Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!
V tiskové zprávě k 18. narozeninám brzy najdete nové a zásadní informace.
Didaktika
Z Multimediaexpo.cz
Didaktika je teorie vzdělávání, která se zabývá formami, postupy a cíli vyučování. Je součástí pedagogiky, zabývající se metodami a formami školního vyučování. Didaktika je pojem odvozený z řeckého slova didasko, které znamená učím nebo vyučuji. Předmět didaktika je nezbytnou součástí studia každého studenta, který má v úmyslu se někdy zabývat učitelským povoláním.
Obsah |
Součásti didaktiky
Didaktika se zabývá více oblastmi souvisejícími s vyučováním:
- obsahem a rozsahem vzdělávání (tj. procesu)
- obsahem a rozsahem vzdělání (tj. výsledkem procesu vzdělávání)
- metodami, zásadami a formami vyučování
- interakci mezi učitelem a žákem
Rozdělení didaktiky
Didaktiku rozdělujeme na obecnou a speciální didaktiku:
- Obecná didaktika – teorie vyučování, která se zabývá obecnými problémy výuky, to znamená jak probíhá výuka na základní, střední či vysoké škole. Řeší:
- obsah výuky – co je nutné nebo žádané vyučovat v hodinách
- determinanty výuky – co ovlivňuje efekty vyučování
- organizační formy vyučování – jak se bude ve škole organizovat výuka
- vyučovací metody – jak se má postupovat při výuce
- materiální didaktické prostředky – jak využívat učební pomůcky a diadaktickou techniku
- Speciální didaktika – čerpá z obecné didaktiky a dále se dělí na:
- předmětovou didaktiku
- didaktiku druhů a typů škol
Vývoj didaktiky
Na vzniku a rozvoji didaktiky se podíleli:
- M.F. Qintilianus (1. století)
- Mnoho myšlenek o vyučování, ale nepatří mu prvenství v didaktice.
- Wolfgang Ratke (1571-1635)
- Jako první zavedl pojem didaktika.
- Jan Amos Komenský (1592-1670)
- Své názory na vyučování vyjadřuje v dílech Velká didaktika, Nejnovější metoda jazyků, Orbis pictus, Škola hrou. Prosazoval uplatňování zásady názornosti při výuce.
- Jean-Jacques Rousseau (1712-1778)
- Byl to zastánce svobodné výchovy. Ve svém díle „Emil aneb O výchově“ vyjádřil svojí kritiku tehdejšího způsobu vzdělávání. Jeho názor byl ten, že žáci ve škole pouze poslouchají výklad učitele a jsou jen málo aktivní anebo nejsou aktivní vůbec. Doporučoval, aby dítě do 12 let čerpalo poznatky ze svého okolí a pak aby z nich, respektive na jejich základě získávalo vědomosti ve škole. Je ale třeba říci, že jeho názor o to, že se má dítě začít systematicky vzdělávat až po 12 roku je nesprávný. U něho je však cenné to, že upřednostňoval pozornost na dítě, na jeho aktivitu. I když Rousseau nebyl didaktik, tak právě pro zdůrazňování aktivity dítěte ho současná didaktika vnímá jako zástupce tvořivého vyučování. Dnešní škola preferuje samostatnost, tvořivost, iniciativu, využívání poznatků získaných v prostředí mimo školu apod. Tedy vše to, co zdůrazňoval i Rousseau.
- Johann Heinrich Pestalozzi (1746-1827)
- Významný přínos do didaktiky, jeho metodika pro základní vyučování byla na tehdejší dobu vynikající, jeho úsilím bylo dát učitelem do rukou „metodu“ jak mají učit.
- Johann Friedrich Herbart (1776-1841)
- Je považován za zakladatele pedagogiky, jeho přínos pro didaktiku = jasnost, asociace, systém, metoda. Herbart, obrazně řečeno, dal učitelům návod jako postupovat ve vyučování. Jeho návod se uplatnil, dokonce se uplatňuje i dnes. Ale dnešní vyučování nechce být dirigováno podle jistých schémat a návodů, proto také současná didaktika odmítá herbartovský model vyučování. Jestliže někdo řekne, že dnešní škola je „herbartovská“, vyjadřuje tím jistý pohled na vyučování, v kterém učitel pracuje se žáky schématicky, tedy podle připraveného modelu vyučovací hodiny připraveného učitelem. Problém je v tom, že dnešní žáci mají rozhled, pracují s informačními médii apod., a proto potřebují, aby vyučování bylo tvořivé. To herbartovský model, tedy vyučování podle schématu (stupňů), nezabezpečuje. Dnes jsou využívány spíše jiné pojetí vyučování jako je: problémové vyučování, skupinové vyučování, týmové vyučování, kooperativní vyučování a další. Jejich hlavní podstatou je to, že aktivizují žáky. Žáci nezískávají informace pouze od učitele pasivním posloucháním, ale jsou vedeni k činnostem a vzájemné spolupráci. Žáci jsou tedy nejenom „objektem“, ale současně i „subjektem“ vyučování.
I čeští a slovenští pedagogové významně přispěli k rozvoji didaktiky. Jsou to hlavně:
- Samuel Tešedík
- Otokar Chlup
- Václav Příhoda
- František Josef Čečetka
- O. Palík
- Jarmila Skalková
- Emil Stračár
- Vladimír Václavík
- Ján Velikanič
- Ladislav Mihálik
Reforma
Koncem 19. a začátku 20. století vznikl rozpor mezi požadavky společnosti a výsledky práce školy. Nastala kritika školy a vyučování. Začaly se hledat nové formy a metody vyučování. Cílem bylo reformovat školu a vyučování. V této době vzniklo tzv. hnutí nové výchovy, činná škola, pracovní škola. Mezi představitele tohoto hnutí patří:
Modernizace didaktiky
Činitele podmiňující inovaci
- růst vědecko-technických poznatků
- kurikulární hnutí
- soustředění se na proces výuky
- potřeba překonání encyklopedizmu, který se soustřeďuje především na množství učiva
- pomalá inovace a novátorství
- přechod od didaktiky paměti k didaktice tvořivosti, tvořivého učení
- nerespektování individuálních a sociálních podmínek
Inovativní metody
Moderní, progresivní, netradiční, inovační vzdělávání lze dosáhnout mnoha způsoby:
- výběr cílů vzdělávání
- formulování cílů vzdělávání
- formulování cílů vyučování a učení se žáků
- inovace didaktických zásad
- eliminace transmisivních vyučovacích metod
- aktivizující metody
- všestranný rozvoj osobnosti (TTT – talent, tempo, temperament)
Související články
Externí odkazy
Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
---|
Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |