Franck Lagorce

Z Multimediaexpo.cz

Verze z 28. 7. 2012, 15:12; Sysop (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Franck Lagorce (* 1. září 1968, L'Haÿ-les-Roses) byl francouzský automobilový závodník, účastník formule 1 v roce 1994.

Obsah

1 Biografie
- 1.1 Formule 1
- 1.2 Kariéra po formuli 1
2 Kompletní výsledky ve formuli 1
- 2.1 Výsledky z ostatních kategorií automobilového sportu
- 2.2 Výsledky ze závodu 24 hodin Le Mans
3 Externí odkazy

Biografie

Franck Lagorce se narodil v L'Haÿ-les-Roses nedaleko Paříže. K závodění se dostal již v útlém dětství a ve svých 13 letech získal titul francouzského šampióna v motokárách, v roce 1985 byl 10. na mistrovství světa a o rok později druhý na mistrovství Evropy.

V roce 1987 se umístil jako 7 na mistrovství Francie v motokárách v kubatuře 125cc, zároveň vstoupil do francouzského šampionátu Formule Ford, ale daleko důležitější pro jeho kariéru bylo druhé místo Volant Elkron Scholarship Award, což mu zajistilo účast i v následující sezóně ve Formuli Ford. S vozem Reynard 88 skončil na celkově 5. místě , když nejlépe dojel druhý na trati Le Mans Bugatti. Ve Formuli Ford setrvává i pro rok 1989, kdy je 4 a přestoupil do Formule Renault pro rok 1990. S vozem Orion 90 skončil celkově na 2 místě a šest krát vystoupal na podium. To mu vyneslo účast ve francouzském mistrovství F3, do kterého vlétl, s vozem Dallara F391, fenomenálním způsobem, zvítězil ve dvou závodech a získal 81 bodů, což mu v celkovém součtu vyneslo 4. místo. V roce 1992 udělal další krok k místu ve formuli 1, zvítězil ve francouzském mistrovství formule 3 s vozem Dallara F392 po vítězstvích v Ledenonu, Dijonu a Magny-Cours, získal 100 bodů. Svou všestrannost prokázal pěti starty v Porsche Carrera Cup, kde ukázal, že není jen jezdcem pro monoposty.

Dalším krokem v jeho kariéře byla účast ve formuli 3000 v letech 1993 a 1994. V týmu DAMS doplnil pozdějšího vítěze celé série, Oliviéra Panise. V úvodu sezóny se nejprve potýkal s nedostatečnou rychlostí vozu Reynard 93D Cosworth, v prvních 7 závodech byl jeho nejlepším výsledkem 4. místo v Silverstone. Vítěztví se dočkal až v posledních dvou závodech v Magny-Cours a Nogaru a zajistil si tak čtvrté místo v šampionátu. Toto umístění ho řadilo mezi hlavní uchazeče na titul v následující sezóně, což potvrdil hned v úvodním závodě na okruhu Silverstone, kde zvítězil. Pravidelným umístěním na bodovaných pozicích a druhým vítězstvím v Německu si udržoval vedení v šampionátu až do posledního závodu. Jean-Christophe Boullion ho připravil o titul vítězstvím v posledních třech závodech a Franck se tak musel spokojit s druhým místem.

V roce 1994 poprvé okusil závod na 24 hodin v Le Mans, ve voze Courage Competition C32 LM Porsche se střídal s Henri Pescarolem a Alainem Gertem, po 142 kolech odstoupily.

Formule 1

Po stabilních výkonech dostal místo testovacího pilota u týmu Ligier. Benetton s Tomem Walkinshawem a Flavio Briatorem koupili podíly v týmu Ligier a rozehráli rošádu s jezdci. Benetton měl Michaela Schumachera, JJ Lehta a Jos Verstappena. Ligier měl Lagorce, Panise a Erica Bernarda. Před Grand Prix Evropy 1994 Briatore vyměnil s Lotusem Bernarda za Johnny Herberta. Lehta poslal do týmu Sauber. Pro poslední dva závody sezóny se znovu měnilo jezdecké složení v obou týmech, Johnny Herbert doplnil Michaela Schumacher v Benettonu a v týmu Ligier na uvolněné místo po Herbertovi přišel právě Lagorce. Byl to ovšem ukvapený tah, Franck Lagorce neměl dostatek času se s vozem Ligier JS39B sžít a musel naskočit do závodního víkendu pro Grand Prix Japonska. Přesto jeho vstup do formule 1 nebyl tak děsivý, na technicky náročné trati v Suzuce se kvalifikoval na 20 místě se ztrátou půl sekundy na týmového kolegu Panise na 19. místě a 3,3 s na Michaela Schumachera, který získal pole positions. Osud se k němu otočil zády, když v den závodu pršelo a v desátém kole dostal smyk a narazil do vozu Minardi Pierluigi Martiniho.

V ulicích australského města Adelaide si Lagorce vybojoval znovu 20 pozici na startu, tentokrát, ale ztratil přes sekundu na Panise, ale pod tři sekundy na pole. Lagorce absolvoval skvělí závod a průměrný Ligier dokázal protlačit na 11. místo v cíly se ztrátou dvou kol na vítězného Mansella.

Tento výkon mu nezajistil závodní místo týmu pro rok 1995. Flavio Briatore i Tom Walkinshaw pokračovali v započatém kolotoči s jezdci i v dalším roce, u Benettonu si nechali Schumachera i Herberta, Verstappena půjčili do týmu Simtek. V týmu Ligier si podrželi Panise a přijali Martina Brundleho od McLarenu. Situaci dále zkomplikoval nový dodavatel motorů Mugen Honda, který se dožadoval závodního místa pro Aguri Suzukiho. Lagorce nakonec zůstal bez místa a i místo testovacího pilota bylo u Ligier obsazeno. Franck nakonec získal místo testmena u Forti. Italský tým se ale koncem roku dostal do finančních problémů a zanikl, tím končí i kariéra Francka Lagorseho ve formuli 1.

Kariéra po formuli 1

Přestože byl pro rok 1995 vázán smlouvou u týmu Forti jako testovací pilot, účastnil se i jiných motoristických událostí jako Porsche Supercup nebo 24 h Le Mans spolu s Pescarolem a Bernardem. V roce 1996 byl již pravidelným účastníkem série Renault Spider Elf Trophy, kterou, po vítězných závodech v Barceloně, Magny Cours (dvakrát), Hockenheimu a Nogaru, vyhrál. V Le Mans obsadil 7. místo na voze Courage C36, zároveň se pouští na obchodní dráhu, když založil FLF1 Competition Centre.

V roce 1997, kdy byl již smířen s koncem kariéry ve formuli 1, se pustil do závodů vozů FIA GT, připojil se k týmu DAMS, který provozoval vozy Panoz GTR Ford. Ale nespolehlivost vozu a především motoru byla příčinou 7 odstoupení v deseti závodech. V následující sezóně jezdí v sérii GTS s vozem Panoz GTR-1, byl pátý v Suzuce a 7. na A1 Ringu. V závodě 24 h Le Mans zaznamenal své nejlepší umístění, když s vozem Nissan R390 GT1 dojel pátý. Současně se účastní Belgian Procar championship ve voze Renault Megane se střídal s dcerou známeho jezdce F1 Jacky Ickxe, Vaninou. V belgickém šampionátů vozů procar pokračoval i v roce 1999, a dočkal se také vítězství ve Spa.

Pro rok 2000 se znovu pokoušel v týmu DAMS o úspěch v amerických sériích Grand - Am a American Le Mans Series s vozem Cadillac Northstart LMP.

Kompletní výsledky ve formuli 1

(Legenda, tučně vyznačené závody znamenají zisk pole position)

Rok	Tým	Šasi	Motor	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10	11	12	13	14	15	16	Umístění	Body
1994	Ligier Gitanes Blondes	Ligier JS39B	Renault V10	BRA	PAC	SMR	MON	ESP	CAN	FRA	GBR	GER	HUN	BEL	ITA	POR	EUR	JPN Ret	AUS 11	-	0

Výsledky z ostatních kategorií automobilového sportu

Sezóna	Série	Tým	Vůz	Závody	Vítězství	Pole position	Podium	Body	Konečné umístění
1981	Motokáry (Francie)								1. místo
1985	Motokáry (Svět)								10. místo
1986	Motokáry (Evropa)								2. místo
1987	Motokáry (Francie)								7. místo
	Formule Ford (Francie)
	Volant Elkron Scholarship Award								2. místo
1988	Formule Ford (Francie)	Graff Racing	Reynard 88						5. místo
1989	Formule Ford (Francie)	Graff Racing	Reynard 89						4. místo
1990	Formule Renault (Francie)		Orion 90		1		6		2. místo
1991	Formule 3 (Francie)	Promatecme	Dallara F391 Opel		2			81	4. místo
1992	Formule 3 (Francie)	Promatecme	Dallara F392 Opel		3			100	1. místo
1993	Formule 3000	DAMS	Reynard 93D	9	2	1	2	21	4. místo
1994	Formule 3000	Apomatox	Reynard 94D	8	2	4	4	34	2. místo
1996	Renault Spider Elf Trophy	Apomatox	Reynard 94D		5				1. místo
1997	FIA GT	DAMS	Panoz GTR Ford
1998	FIA GT	DAMS	Panoz GTR-1	2				2	24. místo
1999	Sports Racing World Cup	Riley & Scott Europe	R&S Mk III	3
2000	Grand-Am		Cadillac Northstart LMP	3				43	37. místo
2000	ALMS		Cadillac Northstart LMP	2
2001	ALMS		Panoz LMP-1 Roadster S	6				75	15. místo
2001	ELMS		Panoz LMP07	1				17	18. místo

Výsledky ze závodu 24 hodin Le Mans

Rok	Kategorie	Tým	Vůz	Spolujezdci	Umístění
1994	LMP1 /C90	Courage Competition	Courage C32LM - Porsche	Henri Pescarolo, Alain Ferté	nedokončil
1995	WSC	Courage Competition	Courage C34 - Porsche	Bob Wollek, Mario Andretti	nestartoval (Tým dojel 2. celkově a 1. ve třídě)
1995	WSC	Courage Competition	Courage C41 - Chevrolet	Henri Pescarolo, Eric Bernard	nedokončil
1995	WSC	Courage Competition	Courage C41 - Chevrolet	Eric van der Poele, Olivier Beretta	nestartoval
1996	P1	La Filiere ELF / ATS	Courage C36 - Porsche	Henri Pescarolo, Emmanuel Collard	7. místo (2. místo ve třídě P1)
1997	GT1	Ste DAMS	Panoz Esperante GTR1 – Ford	Eric Bernard, Jean-Christophe Bouillon	nedokončil
1997	GT1	Ste DAMS	Panoz Esperante GTR1 – Ford	David Velay, Jean-Christophe Bouillon	nestartoval
1998	GT1	Nissan Motorsports / TWR	Nissan R390 GT1	John Nielsen, Michael Krumm	5. místo (5. místo ve třídě GT1)
1999	LM GTP	AMG Mercedes	Mercedes CLR	Bernd Schneider, Pedro Lamy	nedokončil
2000	LMP900	Team Cadillac / Bill Riley	Cadillac Northstar LMP	Butch Leitzinger, Andy Wallace	21. místo (11. ve třídě LMP900 )
2001	LMP900	Panoz Motorsports	Panoz LMP07	Klaus Graaf, Gary Formato	nestartoval
2001	LMP900	Panoz Motorsports	Panoz LMP07	David Brabham, Jan Magnussen	nedokončil
2002	LMP900	Pescarolo Sport	Courage C60 - Peugeot	Sébastiaen Bourdais, Jean-Christophe Boullion	10. místo (10. ve třídě LMP900 )
2003	LMP900	Pescarolo Sport	Courage C60 - Peugeot	Stéphane Sarrazin, Jean-Christophe Boullion	8. místo (8. ve třídě LMP900 )

Externí odkazy

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii