplé a vlhké podnebí Cfb - úzký pruh nížinného pobřeží jižního Švédska
2. vlhké boreální podnebí Dfb - po 60° s. š., zde mají minimálně 4 měsíce průměrnou teplotu přes 10 °C, rozšíření smíšených a listnatých lesů
3. vlhké boreální podnebí Dfc - severně od 60° s. š., průměrná teplota nad 10 °C pouze v 1-4 měsících, rozšíření tajgy
4. subpolární tundrové podnebí E - horské oblasti Skandinávského pohoří v severní části švédsko-norského pohraničí

Teplota

Průměrná roční teplota se v jednotlivých částech Švédska značně liší. V oblastech za polárním kruhem dosahuje hodnot pod 0 °C (Jokkmokk -0,6 °C). Naopak na jihozápadním pobřeží je téměř 8 °C (Göteborg 7,8 °C, Malmö 7,9 °C).

• Absolutní minimum: -53,3 °C v Laxbackenu
• Absolutní maximum: +38,0 °C v Ultuně^[1]

Srážky

V rozložení srážek ve Švédsku jsou rovněž velké rozdíly. Závisí to na vzdálenosti od Atlantského oceánu a na nadmořské výšce. Nejdeštivější oblastí je horský masiv Sarek (přes 2000 mm ročně). Na východ od Skandinávského pohoří množství srážek velmi rychle klesá a rozsáhlé nížinné a pahorkatinné oblasti Švédska mají 400-800 mm srážek ročně, při čemž jich ubývá od jihozápadu (pobřeží Kattegatu) k severu: Göteborg 670 mm, Stockholm 555 mm, Jokkmokk 475 mm.^[1]

Vodstvo

Jezera

Související informace můžete najít také v článku: Největší jezera ve Švédsku}}

Největší jezera jsou Vänern, Vättern a Mälaren.

Řeky

K nejdelším řekám ve Švédsku patří Torne älv (522 km), Dalälven (520 km), Klarälven (500 km), Ume älv (450 km), Ångermanälven (450 km), Lule älv (450 km), Vindelälven (450 km), Kalix älv (450 km), Ljusnan (430 km) a Indalsälven (420 km).

Vegetace a fauna

Jižní část země je převážně zemědělská, směrem na sever se zvyšuje podíl lesů.

Na jihu Švédska převládají listnaté stromy, dále na sever jsou to jedle a smrky a na úplném severu břízy.

Ochrana přírody

Související informace můžete najít také v článku: Národní parky ve Švédsku}}

Ve Švédsku se nachází dvacetosm národních parků. Mají celkovou rozlohu 6326,4 km² (v roce 2005), což zabírá 1,4% rozlohy země. Největší z nich je Národní park Padjelanta (1984 km²). Nejstaršími jsou Národní parky Abisko, Stora Sjöfallet, Sarek, Pieljekaise, Sånfjället, Hamra, Ängsö, Garphyttan a Gotska Sandön, které byly vyhlášeny v roce 1909.

Externí odkazy

Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu Geografie Švédska

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii

Chybná citace Nalezena značka <ref> bez příslušné značky <references/>.