The final launch of the Allmultimedia.org will take place on February 27, 2026
(shortly after the 2026 Winter Olympics).
Nova Scotia duck tolling retrívr
Z Multimediaexpo.cz
Nova Scotia duck tolling retrívr, zkráceně "toller" (někdy se mu říká také kanadský retrívr) , je plemeno psa vyšlechtěné v Kanadě, konkrétně na Novoskotském poloostrově. Počítá se spolu s dalšími pěti plemeny k loveckým psům - přinašečům (retrívrům). Je nejmenší, nejmladším a také nejživější z těchto plemen. V České republice není oproti ostatním retrívrům příliš rozšířen.
Obsah |
Historie
Toto červenooranžově zbarvené plemeno má sice dlouhý, ale velmi výstižný název. Pochází z Nového Skotska (Nova Scotia) a používalo se při lovu (lákání – Tolling) kachen (Duck). Pes vesele pobíhající na břehu řeky nebo jezera přitahoval pozornost zvědavých kachen a leckdy se za ním táhlo celé hejno. Lovec, který z úkrytu psa sledoval, tak dostal příležitost k výstřelu. Usmrcenou zvěř pak pes přinášel (retriever = přinášeč). Zmínky o tomto může najít už v dokumentech ze 17. století.
Plemeno vzniklo křížením St. Johnova vodního psa (dnes již neexistující předchůdce retrívrů) s hnědými kokršpaněly a irskými setry. Zde původ barvy. Také se spekuluje o křížení se zlatými retrívry, Chesapeaky a šeltiemi. Odtud menší vzrůst a více vyvinutý hlídací pud.
V České republice se plemeno chová od roku 1996.
Vzhled
Celkový vzhled: Středně velký, silný, kompaktní, harmonický a dosti svalnatý pes, s velkou hbitostí, bdělostí a rozhodností. Mnoho zástupců tohoto plemene dělá trochu smutný dojem, dokud se nedají do práce. Pak se jejich vzhled okamžitě mění, je na nich vidět intenzivní soustředění a vzrušení. Při práci vykazují tito psi rychlou až spěšnou akci.
Velikost a váha: Pes 48 – 51 cm, fena 45 – 48 cm. Přípustné plus minus 3 cm. Váha by měla být v poměru k velikosti a síle kostí. Orientačně: dospělý pes 20 – 23 kg, dospělá fena 17 – 20 kg.
Srst: Byl vyšlechtěn, aby aportoval z ledové vody, proto musí mít dvojitou srst, která odpuzuje vodu. Srst je středně dlouhá (delší na hrdle, za ušima a na zadní straně stehen a lýtek a na předních končetinách) a měkká s ještě měkčí hustou podsadou. Srst smí být lehce zvlněná na hřbetě, jinak je ovšem hladká.
Barva: Barva vykazuje různé odstíny červené nebo oranžové, přičemž delší srst a spodní strana ocasu je barevně světlejší. Obvyklé, ne však povinné, jsou tyto bílé znaky: na špičce ocasu, tlapách (nesmí ovšem dosahovat výše než doprostřed přední nohy), hrudi a čele. Pigmentace nosu, pysků a okrajů očí má mít masovou barvu, stejný tón srst nebo černou barvu.
Morda: Široká morda je jen lehce zakulacená, týlní kost nevystupuje a nemá zřetelně tvořené tváře. Mírný stop. Morda se zužuje v jasné linii od stopu nosu, přičemž spodní čelist je silná, ovšem nijak zřetelně nevystupuje. Srst na mordě je krátká a jemná. Nos se zužuje od nosní kosti ke špičce, s dobře otevřenými nosními dírkami. Skus musí být nůžkový a chrup je žádoucí úplný. Čelisti jsou dosti silné na to, aby mohly nést většího ptáka, nepostradatelná je měkkost tlamy (pes nesenou kořist nedrtí).
Oči: Posazené dosti daleko od sebe, mandlového tvaru a střední velikosti. Oči mají jantarovou nebo hnědou barvu. Výraz je milý, inteligentní. Orámování očí by mělo odpovídat barvě pysků.
Uši: Trojúhelníkové, středně veliké, nasazené vysoko daleko vzadu na lebce, jsou u nasazení velmi lehce zvednuté. Jsou porostlé delšími chlupy na zadní straně záhybu a krátkými chlupy na zakulacených špičkách. (výstavním jedincům bývá delší srst na uších mírně upravována zastřihnutím)
Krk: Takzvaný suchý. Opatřený silnými svaly a dobře nasazený, středně dlouhý, bez sebemenšího náznaku volné kůže na hrdle.
