V pondělí 16. září 2024 začala naše další
nová soutěž o nejlepší webovou stránku !!
Proto neváhejte a začněte rychle soutěžit o lákavé ceny !!

Francouzský angloarab

Z Multimediaexpo.cz

Verze z 13. 3. 2014, 15:29; Sysop (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Francouzský angloarab je označení plemena teplokrevného koně, vyšlechtěného na území Francie křížením anglického plnokrevníka a arabským.

Obsah

Historie chovu

V první polovině 19.století začali chovatelé v Anglii s zkvalitněním výtečného zdejšího plnokrevníka přidáním vlastností arabských plnokrevníků. Vzápětí po nich obdobné křížení vyzkoušeli chovatelé v Francii, Německu, Polsku a také v Čechách[1].

Ve Francii systematický chov angloarabů začal roku 1836 v hřebčíně Pompadour. Tehdejší ředitel E.Gayot nechal arabské hřebce Massouda a Aslana Turka připustit na plnokrevné klisny Dair, Common a Selim. Vzniklé potomstvo bylo velmi kvalitní, mělo polovinu krve arabské, polovinu anglické. Chov se v tomto hřebčíně podařilo ustálit, tedy dále nekřížit s jinými plemeny. Později se chovem začaly zabývat další hřebčíny a vzniklo tak několik linií Francouzského angloaraba.

Vzhled koně

Je to kůň vysoký a štíhlý. Hlavu mívá jemnější než anglický plnokrevník, s rovným profilem a má velké oči. Krk je delší než u koní arabských, ocas posazený vysoko. Nohy jsou dlouhé a štíhlé. Barvy má povolené všechny. Při Olympijských hrách v Berlíně byl tento druh koně vyhlášen nejkrásnějším koněm her[2].


Vlastnosti

Není tolik vznětlivý, jako plnokrevníci a ani tak rychlý, zato má dokonalé chody, je odolný a vytrvalý. Každý z hřebčínů produkuje trochu odlišné typy, někteří koně jsou tak lehčí a rychlejší.

Použití

Je zejména využíván pro sportovní účely, k dostihům, drezůře i dalším soutěžím. Pompadurští koně sloužili v armádě a byli využíváni jako lehcí kočároví jukři.[1].


Reference

  1. 1,0 1,1 KHOLOVÁ, Helena; HOŠEK, Jan. Koně. Praha : Aventinum, 1996. ISBN 80-85277-36-0. Kapitola Francouzský angloarab, s. 112.  
  2. DOLEŽAL, Vladimír; DOLEŽALOVÁ, Alena. Člověk a kůň. České Budějovice : Dona, 1995. ISBN 80-85463-52-0. Kapitola Skupina koní východních, s. 82.