Šablona:Článek dne/2025/02
Z Multimediaexpo.cz
Robert James „Bobby“ Fischer (* 9. března 1943, † 17. ledna 2008) byl v americký šachista, bývalý mistr světa v šachu v letech 1972–1975 a ke konci svého života islandský občan. Už v 15 letech postoupil do turnaje kandidátů a stal se velmistrem. Titul získal v roce 1972 během „zápasu století“ v Reykjavíku na Islandu. Vyhrál nad sovětským obhájcem Borisem Spasským. Tento turnaj probíhal během studené války a byl interpretován jako vítězství USA nad Sovětským svazem.
Po tomto zápase se na 20 let odmlčel a nesehrál ani jednu partii. V roce 1975 odmítl obhajovat svůj titul mistra světa, když mezinárodní šachová federace odmítla akceptovat jeho podmínky pro obhajobu titulu. Když už se šachisté smířili s tím, že Fischer již za šachovnici neusedne, překvapil je a v roce 1992 v zápase opět Spasského porazil. Od té doby se Fischer opět turnajů nezúčastňoval. Jelikož se zápas konal v Jugoslávii, na kterou tehdy Spojené státy uvalily sankce, byl od té doby v konfiktu s americkou vládou. A jelikož mu v USA posléze hrozilo i vězení, žil v několika státech v emigraci.
Bobby Fischer navštěvoval střední školu Erasmus Hall High School, kde v té době studovala i Barbra Streisand, roku 1959 z ní po dosažení šestnácti let odešel. Mnoho učitelů na něj vzpomínalo jako na problémového žáka. Když však dosáhl úspěchů v šachu, školní rada ho za ně ocenila zlatou medailí.
Fischerovým prvním skutečným trumfem bylo vítězství na šampionátu juniorů USA ve Philadelphii v červenci roku 1956, dosáhl výsledku 8,5/10 partií a stal se nejmladším juniorským šampiónem. Tento rekord zůstal nepřekonán dodnes. V roce 1956 na Otevřeném šampionátu USA v Oklahoma City dosáhl výsledku 8,5/12 partií a dělil se o 4.–8. místo, vyhrál Aurhur Bishuier. Následně hrál v prvním kanadském šampionátu v Montrealu roku 1956 s výsledkem 7/10 a dělil 8.–12. místo, zvítězil Larry Evans. V New Yorku roku 1956 sehrál na turnaji Rosenwald Trophy známou partii proti Donaldu Byrnemu, která byla označena za jednu z nejkrásnějších vůbec. Ve věku 12 let získal titul národního mistra jako dosud nejmladší.
V roce 1957 Fischer poprvé úspěšně obhájil svůj titul juniorského šampióna USA výsledkem 8,5/9 partií v San Franciscu. Pak vyhrál Otevřený šampionát USA v Clevelandu v tie-breaku nad Arthurem Bisguitem, výsledek 10/12 stačil k tomu, že se stal a zůstává nejmladším vítězem Otevřeného mistrovství USA. Fischer porazil mladého Filipino Mastera Roolfo Tan Cordoso 6:2 v jejich zápase v New Yorku. Následně vyhrál Otevřené mistrovství New Jersey. Díky těmto trumfům získal vstupenku na Mistrovství USA v New Yorku. Mnozí si mysleli, že je příliš slabý a předpovídali, že skončí poslední. Místo toho vyhrál výsledkem 10,5/13 a stal se tak v lednu 1958 ve věku 14 let nejmladším šampiónem USA všech dob. Tento rekord dosud v roce 2008 trvá. Tímto vítězstvím získal titul mezinárodní mistr – jako nejmladší v té tobě (rekord již překonán).
Fischerovo vítězství ho kvalifikovalo pro účast v mezipásmovém turnaji v Portoroži, první krok k tomu se účastnit boje o titul mistra světa. Ve svých 15 letech byl nejmladším hráčem mezipásmových turnajů. Prvních šest hráčů z mezipásmového turnaje by se kvalifikovalo to turnaje kandidátů. Pouze málo lidí si myslelo, že by měl nějaké šance. Opět však překvapil znalce a dělil 5.–6. místo výsledkem 12/20 po tvrdém finiši. Tak se stal Fischer nejmladším hráčem turnaje kandidátů, tento rekord trval až do roku 2005, kdy byl překonán Magnusem Carlsenem (avšak v jiném způsobu uspořádání boje o titul). Robert si tak vysloužil titul velmistra a v té době se stal nejmladším velmistrem v historii (rekord již překonán). Před turnajem kandidátů se Fischer účastnil v roce 1959 silných mezinárodních turnajů v Mar del Plata v Argentině, Santiagu v Chile a Curychu ve Švýcarsku. Ve všech třech soutěžích uspěl dobře a prokázal, že jeho titul a síla velmistra byly oprávněné. Ve svých 16 letech Fischer skončil v kandidátském turnaji pouřádaném v Bělehradě v Jugoslávii roku 1959 neuvěřitelně pátý z osmi. Dosáhl výsledku 12,5/28, ale byl rozdrcen vítězem turnaje Michalem Talem, který vyhrál všechny čtyři jejich vzájemné partie.
V roce 1960 se Fischer dělil o první místo se sovětskou hvězdou Borisem Spasskym na silném turnaji Mar del Plata v Argentině dva body před zbytkem startovního pole. Jejich výsledek byl 13,5 bodů z 15 partií. Fischer prohrál pouze se Spasskym a to byl začátek jejich vztahu, který začal na přátelské úrovni a tak i přetrval přes Fischerovi problémy na šachovnici proti Spasskemu. Fischer bojoval na následném turnaji v Buenos Aires s výsledkem 8,5/19. Turnaj vyhrál Rus Viktor Korčnoj a Samuel Reshevsky – mnohonásobný šampion USA a jeden z nejsilnějších světových hráčů, kteří oba dosáhli skóre 13/19. To byl jediný neúspěch Fischera v jeho profesionální kariéře.
V roce 1961 začal zápas na 16 partií mezi Fischerem a Reshevskym. Zápas byl rozdělen mezi New York a Los Angeles. Přes Fischerův raketový start kariéry byl veterán Reshevsky (narozen 1911, tedy o 32 let starší než Fischer) favoritem, neboť nejen že měl mnohem více zápasových zkušeností, ale nikdy ve svém životě neprohrál zápas. Po 11 partiích a remízovém stavu (každá strana 2 výhry při 7 remízách) skončil zápas kvůli rozepři mezi Fischerem a organizátorkou a sponzorkyní zápasu Jacquline Piatigorsky. Těžké boje v partiích vedli k tomu, že mnohé byli přerušeny, zápas se tak zpozdil proti původnímu plánu, což způsobilo logicky protesty pronajímatelů prostor. Manžel paní Piatigorské pan Gregor Piatigorsky, světový koncertní pěvec pořádal koncert v pozdním odpoledni stejného dne naplánovaného pro sehrání 12. partie zápasu. Paní Piatigorsky, která chtěla koncert navštívit a rovněž tak šachovou partii přesunula začátek partie na 11 hodin dopoledne, očividně bez Fischerova souhlasu. Fischer, který rád pospával, protestoval a nakonec odstoupil ze zápasu kvůli nemožnosti se s organizátory dohodnout. Reshevsky obdržel vítězný podíl ceny. Fischer se později s paní Piatigorsky usmířil, když přijal pozvání na 2. Piatigorsky Cup v Santa Monice roku 1966, kde byla sponzorkyní turnaje. Fischer skončil druhý za dřívějším mistrem světa Talem v Bledu 1961, v supersilném turnaji. Porazil poprvé Tala v jejich vzájemné partii a s výsledkem 3,5/4 proti sovětskému kontinentu skončil jako jediný neporažený hráč s výsledkem 13,5/19.
V následném průběhu světového šampionátu Fischer vyhrál mezipásmový turnaj ve Stockholmu roku 1962 výsledkem 17,5/19 a to o 2,5 bodu a stal se tak jedním z favoritů pro turnaj kandidátů v Curacau, který začal brzy poté. Ale turnaj kandidátů byl pro něj zklamáním, skončil čtvrtý z osmi s výsledkem 14–13. I přesto tento výsledek Fischera v jeho 19 letech ustavil jako nejsilnějšího nesovětského hráče na světě. Tal byl během turnaje velmi nemocný a musel odstoupit před jeho skončením.
Fischer, který byl Talovým přítelem, byl jako jediný hráč, kdo ho v nemocnici navštívil.