Přední končetiny: Ramena by měla být svalnatá, lopatka šikmo vzadu a dobře posazená, s ní je spojeno výrazné zátýlí, které přechází v krátký hřbet. Lokty přiléhají těsně k tělu, nevytáčejí se ven ani dovnitř, pohybují se volně a stejnoměrně. Přední končetiny vypadají jako dva paralelně stojící pilíře, jsou rovné, se silnými kostmi. Tlapy opatřené silnými plovacími blánami jsou středně velké, zavřené a kulaté, s dosti kloubovitými prsty a tlustými polštářky.Vlčí drápky se odstraňují.
Stavba: Hluboký a dobře vyvinutý hrudní koš, prsní kost dosahuje až k loktům, hřbet je krátký a rovný. Horní linie přímá, partie kyčlí silné a svalnaté. Žebra jsou dobře klenutá, nejsou sudovitá ani plochá. Mírně povytažené partie břicha.
Zadní končetiny: Svalnaté, široké, rovné a paralelní. Zakřivení přední a zadní nohy je vyrovnané. Stehna jsou velmi svalnatá. Vlčí drápky nejsou přípustné.
Ocas: Ocas sleduje v prodloužení velmi lehce se svažující záď. Je široký u nasazení, hojně porostlý dlouhými chlupy, dosahuje až k hlezennímu kloubu. Ocas musí být nesen pod linií zad kromě případů, kdy je pozornost nova scotia duck tolling retrívra vzrušena. Pak je přípustné, aby byl ocas nesen vysoko a je zatočený, nesmí se ovšem nikdy dotýkat zad.
Pohyb: V pohybu budí nova scotia duck tolling retrívr dojem síly, švihu a bezstarostnosti. Pohybuje se rychle kupředu. Tlapy by se neměly vytáčet dovnitř ani ven. Běhy se pohybují v přímé linii. Když se krok zrychlí, měl by nova scotia duck tolling retrívr běžet s tlapami téměř v jedné linii, přičemž linie hřbetu zůstává rovná.
Vady: Příliš krátký ocas, podlomený nebo zatočený nad hřbetem a dotýkající se hřbetu. Nedostatečná pevnost u dospělého nova scotia duck tolling retrívra. Sbíhavá nebo rozbíhavá linie hlavy. Náhlý stop. Velké kulaté oči. Nos, okraje očí a oči v jiné než předepsané barvě. Roztažené nebo tenké tlapy, prošlápnutý střed přední končetiny. Otevřená srst. Zakřivený nebo klesavý hřbet, ochablé kyčelní partie.
Vyřazující vady : Nedostatečné plovací blány mezi prsty. Předkus, podkus, křížový skus. U dospělých psů jakákoliv známka plachosti. Různobarevný nos. Jakákoliv jiná barva než odstíny červené nebo oranžové.
Poznámka: Psi musí mít dvě zřetelná normálně vyvinutá varlata, zcela sestouplá do šourku.
Povaha
Nova Scotia Duck Tolling Retriever je velmi příjemný pes s jiskrným temperamentem a vřelým vztahem k lidem obecně a ke svému majiteli zvlášť.
Pes je přátelský, hravý, čilý a s nekomplikovanou povahou. Je velice inteligentní a dobře poslouchá.
Dobře socializovaný NSDTR nevykazuje známky agresivity, ale je schopný štěkáním odradit nečekané návštěvníky.
Jedná se o psa společenského, který není vhodný k celoživotnímu uzavření do kotce nebo přivázání na řetěz. Rád tráví čas se svou rodinou, nejlépe pak aktivně.
Jako silný a schopný plavec je talentovaným a schopným aportérem ve vodě i na pevné zemi. Aportování je u většiny jedinců až fanatické. Majitelé často tvrdí, že jejich psi „mají místo mozku tenisový míček“.
Díky snadné motivaci pomocí předmětu se psi velmi lehce cvičí.
Péče
Nova Scotia Duck Tolling Retriever potřebuje pravidelný pohyb. Posedávání na zápraží nebo u televize mu nesvědčí. Je to velmi přizpůsobivý pes. Doma nic neničí a v klidu vyčkává až si na něj majitel udělá čas. V momentě, kdy se tak ale stane, stává se z něj aktivní společník schopný mnoha psích sportů.
Využití
Stejně jako ostatní retrievři byl původně psem loveckým a v celé řadě zemí včetně České republiky se stále v myslivosti využívá. Pro svoji ovladatelnost, přátelskou povahu a výborný vztah k lidem všech věkových kategorií ale se stále více uplatňuje jako pes společenský.
Výchova Nova Scotia Duck Tolling Retrievera je velice snadná a tak plemeno nabízí mnohá využití, jakými je agility, flyball, dogfrisbee, dogtrekking, dogcoursing, sportovní i služební výcvik či canisterapie.
Tolleři v jiných zemích
Externí odkazy
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |