Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!
Turečtina
Z Multimediaexpo.cz
Turečtina je turkický jazyk používaný zejména v Turecku, Bulharsku, na Kypru, na území bývalé Osmanské říše a je také jazykem několika milionů imigrantů v zemích Evropské unie. Turečtina používala výhradně arabské písmo až do roku 1928, kdy byla na popud Kemala Atatürka zavedena latinka.
Mezi turečtinou a jinými oghuzskými jazyky, např. azerštinou, turkmenštinou či kaškajštinou, je poměrně vysoká úroveň vzájemné srozumitelnosti. Počet rodilých mluvčích v této podskupině dosahuje 100 milionů a celkový počet mluvčích 125 milionů.
Obsah |
Rozšíření jazyka
V Turecku a turecké části Kypru je turečtina úředním jazykem, turecky však mluví i mnoho menšin po celém světě.
Abeceda
Turečtina používá od roku 1928 pro zápis latinku. Turecká abeceda sestává z 29 písmen. Některá písmena (Ç, Ğ, I, İ, Ö, Ş a Ü) byla upravena tak, aby odpovídala fonetickým potřebám jazyka. Velká písmena:
Malá písmena:
Turečtina má 8 samohlásek (A, E, I, İ, O, Ö, U, Ü) a 21 souhlásek.
Názvy písmen
Názvy písmen představujících samohlásku jsou samohlásky samy, zatímco názvy souhlásek odpovídají souhláska + e. Jediná výjimka je písmeno ğ, jeho název je „yumuşak ge“
- a, be, ce, çe, de, e, fe, ge, yumuşak ge, he, ı, i, je, ke, le, me, ne, o, ö, pe, re, se, şe, te, u, ü, ve, ye, ze.
Výslovnost
Turecký pravopis je vždy fonetický a výslovnost každého slova odpovídá jeho výslovnosti. Následující tabulka obsahuje turecká písmena, jejich ekvivalenty v mezinárodní fonetické abecedě a jejich přibližná vyslovnost podle češtiny
| Písmeno | IPA | Přibližná výslovnost v češtině | Písmeno | IPA | Přibližná výslovnost v češtině | ||
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| A | a | jako a | M | m | jako m | ||
| B | b | jako b | N | n | jako n | ||
| C | c | jako dž | O | o | jako o | ||
| Ç | ç | jako č | Ö | ö | jako německé ö | ||
| D | d | jako d | P | p | jako p | ||
| E | e | jako e | R | r | jako r | ||
| F | f | jako f | S | s | jako s | ||
| G | g |
nebo | jako g | Ş | ş | jako š | |
| Ğ | ğ | prodlužuje předchozí samohlásku | T | t | jako t | ||
| H | h | jako h | U | u |
||jako u | ||
| I | ı | tzv. zadopatrové i, jako i vyslovené v krku | Ü | ü | jako německé ü | ||
| İ | i | jako i | V | v | jako v | ||
| J | j | jako ž | Y | y | jako j | ||
| K | k |
nebo | jako k | Z | z | jako z | |
| L | l |
nebo | jako l | ||||
Přízvuk
Obecně přízvuk v turečtině leží na poslední slabice. Výjimkou jsou příslovce, citoslovce, spojky, oslovení, zeměpisné názvy a některé přípony. V některých případech přízvuk určuje význam slova (například ártık/arık).
Vzorový text
Související články
Literatura
- HRISTOVA, Radka. Stručná mluvnice tureckého jazyka. 1. vyd. Praha : Karolinum, 1999. 147 s. ISBN 80-7184-736-4.
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |